Skrytý nepřítel - kapitola 10 + epilog

18. září 2014 v 13:45 | Joli |  Glee
Poslední kapitola povídky a epilog. Doufám, že se vám závěr povídky aspoň trochu líbil. Budu ráda za jakýkoliv komentář. :-)



"Slečno Martinová, vy zůstaňte tady v autě." Tak zněl rozkaz poručíka Hoopera, když s týmem dorazili před polednem ke staré opuštěné továrně. K té se dostali na základě spolupráce s operátorem, u kterého měl Blaine zařízený svůj mobil.
"Chci jít s vámi," protestovala Lucy a už už chtěla vystoupit z vozu, když ji Hooper zarazil jemným úchopem paže.
"Myslím to vážně, slečno," nenechal se odbít policista. "Nevíme, co se tam může stát. Třeba je to jen slepá stopa a nestane se nic. Třeba v té továrně nikdo není a my budeme muset zjistit, proč je odsud vysílán signál z telefonu pana Andersona. Ale jestli tam Greg Foster je, drží vašeho kamaráda jako rukojmí a je ozbrojený, mohlo by to být nebezpečné."
"No dobře," souhlasila Lucy nakonec, ač nerada. Z hluboka se nadechla a snažila se co nejpohodlněji usadit se v sedadle vozu.

Sledovala Hoopera a jeho kolegy, jak vystupují z aut a pomalými kroky se přibližují k budově. Pak si všimla, že za vozem, kterým přijela s poručíkem, stojí ještě další řada automobilů a z nich vystupují další lidé, kteří se postupně začali rozmisťovat kolem továrny a měli sloužit jako záloha, kdyby se něco pokazilo.

Lucy cítila, jak se jí nervozitou a strachem stahuje žaludek. Bála se a moc si přála, aby už bylo po všem a Blaine byl v bezpečí.

Náhle jí zazvonil telefon.

"Tady Kurt, omlouvám se, jestli ruším, ale víte už něco nového?"
"Stojíme teď před nějakou starou fabrikou. Policajti podle GPS z Blainova telefonu zjistili, že by tu měl být. Teď se dívám, jak to jdou policajti dovnitř zkontrolovat."
"Mohu něco udělat?"
"Ne, asi ne... ale děkuju." Jeho zájem o Blaina Lucy dojímal. "Já vám pak zavolám, až se dozvím něco dalšího, ano?"

Rychle se rozloučila a hovor típla. Nedokázala by se na něj plně soustředit - jako by měla strach, že něco prošvihne. Nebo snad nedejbože nevědomky svou nepozorností Blainovi ublíží.

Blaine stále seděl přivázaný k židli a vedl - ze svého pohledu - ten nejabsurdnější rozhovor svého života. Prostupovaly jím různé pocity - od strachu přes rozmrzelost až po zmatenost, co se týkalo Fosterových motivů začít s podobnou akcí jako začal.

Na Blainově obličeji se šklebily dvě řezné a stále krvácející rány, pod okem se mu vybarvoval monokl a dolní ret otekl do dvojnásobku své běžné velikosti. Zranění způsobená několika ranami pěstí a údery pažbou zbraně - to když se Foster snažil z Blaina vymámit doznání, které by ho usvědčilo z toho, z čeho ho Foster obviňoval.

"Když jsem neměl úspěch já, nebudeš ho mít ani ty. Veřejně se přiznáš k plagiátorství. Sám se zdiskredituješ." Stále se opakující slova únosce. Jako nějaká zakletá mantra, která nemá nikdy skončit.

Foster se zdál být na vážkách. Celé to trvalo až moc dlouho a nešlo to zrovna podle jeho plánu. Začínalo mu být jasné, že Blaina budou dřív nebo později hledat. A pro něj by to rozhodně znamenalo komplikace. Třeba už to začalo.

Zároveň se mu nezamlouvalo se Blaina jen tak zbavit a nic z toho nemít. Věděl, že ho nemůže jen tak pustit. Okamžitě by s tím šel na policii, uvědomoval si.

Nervózně pochodoval sem a tam; přemýlel, jak má dál postupovat. Už když začínal se svým plánem, počítal s tím, že se Blaine bude jeho návrhnu bránit, ale pořád doufal, že dosáhne svého. To se však nedělo a on si nevěděl rady.

Nebyl vrah. Sice byl ozbrojen, ale neměl původně v úmyslu Blaina zabít, na to neměl kuráž. Celý život toužil jen po uznání, kterého si sám ovšem nebyl schopen vydobýt a hledal prostředky, jež ho měly vynést k cílové metě, aniž by musel vyvinout jakoukoliv větší námahu. A tak tomu bylo i teď. Snažil se využít Blaina k tomu, aby si připsal zásluhy na úkor spisovatelovy veřejné potupy. Jeho snaha byla ale marná, Blaine byl neústupný a celý jeho plán vlastně nesmyslný. To on však neviděl. Nebo nechtěl vidět.

Zatímco Greg přemítal o svých možnostech, policisté již dávno stáli na svých pozicích připraveni na rozkaz poručíka Hoopera.

"Všem jednotkám. Na můj povel, všichni dovnitř." Hooper si během posledních pár vteřin zopakoval v duchu připravený postup akce, a pak se v mikroportech jeho kolegů ozval prostý rozkaz "Jdeme!".

V tom momentě se otevřely všechny dosud zavřené dveře továrny a dovnitř vběhla skupina asi třiceti mužů oděnných do tmavých uniforem všichni na sobě měli neprůstřelné věsty - pro případ, že by Greg Foster byl ozbrojen (to zatím nevěděli) a rozhodl se svoji zbraň použít proti nim. Všichni se snažili jít rychle a zároveň, aby Grega Fostera neupozornili na svoji přítomnost příliš brzy a zbytečně ho nevyplašili. Cílem bylo získat Blaina Andersona živého a nezraněného.

Prvních několik vteřin šlo vše hladce. První muži zahlédli podezřelého stojícího nad židlí, na níž seděl unesený. Náhle jeden z policistů stoupl na skleněnou tabulku, která dříve vyplňovala okenní rám, a rozbil ji. Zvuk praskajícího skla se rozlehl tovární halou a upoutal Gregovu pozornost. To se neobešlo bez jeho vzrušené reakce. Okamžitě si stoupl za Blainova záda a přiložil pistoli k jeho spánku. Jeho tělem se pak chtěl chránit - v naději, že by se snad mohl nějakým zázrakem z toho ještě dostat. Zoufalý krok zoufalého muže, který neměl šanci na úspěch. Během chvilky byl Foster obklíčen ze všech stran a na jeho těle se odrážely červené tečky z pušek, které na něho mířily.
"Vzdejte se!" vykřikl velitel zásahové jednotky.
"Nechte mne odejít a jemu se nic nestane," odpověděl přerývaným hlasem Foster a přitiskl pistoli k Blainově spánku co nejvíc to šlo.
"Fostere, nemáte nejmenší šanci vyklouznout. Vzdejte to." Hooper věděl, že ač jeho plánem bylo zabránit jakémukoliv zranění, stát se v ten moment mohlo naprosto cokoliv.

* * * * * * * * * *


Přeštože celý zásah netrval déle než patnáct minut, připadalo to Lucy jako celá věčnost. Seděla nervózně v autě a čelním oknem hleděla ven k budově. Několikrát musela bojovat sama se sebou, aby nevystoupila a nešla se podívat blíž, co se děje, ale nakonec své nutkání vždy zapudila a vydržela ve voze sedět až do konce. Najednou se z otevřených dveří po straně budovy začaly vynořovat postavy. Lucy mezi nimi hledala Blaina, ale ten se pořád neobjevoval. Zprvu viděla jen maskované policisty, pak nějakého muže s rukama spoutanýma za zády - Asi ten parchant, co to všecko Blainovi udělal, napadlo ji, - pak zase skupina maskovaných mužů. Až nakonec vyšli z továrny poručík Hooper a ještě jeden policista a mezi sebou podpírali Blaina, který sotva stál na nohou. Lucy na nic nečekala, otevřela dveře auta a vyběhla ven. Jediné, co ji v tu chvíli zajímalo, byl zdravotní stav jejího kamaráda.

EPILOG:

Soud s Gregem Fosterem proběhl velmi rychle. Ačkoliv se obviněný hájil, co mu síly stačily, důkazů proti němu bylo až až. Pro Blaina představovalo soudní líčení další stres navíc, který ho - ve spojení s tím, co si za posledních pár dní prožil, - unavoval. Síly mu ale dodávala představa, že to brzy skončí a on tuto kapitolu svého života bude moci uzavřít a hodit za hlavu. Kamarádi si z něho utahovali, že by o tom mohl napsat další knihu, ale Blaine o tom nechtěl ani slyšet. Netoužil po ničem jiném, než to mít vše za sebou a věnovat se zase časopisu a svému životu. Sice věděl, že média se budou celou kauzou ještě dlouho zabývat a jeho se budou při rozhovorech ptát pořád dokola na to samé, ale toho už se nebál, protože tušil, že i jejich zájem časem odezní a on bude mít jednoho dne pokoj. A na to se těšil.


* * * * * * * * * *

Zatímco Greg Foster seděl v antonu, jenž ho vezl do státní věznice, v níž měl strávit následujících patnáct let svého života, seděl Blaine v Kurtově voze a mířil na svatbu fotografovy kamarádky Santany, na níž byl pozván. Kurt tušil, že by Blaine mohl ocenit změnu prostředí a možnost se na chvíli odreagovat mezi novými lidmi, kteří by s předcházejícími událostmi neměli nic společného. A nemýlil se. Blaine se na svatbu těšil, ačkoliv tam kromě Kurta nikoho neznal. Také doufal, že ho to trochu sblíží s Kurtem. Celou dobu soudního řízení stál při něm a byl mu spolu s Lucy oporou. Blainovi s ním bylo dobře a něco mu napovídalo, že v něm získal velmi dobrého kamaráda. Netroufal si říct, kam to bude s Kurtem směřovat, budoucnost hádal vskutku nerad, ale věděl, že některým věcem se nemá cenu bránit. Nyní si však hodlal užít následující svatební víkend. A to mu v ten moment stačilo.

THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin | 4. února 2017 v 22:28 | Reagovat

To byly nervi jsem ráda že to skončilo dobře moc pěkně píšeš. :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama