Máš na to - část 1

6. srpna 2012 v 15:40 | Joli |  Glee
Pro dnešek tu zase mám jednu svou starší povídku, jmenuje se Máš na to! a je to jakási reakce na to, že Kurt na začátku 3. řady nedostal roli Tonyho ve West side story.

Název: Máš na to!
Autor: Joli
Žánr: Kurt OOC, H/C
Páry: Klaine (pár), Hummelberry (přátelství)
Postavy: Kurt, Blaine, Rachel, Finn, Burt, Will
Věk: neomezeno
Délka: jednorázovka
Osa: po 3x02 I'm a unicorn
Synopse: Kurtův pokus získat roli Tonyho ve školním provedení West side story se nepovedl. Burt svému synovi navrhl, že by mohl zkusit psát vlastní věci, ale Kurt si nepřipadá dost dobrý na to, aby to doopravdy zvládl. Kurtovo sebevědomí je pod bodem mrazu a nutně si vyžaduje, aby ho někdo dostal zpět do kladných hodnot. Aneb každý člověk může zazmatkovat a hlavou se mu můžou začít honit všelijaké bludy, které by ho jinak nenapadly ani ve snu.



Od Kurtova nepovedeného pokusu o získání role Tonyho uběhly již dva týdny. Part nakonec získal Blaine a jeho přítel mu to ze srdce přál. S radostí mu pomáhal učit se text, zkoušel s ním písničky a všeobecně mu radil se vším, s čím mohl a s čím bylo potřeba. Jedna část jeho já se však doposud cítila zraněná. Žárlivost? Možná. Pochyby o tom, zda se někdy v budoucnu najde větší role, kterou by mohl hrát, aniž by se u toho ostatní smáli (zvlášť, když se nejednalo o komickou postavu)? Zcela určitě. Mladík se ten pocit snažil vehementně potlačit, přesto však onen protivný hlásek v jeho nitru dokázal podkopat Kurtovo svědomí tak moc, že si kontratenor nebyl jistý, že se mu podaří nad tím zvítězit.

Ano. Byl si vědom, že jeho chování během konkurzů bylo dost přehnané, zvlášť co se týkalo druhého pokusu. Jeho ambice byly však v danou chvíli příliš vysoké, a tak zastínily jeho racionální uvažování takovým způsobem, že si mladík ani neuvědomil, že role Tonyho není pro něj. Ne, že by nebyl Kurt talentovaný. Jeho osobnost byla však zcela rozdílná od té postavy takovým způsobem, že by to ve výsledku bylo až moc nápadné a Tony by v jeho podání dostal zcela novou podobu - bohužel ne takovou, jakou by měl mít. To si však Kurt uvědomil až po tom fiasku se scénkou, kterou sehrál s Rachel. Fakt, že se u toho jeho kamarádka a také i porota začali smát, ranil jeho ego a on se v tu chvíli cítil uraženě a především zesměšněně. Jak jen ten pocit nenáviděl - že je terčem posměchu (on to aspoň tak v ten moment vnímal). S odstupem několika dní však zjišťoval, že je konečně na čase, aby se zamýšlel nad tím, o jaké role vlastně usiluje. Jestli má cenu se vůbec o ně ucházet a hnát se za hlavní postavou jen proto, že je hlavní.

To, že nad tím tak usilovně přemýšlel, však začalo nahryzávat jeho já, které se tak strašně moc chtělo stát hvězdou prken, co znamenají svět. Mladík - ač chtěl nebo ne - zjišťoval, že se mu v hlavě rodí pochybnosti o tom, zda vůbec má smysl jít studovat muzikálové herectví, když nemá jistotu, že to nebude plýtvání časem. Ty tři muzikály, v nichž by teoreticky mohl hrát hlavní roli (z toho jedna byla žena), mu připadaly málo. Ano - herec by měl umět přijmout i menší postavy, ale představa, že šance na získání něčeho většího je více než malá, se Kurtovi moc nelíbila. Počítal s tím, že dost možná někdo mezitím, než by dostudoval, napsal muzikál, v němž by si mohl střihnout něco většího, ale na sto procent to jisté také nebylo. A to Kurta děsilo. Nejistota, že se v budoucnu vůbec prosadí. Že z něho bude herec, kterého si budou lidé pamatovat. Když budu hrát samé štěky, to mi moc nepomůže.

* * * * * * * * * *

Zrovna probíhala další zkouška sboru a Kurt seděl na jedné z židlí v zadní řadě. Příliš nevnímal, co se děje okolo něj. Opětovně se utápěl ve svých myšlenkách - tak, jak to dělal několik posledních dní. Náhle ho však z přemýšlení vytrhl hlas pana Schuestera.

"Kurte. Kurte!"
"Eh... promiňte, pane Schue, nedával jsem pozor."
"To jsem si všiml. Je všechno v pořádku? Poslední dobou mám pocit, že jsi duchem úplně mimo."
"Nic mi není. Jen jsem se zamyslel," pousmál se mladík nejistě a doufal, že mu na to španělštinář skočí.
"Já jen, že jsem teď mluvil o výběrovkách. Dostal jsem dopis s informacemi ohledně stylu písní, které byste měli přednést, pokud chcete uspět a postoupit do dalšího kola. Jeden z těch songů má být z nějakého muzikálu. Čekal jsem, že se hned přihlásíš na konkurz o to, kdo na výběrovkách zazpívá sólo. Vím, že ti to s West side story nevyšlo. Hlavní roli jsi nedostal a na menší role jsi to ani nezkoušel. Myslel jsem však, že o tohle budeš mít zájem. Překvapilo mne, když jsi byl zticha."
"Nezlobte se, pane Schue, ale... na sólo v muzikálové písni se hlásit nebudu."
"Proč ne?" nechápala Rachel. "Snad nejsi uražený proto, že nebudeš hrát Tonyho?"
"O to nejde," zakroutil Kurt hlavou. "Chceme přece postoupit, ne? Jestli jste si nevšimli, tak pokud jsem doteď zpíval muzikálové písně, tak jsou všechny v originále v podání žen. Nemáte taky ten pocit, že by nám to mohlo překazit šance dostat se na regionálky, kdybych se na pódiu producíroval s nějakým sólem ženské postavy? A navíc - pokud vím, žádná muzikálová písnička, kterou zpívá muž a je v mém hlasovém rozsahu, neexistuje. Ne taková, do které bych se dokázal vžít na tolik, abych ji dokázal zazpívat s plným nasazením."
"A to tě nenapadlo, že bys mohl zkusit zaexperimentovat a udělat nějaký mash-up z jedné ženské a jedné mužské písně? Kdyby se ti to povedlo, mohl bys to pak zkusit použít i na talentovkách, až budeme dělat přijímačky na vysokou. Rozhodně by to bylo originální," namítla dívka. Kurt, kterého viděla před sebou právě teď, se jí vůbec nelíbil.
"Nechci tě zklamat, Rachel, ale v tuhle chvíli si opravdu nejsem jistý, že na tu školu vůbec půjdu."
"Počkej, Kurte..." vložil se Blaine do rozhovoru. "Nechápu to. Ty máš na to, aby ses tam dostal a aby ses později prosadil. Znám tě. Mluvíš o tom od chvíle, co jsme se začali přátelit. Máš talentu na rozdávání, tak... proč... teď najednou tohle?"
"Souhlasím s Blainem," řekla diva. Měla pocit, že se jí to jen zdá a Kurtovu předchozí poznámku slyšela špatně. "Proč to vzdáváš už teď? Vždyť jsi to ani nezkusil se tam dostat. Co se s tebou děje? Sníš o tom už dlouhou dobu, že budeš studovat muzikálové herectví... že se jednoho dne dostaneš na Broadway."
"To nepopírám," připustil Kurt. "Ale mám pocit, že jsem celou tu dobu žil asi jen v iluzi. V představě příliš oslnivé na to, abych si uvědomil, že pro mne asi na Broadway není místo."
"Kurte, o čem to mluvíš?" zeptal se Blaine překvapeně. Věděl, že to Kurta mrzelo, když nedostal hlavní roli ve West side story, ale neměl vůbec ponětí, že to s ním zamávalo až tak moc.
"Mám pocit, že jsem příliš specifický typ osobnosti na to, aby existovala nějaká role, která by byla přímo pro mne. Tak si říkám, jestli není lepší včas si uvědomit, jaké mám šance. Dřív, než promarním pár let života na škole, která mi třeba ve výsledku bude úplně k ničemu."
"To nemůžeš myslet vážně," věnovala Rachel mladíkovi další nechápavý pohled. Dost možná v něm byla i známka zklamání a lítosti, že si její kamarád nevěří. "Kurte, neblbni. Nezahazuj svoji šanci jen proto, že se ti nepovedlo dostat roli ve školním představení. A navíc - pamatuješ, co jsme si slíbili tehdy v autě? Ty mne nenecháš vzdát se svého snu a já zase nenechám tebe."
"Neboj, já svůj slib dodržím," usmál se Kurt na svoji kolegyni. "Ty se tam dostaneš, vím to. Máš velké šance - jednak se tam dostat, jednak být v budoucnosti obsazována. U mě ty šance jsou o dost menší, víš to sama moc dobře. Musím si najít ještě něco dalšího, kam bych se mohl přihlásit, protože mám pocit, že muzikál mi nevyjde."
"Kurte, to přece..." Rachel chtěla něco říct. Cítila, že její kamarád očividně ztratil své sebevědomí a vzdává se dřív, než vůbec zkusil něco podniknout, ale než nestačila dopovědět, co chtěla, Kurt vstal, omluvil se s tím, že mu není dobře, a odešel z místnosti. Blaine s Rachel za ním chtěli okamžitě jít, ale Will je zastavil.
"Nechte ho. On se srovná."

* * * * * * * * * *

Hodiny v obýváku ukazovaly deset večer a Burt začínal být poněkud nervózní. Už víc jak před dvěma hodinami se vrátil z práce, zato jeho syn se od rána doma ještě neukázal a ani o sobě nedal vědět, kde je. To Kurt ještě nikdy neudělal. Vždycky mi to říkal dopředu, že večer někam jde nebo že se někde zdrží. Ví to moc dobře, že já mu to většinou nezakazuju, pokud vím, kde je a kdy se přibližně vrátí. Měli jsme to doteď jako takovou nepsanou dohodu. Ale nepřijít domů a nezavolat? Nenapsat? To ne, chlapče. Tohle ti trpět nebudu, přemítal automechanik, zatímco se již poněkolikáté snažil Kurtovi dovolat. Slyšel, jak to na druhé straně vyzvání, ale stále to nikdo nebral. Co když se mu něco stalo? Třeba ten mobil ztratil, nebo mu ho někdo ukradl, nebo... radši se to ani nepokoušel domyslet. Ano. Burtem kromě mírného rozladění začínal také prostupovat strach. Věděl, že Kurt je hlava tvrdohlavá a dokáže trucovat. Ale co když se nemohl vrátit domů, protože se mu něco stalo?

Náhle se domem ozval zvuk klíčů, které se snažily dostat do zámku. Burt se okamžitě vydal do předsíně a doufal, že je to Kurt, kdo se vrací domů. Byl to však Finn, o němž Hummel starší věděl, že byl u Pucka hrát videohry a měl se vrátit okolo desáté.

"Ahoj," usmál se fotbalista na svého nevlastního otce.
"Nazdar. Hele, nevíš něco o Kurtovi? Ještě se nevrátil domů a nedal vědět, kde je. Ani kdy přijde."
"Cože? Teda... ne, nic nevím," odpověděl Finn překvapeně. "Jen... se dneska na zkoušce sboru choval dost divně."
"Jak divně?"
"Nejdřív byl myšlenkama úplně mimo. Následně se odmítl zúčastnit konkurzu na muzikálový sólo, co se má zpívat na výběrovkách. Potom nám oznámil, že se nejspíš vzdá toho jít na tu svou muzikálovou školu, a když se ho Rachel s Blainem snažili přesvědčit, jakou to dělá blbost, odešel s tím, že mu není dobře. A pak už jsem ho neviděl."
"Ten kluk se mi snad jen zdá," povzdychl si Burt.
"Zkoušel jsi mu zavolat?"
"Jo, ale nebere to," odpověděl automechanik. "Hele, nemáš číslo na Blaina? Třeba je u něho."
"Nemám, ale Rachel určitě jo. Zavolám jí."
"Fajn, to budeš hodnej."


"Mám to," oznámil Finn o chvilku později, zatímco vytáčel Blaina. "Ahoj, tady Finn," představil se pak fotbalista do telefonu. "Promiň, že ruším, ale není u tebe Kurt?"
"Ne, není. Proč?" odpověděl chlapec na druhé straně telefonu.
"Ještě nepřišel domů. Nevíme, kde je. A jeho táta má samozřejmě strach."
"No... to se nedivím. Můžu vám nějak pomoct?" nabídl se Blaine se zájmem. Představa, že Kurtova rodina neví, kde se jeho přítel nachází, se mu nezamlouvala.
"Zatím asi ne. Kdyby něco, ještě se ozvu, jo?"
"Tak jo. A ať mi Kurt zavolá, až se vrátí domů. Abych o něj neměl strach."
"Jasně, kámo. Čau."

"U Blaina není."
"A co ostatní ze sboru?" napadlo Burta.
"Obvolám je," odpověděl Finn okamžitě.
"Okay. Já ještě zkusím zavolat Kurtovi. Třeba to konečně vezme."

O patnáct minut později oba odložili mobily a ani si nemuseli navzájem říkat, že neuspěli. Jejich výrazy v obličejích mluvily za ně.

"Vypadá to, že máme problém," konstatoval mladý student McKinley.
"To teda jo," přikývl Burt a ztěžka se posadil na židli v kuchyni, kde se zrovna s nevlastním synem nacházeli.
"Nevíš, kam by Kurt mohl jít, kdyby ho něco opravdu... ale opravdu strašně moc trápilo?"
"Zrovna jsem se tě chtěl zeptat na to samé."

V tu chvíli zablikala světla a o pár vteřin později všechno v domě zhaslo.

"Fajn. Vypadl proud, to nám ještě scházelo," podotkl Burt podrážděně, když se podíval z okna a zjistil, že to nepostihlo jen jejich dům. Tu se náhle zablesklo a z dálky se ozval hrom. "Hm, ještě lepší."
"Snad nám bouřka nezabrání v tom, abychom hledali Kurta, ne?"
"Samozřejmě, že ne," ujistil Burt Finna.
"Co budeme dělat? Zavoláme policii a nahlásíme, že se nevrátil domů?"
"Bojím se, že to budeme muset udělat, pokud nás nenapadne nic lepšího. Nelíbí se mi to, ale taky nejsem nadšenej z toho, že moje dítě je někde tam venku a já nevím, jestli se mu náhodou něco nestalo."
"Najde se... určitě ano," snažil se mladík ujistit muže před sebou. Viděl na něm, jak se o Kurta bojí. Sám na tom ale nebyl o moc lépe. Je to přece můj brácha.

"Hřbitov," pronesl Burt o chvilku později do tmy, kterou čas od času pročísl blesk stále se přibližující bouřky.
"Nerozumím," poznamenal Finn zmateně.
"Myslím, že by mohl být na hřbitově. U hrobu své matky. Když byl mladší, dřív tam chodíval docela často. Párkrát jsem ho tam našel, jak tam sedí. Upřeně se díval na fotku, která je na náhrobku. Mluvil k ní. Ke své matce. Jako dítě byl vždycky upovídaný. Většinu svýho utlýho dětství trávil se svou mámou, zatímco já byl v práci. Pokud vím, říkal jí úplně všecko. Do nejmenších detailů. A když pak Elizabeth zemřela, chodil za ní na hřbitov a pokračoval v tom, i když mu ona nemohla odpovídat. Proto tam teď možná je. Jak jsi říkal, něco se stalo na vaší zkoušce. Možná se z toho potřeboval vypovídat, a tak šel za svou matkou, která ho vždycky poslouchala."
"Jedeme tam?" zeptal se Finn, aby se ujistil, že to Burt myslí vážně.
"Ano."
"Fajn. Měl bych zavolat Blainovi. Třeba by nám mohl nějak pomoci."
"Okay. Zeptej se ho, kde bydlí. Vezmeme ho cestou."

část 2 zde
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili | 1. července 2014 v 8:13 | Reagovat

Krásna poviedka :-)

2 Karin | 2. února 2017 v 21:02 | Reagovat

Moc pěkné jdu číst další díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama