Skrytý nepřítel - kapitola 5 část 3

19. srpna 2012 v 19:32 | Joli |  Glee
Skrytý nepřítel - kapitola 5 část 3


"Ty, poslyš, Kurte, co se to s tebou děje? Jsi v pořádku?" vyrušil modrookého muže Maryin hlas. Odtrhl zrak od monitoru, kterému stejně věnoval svoji pozornost jen na půl, protože myšlenkama byl mimo, a podíval se na ženu sedící u protějšího stolu.
"Promiň, co... co jsi říkala?" zeptal se poněkud zmateně, když se duchem vrátil zpět do reality.
"Ptala jsem se, co se s tebou děje," zopakovala žena svoji otázku.
"Proč myslíš, že se něco děje?" předstíral, že neví, o čem to Mary mluví. Věděl to však příliš dobře.
"Od rána se chováš divně. Jsi hrozně roztěkanej, reaguješ zpomaleně a chvíli ti trvá, než si uvědomíš, že s tebou někdo mluví, protože pořád na něco myslíš... nebo na někoho," vysvětlila jeho kolegyně a věnovala mu dlouhý pohled. "Chceš si o tom promluvit?" nabídla mu pak. Viděla na něm, že ho něco očividně trápí, a tak mu chtěla pomoci.
"Ne, díky," odmítl ji fotograf s jemným úsměvem na tváři. "Ono stejně není moc o čem," dodal ještě a svůj zrak stočil k obrazovce na svém stole.

Mary jen přikývla a nechala Kurta na pokoji. Chuť pomoci mu sice zůstávala silná, ale zároveň jí něco říkalo, že tlačit na něj a nutit ho promluvit by bylo k ničemu.

Jo, kdybys nekecal, okřikl modrooký muž mezitím sám sebe v duchu. Před pár dny ses líbal s chlapem, kterýho skoro neznáš. Tomu říkáš nic? To se ti vůbec nepodobá.

No dobře... ale to ještě neznamená, že o tom s někým chci mluvit. Měl bych na to zapomenout.

Proč? Co je na tom špatnýho? Přiznej se, že se ti to líbilo.

To nepopírám, ale stejně se to nemělo stát. Kdybych tak aspoň věděl, jak je na tom Blaine - co si o tom myslí.

Proč mu nezavoláš? Od tý doby se očividně vyhýbáte jeden druhýmu.

Nejsem si jistej, že je to ten nejlepší nápad.

Proč by nebyl? Dokud si s ním nepromluvíš, nebudeš vědět, jak si u Blaina stojíš.


Místností se v tu chvíli rozlehlo vyzvánění fotografova mobilního telefonu. Jeho majitel s sebou lehce ucukl, protože ho melodie vytrhla z přemýšlení. Hele, Rachel!, prolétlo mu hlavou, když viděl, kdo mu volá. Poté hovor přijal.

"Že se taky někdy ozveš," vyčetl Kurt na oko broadwayské hvězdě, jen co se s ním pozdravila.
"Pche, no dovol?" Na chvilku to vypadalo, že se Rachel opravdu urazila. Pak ale brunet zaslechl její krátké zachichotání a oddechl si. "Ne, ba ne, nezlob se, měla jsem teď děsnou honičku. Nacvičujeme novou hru - sice krásnou, ale není zrovna jednoduchá. Spousta textů na naučení, docela těžká choreogragie - vždyť víš. Takže chodívám domů děsně pozdě a hrozně unavená," omlouvala se, ač jí bylo jasné, že zrovna on její situaci pochopí.
"Je mi to jasný. Vždyť víš, jak jsem to myslel. Jak se jinak máš? Pokud teda zrovna nezkoušíš..."
"No, abych řekla pravdu, poslední tři týdny nedělám nic jinýho, než že jsem v divadle. Tak doufám, že aspoň ty máš trochu víc času sám na sebe."
"Není to se mnou nejhorší, to je fakt," připustil.
"Ale?"
"Jak to myslíš?" zeptal se.
"Slyšela jsem ve tvém hlase 'ale' - nesnaž se mne obalamutit. Tebe jsem si přečetla už hodně dávno."
"Rachel, vážně to musíme řešit po telefonu?"
"Ha! Já věděla, že něco skrýváš!" zavýskla diva. Kurt si dokázal živě představit její vítězoslavný výraz ve tváři.
"Ty jsi děsná," zasmál se srdečně.
"Já vím. Hele, co děláš o víkendu?"
"Zatím jsem si nic neplánoval, proč?"
"V pátek hodláme s naší hereckou skupinou vyrazit na hostování do vybraných měst a jako první bychom chtěli navštívit Cleveland. Budeme předvádět tu novou hru, víš? Děláme to letos takhle poprvý, objedeme asi deset měst, a pak se vrátíme zase zpátky do New Yorku. Mohla by to být skvělá zkušenost. A právě teď, když budeme v Clevelandu, mě napadlo, že bychom se mohli my dva sejít. Kdybys chtěl, možná bych ti mohla i na jedno z představení sehna dva volňásky."
"Tak to zní báječně, moc rád se s tebou zase uvidím. V pátek jdu fotit jednu svatbu, ale tak od pěti bych měl pak už mít volno - až do neděle, tak když mi napíšeš, kdy byses mohla trhnout, můžu přijít. Kdykoliv, kamkoliv."
"To zní jako plán. No nic, musím končit, někdo zvoní u dveří. Tak já se ještě ozvu, jo?"
"Jasně, tak zatím."

Jen co Kurt odložil mobil, na chvilku se pousmál. S Rachel se neviděl už skoro celou věčnost, nebo aspoň měl takový pocit, a tak se na setkání s nejlepší kamarádkou těšil. Když si však uvědomil, že se diva bude ptát na to, co ho trápilo, bylo mu jasné, že si ohledně Blaina bude muset konečně utřídit svoje myšlenky. Jednak, aby věděl, co vlastně Rachel řekne, a hlavně aby sám konečně zjistil, jaký k tomu zaujme postoj.

* * * * * * * * * *

Následující dny utekly jako voda a než se Kurt nadál, přišla sobota - den, kdy se měl sejít s Rachel, jak si to spolu domluvili o 24 hodin dříve. Právě kráčel ulicí, která vedla k Allenovu divadlu, v němž se zhruba před třemi týdny poprvé setkal se svým bývalým pěveckým rivalem - poprvé po letech. Nyní tam měl před vchodem počkat na svoji bývalou spolužačku a stálou kamarádku, jež v divadle zrovna dokončovala jednu z posledních zkoušek, a chystala se pak na podvečerní hodinovou pauzu, kterou chtěla strávit v Kurtově společnosti.

Čím víc se fotograf blížil k divadlu, tím víc na něj doléhal fakt, že v něm došlo k jeho osudovému setkání, které vedlo až k tomu omylu minulý týden, jak si brunet říkal hořce již několik dní. Když o tom poslední dny přemýšlel, jeho chování se mu při posledním shledání s Blainem nezamlouvalo. Připadal si poněkud provinile. Přestože neznal spisovatelův pohled na věc, sám měl pocit, že mu akorát tak ublížil a oni se už nikdy nepotkají. Ne v přátelském duchu.

Třeba to jen moc řešíš, napadlo ho vzápětí. Kdo ví, třeba to ve výsledku nebude tak horký.

No jo, ale co když mě už nebude chtít nikdy vidět?

Kriste pane, vždyť jste se JEN líbali!

Říkáš JEN? Blbče!

V tu chvíli musel se svým vnitřním dialogem přestat, protože si všiml Rachel, jak na něho mává a rychlými kroky si to rázuje přímo k němu.

"Konečně!" zašveholila pak diva, když již byli kousek od sebe. Oba přátele se poté srdečně objali. "Jen co si sedneme někde na kafe, chci o tobě slyšet úplně všechno. A když říkám všechno, tak tím myslím hlavně to, co mi nechceš říct, jasný?" vychrlila hnědovláska s lehkou přísností v hlase, kterou si však Kurt vykládal jako kamarádčin zájem o jeho osobu.

Když pak zakotvili v nedaleké kavárně, nenechala na sebe Rachelina zvědavost dlouho čekat a brunet jí řekl svoji historii posledních týdnů - počínaje setkáním s Blainem až k jejich polibku u spisovatele doma. Před Rachel nemělo cenu cokoliv zatajovat - stejně by to z něj vydolovala tak jako tak, takže se ani nesnažil vymýšlet jakoukoliv výmluvu, proč to nepovědět. Naopak si říkal, že by se mu mohla hodit něčí rada. A také že se mu rady dostalo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kat | 19. srpna 2012 v 20:44 | Reagovat

Je, tak to jsem teda zvědavá, jak se to mezi nimi vyvine. A jakou radu Kurt dostal.  Teším se na další kapitolu :)

2 Domík | Web | 19. srpna 2012 v 21:20 | Reagovat

Koukám, že Blaine i Kurt mají oba nějaké rozdvojené osobnosti :D V jednu chvíli jsem fakt čekala, kdy Blaine bací Kurta něčím po hlavě a zamkne ho někam do sklepa. Nevím, proč to na mě tak působilo :D A teda netuším, proč to Kurt tak strašně hrotí, vždyť se skoro nic nestalo :) Ale jsem ráda, že se v povídce objevila i Rachel a fakt jsem zvědavá na tu její radu. I když už předem snad radši doufám, že se jí Kurt řídí nebude :D

3 Joli (admin) | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 17:28 | Reagovat

[1]: Díky za koment, snad další kapitola nezklame. :-)

[2]: Jo, oba jsou děsně schizofrenní, ale občas si to fakt užívám. :-P :-D A že to Kurt přehání - popravdě, nejsi sama, kdo tento bod zmínil. Koukám, že je to fakt dost nápadné. Každopádně dík za koment. :-)

A to s tou radou... uvidíte. ;-)

4 dorea | Web | 31. srpna 2012 v 10:58 | Reagovat

zase jsem tu s křížkem po funuse :D
úplně jsem se začetla a vážně jsem litovala, že už je konec, z té povídky je vidět, jak moc si s ní hraješ a pečuješ o ni :)
Kurt i Blaine jsou tady vážně zvláštní, s Blainem je asi opravdu něco jinak, jak to napadá všechny, jsem vážně zvědavá, co s ním máš v plánu, protože jako postavu ho zatím píšeš dobře, scénáristi by se mohli učit :) tak trochu doufám, snad ještě v nějaký lehký angst a ne vyloženě happily ever after
a Kurt to opravdu řešil až moc, ale nemyslím si, že je to přehnané, někteří lidé už takoví jsou a řekla bych, že Kurt chce mít vyřešené opravdu všechno, v tomhle jsi se do něho strefila, alespoň podle mě
díky za kapitolu a už se moc těším na pokračování :)

5 Tessee | Web | 5. září 2012 v 12:02 | Reagovat

Tahle povídka je super! :-) Těším se na další kapitolu.

6 Joli (admin) | E-mail | Web | 9. září 2012 v 15:32 | Reagovat

[4]: To je v pohodě, já jsem vděčná za jakýkoliv komentář, ať už je napsaný kdykoliv. :-) Okamžitý happily ever after ode mne nečekej, to by mne asi ani nebavilo psát. Jinak jsem ráda, že se ti to líbí, jak to je, snad ani příští kapitoly nezklamou. Díky za koment. :-)

[5]: Děkuju moc, snad se ti to bude líbit i nadále. :-)

7 Hviezda | 10. září 2012 v 22:06 | Reagovat

Tak ja prichádzam už po čom? :-)  A to som musela prerušiť čítanie, pretože oni mali varené víno, tak som si musela uvariť čaj, aby som im bola bližšie :-D Vidíš aká bola tá scéna senzuálna? Ten Kurt... Na jednej strane ho chápem, ale na druhej - zaviedol si pravidlo bozku až po dvadsiatom rande alebo tak niečo? S Rachel má radosť, tak z nej a z jej rady bude mať, dúfajme, radosť aj Kurt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama