Skrytý nepřítel - kapitola 4 část 2

11. července 2012 v 16:46 | Joli |  Glee
Skrytý nepřítel - kapitola 4 část 2


Nevěděl, co ho rozrušovalo víc - fakt, že se Blainovi nemohl dovolat, nebo to, že si někdo dovolil napsat něco takového. Zíral na článek před sebou a nedokázal uvěřit tomu, co se v něm psalo. Věděl, že by text neměl brát vážně. Bulvárním plátkům nikdy nevěřil. Nechtěl jim věřit. Jistě, pořekadlo 'Na každém šprochu pravdy trochu.' slýchával už od dětství, přesto nedokázal přijmout to, co onen článek tvrdil o jeho staronovém známém. Bylo to pro něj zcela nepřijatelné. Neznal sice Blaina až tak dobře, ale rozhodně na něj nepůsobil jako člověk, který by byl schopen něčeho takového.

Pohled se mu opět stočil k článku v úvodu novin.


BLAINE ANDERSON - VYKRADAČ PŘÍBĚHŮ!

Mladý spisovatel, který si v sobotu večer odnesl domů prestižní ocenění za knihu Deus ex machina, patrně není tím talentovaným autorem, za kterého ho společnost má a za kterého se sám považuje. Podle našich informací si Blaine Anderson přivlastnil příběh Grega Fostera, údajného skutečného autora, který se nedávno dovolal do naší redakce, a nyní ho vydává za svůj vlastní. Poškozený muž se samozřejmě hodlá bránit a bude se domáhat nápravy. Co to však znamená pro Andersona? Bude donucen vrátit cenu, kterou získal před pěti dny? Co tomu říká jeho nakladatel? A co na to jeho čtenáři? Další exkluzivní detaily se dozvíte na stranách 4 a 5.

Kurt se ušklíbl odporem a odložil tisk zpět na stolek před sebou. Nikdy nebral podobné články vážně - vlastně podobné plátky obvykle nekupoval. Když o tom však přemýšlel, bylo to tentokrát poprvé, co se na první stranu jednoho z nejčtenějších bulvárních novin v Americe dostal někdo, koho znal osobně. Pokud si dobře vzpomínal, ani Rachel, která se proslavila na Broadway a byla člověkem z "ohrožené skupiny lidí", o nichž si rádoby novináři vymýšleli všelijaké bludy, se nikdy v podobném typu novin neobjevila.

Znovu se natáhl pro mobil a pokusil se vytočit Blainovo číslo. Na druhé straně se však opětovně ozvalo to samé. Účastník hovoru je nedostupný, zkuste to prosím později. To ale Kurt nevěděl, že Blaine právě hovoří se svým manažerem.

* * * * * * * * * *

"Dylane, kolikrát ti to mám opakovat, že nevím, kdo je to Greg Foster? Nikoho takovýho já neznám. A ne. Ten příběh jsem nikomu neukradl, je můj - vážně, věř mi. Jak ti to mám sakra ještě vysvětlit?"
"Blaine, podívej," snažil se manažer uklidnit spisovatele. "Já ti věřím. Ale podobné texty v bulváru ti jedině kazí reputaci. Tvoje dobré jméno. Lidi si podobné věci bohužel pamatují."
"Jo, to mi říkáš vážně novinku," zabručel Blaine, zatímco roztěkaně přecházel po pokoji. Pokaždé, když pohledem zavadil o noviny ležící na konferenčním stolku, projela jeho nitrem vlna naštvání, smutku, zmatení a spousty dalších pocitů, které prozatím nebyl s to rozeznat. Nechápal to. Kde přišli na takovej nesmysl? Kdo je to sakra Greg Foster? A co si to o sobě myslí? Celá ta kniha byl můj nápad.
"Blaine, zkus se uklidnit..."
"Já že se mám uklidnit? Děláš si srandu? Tys ten článek snad nečetl, nebo co."
"Jistě, že jsem ho četl, ale tím, že se teď budeš rozčilovat, nic nevyřešíš."
"Já vím, že ne, ale musíme se nějak bránit."
"V tom s tebou souhlasím. Volali mi sem z nakladatelství, televize, novin... všichni chtějí od tebe nějaké vysvětlení... nějaké oficiální prohlášení."
"Jak to budeme řešit?" posadil se Blaine konečně na gauč a nohy složil na tmavěhnědou desku stolku.
"Musíme se nejdřív sejít a domluvit se osobně. Tohle se nedá vyřešit po telefonu."
"Dobře, můžeš se u mne stavit během odpoledne? Teď ještě musím pracovat."
"Chystáš se jít do redakce?"
"Nevím," povzdechl si Blaine. "Počítám s tím, že se tam na mě ty novinářský bestie budou doptávat taky, takže nejdřív zavolám Jennifer a zjistím, jak to tak vypadá. Myslím ale, že dneska se v redakci neobjevím a budu pracovat z domova. Ono se jednou nic nestane."
"Fajn, dobře. V pět přijdu k tobě, hodí se ti to?"
"Jo, určitě. Budu tady."
"Tak zatím."

Jen co Dylan ukončil hovor, položil Blaine mobil na sedačku vedle sebe. Zády se opřel o gauč, unaveně zaklonil hlavu, ruce složil do klína a snažil se zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Uběhlo však sotva pár vteřin a místností se rozlehlo pípání - to, jak dorazila SMSka s výpisem. Čtyři zmeškané hovory od Kurta? Blaine se překvapeně díval na display, ale pak mu došlo, proč mu brunet patrně volal. Článek, je to určitě kvůli tomu článku. Rozhodl se, že mu tedy okamžitě zavolá zpátky.

"Ahoj, to jsem rád, že o sobě dáváš vědět. Jak ti je?" ozval se okamžitě fotografův hlas.
"Naprosto báječně," odpověděl Blaine s ironií v hlase. Tuhle otázku slyšel ten den již poněkolikáté a začínala mu lézt krkem.
"Blaine?!"
"Eh... promiň, já jen... je sotva deset dopoledne a já tu mám od rána děsnej fofr. Volá mi kdekdo a všichni se mně ptají, jak se mám. Jak se asi můžu mít..."
"Promiň, nechtěl jsem tě podráždit ještě víc. Jen... jen jsem měl starost."
"Díky a... nezlob se, že jsem tak reagoval. Jsem z toho na nervy," vydechl Blaine a nějak nevěděl, jak by měl pokračovat.
"Teď to možná bude znít otravně," začal Kurt opatrně po chvilce odmlky, "ale... kdybys chtěl, mohli bychom se sejít a popovídat si."
"Já nevím, Kurte. Je to od tebe vážně milý, ale... nechce se mi v tuhle chvíli chodit moc na veřejnost. Vážně teď nepotřebuju, aby si mne někdo odchytl někde v kavárně nebo tak."
"Jasný, chápu - nic se neděje... byl to jen nápad."
"Ale popovídal bych si rád. Nemohl... nechtěl bys... přijít ke mně? Já vím, je to asi divný, ale... asi bych si potřeboval promluvit s někým... koho možná až tak neznám..." na chvilku se odmlčel. Připadal si trochu trapně - obvykle si k sobě domů lidi, s nimiž se znal krátce, nezval. Ale už se Kurta zeptal a nemohl to vrátit zpět. "Teda... jestli by ti to fakt nevadilo," dodal pak.
"Ne, nevadilo. Byl jsem to přece já, kdo ti navrhl setkání. Na místě zas až tak nezáleží, ne?"
"Fajn. Hele, co kdybych se ti ještě během dne ozval? Potřebuju si vyřídit pár věcí do práce a nevím, kolik času mi to zabere."
"Samozřejmě, nebudu tě zdržovat. Stejně budu muset teďka končit, fotky se za mne samy neudělají. Odpoledne ale budu mít čas."
"Jasně, chápu," zasmál se lehce Blaine. "Zavolám ti kolem poledne a domluvíme se, jo? Vážně to pro mne moc znamená. Díky."
"To ani nestojí za řeč. Tak zatím."
"Zatím."


Spisovatel odložil mobil na stolek a pohled mu padl opět na noviny. Vzal plátek do ruky, vstal z gauče a namířil si to do své pracovny. Cestou si znovu prolítl článek. Pak ale noviny ve vzteku zmačkal a v pracovně je hodil do koše. Následně si sedl ke stolu a zapnul si notebook.

Chtěl jsi přece zavolat Jennifer, ty pitomče, vynadal si v duchu, když si uvědomil, že si mobil zapomněl ve vedlejší místnosti. S povzdechem tedy opětovně vstal a nakráčel si to zpátky do obývacího pokoje. O chvíli později se zase vracel zpět a vytáčel číslo své kolegyně.

"Blaine, kde sakra jsi? Čekáme tu na tebe už bůh ví jak dlouho," ozvalo se na druhé straně místo klasického pozdravu.
"Jsem doma..."
"A co tě tak zdrželo? Neříkej, že ten nesmyslnej článek."
"Jo, přesně on," odpověděl s povzdechem. "Jak to vypadá v redakci? Sháněl se po mně někdo?"
"Od rána tu zvoní telefony. Nic jsme ale nikomu neřekli... všechny jsme odpálkovali s tím, že zatím nejsi v práci a ať si laskavě počkají, až dorazíš osobně. A to nemluvím o tom, že se nám tu v redakci objevili dva šťouralové, museli jsme na ně volat ochranku. Teď už se to tu naštěstí pomalu uklidňuje."
"To mne fakt mrzí, Jenn, nechtěl jsem vám přidělávat problémy," začal se Blaine okamžitě omlouvat. "Je to moje vina, asi jsem měl ráno normálně dorazit, ale... nevím, nešlo to. Vyřiď prosím všem, že je mi to hrozně líto, že se tím musíte vůbec zabývat."
"No... nadšení z toho tady nejsme, ale už se stalo," odpověděla Jennifer na rovinu. "A jak to zvládáš?"
"Snažím se nezbláznit. Je to celý nesmysl, ale... stejně mě to děsně rozhodilo."
"To chápu. Chystáš se dneska přijít?"
"Ne, asi ne. Dneska odpoledne se mám sejít se svým manažerem, tak budeme řešit, jak ohledně toho článku postupovat. Co na práci všichni máte, na emailu budu, takže vaše texty můžu konzultovat aspoň takhle... myslím, že do zítřka se snad nic neděje, když se v kanclu jednou neobjevím."
"Jasně, rozumím. Dej se do kupy a přijď co nejdřív, jo? Obávám se, že když tě ti pisálci z bulváru nezastihli dneska - a to ještě dnešek neskončil, budou to zkoušet zase zítra..."
"Jo, zítra už se v redakci zase objevím, takže si to všechno snad vyřídím sám, kdyby někdo otravoval."
"Tak fajn, zatím."

Blaine odložil mobil vedle klávesnice a zadíval se na prázdnou stránku Open Office, kterou si zapnul během telefonátu. Věděl, že by měl co nejdříve sepsat ty dva články, které mu ještě zbývaly a které chtěl spolu s dalšími třemi - již napsanými - otisknout v novém čísle. Doufal také, že se při psaní odreaguje a trochu si pročistí hlavu od toho, co se dělo. Že psaním vyplní čas před tím, než se u jeho dveří objeví jeho manažer Dylan, s nímž bude muset čelit onomu nepravdivému obvinění, které si jakýsi pisálek dovolil sepsat na základě telefonátu od kohosi, jehož Blaine vůbec neznal. Obvinění, které si daný rádoby novinář ani neráčil ověřit u dalšího zdroje.

Seděl u stolu a jeho oči směřovaly k obrazovce. Té však nevěnoval ani špetku své pozornosti. Jeho pohled se upínal do jeho nitra, v němž se od rána střetávalo spousta emocí. Měl dojem, že se z toho brzo zblázní. Nedokázal své pocity kontrolovat, vše bylo stále tak čerstvé...


Do čeho jsem to sakra spadl? Co jsem komu udělal? Co jsem proboha komu udělal, že jen co se mi začne aspoň trochu dařit, musí se najít nějaký blb a … zavolat do bulvárního plátku, který čte půlka Ameriky?

Měl by ses uklidnit, ozval se v jeho mysli druhý hlas.

Uklidnit? A jak asi? Někdo, koho ani trochu neznám, mi ničí reputaci a já se mám uklidnit? Tohle je vážně šílený...

Nadáváním a zoufáním si ale vůbec nic nevyřešíš, ty horká hlavo!

Tobě se to lehko říká. Jak mám ale teďka jít mezi lidi? Co si teďka o mně budou všichni myslet?

Zoufale složil hlavu do dlaní a snažil se zhluboka dýchat, aby zahnal ten dusivý pocit, který ho svíral. Nevěděl, jak dlouho tak seděl a hádal se sám se sebou... jak dlouho se nechával zevnitř stravovat svými emocemi. Jakmile se však vrátil duchem zpět do reality, uvědomil si, že takhle to dál nejde. Musím pracovat. Nemá cenu se tím článkem teď zatěžovat, stejně nic nevymyslím. Z místa se hnu až tehdy, když si promluvím s Dylanem. S touto myšlenkou se pak dal konečně do psaní.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík | Web | 11. července 2012 v 17:11 | Reagovat

Wow, tak tuhle situaci teda Blainovi vůbec nezávidím. Musí být být hrozný. Ale nevidím jediný důvod, proč by měl dokazovat, že příběh neukradl. To spíš ten druhý chlap mi měl dokázat, že jeho tvrzení není jen snůška keců. Ale bulvár holt skočí po všem, co by mi mohlo někomu uškodit a vyvolat skandál.
A Blaine s kocovinou mě pobavil. Sama jsem ji měla nejednou a umím si živě představit utrpení všech, když se rozezvonil ten telefon :D

2 Roedeer | Web | 12. července 2012 v 21:37 | Reagovat

Me porad bije do oci, ze Blaineovi v hlave mluvi dva hlasy, takze kdovi, jak to s tim autorstvim muze byt, treba je Greg Foster jeho druha osobnost? Nebo mam zklidnit hormon? :]
Moc uz me to ke Glee povidkam netahne, ale tohle musim docist.

3 Brea | 12. července 2012 v 22:29 | Reagovat

Chudák Blaine, toto určite neboli najlepšie dva dni jeho života. Najprv ex a potom toto. Ale tak aspoň sa dostal na titulku, nie ako Rachel :-D Som zvedavá, kto ten údajný "autor" nakoniec bude, aj keď mám pocit, že to bude niekto im známy. Tak dúfam, že sa to čoskoro dozvieme :-)

4 Hviezda | 13. července 2012 v 12:51 | Reagovat

Toto je prvý komentár, ktorý ti píšem. Dôvod? Možno si povieš: „Čo to je za osobu a, čo mi má čo niečo hovoriť?“ Ale ja som bola s touto poviedkou doteraz tak trošku (naozaj len máličko) nespokojná, a tak som komentáre nepovažovala za potrebné.
Prídem a čo vidím? Nová kapitola. To som vážne nečakala, a tak ju začnem okamžite čítať. Dej sa hýbe – Kurt pozve Blainea von a ja som sa vážne zľakla. Úplne som sa bála, že teraz príde dlhý opis toto, ako sa Blaine chystá na „rande“, a potom nekonečné hľadanie kaviarne (– bola som šťastná, že sa tak nestalo). To je môj dôvod. Tie opisy, ktoré ma občas až unavujú. Neber to v zlom, pretože ony sú umelecky v poriadku, len takéto siahodlhé návraty ku každodenným krásam života, ktoré majú v čitateľovi vzbudiť lásku k všednosti, to je pre mňa v uponáhľanom svete, v ktorom si ráno občas ani nestihnem učesať vlasy – ako to nazvať? – ťažkopádne? Potom je tu ešte jedna vec, a to opakovanie niektorých faktov. Ja viem, že čitatelia sú občas nevnímaví, ale nech si potrápia hlavičky. Keď sa raz Blaine zobudil vedľa svojej najlepšej kamarátky, tak je jasné, že to bude jeho najlepšia kamarátka aj o pár odsekov neskôr = netreba opäť pripomínať.
Teraz mám pocit, že som veľmi zlá... mám to vôbec odoslať?
Bez toho, aby som ti povedala dôležité pozitívum tvojho písania určite nie. Keď čítam... čokoľvek, mám väčšinou pocit, že som s postavou priamo spojená, som v nej, čo je nereálne – v živote myslím. V skutočnosti sme iba pozorovateľmi životov druhých a ty vieš opísať pocity a myšlienky tak, ukázať nám len toľko a v správnom svetle, aby som sa mohla postaviť vedľa Kurta alebo Blainea a kráčať popri nich, a to je príjemná zmena. To si cením a, okrem toho, že sa mi samotný príbeh zatiaľ pozdáva, aj preto poviedku čítam. Ale možno to nikto iný ako ja nevidí... Nakoniec, je to absolútne subjektívny názor.
Ja tu budem niekomu o zdĺhavaosti niečo kázať so svojím komentárom. Dúfam, že sa na mňa nebudeš za tieto siahodlhosti hnevať alebo tak niečo, pretože sa teším na ďalšiu kapitolu a budem na ňu čakať... až kým jednoducho nebude.
Hlava moja deravá! Jedna rada: menej vznešenosti do priamej reči. :-)

5 Hviezda | 13. července 2012 v 12:53 | Reagovat

Bože!! Odošlem, pozriem na to a tam sa objaví taká ikonka, že ROZBALIT. To je hanba - rozbalovací komentár O_O  :-D

6 Joli (admin) | E-mail | Web | 14. července 2012 v 17:58 | Reagovat

[1]: Blaine dokazovat nic nemusí, ale může - samozřejmě záleží na něm. Doufám, že se mi jeho postup podaří sepsat tak, jak ho mám vymyšlený. Nicméně bulvár je... prostě bulvár. :-/
Díky za komentář! :-)

[2]: Blaine působí tak trochu schizofrenně, že jo? :-D Každopádně máš pěknou teorii, chválím a tleskám. Jak to ale s ní je, to tu ještě neprozradím, třebas se bude ještě někdo chtít vyjádřit. Kdybys chtěl, můžu ti o tom napsat do z právy na FB nebo tumblr. :-)
Jinak i tobě díky za komentář a že se chystáš číst dál. :-)

[3]: Ano, rozhodně to nebyly jeho nej dny v životě (občas dokážu být pěkně zlá :-P). Další kapitola snad bude brzo, mám teď víc času na psaní.
Díky za koment. :-)

[4]: Především - nemusíš se omlouvat za délku komentáře, já si ráda přečtu jakýkoliv a od kohokoliv. :-)
Co se týče těch popisů - přiznávám, že jich je tam celkem dost a že někdy mohou trochu brzdit děj. Na druhou stranu - je to teprve začátek povídky a já se potřebovala nějakým způsobem rozepsat. To je na vysvětlenou, proč jsou ty popisy rozsáhlé (rozsáhlejší než by musely být) - k ději jako takovému jsem se prostě potřebovala postupně dostat, což se mi snad i podařilo. Pokud to vše půjde dobře a tak jak má, sama doufám, že popisů teď bude trochu ubývat a děje naopak přibývat - nebo aspoň budou minimálně vyrovnané. Jinak k té radě - myslím, že mi někdo už dřív napsal něco podobného, ale tobě děkuji za připomenutí. Pravda - občas s tím bojuju - asi deformace ze školy. :-x  :-D
Každopádně i tobě díky za komentář. :-)

7 dorea | Web | 30. července 2012 v 17:28 | Reagovat

s křížkem po funusu, ale jsem tady
tahle kapitola mi přišla o hodně čtivější, živější než předešlá, ani nevím proč, ale bavila mě o dost víc O:) tedy, ne že by mě povídka nebavila, chjo, doufám, že rozumíš
Blaineovi to opravdu nezávidím, je pravda, že negativní věci si lidé pamatují mnohem víc, než nějaký úspěch, na druhou stranu i negativní reklama je reklama, jsem zvědavá na rozhovor a jak se celá situace vyvrbí :)
a ještě... Jen co se melodie rozezněla bytem, okamžitě se začaly ozývat nespokojené hlasy spisovatelových kamarádů, kteří byli nepříjemným zvukem vyrváni ze slastného spánku a vhozeni do reality plné bolehlavu a houpajících se žaludků.... tahle věta se mi moc líbí, je taková pěkně poetická a i jiná slovní spojení nebo celé věty máš perfektně vychytané :)

8 Joli | E-mail | Web | 30. července 2012 v 18:23 | Reagovat

[7]: Neboj se - vím, jak to myslíš. A neomlouvej se, že komentuješ až teď - já jsem ráda za každou odezvu, kdykoliv napsanou. :-) :-) Díky moc za komentář a za tu pochvalu, vážím si toho. :-) *blushing*

9 Karin | 4. února 2017 v 21:27 | Reagovat

Blaina je mi moc líto ale já mám pocit že v tom bude mít prsty jeho ex. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama