Glee czech fest 2 - Neobvyklá dovolená

12. dubna 2014 v 12:30 | Joli |  Glee
Zdravím po dlouhé době!
Vím, že jsem slibovala uveřejnit poslední text ke druhému Glee czech festu do konce prosince minulého roku. Bohužel se nezadařilo a tímto se omlouvám všem, kdo na tu povídku čekali. Nicméně povídka je konečně hotová a může přijít sem, na blog. Před tím si ale ještě dovolím sem dát pár informací ohledně dalších povídek, které jsou v plánu. Koho zajímá pokračování povídky Skrytý nepřítel, toho snad potěší, že usilovně pracuju na dalších částech. Zatím se tu na blogu objevilo sedm kapitol. Celkem jich mám v plánu deset + epilog. Momentálně se věnuju dokončení osmé a deváté kapitoly a doufám, že je sem budu moc dát co nejdříve. Ale radši nebudu říkat žádná konkrétní data uveřejnění, nedopadá to v mém podání dobře. :-D A dále: najde-li se tu nějaký fanoušek páru Kadam, toho by zas mohlo zajímat, že mám rozpracovanou westernovou jednorázovku o tomto páru, ale jsem zatím na začátku, povídka ještě ani nemá název. Nicméně nápad se mi líbí a určitě ho chci dodělat. To by bylo zatím vše k ostatním povídkám, teď už ale hurá na Neobvyklou dovolenou v podání Kurta a Sebastiana. Přeji příjemné čtení. :-)

Název: Neobvyklá dovolená
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: Glee
Páry: Kurtbastian
Postavy: Kurt Hummel, Sebastian Smythe
Věk: neomezeno
Délka: jednorázkova
Osa: nezařazeno
Stav: dokončené
Synopse: Jejich první dovolená se nevyvedla tak, jak si ji představovali. Bez sebemenšího zaváhání ji však mohou označit za neobvyklou.



"Ty mraky se mi moc nelíbí," poznamenal Sebastian sám pro sebe, zatímco se snažil udržet řízení pod svou kontrolou. Seděl v kokpitu malého sportovního letadla, které si na pár dní pronajal, aby si s Kurtem v rámci své dovolené udělali výlet na místo, kam se turisti vydávají jen minimálně a žádná letecká společnost tak nemá zapotřebí zajišťovat pravidelné lety. Sebovi to ale ani v nejmenším nevadilo. Pilotní zkoušky absolvoval již před delší dobou a létání bylo jeho vášní. To však o sobě nemohl říct Kurt, který stále nechápal, že na podobný nápad vůbec kývl a nechal Sebastiana jejich první dovolenou naplánovat podle sebe.
"Mně taky ne," souhlasil, protože slova svého přítele nemohl nezaslechnout. Seděl na sedačce hned vedle něj a úzkostlivě sledoval tmavá mračna před nimi. "Nemůžeme se ještě vrátit?"
"Nejsem si jistej, že na to máme dost paliva. Měli jsme tak akorát, abychom doletěli na Isla Nostra a tam si načerpali na zpáteční cestu."
"Co teda chceš dělat? Risknout to a proletět skrz mraky na ten ostrov, jak jsme měli?"
"Jo, přesně," přikývl Sebastian.
"Ale co když se nám něco stane? Ty mraky před náma jsou rozhodně bouřkový."
"Hele, já z toho taky nejsem nijak nadšenej, ale co mám asi tak dělat? Buď poletíme dál a budeme riskovat, že nás zasáhne blesk a my se zřítíme, a nebo se zkusíme vrátit a budeme riskovat, že nám dojde benzín a my se co? Zřítíme. Jedno lepší než druhý."
"Neměli jsme vůbec letět," zafňukal Kurt.
"Já za to nemůžu, že se tu počasí mění tak rychle. Ráno mi ještě říkali, že předpověď je pro nás příznivá."
"A co kdybychom se vykašlali na Isla Nostra a zkusili přistát na nějakým jiným ostrově? Někde blíž? Mohli bychom tam počkat, než se přežene bouřka, a pokračovat dál."
"Tady? Vždyť tu nikde není žádný letiště. Nejblíž je Isla Nostra. Promiň, ale asi nemáme na výběr."

Kurt si hlasitě povzdychl, ale nijak na to neodpověděl.

Netrvalo to dlouho a malé letadlo vletělo do bouřkových mraků. Sebastianovi bylo jasné, že jsou v nebezpečí a že se možná na vytyčený ostrov nedostanou. Natáhl se tedy znovu pro vysílačku, aby odvysílal nouzový vzkaz s vědomím, že kdyby se pak z nějakého důvodu dlouho neozývali, pošlou pro ně pomoc. Kurt mezitím mlčky seděl připásaný ve své sedačce a ani nedutal. Blesky kolem nich šlehaly a on jen čekal, kdy jeden z nich zasáhne i je.

"Co to sakra bylo?" vykřikl o chvíli později, když se letadlo náhle otřáslo víc než obvykle.
"Sakra!" zaklel Sebastian. "Uhodilo do nás. Přišel jsem o polovinu přístrojů."
"Cože?"
"Musíme nouzově přistát. Támhle!" ukázal pilot před sebe.
"Říkal jsi, že tu nikdy není žádný letiště."
"Chceš, abychom spadli do oceánu a utopili se? Ne? Tak to nech na mně," odsekl Sebastian a dál se věnoval už jen řízení, pokud se tomu tak vůbec dalo říkat. Letadlo ho poslouchalo jen omezeně a on byl rád, že se mu ho podařilo nasměrovat k nejbližšímu ostrovu.

* * * * * * * * * *

"Co teď budeme dělat?" bědoval Kurt, když se konečně trochu vzpamatoval z drsného přistání na kamenité pláži jakéhosi ostrůvku, který snad ani neměl žádné jméno. "Přišli jsme o jedno křídlo a podvozek, nemáme se odsud jak dostat. Jak nás tu budou hledat?"
"Přestaň laskavě vyšilovat, jo?" okřikl ho znovu Sebastian. "Stejně jsi to byl původně ty, kdo chtěl přistát už dřív a vykašlat se na Isla Nostru."
"Jo, jenže jsem nevěděl, že si jako ranvej vybereš skálu."
"Hele, můžeš bejt rád, že jsme vůbec naživu."

Na chvilku nastalo rozpačité ticho.

"Jo... asi máš pravdu. Promiň. Já jen..." nedořekl kontratenor a jen zoufale povzdechl.
"To je v pohodě. Já vím, že sis takhle dovolenou nepředstavoval, ale to já taky ne."
"Tak co teda uděláme?" zeptal se Kurt, zatímco se díval z okýnka, jak venku padají provazy vody a oblohu křižují blesky.
"Už jsem před tím volal o pomoc, to jsi snad slyšel. Vědí, jakým směrem jsme letěli. Teď budeme muset počkat, až přejde bouře. Pak zavoláme o pomoc znovu. Já jim nadiktuju naše přesný souřadnice, a počkáme, až pro nás přijedou."
"A proč o pomoc nezavoláme už teď?"
"Myslím, že bychom se nedovolali, rádiovej signál je rušenej bouří. Už při letu to zlobilo. Než někdo dorazí, budeme holt muset nějaký čas strávit tady na ostrově."

* * * * * * * * * *

"Kolik je vlastně hodin?" zeptal se Kurt již poněkolikáté. Jeho hodinky se mu rozbily při nárazu a telefon si s sebou nevzal. Jak tak seděl v letadle a díval se, jak se bouře pomalu vzdaluje, měl pocit, že čas se děsně vleče.
"Půl třetí. A neptej se pořád," odpověděl otrávěně Sebastian, na kterém bylo vidět, jak bojuje se vztekem, že se jim dokonalá dovolená proměnila v noční můru. Nenáviděl nečekané potíže, které nemohl sám vyřešit. Přesto však podvědomě tušil, že pokud to situace dovolí, vztek ho nakonec přejde a on se bude snažit si pobyt na ostrově užít, jak jen to půjde.
"Co kdybychom se šli projít?"
"Co?"
"No, ptám se, jestli nepůjdeme ven. Přece nebudeme celou dobu čekat na záchranu v letadle."
"To beru," souhlasil Sebastian. "Běž napřed. Ještě jednou se zkusím spojit s věží a hned jdu za tebou."
"Tak jo." Kurt si odpoutal pás, a zatímco se jeho přítel znovu natahoval po vysílačce, on si otevřel dveře a vyskočil ven na rozmoklý písek smísený s kamením tvořící pláž ostrůvku, na kterém před nějakým časem přistáli. Obešel letadlo a o pár kroků později se zastavil u okraje džungle tvořené z části palmami a z části stromy a keři, jejichž jména neznal. Přemýšlel, kudy vyrazí. Risknou to a půjdou rovnou směrem do centra ostrova? Nebo zvolí bezpečnější cestu a nejdřív se vydají podél pláže?

"Snad nechceš jít tam dovnitř," zaslechl o chvilku později, a když se otočil, spatřil Sebastiana, jak nedůvěřivě hledí směrem k neprostupnému porostu a v ruce drží ostrý nůž.
Kurt si ho překvapeně prohlížel, ale nakonec zbraň neokomentoval. "No, ani ne," přiznal místo toho a slabě se usmál.
"Já taky ne," přikývl Sebastian. "Pojďme to projít po pláži, kolem dokola. Ostrov není zas tak velkej, do hodiny budeme zase zpátky," dodal, ani nečekal na přítelovu odpověď a rychlými dlouhými kroky se vydal západním směrem. Nakonec ale přece jen trošičku zpomalil, když uslyšel Kurtovo "Počkej!", a nechal ho, aby ho dohonil.

Dobrých dvacet minut šli mlčky - do doby, než Sebastian dostal nápad. Z ničeho nic zastavil, kývl k vrškům kokosových palem a o jejich plodech prohlásil, že se budou hodit.

"Jak to myslíš, že se budou hodit? Hodláš si hrát na domordce?"
"Asi ti pořád nedochází, že pro nás nepřijedou dřív než během zítřka. A my nemáme co? Dost jídla. Naposled jsme jedli před víc než třema hodinama a další nášup jsme si měli dát na Isla Nostře, kam jsme ale nedoletěli a ani nedoletíme. Vážně si myslíš, že tu následujících několik hodin vydržíme jen o jedné lahvi vody a pár sušenkách?"
"Asi ne," připustil Kurt a v duchu si zanadával, že mu tahle skutečnost doteď unikala. "Ale jak se k těm kokosům chceš dostat? Jsou děsně vysoko."
"Hele, koukni se tam dál, tam je jedna zakrslejší palma. Její kmen je dost ohnutej k zemi, zkusím po něm vylézt. Stoupni si pod korunu, budu ti ty ořechy házet."

Sebastian si dal nůž za opasek kalhot a znovu si prohlédl kmen - věděl, že nejvíc práce mu dá zdolat spodní část, která byla nejsilnější a vůči zemi také nejkolmější a nejhůře schůdná. Jakmile ji ale překoná, nebude pro něj problém se postupným posunováním po kolmější a užší polovině stromu dostat až ke konci, kde rostlo hned několik vyzrálých kokosů, čekajících na to, až budou otrhány, nebo samy od sebe spadnou.

Když se Sebastian vydrápal do půlky, musel si na chvilku odpočinout. A to jsem si myslel, v bůh ví jaký nejsem formě, postěžoval si v duchu, když si třel bolavé namožené svaly na pažích. Naštěstí na něho čekala lehčí část, kterou nakonec přelezl rychleji, než předpokládal.

Napočítal celkem osm kokosů, které stály za utržení. Nakonec se pohodlně usadil co nejblíže to šlo, vytáhl nůž zpoza opasku a dal se do odřezávání. Jeden po druhém házel kokosy Kurtovi do připravených dlaní. Když však házel poslední, otočil se Kurt znenadání za jakýmsi ptákem, jehož křik zrovna zaslechl, a kokos mu místo v rukou skončil na pravé noze. Kontratenor hlasitě vykřikl a začal poskakovat na místě, drže se za bolavý nárt. Sebastian měl sto chutí se začít nevázaně smát, ale věděl, že Kurta by to akorát naštvalo, a tak na něj radši jen zavolal slova omluvy. Koutky úst měl však roztažené od ucha k uchu.

Kurt se mračil, když si sundaval botu, aby zkontroloval, že je jeho noha v pořádku. Sebastian mezitím seskočil z kmene a přemýšlel, jak všechny ořechy dopraví k letadlu, aniž by se pro ně museli několikrát vracet.

"Jsi v pořádku?"
"Jo, asi jo," zamručel Kurt, aniž by se ohlédl.
"Hele, už jsem se ti přece omluvil. Neudělal jsem to schválně. A nemůžu za to, že jsi to nechytil."
"Jasně, sváděj to na mě."

Sebastian měl co dělat, aby v sobě udusil vztek a nezareagoval nějak přehnaně. Neměl chuť se hádat. Proto raději nakonec odpověděl: "Co se přes to přenést, popadnout ořechy a vrátit se zpátky k letadlu? Co ty na to?"
"Tak jo," kývl Kurt, obul si botu a postavil se.
"Nastav tričko."
"Co prosím?" nechápal Sebastianův přítel.
"Chytni si okraj svýho trička a natáhni ho před sebe."
"Ale proč? Nechceš snad takhle nést ty ořechy, že ne?" Kurtova hotová noční můra.
"A máš snad nějaký lepší nápad?"
"Ale... přece..."
"Hele, to je ti snad čístý tričko a prázdnej žaludek milejší víc, než si zašpinit tričko a najíst se? Vždyť si to pak můžeš přece vyprat, ne?"
"No dobře," povzdechl si Kurt po chvilce přemýšlení a udělat to, oč ho Sebastian žádal. Ten pak udělal to samé se svým trikem a zbylými kokosy.

Vydali se na cestu zpět.

"A jak se do těch kokosů vlastně dostaneme?" zeptal se pak Kurt po chvilce a nepřátelsky se díval na plody, jejichž mokrý povrch mu špinil jeho nový kus oblečení, který si v New Yorku koupil speciálně pro tuto dovolenou.
"V letadle je bedna s nářadím. Tohodle bych se fakt nebál. Spíš přemýšlím nad tím, jak si uděláme oheň, když lilo jak z konve a všechno dřevo na ostrově bude promočený."
"Na co oheň?"
"Cestou sem jsme prošli kolem zátoky, mohly by tam být ryby."
"Ty chceš rybařit? Vždyť nemáš vybavení."
"To chce trochu improvizace. Vyrobím si prut z toho, co tu najdu."
"A umíš vůbec chytat ryby?" ujišťoval se Kurt a věnoval Sebastianovi pochybovačný pohled.
"Jo, když jsem byl malej kluk, jezdíval jsem na ryby se strejdou. Dokud mi nedošlo, že je zábavnější lovit kluky než šupináče."
"To jsi celej ty," zasmál se modrooký mladík a odmlčel se. "Ale stejně... už abychom byli zase v hotelu."
"Ale no tak, Kurte. Vždyť jsme nedopadli zas tak hrozně. Může to být nakonec fajn - strávit jednu noc na neznámým ostrově, zvlášť když víme, že si pro nás přijedou. Kolikrát za život se ti něco podobnýho stane? Užívej si to trochu."
"Tobě se to řekne..."
"Ty nejsi moc dobrodružnej typ, jak koukám."
"Ne, když přijde na přírodu," zamračil se Kurt. Vskutku, tohle nebyla jeho vysněná představa o perfektní dovolené - ztroskotat na pustém ostrově, lézt po stromech, chytat ryby, opékat je na ohni na pláži, spát schoulený v letadle nebo na dece někde venku bez jakéhokoliv přístřeší, koupat se v moři... Ne, byl to kluk patřící do města plného památek, divadelních představení, obchodů, kaváren; kluk patřící do krásného bytu s čistou koupelnou, horkou vodou, voňavými mydlinkami, do bytu se zateplenou ložnicí a pohodlnou postelí. Divočinu plnou prachu a špíny s radostí přenechával jiným. Pokud měl zrovna na výběr.

"Hele, už jsem to vymyslel s tím ohněm," začal Sebastian, když se již blížili k letadlu. "Sebereme co nejvíc polámaných větví, co půjde - po bouřce jich tu bude nejspíš dost. Rozložíme je na pláž a budeme doufat, že to do večera uschne - když už jsou mraky pryč, začíná tu docela pařit. A stmívá se až tak za čtyři hodiny. To by snad mohlo vyjít."
Kurt přikývl. "Tak já to dřevo připravím a ty půjdeš pro ty ryby, ano?"
"Dobře," souhlasil Bas a usmál se.

Nasbírané kokosy poskládali k letadlu. Sebastian si z jeho zadní části vytáhl sekeru, která ležela mezi ostatním nářadím, a pak se vydal k nejbližšímu křoví, aby si uřízl nějakou větev, kterou by použil coby rybářský prut.

Kurt se mezitím vydal po okraji porostu, aby posbíral opadané dřevo ze stromů, které by snad večer mohli použít na táborák.


* * * * * * * * * *

Sebastian pobaveně sledoval svého přítele, jak se neobratně snaží z rozpůleného kokosu vydlabávat sladkou dužinu. Je roztomilej, vážně, musel ale uznat.

Přežívání v přírodě nebylo Kurtovým šálkem kávy, ale snažil se přemáhat - krom toho, že mu stejně nic jiného nezbývalo, tak nechtěl, aby před Sebastianem vypadal jako úplná bábovka. Sám musel zároveň uznat, že až na to bude jednoho dne vzpomínat, bude vzpomínat s radostí, a to mu dodávalo na síle, aby si čas strávený na neznámém ostrově užil pokud možno co nejvíc. Jak říkal Sebastian - v podobné situaci se ocitl poprvé a nejspíš také naposledy, tak proč z toho nevytěžit to nejlepší? Měl pocit, že se na jeho nátuře konečně začíná trochu podepisovat Sebastianův vliv.

Když se ryby, které Sebastian toho odpoledne ulovil, konečně dopekly, odstavil je Bas stranou, aby trochu vychladly, a oni je pak mohli obírat holýma rukama. Kurt musel připustit, že mu kručelo v žaludku a Sebastianův úlovek vypadal lákavě.

* * * * * * * * * *

"Co takhle trochu víc přiložit, aby nám ten oheň nezhasl, a jít se vykoupat do moře?" zeptal se Bas, když byli konečně po jídle.
"No... a neplave tu něco nebezpečnýho?"
"Ne, neboj. Jediný zvíře, kterýho by ses tu měl bát, jsem maximálně tak já," zasmál se Sebastian svému vlastnímu vtipu, vyskočil na nohy, pomohl Kurtovi se postavit a už ho táhl směrem k moři.
"Počkej, musím se svlíknout, přece nepolezu do vody v tomhle," ukázal kontratenor na své oblečení, které si toho rána pečlivě vybral, a začal své svršky pomalu odkládat. Stejně tak Bas.

O chvilinku později již oba plavali v příjemně vlažné vodě omývající břeh ostrova.

"Vidíš? Není to tak hrozný," smál se na Kurta Sebastian.
"Ne, měl jsi pravdu, je to celkem fajn," odpověděl oslovený a připlaval těsně ke svému příteli. Objal ho kolem krku a krátce ho políbil. Poté ucítil jeho ruce na svých zádech. Usmál se. Nechal se chvíli laskat Sebastianovými doteky, zatímco on svého přítele častoval svými polibky.

"Au, to bolelo," zlobil se Seb na oko, když ho Kurt omylem kousl do rtu. Jako "trest" po něm stříkl trochu vody. Chvilku takhle blbli, když se pak Kurt postupně začal zklidňovat.

"Hele, měli bychom se vrátit, nebo nám vyhasne oheň. Navíc mi začíná být pěkná zima."

Sebastian přikývl na souhlas a s Kurtem po boku si to namířil ke břehu. Tam přiloží několik větví do táboráku, a poté se k ohni posadí co nejblíž, aby co nejrychleji uschnuli. Seděli mlčky asi dvacet minut. Mezitím Sebastian dvakrát třikrát vstal, aby dodal živým plamínkům novou potravu. Brzy si všiml, že na jeho přítele padá únava, a tak mu navrhl, že dojde do letadla pro deku, aby si ustlali.

"Chceš přespávat venku? Jsi si jistej, že je to bezpečný?"
"Bojíš se?"
"Upřímně, trochu jo," přiznal se Kurt. "Nevíme, co tu žije za zvířata. Vážně nestojím o to, aby sem zítra záchranáři dorazili a zjistili, že nás něco rozpáralo, když jsme spali."
"Jo, na tom asi něco bude," připustil Sebastian. "Tak tu ještě chvilku počkej, půjdu do letadla a upravím to tam na spaní."

Kurt jen přikývl a pousmál se. Sebastian se často choval jako frajírek, ale když chtěl, uměl být starostlivý a obětavý. Tahle stránka, kterou Bas nechal poznat jen pár lidí, se Kurtovi moc líbila.

Sebastian začal odklízet věci ze zadní části letadla a skládat je na pláž vedle sebe. Věděl, že prostoru nebudou mít mnoho, ale pořád to bylo lepší, než spát na sklopených sedačákách, kde by si moc pohodlí neudělali. Když měl hotovo, vrátil se ke Kurtovi. Vzali si své oblečení, co před hodinkou odložili na pláž, když se šli koupat, nechali oheň ohněm a namířili si to k letadlu. Než nastoupili, oblékli se, a pak se šli uložit ke spánku.


* * * * * * * * * *

Když se Sebastian ráno probudil, ukazovaly jeho hodinky půl deváté ráno. Kurt spokojeně spal hned vedle něho a coby polštář použil jeho rameno. Seb pociťoval mírnou bolest, ale byl schopen ji přejít. Kdyby byli v hotelovém pokoji, ještě by se pokusil usnout, ale věděl, že to v ten moment není možné - bylo mu jasné, že bude muset svého přítele vzbudit, aby sám mohl vstát a dostat se k vysílačce. Předchozího dne slíbil hlídce ve věži letiště, že se jim ráno zase ozve.

"Kurte," zašeptal mu do ucha, "vstávej."
"Mmmm, ještě chvilku," zaškemral brunet v polospánku.
"Promiň, ale potřebuju k vysílačce."
"Cože?"
"No přece... letadlo - ostrov - ztroskotání... snad jsi přes noc nezapomněl?" šklebil se Sebastian, když na něj Kurt zmateně mžoural.
"Ach jo," ulevil si kontratenor, když se konečně naplno probral a uvědomil si, kde jsou a proč tam jsou. Nakonec se ale trochu poposunul, aby se jeho přítel mohl přemístit do přední části letadla.

O dvě hodiny později již oba sledovali, jak se k "jejich" ostrovu blíží loď, která je měla odvézt zpět do letoviska, kde byli ubytovaní. Kurt se již nemohl dočkat, až si dá příjemnou horkou koupel a zalehne do peřin. Od spaní v letadle ho bolela záda a on za boha nevěděl, jakou pozici zaujmout, aby se alespoň na chvilku bolesti zbavil. Jedno však věděl jistě. O neobvyklý zážitek z ostrova ho již nikdo neobere.


THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domík | Web | 12. dubna 2014 v 22:17 | Reagovat

Tak to bylo vskutku originální a moc fajn! Být na místě Kurta, tak asi zešílím strachy, ještě to všechno vzal naprosto s klidem. Já bych byla v konstantním záchvatu hysterie, dokud by mě z toho ostrova někdo nedostal. A to nemluvě o tom, že bych se při nouzovém přistání strachy nejspíš počůrala :D Ale je fakt, že s odstupem času člověk na něco podobného vzpomíná s úsměvem. Ve třeťáku na gymplu jsme byli lézt v Alpách a po 2000m převýšení a spousty hodin chůze jsem myslela, že umřu a dneska na to vzpomínám ráda, i když znovu bych to teda fakt zažít nechtěla :D

2 Gigi | 28. června 2014 v 21:34 | Reagovat

Kraaasa ešte niečo pekne napis
Prosiiiiiiiim :-)  :-D  :D

3 Karin | 3. února 2017 v 22:02 | Reagovat

Budou mít pěkné vzpomínky. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama