Summer camp

30. ledna 2012 v 20:24 | Joli |  Glee
Název: Summer camp
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: Glee
Žánr: romance, PWP
Postavy: Kurt Hummel, Blaine Anderson
Páry: Klaine
Věk: 18+
Délka: jednorázovka
Časová osa: budoucnost
Stav: dokončené
Synopse: Kurt a Blaine se náhodou potkají na dětském táboře. Jeden z nich je vedoucí, druhý zdravotník.
Poznámka: Kurt nikdy neodešel z McKinley, protože Karofsky byl vyloučen. S Blainem se znají jen zběžně - potkali se na výběrovkách a regionálkách, vědí o existenci toho druhého, ale nikdy se z nich nestali přátelé - Kurt nebyl na Daltonu ani jako špion konkurenčního sboru, ani jako student. Děj se odehrává cca 10 let od maturity členů ND.


"Haló! Prosím o pozornost," řekla hlasitě do amplionu postarší energická žena, když se postavila na dřevěnou lavičku, aby na ni bylo lépe vidět. "Děkuji. Vítám vás všechny v dětském kempu Walden, kde budete trávit následujících šest týdnů. Jmenuji se Anette, jsem hlavní vedoucí a doufám, že tady společně prožijeme spoustu pěkných chvil. To by bylo tak na uvítanou a nyní předám slovo své dceři Susan, která vás rozdělí do skupin. Poté se půjdete ubytovat a nakonec budeme moci zahájit náš společný pobyt jednou z prvních našich aktivit."

Anette předala amplion brunetě s brýlemi a seskočila z lavičky na zem. Chtěla se vydat do hlavní budovy, kde se nacházela jídelna, sprchy a byt správce, když si všimla mladého, asi tak šestadvacetiletého, hnědovlasého muže, který zrovna dorazil do kempu. Okamžitě ho poznala. Náš nový vedoucí.

"Pane Hummele, počkejte na mě prosím," zavolala na něj s úsměvem a namířila si to k němu. Kurt se k ní hned otočil a pozdravil se s ní.
"Jste tu včas," poznamenala Anette. "To se mi líbí. Až tu skončí tenhle počáteční šrumec, seznámím vás s ostatními vedoucími, ano?"
"To budu moc rád," souhlasil Kurt. Poté se oba vydali svým směrem. Anette do hlavní budovy a Kurt do své chatky, která mu měla být na náledujících šest týdnů příbytkem.

* * * * * * * * * *

"Tak, konečně jsme tady všichni," řekla Anette, když do jinak prázdné jídelny vešel poslední chybějící člověk. "Ráda bych vám představila vašeho nového kolegu. Tohle je Kurt Hummel, náš nový vedoucí. Kurte, seznamte se prosím s ostatními. Tohle je Patrick, George, Phillip, Martina, moje dcera Susan, Kate a Michelle. A tohle je Blaine, náš zdravotník," představila je postupně Anette.
"Hele, neznáme se odněkud?" Oslovil Blaine Kurta. "Jsi mi nějaký povědomý, ale nemůžu si vůbec vzpomenout odkud."
"Taky mi někoho připomínáš," povytáhl Kurt obočí. Kde já ho jen viděl?
"Třeba si časem vzpomenem," usmál se Blaine. "Máme na to šest týdnů."
"Jo, pravda."
"Tak, dost řečí," přerušila je Anette s úsměvem. "Děti už na nás čekají. Pojďme."

* * * * * * * * * *

"Už vím, kde jsme se potkali," přihasil si to Blaine o několik dní později za Kurtem, který zrovna přivedl svoji skupinu dětí od nedalekého rybníka, kde se byly koupat.
"Vážně? To mě tedy zajímá, povídej," vyzval ho mladík a se zvědavostí se díval na zdravotníka.
"Uvědomil jsem si to, když jsem se díval na rozpis aktivit, co plánujete pro děti na dnešní večer. Ty jsi vymyslel přece to karaoke. A já si hned vzpomněl. Před deseti lety jsme proti sobě stáli ve středoškolské soutěži sborů. Já byl u The Warblers a ty u New Directions."
"No jo, máš pravdu," rozzářil se Kurt. "Nepřijde ti to jako náhoda, že jsme se tu takhle potkali?"
"Svět je očividně opravdu malej."
"To máš pravdu," souhlasil modrooký vedoucí. Chtěl pokračovat v rozhovoru, ale přerušila je asi tak desetiletá holčička.
"Blaine, pojď se mnou, prosím. Mike spadl z houpačky a rozbil si koleno. Má to celý od krve," vysvětlovala a bylo na ní vidět, že je trochu vyděšená. Kurt s Blainem okamžitě zapomněli na dávný pěvecký souboj a vydali se k hřišti.

* * * * * * * * * *

"Ahoj, neruším?" Zeptal se Blaine, když okolo jedenácté večer vstoupil do Kurtovy chatky. Většina dětí po náročném dni již spala a jak vedoucí, tak i Blaine jakožto zdravotník, měli padla.
"Ne, nerušíš, pojď dál," odpověděl Kurt a pozval kudrnatého mladíka dál.
"Díky," usmál se Blaine, posadil se na postel a opřel se zády o dřevěnou stěnu. "Děcka daj docela zabrat, viď?" Zeptal se pak, aby nějak zahájil konverzaci.
"Jo, to máš pravdu. Ale moc mě to baví."
"Je to na tobě vidět. Tvůj první tábor, kde děláš vedoucího?"
"Ne, už jsem byl za vedoucího dřív, ale agentura, pro kterou jsem dělal a která pořádala akce pro děti, zkrachovala. Všichni jsme dostali padáka, takže jsem musel hledat jinde. Teď jsem tady."
"A jak ses k tomu vlastně dostal?" Zajímal se dál Blaine. "Co si pamatuju, jsi výbornej zpěvák, tanečník... performátor. Nenapadlo tě někdy zkusit něco v tomhle směru?"
"Jo, napadlo," připustil Kurt. "Rozhodoval jsem se mezi více věcma, který mě bavily. Zpěv, tanec, navrhování svateb, bytů a tak podobně. Ale nakonec jsem se rozhodl pro tohle. To ostatní mám jako koníčky."
"Zpěv a tanec chápu, ale mít jako koníčka navrhování svateb a bytů? To slyším poprvé."

Kurt se jen usmál.

"Jo, je to tak. Byty jsem navrhl vlastně všem bývalým spolužákům ze sboru, když se stěhovali do vlastního. Svatbu zatím jen svýmu tátovi, když se ženil podruhý, a pak Tině a Mikovi ze sboru."
"Takže to děláš jen ze známosti, koukám."
"Tak nějak, no," přikývl Kurt.

Zatímco si povídali, Blaine si uvědomil, že ho na Kurtovi něco přitahuje. Chlape jeden, nech toho zírání na něj, sakra. Vždyť ani nevíš, jestli je gay nebo ne. Je dost pravděpodobný, že ne.

"A jak ty ses dostal k medicíně? Dalo by se o tobě říct to samé - vážně úžasně zpíváš, mohl bys to někam dotáhnout."
"Asi ano, ale taky to mám spíš jen jako zálibu. Doktořina mě zajímá už hodně dlouho. Když mi bylo asi tak dvanáct, můj mladší brácha se ošklivě zranil, když spadl z kola. Báli jsme se, co na to řeknou rodiče, a tak jsem ho sám ošetřil, aby to nevypadal tak zle, až to naši zjistí. Byl jsem rád, že jsem mu mohl pomoct, a tak nějak to ve mně zůstalo. Chci zachraňovat lidi. A tak jsem doktor."

Ale co když je gay jako ty? Musíš to zjistit!! oponovalo mezitím Blainovo druhé já.

"Děje se něco?" Zeptal se náhle Kurt, když Blaine dlouho nic neříkal a jen se na něj upřeně díval.
"Ehm, ne, promiň, jen jsem se zamyslel," vykoktal Blaine, červenaje se. Vidíš, ty pitomče, to máš za to! "No, já už nebudu rušit, je pozdě. Rád jsem si pokecal."
"Já taky," souhlasil Kurt a usmál se.
"Tak dobrou noc," rozloučil se Blaine a vyšel z chatky.

Kurte, ty nešťastníku. Už ses zase zamiloval do toho nepravýho. Jak to jen děláš, že tě přitahujou samý hetero kluci?

* * * * * * * * * *

"Co se stalo?" Zeptal se okamžitě Blaine, když se Kurt vrátil asi tak půl hodiny po svém odchodu zpět do tábora.
"David zakopl o kořen stromu a svalil se ze stráně. Okamžitě jsem ho vzal a všichni jsme se vrátili zpět," vysvětlil vedoucí, který nesl v náruči potlučené dítě a mířil s ním do jedné z chatek, kde byl chlapec ubytovaný.
"Dojdu si pro kufřík, hned jsem zpátky."
"Fajn," kývl Kurt a pokračoval k cestě. "Vy ostatní počkejte tady venku, než se vrátím," řekl zbylým dětem, a pak vešel do chatky, kde uložil chlapce do jeho postele.
"Blaine tu bude za chvilku. Neboj se, budeš v pořádku," uklidňoval Kurt Davida.
"Promiň, Kurte, že jsem zkazil ten výlet."
"Nemusíš se omlouvat. Hlavní je, že sis nic nezlomil."
"Tak jsem tady," řekl Blaine, když vešel. "Podíváme se na to, jo?" Usmál se pak na maroda.

* * * * * * * * * *

"Co tady tak osamotě?" Zeptal se Blaine, když si přidal ke Kurtovi, který seděl na jedné lavičce kousek za táborem a pozoroval zapadající slunce. Poslední paprsky ho hřály ve tváři, na které mu pohrával mírný úsměv.
"Ále, jen tak. Mám rád zapadající slunce, to je všechno."

Takže romantik, jo? No proč ne, pomyslel si Blaine. Už zase, ty zvrhlíku? Okřikl se však v zápětí. Přesto se nemohl na Kurta přestat dívat. Vypadal dokonale. Sluneční paprsky dodávaly Kurtovým vlasům zlatavý nádech a odrážely se v jeho modrých očích. Blaine, ty dobytku jeden! Nemůžeš na něj myslet. Ne takhle!! Slyšel Blaine v hlavě zase ten vzpurný varovný hlásek, ale než stačil odvrátit zrak, Kurt se k němu otočil, protože vycítil jeho pohled.

"Všechno v pořádku?"
"Ehm... jo... ano..." snažil se to Blaine zamluvit, ale jeho oči spočívaly na Kurtových plných pravidelných rtech. Najednou měl strašnou chuť ho políbit. Někde v skrytu duše věděl, že možná dělá chybu, ale touha byla v tu chvíli silnější. Pomalu se ke Kurtovi přiblížil a spojil jejich rty. Měl dojem, jakoby jeho tělem projel slabý eletrický proud. V jeho žaludku tančilo hejno motýlků.

Kurt se nebránil, ale když se od něj Blaine odtáhl, viděl v jeho očích značné překvapení a zmatenost.

"Ehm... promiň," začal najednou zmatkovat. "To se nemělo stát. Ani nevím, proč jsem to udělal. Omlouvám se," chrlil ze sebe Blaine a chtěl odejít, ale Kurt ho zastavil.

"Počkej, neodcházej. Prosím," vzal kudrnatého mladíka za ruku a přiměl ho tak, aby se znovu posadil. A tentokrát to byl Kurt, kdo začal toho druhého jemně líbat. Blaine mu to začal okamžitě oplácet. Jednou rukou ho objal kolem pasu a dlaň druhé ruky mu položil na tvář. Opatrně si ho k sobě přitáhl a užíval si dotyk jeho sladkých rtů. Kurtovy prsty pravé ruky zapluly do Blainových kudrnatých vlasů, zatímco jeho druhá ruka se obtočila kolem jeho krku. Tiskli se k sobě, a jakmile Kurt ucítil, jak se Blainův jazyk dožaduje vstupu, okamžitě mu ho umožnil. Jejich polibky byly střídavě něžné a vášnivé a oba si to užívali naplno.

Náhle je vyrušilo zapraskání větví. Ve chvíli se od sebe odtáhli, ale bylo pozdě. Kousek od nich stála malá copatá dívka, která patřila do Kurtovy skupiny, a s vytřeštěnýma očima je pozorovala. Oběma bylo jasné, že je musela nutně vidět.

"Co tady děláš? Nemáš náhodou být na večeři?" Zeptal se jí Kurt, jakoby se nic nestalo. Uvnitř se však cítil neskutečně trapně. Nedokázal vůbec odhadnout, co se dívce honí hlavou.
"Byla jsem se jen projít."
"Mary, neměla bys chodit sama z tábora pryč. Zvlášť když o tom nikdo neví. Co kdyby se ti něco stalo?"
"Tak pardon. Já už to neudělám," odpověděla dívka, otočila se a vrátila se zpátky.
"Myslíš, že to někomu řekne?" Zeptal se Blaine, když s Kurtem osaměli.
"To nevím," pokrčil Kurt rameny. "Asi bychom už taky měli jít," podotkl pak. Oba se poté zvedli a namířili své kroky zpět do tábora.

* * * * * * * * * *

Venku už byla dávno tma a on se chystal jít spát, když najednou zaslechl, jak kdosi jemně zaťukal na dveře jeho chatky. Posadil se tedy na postel a řekl "dále". Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla kudrnatá hlava.

"Ahoj, asi ruším, co? Promiň, to jsem nechtěl, přijdu zítra..." řekl Blaine spěšně a chtěl odejít, ale Kurt ho nenechal.
"To je v pohodě, pojď klidně dál. Stejně mám dojem, že bych asi hned neusnul," usmál se na něj.
"Vážně ti to nevadí?" Ujišťoval se zdravotník.
"Jistě, že ne. Jinak bych to přece neříkal."
"No jo, to asi ne."
"Co jsi potřeboval?" Zajímal se Kurt, když si k němu Blaine přisedl na postel.
"Chtěl jsem se ti k něčemu přiznat."
"Nepovídej... a k čemu?"
"Víš, to co se dneska stalo na tý lavičce..." Blaine se najednou zadrhl. Tohle nebyl dobrej nápad, kámo... proč jsi sem vůbec lezl?!?
"Ano?" Vyzval ho Kurt, aby pokračoval. Už jen proto, že sám na to celý zbytek večera musel myslet,a to, co ho opravdu zajímalo, byl Blainův postoj.
"... já jen, že se mi to... líbilo," Blaine nasucho polkl. Neměl ponětí, co může od Kurta čekat. Vlastně to mohlo být cokoliv. Včetně odmítnutí... nepochopení... ztráty jejich docela dobře se vyvíjejícího přátelství.
"Mě taky," přiznal se Kurt s úsměvem.
"Vážně?" Povytáhl Blaine obočí a opětoval Kurtovi úsměv. Vedoucí jen mlčky přikývl.

Nastalé ticho začalo pomalu přerůstat v trapně vyhlížející situaci.

Tak přece něco řekni, ty bambulo!! Ozvalo se Kurtovi v hlavě. No jo, ale co? A jak to, že najednou sedí Blaine tak hrozně blízko?? Kurt cítil, jak začíná být mírně nervózní. Blaine na tom však nebyl o nic líp. Věděl, že by měl asi něco udělat, ale neměl ponětí co přesně. S Kurtem se cítil dobře, ale nechtěl ho za žádnou cenu uvést do situace, která by mu byla vysloveně nepříjemná. To se ti ale Blainíku nedaří, protože tohle začíná být opravdu nepříjemné!!

Blaine se podíval Kurtovi do očí a vypadalo to, že chce něco říct, ale nevypravil ze sebe jediné slovo. Náhle se Kurtův obličej začal přibližovat k tomu Blainovu.

Kde se to ve mně sakra bere? Ptal se Kurt sám sebe, ale než si stačil odpovědět, jeho rty splynuly s Blainovými. Všechny myšlenky se najednou rozplynuly jako dým. Byli tu jen oni dva. Jejich rty... jejich polibek.

"Co to děláš?" Zašeptal Blaine, když se pak od sebe oddálili. Vzdálenost mezi nimi však byla minimální. Čelem se o sebe opírali, jejich nosy se navzájem dotýkaly a na svých tvářích mohli cítit horký dech toho druhého.
"Říkal jsi přece, že se ti to před tím líbilo," namítl Kurt, zatímco se upřeně díval Blainovi do jeho oříškových očí.
"To nepopírám," usmál se kudrnatý doktor a naklonil se ke Kurtovi, aby ho políbil. Tentokrát byl polibek o dost vášnivější než ten předchozí. Blaine obmotal své ruce kolem Kurtova těla a začal ho hladit po zádech, zatímco Kurt objal Blaina jednou rukou kolem krku a druhou se mu snažil dostat pod tričko. Jemným dotykem pak začal mapovat Blainovy vypracované břišní svaly.

Jakmile Blaine ucítil Kurtovy prsty na svém těle, měl dojem, že exploduje. Neskutečně ho to vzrušovalo. Přetáhl si tričko přes hlavu, aby Kurtovi umožnil lepší přístup, a když i Kurtův vršek pyžama skončil na zemi, tiskli se jeden k druhému, co to šlo.

Jejich rty se opět setkaly ve vášnivém polibku a když se jejich jazyky navzájem propletly, neubránil se ani jeden slastnému vzdechu.

Kurt objímal Blaina jednou rukou kolem krku a druhou rukou ho hladil po hrudníku. Několikrát mezi prsty promnul jeho tmavé chloupky a o chvilku později se jeho ruka přesunula k jeho hlavě. Kurtovy prsty vpluly do Blainových hustých kudrnatých vlasů. Mladý vedoucí si sedl obkročmo na svého milence a přitáhl si ho k sobě co nejtěsněji mohl.

Blaine objal Kurta kolem pasu a nechal se od něho laskat. Poté převzal iniciativu on. Přesunul se se svými polibky z Kurtových rtů na jeho tvář postupně až k jeho ušnímu lalůčku. Když pak začal Kurta líbat na krku, dostalo se mu jako odpověď jemné zavzdychání, které Blaina jen přimělo k další akci. Pomalu sými polibky začal mířit trochu níž a zastavil se u jedné z bradavek. Několikrát po ní mezi polibky přejel jazykem. Chvilku takhle Kurta něžně mučil, a když se pak přesunul k té druhé, zopakoval to samé. Poté se vrátil zpět ke Kurtově krku, zatímco se svými doteky věnoval horní polovině jeho těla. Kurta to dostávalo do varu, a tak nebylo divu, když pak Blaine o něco později ucítil proti svému podbřišku Kurtovo vzrušení. Přemístil jednu svoji ruku z Kurtových zad o něco níž, a pomalým pohybem přejel po Kurtově vybouleném rozkroku.

Kurt slastně vzdychl a jemně kousl Blaina do spodního rtu. Když kudrnatý zdravotník otevřel pomalu oči, zachytil Kurtův vzrušený pohled. Opatrně zbavil Kurta spodní části pyžama, a jakmile se mu Kurt opět usadil na klíně, začal ho Blaine pomalu hladit po celé délce jeho přirození. Odpovědí mu byl Kurtův přerývaný dech občasně přerušovaný jemnými vzdechy. Líbí se mu to, usmál se Blaine, když pak začal pomalu přidávat na rychlosti. O chvíli později Kurt dosáhl vyvrcholení.

"Bylo to nádherný," zašeptal mu Kurt do ucha. Blaine neodpověděl a jen ho políbil do vlasů. Držel ho několik dlouhých minut v náruči a hladil ho po zádech.
"Myslím, že je teď řada na tobě," ucítil Blaine Kurtův horký dech na své tváři, když se hnědovlasý mladík trošku poodtáhl.
"To zní dobře," mrkl na něj Blaine a nechal Kurta, aby ho políbil. Přijal jeho rty s povděkem, zatímco cítil, jak Kurtovy ruce bloudí po jeho těle a pomalu se přesouvají k jeho šortkám, které měl stále na sobě. O pár vteřin později leželi nazí v náruči toho druhého a mazlili se spolu.

"Chci se s tebou milovat," zašeptal Blaine Kurtovi do ucha, a poté ho políbil na spánek.
"A co ti brání?" Usmál se Kurt a polibek mu oplatil. Blaine znovu spojil jejich rty a nechal Kurta, aby ho hladil po celém těle. Poté se Blaine natáhl k zemi ke svým šortkám a z jejich kapsy vytáhl krabičku s kondomy.
"Hej, ty je nosíš pořád u sebe?" Zeptal se Kurt pobaveně, když zjistil, co to Blaine drží v ruce. On snad za mnou opravdu přišel s úmyslem se se mnou vyspat, pomyslel si.
"Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit," odpověděl Blaine rádoby s vážnou tváří, ale bylo vidět, jak mu cukají koutky. "A navíc. Jsem doktor a doktoři by při ochraně měli jít příkladem."

Kurt se usmál, a pak si Blaina k sobě přitáhl. Jemně ho líbal na rty a levačkou ho držel kolem zad, zatímco prsty pravé ruky ho pohladil po tváři. Poté svým dotekem opsal linii jeho krku a pokračoval přes hrudník až k jeho břichu, kde se jeho ruka na chvilku zastavila. Následně pak paži obkroužil kolem Blainova pasu a přitáhl si ho k sobě. Cítil, jak Blainovo vzrušení každou vteřinou roste. O chvilku později si Blaine nasadil na svůj ztopořený úd kondom a pomalu vnikl do Kurta. Nějakou dobu zůstal v poklidu, aby si Kurt zvykl na jeho přítomnost, a když se pak začal pomalu pohybovat, vyšel z Kurtových úst jemný sten. Modrooký vedoucí se snažil přizpůsobit Blainovým pohybům, a když pak sladili rytmus svých těl, netrvalo dlouho a oba dosáhli vyvrcholení.

Kurt s Blainem zkolabovali vyčerpáním vedle sebe. Dívali se navzájem do očí, zatímco ztěžka dýchali. Když je pak Blaine oba přikryl, Kurt se k němu mlčky přitulil. Hlavu položil na jeho hruď a poslouchal, jak jeho srdce pravidelně bije.

"Miluju tě," zašeptal pak do ticha, maje zavřené oči a úsměv na rtech.
"Já tebe taky," odpověděl Blaine. Bylo mu jasné, že tohle byl rozhodně ten nejlepší tábor, kterého se kdy účastnil.

THE END
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jááááááá ;) | 9. prosince 2012 v 17:13 | Reagovat

Moc hezkká povídka, až na to, že jsem rudá až za ušima..... 8-O

2 Joli | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 13:46 | Reagovat

[1]: Děkuju. :-) :-D Snad to zrudnutí nebylo tak hrozné. :-D

3 Karin | 2. února 2017 v 21:49 | Reagovat

Jen se usmívam. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama