Skrytý nepřítel - kapitola 1 část 3

15. února 2012 v 22:51 | Joli |  Glee
Kapitola 1, část 3


Když se rozloučili a ti dva odešli, obrátila se Mary okamžitě ke Kurtovi.

"To byl on?"
"Ano," přikývl nepatrně. "To byl Jamie."
"Fešák," pousmála se. "Jak dlouho jste spolu byli? Teda... jestli ti nevadí, že se ptám."
"Nevadí," zakroutil Kurt hlavou. "Chodili jsme spolu asi tři a půl roku. Seznámili jsme se, když jsem končil střední školu. To bylo v červnu 2012. Pak jsme oba zjistili, že studujeme na stejné vysoké. On je vystudovaný zvukař, zatímco já studoval na fotografa. Jamie byl vlastně jediný člověk, se kterým jsem se na vysoké znal už z dřívějška. Byl jsem za to rád, že tam někdo takový je. Bydleli jsme na stejné koleji a chodili do stejné budovy na přednášky, takže jsme se vídali docela často. No a někdy v lednu 2014 jsme spolu začali chodit. Když jsme pak dostudovali, nastěhovali jsme se do malého bytu, kde jsme spolu bydleli zhruba rok. Tehdy jsem začal pracovat tady v agentuře. Seznámil jsem se tu s Biancou."
"Ano... to si neumíš představit ty naše rozhovory o jeho vztahu. Všechno jsem to prožívala s ním," usmála se černovlasá fotografka při té vzpomínce.
"No a jednou jsem v práci skončil dřív," pokračoval Kurt. "Šel jsem domů, cestou jsem koupil večeři, protože... Jamie nikdy na vaření nebyl. Těšil jsem se, jak si spolu užijeme volné odpoledne - Jamie měl ten týden dovolenou, ale..." odmlčel se. Mary si byla jistá, že se v jeho očích zaleskly slzy. Brunet je však spěšně zahnal rychlým zamrkáním. "...ale když jsem přišel, našel jsem ho v posteli s nějakým chlapem. Ani nevím, jak se jmenoval. Děsně jsem se s Jamiem pohádal. A okamžitě se s ním rozešel. Nešlo to jinak."
"To mne mrzí, Kurte."
"Mne taky. Ale co, už je to dávno. Špatný konec mezi mnou a Jamiem je již dávno zapomenut v propadlišti času. Minulost. Finito. Dostal jsem se přes to a je konečně na čase, abych šel dál. A neboj. Ty se přes to taky brzo dostaneš, slibuju. A pak si najdeš nějakýho hodnýho, milýho chlapa, co si tě bude vážit a s nímž budeš spokojená. Věř mi."
"Díky," usmála se Mary.

Po zbytek jejich pracovní doby již vztahy na přetřes nepřišly. Kurt - ačkoliv byl z velké části přesvědčen, že krach svého prvního vztahu již dávno překonal, nedokázal Jamieho z hlavy vypudit. S Jamiem jsem již skončil. Ale ty krásné chvíle... nejdou jen tak zapomenout, napadlo ho. Kdo říká, že na ně máš zapomenout? Hele, něco ti povím, oponovalo jeho druhé já. Jamie tě podvedl. Rozešli jste se ve zlém - jak jinak. Je konec. Sám jsi slyšel, že má novýho přítele. Je s ním šťastnej, očividně. Ve vzpomínkách si uchovej to hezký, co jste spolu prožili. Toť vše. Zbytek hoď za hlavu. A hlavně - jdi dál. Najdeš si novýho přítele a s ním prožiješ zase vše od začátku. A vše bude v naprostém pořádku. Jinak to nejde. Nikdo neříká, že máš zapomínat na svůj první vztah. Jen si zapamatuj to hezký a neužírej se tím špatným. Nebo se zasekneš na mrtvém bodě do konce svýho života. A už si nikoho nenajdeš.

Když si Kurt utřídil myšlenky ohledně Jamieho a ujistil se, že jeho výsledné řešení je nejlepší, co daná situace nabízí, mohl se konečně zase soustředit na práci. Fotky z poslední akce, jíž se účastnil, musel dokončit nejpozději toho dne, aby je pak mohl odeslat do tiskárny a ony mohly být nejpozději v úterý dopoledne dodány na příslušnou adresu.

* * * * * * * * * *

Okolo půl šesté měl Kurt konečně hotovo, což mu Mary s Biancou tiše záviděly, neboť jim ještě zbývalo dodělat jakési detaily na svých fotografiích. Brunet jim popřál, ať jim to jde dobře od ruky, a když se s nimi rozloučil, mohl se vydat domů.

Konečně víkend, pomyslel si s úsměvem na rtech, když vyšel ze dveří několikapatrové budovy, v níž kromě agentury, která ho zaměstnávala, sídlila ještě jakási cestovní kancelář.

Měl bych si pospíšit, aby mi v tom knihkupectví ještě nezavřeli, řekl si v duchu, když se podíval na pouliční hodiny a zjistil, že bude brzy šest. Venku již byla tma a jak si Kurt uvědomil, oproti ránu se značně ochladilo. Od úst mu při každém výdechu stoupala pára a jeho tváře nabíraly červených nádech. Dost možná jsem si měl vzít o vrstvu navíc. Asi jsem to počasí podcenil. No nic, když půjdu rychle, třeba se zahřeju. Natáhl si rukavice, které si ráno pro jistotu strčil do kapes bundy, a svižnými kroky se vydal k hlavní třídě, která se nacházela asi tak tři minuty chůze od jeho pracoviště.

Na to, jak bylo mrazivo, Kurta překvapilo, že je v ulicích tolik lidí. Touhle dobou bývá venku skoro prázdno. Blázni jedni. Mít v práci volno, tak jsem už teď dávno zalezlý v posteli a čtu si toho Andersona.

* * * * * * * * *

"Dobrý den," pozdravil, jakmile vešel do malého útulného krámku s knihami, který měl po cestě domů. Přelidnění místa mu byla odjakživa proti srsti, a tak vždy, když mohl, se jim vyhnul. Jako na příklad teď. Byl si jistý, že starý pan McAllister bude Deus ex machina jistě mít, on za to zaplatí stejnou cenu, jako by román kupoval ve větším obchodě, a ještě se vyhne návalům u kasy. Hlídal si svůj osobní prostor a jen málokomu dovolil, aby mu ho narušil. Na vysoké škole mu často říkali, že je poněkud přecitlivělý, ale Kurt si dost dobře pamatoval z McKinleyho střední, jaký měl strach, když se v jeho bezprostřední blízkosti ocitl někdo, kdo mu ubližoval a naháněl hrůzu.
"Dobrý den, mladý pane," usmál se na bruneta majitel obchodu. "Zima, viďte?"
"Ano, to ano," přikývl. "Buďte rád, pane McAllistere, že máte byt hned nad obchodem a nemusíte jít ven."
"To vskutku jsem rád. Já bych to ve svým věku už nezvládl, kdybych měl ráno a večer chodit v tomhle počasí. Ale vy jste ještě mladík, vy to vydržíte."

Kurt se nad tím jen pousmál.

"Čím vám mohu posloužit?" zeptal se pak starší z mužů svého zákazníka.
"Chtěl jsem se zeptat, máte ten román od Blaina Andersona? Deus ex machina?"
"Jistě. Docela se po tom zaprášilo, když vyšel dnes ten článek o té nominaci. Normálně tu tak narváno nemívám, ale dnes tu bylo tolika lidí, že takové množství nepamatuju už hodně dlouho. Pár výtisků mi ale ještě zbylo. Najdete je támhle v tom regále," ukázal prodavač Kurtovi.

Jakmile se brunetovi dostala kniha do ruky, okamžitě si prohlížel zadní obálku, zda-li na ní nebude otištěna autorova fotka. Nenašel ji však ani tam, ani na záklopkách uvnitř knihy. Přesto neváhal a okamžitě se s románem v ruce okamžitě zase vrátil k pultu, aby mohl pan McAllister markovat.

"Bude to čtrnáct dolarů a padesát centů, mladý pane."

Kurt vytáhl z peněženky pár bankovek, a když odmítl těch pár drobných, které mu prodavač chtěl vrátit, schoval knihu do tašky, s úsměvem se rozloučil a vyšel ven. Nasadil si opět rukavice, jež v knihkupectví na chvíli odložil, a vydal se směrem domů. Ještě bych si měl koupit něco k večeři. Lednici mám prázdnou a o hladu se mi jít spát opravdu nechce. Ještě, že mám kousek od baráku tu samoobsluhu.

* * * * * * * * * *

Když se Kurt konečně dostal do svého bytu, bylo skoro čtvrt na devět.

"Taky si musí všichni nechat nákupy na víkend až na pátek večer. Cvoci jedni," zanadával polohlasně, zatímco si v předsíni sundaval bundu. Poté vzal do ruky papírovou tašku, již před chvílí položil na zem a v níž si z obchodu donesl pár drobností, aby měl co k večeři a druhý den ráno k snídani. Vydal se do kuchyně, kde pak z tašky vytáhl plastikovou misku s půl kilem těstovinového salátu a láhev Chardonnay, které položil na linku. Zbytek naskládal do lednice.

O pár minut později již seděl u kuchyňského stolu a vidličkou nabíral ze svého salátu. Na dosah jeho ruky stála vysoká sklenice z ozdobně broušeného skla, v níž bylo po okraj nalito víno. Kurtovy oči putovaly po prvních řádcích románu. Že ho čekala dlouhá noc ve společnosti Andersonovy knihy, to věděl brunet hned po pár stranách. Začetl se okamžitě. Bylo mu jasné, že se od příběhu neodtrhne, dokud ho nedočte až do samého konce.

Poznámka: 14 $ a 50 centů je v přepočtu cca 275 Kč. Takže cena ne málo podobná tomu, co můžeme vidět v našich knihkupectvích. :-)


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík | Web | 15. února 2012 v 23:43 | Reagovat

Super začátek, už se těším, co bude dál :) Teda ale být na místě Kurta a najít chlapa v posteli s jiným, tak s ním vyrazím dveře takovým fofrem, že by si to uvědomil až ve chvíli, kdy za těma dveřma stál. Podvést je jedna věc, ale vyspat se s někým přímo doma v posteli, kde člověk denně usíná se svým partnerem, to je ještě větší hnus.

2 Joli (admin) | E-mail | 16. února 2012 v 10:54 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda, že se ti to líbilo. :-) Jinak s tím Kurtem. Myslím, že to mishule vystihla přesně, když mi napsala, že Jamie je evil!bitch. :-D

3 Brea | 16. února 2012 v 13:31 | Reagovat

Rovnako ako Kurt, aj ja som sa rýchlo začítala :-) Začiatok je zaujímavý a už sa nemožem dočkať, až sa stretnú. :-) Vybrala si im zaujímavé povolania. Pretože oni ich "vystriedali" už toľko, že vymyslieť niečo originálne, dá určite zabrať :-)

4 Caroline ♥ | Web | 16. února 2012 v 15:06 | Reagovat

Paráda! :) Velmi povedené.. Smekám ;)

5 Joli (admin) | E-mail | 16. února 2012 v 15:31 | Reagovat

[3]: Děkuju. :-) Přiznávám, že není jednoduché vymýšlet nová a nová zaměstnání, ale myslím si, že to za to ve výsledku stojí. Nerada se totiž opakuju. :-)

[4]: Děkuju. :-)

6 dorea | Web | 16. února 2012 v 17:18 | Reagovat

AU mám ráda, vlastně u Klaine je to jediná věc, co čtu a nemůžu se dočkat reakce, až si Kurt uvědomí, kdo ten Blaine Anderson vlastně je :)
to, že někdo Kurta podvádí je v povídkách docela časté, takže mě to asi ani tak extrémně nebere, bez toho by pak taky povídka neměla ani smysl, ale jak napsala Domík, to že je podveden ve vlastní posteli je hnus
P.S. máš u mě plus za rolničky!

7 Joli (admin) | E-mail | 17. února 2012 v 9:39 | Reagovat

[6]: Děkuju. :-) AU Klaine taky čtu ze všeho nejradši. Osobně si myslím, že AU je zrovna ten typ povídek, v nichž se autor může nejvíc vyřádit, což je vlastně taky důvod, proč to píšu. :-) P.S. Jsem ráda, že tě rolničky tak zaujaly. :-)

8 Lucille | 17. února 2012 v 16:47 | Reagovat

Taky se hlásíM do klubu AU. Přeci jenom, povídek ze střední a o středoškolácích se dá číst jenom určitý počet. :) Každopádně zajímavý nápad a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál a jaké bude jejich seznámení.

9 Joli (admin) | E-mail | 18. února 2012 v 7:53 | Reagovat

[8]: Děkuju, jsem ráda, že se ti to líbilo. :-)

10 Roedeer | Web | 18. února 2012 v 13:44 | Reagovat

Nazev Skryty nepritel zni pomerne zlovestne a mam dojem, ze vedle lovestory by se v pribehu mohlo objevit i trochu napeti. Nebo jsem uplne mimo?
Tohle se mi jako prvni kapitola libi, znam tve zoufale vykriky z Twitteru, ale podle me jsi to nacala skvele. Sem tam jsi neco malo nastinila, ale o Kurtovi jsme se toho dozvedeli rozhodne spoustu. A hodne sis vyhrala s textem, co? Takove Nahodne setkani je sice jen o neco malo starsi, ale rozdil mezi temihle dvema povidkami je znatelny. Hlavne mi v tomhle pripadas daleko uvolnenejsi.

11 Joli (admin) | E-mail | 18. února 2012 v 15:06 | Reagovat

[10]: Wow, děkuju! Ne, nejsi mimo - tušíš to zcela správně. Nechystám jen love story. ;-)
Výkřiky na Twitteru byly vskutku zoufalé, protože jsem si tím začátkem vůbec nebyla jistá, jestli není přehnaně dlouhý, a tak jsem ráda, že se ti (a ne jen tobě) líbil. S textem jsem si hrála hodně, tak mne těší, že je to poznat. O:-)

Ještě jednou vám všem děkuju za vaše komentáře, jsou opravdu povzbuzující. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama