Skrytý nepřítel - kapitola 9

18. září 2014 v 13:40 | Joli |  Glee
Další kapitola Skrytého nepřítele.



První, co upoutalo jeho pozornost, když se začínal pomalu probouzet z mrákot a zase nabírat vědomí, byl ztuhlý krk a tupá bolest hlavy a zátylku. Instinktivně se snažil pomalým krouživým pohybem hlavy krční svaly uvolnit, aby nepříjemný pocit ustoupil. Otevřel oči a pokoušel se zaostřit rozmazaný pohled a zorientovat se. Šero. Blikající zářivka. Kovový zápach. Prázdné skladiště. Chlad odeznívajících zimních měsíců. Průvan. Ticho, skoro až strašidelné. Provazy pevně omotané kolem jeho zápěstí. Provazy těsně obemykající jeho nohy, poutající je k nohám židle, na níž seděl. Křečovité stahy žaludku od hladu. To byly jeho první vjemy, když se konečně plně probral.

"Haló?" Jeho hlas byl ochraptělý. Odkašlal si. "Haló, je tu někdo?" zkusil to ještě jednou. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že od chvíle jeho únosu muselo uběhnout několik hodin - skrz roztrhané plachty zakrývající vysklená okna se do budovy dralo denní světlo.
"No konečně," ozvalo se za jeho zády. Hluboký mužský hlas. "Trvalo ti to dýl, než jsem předpokládal."
"Kdo jste? Kde to jsem a proč jsem přivázaný?"
"To mě fakt nepoznáváš? Opravdu ne? Vážně tě nenapadá, kdo jsem?" Muž konečně předstoupil před Blaina.
"Greg Foster?" Blaine si při pohledu na muže vybavil fotku, kterou viděl předchozího dne na policejní stanici. "Co ode mne sakra chcete? Pusťte mě."
"Nemůžu tě pustit. Žádný takový. A co chci? Pravdu. Spravedlnost. To, co jsi mi ukradl."
"Myslíte ten příběh? Ten je ale přece můj. Nic jsem neukradl."
"Lež! Jenom samá lež!" Muž zvýšil svůj hlas. A i když se na chvilku odmlčel, zněl Blainovi v uších ještě chvíli poté.
"Nevím, o čem to mluvíte," řekl nakonec, když přestal mít pocit, že by jeho únosce chtěl pokračovat v řeči. "Ten příběh jsem si vymyslel sám. Odvažte mně, prosím. Promluvíme si - normálně jako dva dospělí lidé."
"Copak se snad hodláš veřejně vzdát nároku na tu jakože svoji knihu a odškodnit mě? A nechat přepsat autorský práva na mě? Jo, s tím nemám problém. Ale jestli to nechystáš, tak se s tebou nemám o čem bavit, jasný?"
"Proč to děláte? A... co vás vůbec vede k tomu, že je ten příběh váš? Dejme tomu, že nás napadl podobný námět. Proč nenapíšete něco vlastního?"
"No, mým primárním cílem je tě zničit. Když naše životy srovnám, tak s vzhledem k podobným životním zkušenostem bych na ten příběh právo měl. Jde ale o tohle: jsem totiž jako ty. Jen s malým rozdílem. Ty ses z toho všeho dostal. S pomocí ostatních. A rychle. Já takový štěstí neměl. "
"Cože?" Blaine ani vzdáleně nechápal, co má Greg Foster na mysli.
"Očividně si mě fakt nepamatuješ, jinak bys věděl. Aspoň něco z toho - dost se o tom tehdy mluvilo. Asi ti to budu muset připomenout." Odmlčel se a tvářil se, jako by přemýšlel nad tím, jak přesně začít. "Už jsme se kdysi potkali, víš? Ty a já. Ale už je to dávno. Bylo nám oběma tak patnáct, šestnáct. Tvůj tatík tehdy pořádal jakousi oslavu nebo co. Můj táta byl taky pozvanej a s sebou vzal mou matku a mne - jako to udělala většina tehdy pozvaných. Musel mne vzít - aby se neřeklo - aby to nevypadalo tak blbě a on se nedostal do řečí. Stejně mu to nepomohlo, vzhledem k pozdějším událostem. Navenek jsme vypadali jako normální rodina. Choval se ke mně, jako by byl na mne pyšný. Jako by se měl čím chlubit. Ale kdybys věděl, jak to vypadalo u nás doma, kde nás nikdo nemohl pozorovat - divil by ses, jak se mnou nakládal. Nepřipadá ti to povědomé? Asi jo, co? Tvůj otec přece taky nebyl nijak odvázanej z toho, když zjistil, kdo jsi. Že je to tak? Ten můj z toho taky nebyl nijak nadšenej. Když věděl, že jeho jediný dítě, dědic celé firmy - ten, kdo má dál zajistit další potomky - další dědice a budoucí majitele podniku... když zjistil, že žádný dědicové už nikdy nebudou, protože jeho jediný synáček je na chlapy. Ty jsi to přece taky zažil. Vím to až moc dobře. Oba jsme se kvůli tomu pohádali se svými otci. Oba jsme byli vyděděni a dostali se na ulici. Takhle ses dostal k tomu nápadu, že jo? Poznal jsi jako bezdomovec spoustu lidí. Inspirovali tě. Taky jsem jich na ulic hodně poznal. Taky bych z toho dokázal hodně vytěžit. Ale to bych musel mít tu příležitost. Ale tu jsem nikdy neměl. Na rozdíl od tebe. Rozhodl jsem se toho tedy využít jinak. Rozhodl jsem se, že budu těžit z úspěchů ostatních... je to jednodušší..."
"...a pěkně sprostý," nedal se Blaine. "Jestli to správně chápu - to, co jste mi celou tu dobu dělal, to má být jako nějaká pomsta nebo co?"
"Každý by to mohl nazvat nějak jinak. Já bych to mohl pojmenovat... třeba jako postupné kroky k získání spravedlnosti."
"Tomu říkáte spravedlnost? A fakt si myslíte, že jí dostáhnete takhle?" Blaine nevěděl zda se začít smát nebo ne. Celé mu to připadalo absurdní. "Myslím, že ne."
"No, jak myslíš," pokrčil Greg rameny. "Ale abych pokračoval. Ty ses z toho svýho malýho pouličního problému dostal, a to celkem rychle. Zatímco já se v něm potácel ještě docela dlouho. Trvalo to nějakej čas, než jsem se zase postavil na vlastní nohy. A abych byl upřímnej, docela to naštve, když člověk zjistí, že někdo má takový štěstí, že dostane možnost svý trable takhle zužitkovat, zatímco na toho druhýho se všichni dívají skrz prsty, jen co se zmíní, že byl nějakej čas bez domova."
"Je pravda, že mě táta donutil odejít z domova, ale za váš život nijak nezodpovídám," namítl Blaine. "Mrzí mne, že jste měl takový problémy. Ale co já můžu za to, že vám to trvalo delší dobu se z toho dostat? Já to přece nezavinil, tak proč se mstíte na mne? A ne svému otci?"
"To je snad přece jasný, no ne?" zasmál se Greg.
"Očividně ne. Nechcete mi to konečně vysvětlit? Proč tu sakra jsem? Proč mám pykat za vaše neúspěchy v životě, když jsem je nezavinil?"
"No dobře, zasloužíš si vědět příčinu svýho brzkýho pádu." Znovu se odmlčel. Párkrát před Blainem popošel sem a tam, a poté se zase rozhovořil. "Když nemůžu bejt úspěšněj já, tak nebudeš ani ty. Je to totiž tvoje vina, co se mi stalo. Když můj táta zjistil, že tě ten tvůj vyhodil z domova pro stejnej důvod, pro kterej mě můj táta nenáviděl - rozhodl se u tvýho táty inspirovat. Udělal mi to samý. A tak jsem kvůli tomu přišel o možnost dědit. Žít si pohodlně. Tak jak mi bylo předurčeno. Stát ve vedení prosperující firmy. Ale to se prostě nestalo. Táta mě odškrtl a celou firmu napsal na svýho mladšího bráchu a jeho perfektní dětičky. Přišel jsem o všechno. Neměl jsem na rozdíl od tebe ani matku, která by mi pomohla se z tý ulice nakonec dostat. Moje matka nebyla schopná se od otce odpoutat a opustit ho, jako ta tvoje. Moje matka na to byla příliš slabá, a tak než aby se postarala o mne, zůstala s ním. Můj otec již dávno zemřel, jemu se již nepomstím. Tvůj tatík už taky nežije. Teď jsi na řadě ty. Není fér, abys byl úspěšnej a slavnej a zbohatl na svý situaci a já ne."
"Možná jsem dosáhl úspěchu a lidi mě znají, ale vážně si myslíte, že kvůli jedný knize jsem teď v balíku? Jste blázen, pokud se chcete mstít za tohleto. A na mně."
"Nejspíš. Niméně mne žene touha po pomstě. Je jasný, že mě to nemohlo nechat bez následků."
"Měl byste jít léčit." Blaine věděl, že možná riskuje. Pamatoval si, co mu řekl den před tím poručík Hooper, podle některých lidí z vězení to Greg nemá v hlavě v pořádku a mohl by mu ublížit, kdyby ho provokoval až moc a překročil únosnou hranici. Zároveň ale cítil, že se musí nějak bránit.
"Blbost!" vykřikl únosce. "Sklapni!
"Hele, co kdybyste mne rozvázal - nějak to určitě vyřešíme. Slibuju, že vás nenahlásím." Blaine se pokoušel vyjednávat.
"Řekl jsem sklapni!" Tvrdá pěst přistála na Blainově tváři. "Žádný rozvazování. Nic takovýho, jasný?" Greg opět několikrát přešel tam a zpět. Bylo na něm vědět, že začíná být čím dál tím nervóznější. Na čele se mu lesklo několik kapiček potu a ruce se mu třásly.
"Co máte se mnou v úmyslu? Chcete mě zabít?"
"Jo, to je jedna z možností," připustil dotázaný. "Ne nutně jediná možnost, ale v tuhle chvíli je to rozhodně můj favorit." Znovu se odmlčel.

Náhle se v Blainově tašce, která ležela pohozená opodál, rozsvítil dosplay mobilu a na něm stálo Lucyino jméno. Zvonění bylo vypnuté, takže si ani jeden z mužů ničeho nevšiml. Kdyby tak Blaine věděl, že možná tohle mu zachránilo život, protože jeho únosce neměl o telefonu ani ponětí...

* * * * * * * * * *

"To je divný," nechápala Lucy, když zjistila, že jí Blaine hovor už poněkolikáté nebere. "To by nikdy neudělal." Vždycky by jí to vzal a v případě nutnosti rychle vysvětlil, že momentálně nemůže mluvit. Rozhodla se tedy zavolat do jeho kanceláře, kde měl už v tu dobu dávno být. Napadlo ji totiž, že si mobil možná zapomněl doma. Našla si v diáři správné číslo a okamžitě ho vytočila. Nečekala dlouho. Na druhé straně ale uslyšela jiný hlas, než který čekala.

"Tady Kelly Robinová, redakce Clevelandského kulturního týdeníku."
"Dobrý den, tady Lucy Martinová. Mohla bych prosím mluvit s Blainem Andersonem?"
"Je mi líto, bohužel to nepůjde, on ještě nepřišel. Mám mu něco vyřídit?"
"Ať mi prosím zavolá, jen co se objeví. Vyřiďte mu, že volala Lucy - už bude vědět."
"Dobře," slíbila Kelly. "Vyřídím mu to."
"Děkuju vám, nashledanou." Lucy se chvilku nepřítomně dívala na svůj telefon a přemýšlela. Půjdu do jeho bytu a cestou mu ještě zkusím zavolat. Okamžitě se vydala na cestu. Naštěstí to neměla zas tak daleko.

Když dorazila před známou budovu, držela již poněkolikáté telefon u ucha a znovu se neúspěšně snažila spojit se svým dlouholetým kamarádem. Snad ten telefon neztratil. Proč ale nedorazil do práce? To vůbe nedává smysl.

Vložila telefon do kapsy bundy, vytáhla klíče a během pár minut již byla v Blainově bytě. Rychle ho prošla. To vypadá, že v posteli nikdo dneska v noci nespal. A telefon si tu Blaine taky nezapomněl. Tak kde sakra ten člověk vězí?

V ten moment ji napadla poslední věc před tím, než se rozjede na policii nahlásit Blainovo zmizení, o jehož reálnosti byla v ten moment naprosto přesvědčená. Okamžitě vyběhla z Blainova bytu a vyrazila ulicí k nejbližší internetové kavárně. Tam dorazila během pár minut. Její cíl? Vyhledat si na internetu Kurtovo telefonní číslo. Od svého kamaráda věděla, že pracuje jako fotograf pro jakousi agenturu, což jí dávalo naději, že pro ni nebude nijak těžké ho kontaktovat. Předpokládala správně - během několika desítek sekund již vytáčela jeho číslo. Výsledek však nebyl příliš valný - od Kurta se nic nového nedozvěděla. Zbývalo tedy jediné - zajít za poručíkem Hooperem, o kterém věděla, že má na starosti celou situaci okolo Blainova případu.

* * * * * * * * * *

"Musíte něco udělat!" spustila Lucy okamžitě, jen co ji strážník vpustil do kanceláře poručíka Hoopera. "Blaine zmizel. Nebere telefon, v noci nebyl doma a ráno nedošel do práce."
"Počkejte, počkejte," zastavil ji policista. "Kdy že zmizel?"
"Naposled ho viděli včera v práci. Zůstal tam jako poslední a domů už nedošel. Byla jsem u něj doma - mám klíče od bytu. Postel byla ustlaná. Ráno ji nikdy nestele - ráno vstává dost pozdě, takže jakýkoliv domácí práce dělá až odpoledne. Denní, ani noční vrátný z jeho domu ho včera večer neviděli přijít domů. A ráno se neobjevil v redakci, a to by nikdy neudělal, aniž by se předtím neohlásil, že buď nepřijde vůbec nebo že přijde později. Myslím si, že mu někdo něco udělal."
"Chápu vaši starost, ale čeho se máme asi tak podle vás chytit? A ani to není dvacet čtyři hodin, co zmizel."
"Děláte si legraci? Jakých dvacet čtyři hodin? A co ten chlap, co byl u Blaina doma, jak jste našli ty otisky?"
"Greg Foster?" zeptal se Hooper.
"Jo, ten. Co když Blaina unesl? Nebo něco horšího?"
"A jaký máte důkaz, slečno...."
"...Martinová. Stoprocentní důkaz nemám, ale máte snad vy lepší vysvětlení, nebo co?" nedala se Lucy. "Je to přece vaše vyšetřování, máte s tím něco dělat. Blaina jste tu držel včera bůh ví jak dlouho, ale když jde do tuhýho, neděláte vůbec nic. Tomu říkáte, že chcete pomoct? Jako vážně?" Lucy začínala vidět rudě.
"A co vlastně čekáte, že uděláme? Vždyť ani nevíme, kde toho Fostera začít hledat."
"To už je na vás. Hlavně ale něco dělejte."

"No dobře. Posaďte se tady, sepíšu s vámi hlášení, uspořádáme si všechny informace, co víte o zmizení pana Andersona, a uvidíme, co se dá dělat."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin | 4. února 2017 v 22:21 | Reagovat

Typicky policajti. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama