Vánoční drabbles

29. července 2012 v 11:56 | Joli |  Glee
Zdravím. Už jsem z dovolené zpět, tak zas mohu řádit na blogu. Co se týče 5. kapitoly Skrytého nepřítele, je víceméně hotová - mám ji však napsanou na papíře, NTB jsem si na dovču holt nebrala. Musím ji tedy teprve přepsat a udělat korektury, takže si ještě pár dní bohužel počkáte, ale snad to nebude trvat příliš dlouho. Abych vám však to čekání trochu zkrátila, rozhodla jsem se, že sem přidám pár svých starších Glee povídek, co jsem publikovala již dříve různě po netu, a tady mi ještě chybí.

První, co sem přidávám, jsou vánoční Klaine drabbles (já vím, že je léto Smějící se), které jsem loni napsala pro facebookovou Klaine stránku. Najdete je pod perexem. :-)



Koleda

Mladý modrooký muž seděl u klavíru a prsty se zlehka dotýkal kláves. Hrál tiše koledu, která patřila mezi jeho nejoblíbenější vánoční melodie - a to již od dětství.

"Tati, zazpívej u toho, prosím," ozval se náhle za jeho zády dívčí hlásek. Když se Kurt otočil, pohlédl do oříškových očí své pětileté dcery. Hned za ní stál Blaine - dívčin biologický otec a Kurtův manžel.

Oba muži se na sebe usmáli, a poté se kontratenor podíval zpět na dívku.

"A pomůžeš mi?" zeptal se jí. A ona přikývla.

O chvilku později se místností rozléhaly dva hlasy zpívající Tichou noc.



Na ledě

"Tak pojď," usmál se Blaine na Kurta a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl s udržením rovnováhy.
"Bojím se," zakroutil modroočko hlavou na znamení, že se mu z bezpečného místa u mantinelu nechce.
"Neboj, budu tě celou dobu držet."
"Co když spadnu?"
"Tak spadneme spolu."
"A nebudeš se mi smát?"
"Ne, neměj strach," mrknul na něho Blaine a jen co stál vedle Kurta, objal ho. "Bude to legrace, slibuju," zašeptal pak chvilku před tím, než ho políbil na špičku nosu. Poté vzal Kurta za ruku a spolu se rozjeli doprostřed kluziště.



Očekávání

Malý Kurt ležel v posteli už nejméně dvě hodiny, ale pořád nemohl usnout. Věděl, že by měl již dávno spát, ale ač se snažil sebevíc, snový svět stále nepřicházel.

Hodiny na věži nedalekého kostelíka odbily před pár minutami půlnoc, jinak všude vládlo ticho. Náhle však Kurt uslyšel zvuky ozývající se z obývacího pokoje. Jemné šustění balicího papíru, tiché našlapování, zacinkání ozdob - to když kdosi omylem zavadil o vánoční stromek, na jehož dekoraci si chlapec ráno dával záležet.

"Santa Claus," zašeptal Kurt se zatajeným dechem. "Tak jsem se dočkal."

Poté se otočil na druhý bok a konečně usnul.



První sníh

Kalendář ukazoval 23. prosince - den před Štědrým večerem. Vánoce již byly za dveřmi a člověk by čekal, že je snad skutečně uslyší zaklepat. Venku to však vypadalo, že stále vládne listopad. Šero, sucho, mrazíky.

Když se Kurt následujícího dne probudil a podíval se z okna, zářivě se usmál. V tu chvíli ucítil, jak ho něčí paže sevřely pevně kolem pasu.

"Dobré ráno, lásko," uslyšel u ucha tichý hlas svého přítele.
"Dobré ráno," zašeptal. "Šťastné a veselé."
"Šťastné a veselé," zašimral Kurta na krku Blainův horký dech.

Opravdu to jsou šťastné a veselé Vánoce. Konečně sněží.



Teplo domova

Jen co za nimi zaklaply dveře, oba muži si oddechli. Poté se zuli. Bundy, šály a čepice pověsili na věšák v chodbě a rukavice, jež se jim ztěžka sundavaly z promrzlých prstů, pak odložili na skříňku. Následně se přesunuli do kuchyně, kde se dali do přípravy svařáku, na který se těšili celou cestu domů.
O chvíli později již Kurt s Blainem seděli na gauči v obýváku, upíjeli z teplého nápoje a navzájem se k sobě tiskli. V krbu hořel oheň a po pokoji se rozlévala příjemná vůně smrkového dřeva. A oba manželé si užívali teplo sálající z těla toho druhého.



Vánoční strom

"Blaine, ty blázne!" vykřikl Kurt, jakmile ve dveřích spatřil svého přítele snažícího se do bytu vměstnat vysoký jehličnan.
"Nenadávej a pomoz mi," zahučel Blaine zpoza mohutného smrku.

Na to, jak byl Kurt zprvu naštvaný, že mu Blaine jehličím zaneřádil zrovna uklizený byt, musel modroočko uznat, že strom vypadal nádherně. Všechny ty ozdoby a světýlka mu na tváři vykouzlily obrovský úsměv.

"Chybí už jen hvězda," poznamenal Blaine. Poté udělal něco nečekaného. Popadl Kurta kolem pasu a vyzdvihl ho do vzduchu. Mladík tak mohl umístit hvězdu na místo.
"Ty jsi moje hvězda," zašeptal Kurt a něžně Blaina políbil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin | 3. února 2017 v 21:10 | Reagovat

Krásné*********. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama