Tehdy a teď

7. června 2012 v 22:13 | Joli |  Glee
Zdravím!
Před časem jsem vedla s Roedeerem diskuzi na téma Klaine vs. Seblaine. Výsledkem diskuze pak byl můj pokus o sepsání povídky o tom, kterak bych vyřešila rozchod Klaine a následné spárování Seblaine. Jak moc se mi to povedlo, můžete posoudit sami.

Název: Tehdy a teď
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: Glee
Žánr: AU
Páry: Klaine, Seblaine
Postavy: Kurt, Blaine, Sebastian, Finn, Puck, Burt
Věk: neomezeno
Délka: jednorázovka
Osa: třetí řada
Stav: dokončené
Synopse: Co když Blaine není pro Kurta ten pravý a naopak? A co když si to Blaine plně uvědomuje? Hodlá to nějak řešit? A co na to Kurt?



Naposledy se zadíval na model, který ležel před ním na posteli, a ujišťoval se, že si vybral naprosto správně. Bylo mu jasné, že musí vypadat perfektně. Záleželo mu na tom. Nebyl si jistý, jak přesně bude následující večer probíhat, a tak se snažil jak mohl, aby vše nezkazil už jen tím, že se nevhodně obleče. Vždy si dával záležet, ale to, co ho čekalo, bylo pro něho obzvlášť důležité. Proto volba vhodného outfitu pro něho hrála ten večer větší roli než obvykle. Když se konečně ujistil, že si rozhodl správně, vzal si čisté spodní prádlo a vydal se do koupelny dopřát si příjemnou horkou sprchu.

Vyšel o patnáct minut později a okamžitě se začal oblékat. Měl sice ještě dost času, ale už od dětství nerad chodil pozdě, takže si chtěl být jistý, že i tentokrát se mu podaří odejít z domova přesně v určenou dobu.

Bílou hedvábnou košili si zapnul až ke krku a dolní část si zasunul za lem úzkých tmavých kalhot. Upevnil si lesklou černou kravatu ze saténu a než si na sebe vzal elegantní sáčko, ještě si sedl k zrcadlu, aby si upravil svůj účes. Jakmile spatřil svůj lehce nervózní výraz, pousmál se. Vzpomněl si na to, jak se kdysi chystal na své úplně první rande v životě - tehdy se tvářil úplně stejně jako teď. Chvilku si v hlavě promítal svoji první schůzku, když se náhle jeho obličej zkřivil pod vzpomínkou osudného telefonátu, který celý tehdejší vztah s jeho přítelem otočil o stoosmdesát stupňů.

* * * * * * * * * *
(flashback)

Seděl za stolem a snažil se číst si v učebnici dějepisu, když mu náhle zazvonil telefon. Podíval se na display, a jakmile spatřil jméno svého přítele, zeširoka se usmál.

"Ahoj, lásko, copak se děje?" zeptal se. Bylo znát, že má z příchozího hovoru radost. Ta však neměla mít dlouhého trvání.
"Kurte, mohl bys prosím přijít ke mně domů? Musím si s tebou nutně promluvit."
"Můžeš mluvit klidně přes telefon," odpověděl mladík. Něco se mu na hlase jeho přítele nelíbilo. Slyšel v něm strach, nervozitu a ještě něco, co však v tu chvíli nedokázal přesně pojmenovat. Přesto doufal, že se mu to jenom zdá.
"To nejde. Nechci to s tebou řešit přes telefon. Tohle ti musím říct osobně."
"Blaine, děje se něco? Někomu se něco stalo? Děsíš mě."
"Jo, něco se děje. Přijeď, prosím. Je to důležité."

Než Kurt stačil něco odpovědět, na druhé straně to zapípalo, jak Blaine bez jediného slova pozdravu ukončil hovor. Nedal tak vlastně Kurtovi jinou možnost, než vstát od učení a jet přes půl města, aby zjistil, proč s ním jeho přítel tak naléhavě potřebuje mluvit. Modrooký brunet rychle popadl klíče, přehodil si přes sebe lehkou bundu a se slovy "Jedu k Blainovi." se rozloučil se svým otcem, který v obýváku zrovna sledoval jakýsi fotbalový zápas.

Před domem Andersonových zastavil o necelých dvacet minut později. Vystoupil, přešel po krátké cestičce v předzahrádce a už už chtěl stisknout tlačítko zvonku, když se náhle otevřely vchodové dveře a v nich stál jeho přítel. Jak si Kurt okamžitě všiml, měl chlapec stojící před ním ustaraný, nervózní a poněkud roztěkaný výraz, z něhož šlo lehce vyčíst, že Blaine rozhodně nebude poslem dobrých zpráv.

(konec flashbacku)

* * * * * * * * * *

Ještě jednou se podíval na svůj odraz v zrcadle, aby odstranil poslední nedostatky, a když shledal, že už není, co by mohl vylepšit, vydal se ven ze svého pokoje. Seběhl shody a nakoukl do kuchyně, kde tušil svého otce a nevlastní matku.

"Tak já jdu, nejpozdějc do půlnoci budu zpátky."
"Fajn," přikývl Burt. "A kdyby něco, klidně zavolej, přijedu pro tebe."
"No, snad nebude třeba," ušklíbl se Kurt. Rozloučil se s dospělci a vydal se k hlavním dveřím. Než z nich vyšel, uslyšel ještě za sebou Carolin hlas s přáním hezkého večera.

Namířil si to ulicí do centra, a ač se cestou snažil soustředit na to, co ho čekalo, nedokázal potlačit vzpomínky na minulost, které se mu draly na mysl.

* * * * * * * * * *

(flashback)

Když se oba posadili na Blainovu postel, nastalo na chvíli trapné ticho. Kurt na svém příteli viděl, že se chystá něco říct, ale očividně váhá, jak začít.

"Co se děje? Víš, že mi můžeš povědět úplně všechno," rozhodl se tedy, že to bude on, kdo promluví jako první.
"Kurte... neříká se mi to jednoduše, ale..." odmlčel se.
"...ale?" vyzval ho kontratenor, ač se silně obával, co z Blaina vypadne.
"Musíme... musíme se rozejít."
"Co prosím?" byla první reakce, na kterou se modroooký student zmohl. Nebyl si jistý, zda slyšel správně. Nechtěl si být jistý, zda slyšel správně. Vlastně doufal, že se mu to jen zdálo a Blaine se jen přeřekl. Že se brzy probudí a zjistí, že to byl jen hloupý sen.
"Promiň mi to... já... nemůžu jinak."
"Ty se se mnou... rozcházíš?" ujišťoval se Kurt, protože prostě nevěřil tomu, že se děje to, co se děje. Nechápal to. Bylo to jako rána pod pás. Jako by mu někdo z nenadání zabodl do srdce kudlu a nechal ji trčet na místě, zatímco krvácející rána v jeho nitru začala do zbytku těla vysílat čím dál tím bolestivější impulsy.
"Ano," odpověděl tiše Blaine a uhnul pohledem.
"Ale... ale proč? Já... já to nechápu... udělal jsem něco, co jsem neměl? Nebo jsem naopak něco neudělal? Ublížil jsem ti nějak?" Snažil se vymyslet jediný důvod, proč by se jeho přítel měl rozhodnout k takovému kroku, ale nenapadalo ho jediné vysvětlení. V hlavě měl jak vymeteno, jen ta bolest a bezmoc, která ho přepadala, mu připomínala, že to, co se děje, nebude nejspíš žádným nepovedeným vtipem.
"Ty jsi nic neudělal, Kurte. To já," zašeptal Blaine a konečně se podíval zpět do obličeje svého přítele - nebo snad již expřítele?
"O čem to mluvíš? Pokud se něco stalo, jistě to překonáme. Všechno bude v pořádku. Určitě to vyřešíme a nebudeme se muset rozejít."
"Kurte, tady není nic k řešení... já..."

V místnosti opět zavládlo tíživé ticho.

"Je... je v tom snad někdo jiný?" zeptal se Kurt s rozechvělým hlasem a doufal, že zrovna tohle nebude tím důvodem, proč chce Blaine jejich vztah ukončit.
"Ano," přikývl.

Kurt bolestně zavřel oči a snažil se potlačit slzy deroucí se na povrch. Nechtěl před ním brečet - už tak si připadal ponížený. Věděl, že pláč by ničemu nepomohl.

"Kdo?" Byla to jednoduchá otázka. O to víc se ovšem brunet bál odpovědi. V hlavě mu naskočilo jediné jméno, které připadalo v úvahu. Jméno, které si však přál slyšet ze všeho nejméně.

"Sebastian."
"Ne... to... to nemůže být pravda. Tohle se mi snad jen zdá," vydechl Kurt roztřeseným hlasem. Prudce vstal z postele a začal přecházet po pokoji. Cítil, jak se chvěje, ale ač se snažil sebevíc, nedokázal ten třas zastavit.
"Kurte, je mi to..."
"Ne!" vykřikl kontratenor rázně. "Nesnaž se mi namluvit, že je ti to líto, protože není. Kdyby bylo, tak se se mnou nerocházíš."
"Prosím, nech mě..." snažil se Blaine nějak obhájit, ale Kurt mu nedal prostor, aby dokončil větu.
"Proč on? Proč zrovna Sebastian? Co má on a já ne?"
"Přemýšlel jsem o vás obou a..."
"A? To si rád poslechnu." Kurt založil ruce v bok a začal netrpělivě podupávat pravou nohou.
"Ty jsi člověk, který si zaslouží pořádný vztah se vším všudy. Někoho, kdo to s tebou bude myslet vážně. A to já ti nedokážu dát. Ne teď."
"Jak to myslíš?"
"Asi nejsem připravený na to se napevno vázat. Je mi sedmnáct... a chci si život užívat, dokud to jde. Dřív než se pak usadím a... prostě asi musím do toho stádia, ve kterém jsi ty, teprve dospět."
"Co tím chceš říct?"
"Že se k tobě nehodím. Nedokážu ti dát to, co ty chceš... a potřebuješ."
"Ty se se mnou rozcházíš, protože... si chceš prostě jen nezávazně užívat? Myslím, že ti ten promiskuitní pitomec a tvoje rozbouřené hormony zatemnily mozek."
"Tak to není. Jen se prostě zatím necítím na to, co si od vztahu představuješ ty."

(konec flashbacku)

* * * * * * * * * *

Když dorazil do restaurace, hodinky na jeho levé ruce ukazovaly tři čtvrtě na sedm. Vešel dovnitř a u recepce se ohlásil s tím, že má na sedmou hodinu rezervaci pro dva lidi. Žena za pultíkem si to zkontrolovala, a jen co v seznamu našla jeho jméno, zavolala si k sobě číšníka s prosbou, aby hosta zavedl k jeho stolu.

Ještě tu není, uvědomil si Kurt, když byl uveden na své místo. Nevadí. Jsem tu o chvíli dřív, než bych měl. Sám jistě přijde přesně na čas, pomyslel si, zatímco si sedal.

"Mohu vám přinést něco k pití?"
"Zatím jen neperlivou vodu, prosím," usmál se Kurt zdvořile na muže. Ten zlehka přikývl, že rozumí, a se slovy "Hned to bude, pane." se vzdálil.

Ačkoliv bruneta jeho nitro rázně upozorňovalo, že by za okolností, za nichž seděl v restauraci, na minulost neměl myslet ani v nejmenším, ba právě naopak, prostě se tomu nedokázal ubránit.

* * * * * * * * * *

(flashback)

Několik prvních dní pořád nedokázal uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Neuměl a ani nechtěl přijmout fakt, že Blaine se s ním rozešel kvůli jinému. Kvůli tomu proklatému Sebastianovi. Miloval Blaina a chtěl ho za každou cenu získat zpět - nerad se vzdával bez boje, pokud šlo o něco, na čem mu záleželo. A vztah se svým prvním přítelem mu za ten boj rozhodně stál.

Pokaždé, když Sebastiana viděl po Blainově boku, měl enormní chuť tomu nafoukanci Smythovi dát ránu mezi oči. Bral to skoro až jako samozřejmost, že chyba je na Slavíkově straně a ne u Blaina. Jednou se mu to málem povedlo - to když Sebastian přišel za kudrnatým chlapcem až ke škole. Kurt to chápal jako jasnou provokaci a Puck s Finnem měli co dělat, aby svého spolužáka udrželi v bezpečné vzdálenosti od Blainova nového přítele. Nikdy neviděli kontratenora tak agresivního a hysterického. Ani jeho táta ho nepoznával, když toho dne dorazil na McKinleyho střední, kde k incidentu došlo a kam si ho ředitel Figgins zavolal poté, co se k němu doneslo, o co se Kurt pokusil. Zprvu Hummel starší nevěděl, co se děje a proč se brunet poslední dobou chová tak divně. Jakmile však konečně zjistil všechny okolnosti, začalo mu synovo chování dávat smysl. "Ukradl mi Blaina. Já si ho našel první. Je to můj kluk, ne jeho. Nepatří mu," škytal pak mezi vzlyky nešťastný Kurt, když ho Burt tehdy vezl domů. Ačkoliv od jejich rozchodu uběhly necelé dva měsíce, kontratenor se pořád nedokázal vzdát naděje, že se k němu Blaine ještě vrátí.

Vidina Blainova návratu k němu se však každý den vzdalovala mílovými kroky, až se nakonec rozplynula jako dým. A Kurt si pak jednoho dne konečně uvědomil, že zůstal zas sám jako kůl v plotě.

(konec flashbacku)

* * * * * * * * * *

"Ahoj, čekáš dlouho?" vyrušil ho náhle ze vzpomínání příjemný chlapecký hlas.
"Ahoj. Ne, jsem tu jen chvilku," zakroutil oslovený hlavou a usmál se. "Omlouvám se, přišel jsem trochu dřív."
"Prosím, neomlouvej se. Opravdu není proč," odvětil příchozí, zatímco si sedal naproti.

Stačilo prvních pár vět a veškeré myšlenky týkající se vztahu s Blainem se vypařily jak pára nad hrncem. Ač si to Kurt v tu chvíli třebas neuvědomoval, někde v podvědomí věděl, že je konečně na čase, aby se pohnul z mrtvého bodu a dal prostor novému vztahu. Vztahu, který mohl s dost velkou pravděpodobností vzejít z právě začínajícího rande.

THE END
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík | Web | 7. června 2012 v 22:24 | Reagovat

Nejvtipnější by bylo, když by to skončilo tím, že by se chtěl Kurt pomstít Blainovi a sbalil by Sebastiana, ale to ze mě mluví  shipper, kterému Kurtbastian ovládl život :D Měla jsi v hlavě nějakou představu, s kým by mohl jít Kurt na to rande? :) Když jsem zjistla, že Kurtbastian to asi vážně neskončí (fňuk fňuk), tak mě napadl Dave.

2 Joli (admin) | E-mail | Web | 9. června 2012 v 11:52 | Reagovat

[1]: Jako Kurtbastian to neskončilo, protože jsem to psala v době, když jsem Kurtbastian ještě neshippovala. :-D Jinak ano, napadl mne Dave, ale nakonec jsem se rozhodla tam nedávat žádné jméno - ať si tam každý dosadí koho chce - ať už je to David nebo nějaký random guy. :-)

3 Domík | Web | 10. června 2012 v 21:01 | Reagovat

[2]: Je to fajn, že si tam každý mohl domyslet, koho chtěl :)

4 dorea | Web | 11. června 2012 v 0:47 | Reagovat

tohle je přesně ten důležitý problém mezi Blainem a Kurtem, Kurt by klidně vzal vztah na celý život, kdežto u Blainea mi přijde, že by si rád ještě něco užil, zařádil a vyzkoušel, jenže Kurt ho v tom tak trochu brzdí a Blaine naopak Kurta brzdí v tom dokonalém štěstí, které chce najít
a ano myslím, že Kurt by byl naštvaný, hodně naštvaný, protože on je hodně citově založený, určitě se bude přes rozchod těžko dostávat a představa jak ho Puck s Finnem drží zatímco, se snaží zmalovat Sebastianovi fasádu je docela legrační :D díky!

5 Joli (admin) | E-mail | 11. června 2012 v 21:51 | Reagovat

[4]:Díky za komentář. No ano - tento problém je z toho vztahu tak nějak cítit, i když si asi to ne všichni Klainers uvědomují. Ze začátku se mi jejich chemie líbila, poslední dobou se mi tam cosi nepozdává. Možná je to právě tohle, nevím. Díky bohu za povídky, kde si to člověk může udělat, jak chce, a může si vyjasnit spoustu věcí. :-D
Taky si myslím, že Kurt by se nevzdával jen tak bez boje... nebo aspoň ne bez pokusu zfackovat Sebastiana do krychle. :-D

6 Teryii | Web | 7. července 2012 v 9:48 | Reagovat

Ahoj :-) Máš pekný blog a poviedky sú tiež super ;-)
Bola by som veľmi rada, keby si sa prišla pozrieť aj na ten môj blog, práve som s ním začala a zverejňujem tam moju poviedku, ktorá je síce fantasy, ale je to vsadené do súčasnosti :-)
Dúfam, že sa ti bude aspoň jedna jej časť páčiť a okomentuješ ju :-P
A taktiež by som veľmi privítala, keby sme sa spriatelili :-) Som otvorená novým spisovateľom a čitateľom a rada by som spriatelila s niekým, kto má tiež takéto skúsenosti ;-)
Dúfam, že sa ti bude môj blog páčiť :-)
Ďakujem :-)
Teryii

7 Leky | Web | 10. července 2012 v 22:14 | Reagovat

Ahojka Jani, tak jsem se konečně donutila přečíst nějakou tu tvou povídku. Pro mě není jednoduché tohle číst , přeci jen já píšu trochu něco jiného:/ A pohybuji se pořád ve světě co jsi ty opustila. Myslím, že já bych nedokázala takovéhle povídky napsat.
Ale ted k samotné povídce. Moc se mi líbila, tedy jako docela jsem byla zklamaná z toho že Kust a Blaine nejsou už spolu:D:/.Je to takové jiné. Ale Kurt bude mít někoho jiného tak fajn :) Vážně užasná povídka a asi se vrhnu na další:) :-D
A promin za tak dlouhý komentář:)

8 Karin | 3. února 2017 v 21:03 | Reagovat

Kurt se z toho dostane já bych tam dala Adama. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama