Čekání

30. ledna 2012 v 20:30 | Joli |  Glee
Název: Čekání
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: Glee
Žánr: future, fluff
Postavy: Kurt, Blaine
Páry: Klaine
Věk: neomezeno
Délka: jednorázovka
Časová osa: budoucnost
Stav: dokončené
Synopse: Kurtovi odpadla přednáška, a tak se musí zabavit, dokud neskončí přednáška i Blainovi. Čím si zpříjemní čekání?
Poznámka: Povídka je věnována mishuli k narozeninám. :-)



'Až ti skončí hodina, zajdi do auly, budu tam na tebe čekat. K' - to stálo v SMS zprávě, kterou modrooký student 2. ročníku NYADY poslal svému příteli.

První rok studia na přestižní umělecké vysoké v New Yorku byl pro něho poněkud hektický. Jednak měl dost nabitý rozvrh (od pondělí do pátku trávil téměř veškerý svůj čas ve škole - na sebe měl sotva dvě hodiny denně, - víkendy pak věnoval přípravě na nadcházející týden), dále musel přivyknout vysokým nárokům svých vyučujících, nevyhnul se ani Racheliným neustálým lamentacím (to když měla každou chvíli pocit, že jsou její spolužačky snad lepší než ona nebo co), o ruchu velkoměsta ani nemluvě. A hlavně - neměl Blaina vedle sebe, protože byl o rok starší než on. A zatíco Kurt již prvním rokem studoval na univerzitě, kudrnatý mladík teprve dodělával střední. Snad ani nemusím říkat, že vztah na dálku pro ně rozhodně neplatil za procházku růžemi.

Druhý rok byl pro bruneta o poznání klidnější. Předmětů měl o něco méně, i Rachel se již sklidnila, když zjistila, že je lepší se spolužačkami táhnout za jeden provaz a pomáhat si, než stát proti nim, a hlavně - s Blainem trávil daleko víc času než poslední rok. Kudrnatý mladík se totiž dostal na stejnou školu (ač na jiný obor, který naštěstí nebyl tak časově náročný, takže se s Kurtem mohli spolu vídat i přes den a ne jen ráno u snídaně a večer, než šli spát), bydlel se svým přítelem ve stejném pokoji (Rachel, která v prváku s kontratenorem sdílela místnost, se přestěhovala ke kamarádce, již si tam našla) a vše bylo perfektní.

Nyní modrooký student kráčel chodbou a mířil si to do auly. Odpadla mu přednáška, takže ho čekala hodina a půl, kterou měl jen sám pro sebe, než se sejde se svým přítelem. Rozhodl se tedy, že bude cvičit píseň, již předchozího týdne dostali za úkol na jednom ze seminářů. Týden utekl jako voda a onen seminář ho čekal už následující den. Tohle tak byla jedna z posledních příležitostí, jak vypilovat poslední chyby, které se mladíkovi nedařily odstranit během předchozích dní. Jednak Kurt věděl, že tím zabije čas, než Blaine dorazí, a hlavně se také mohl ujistit, že pro svoje nadcházející vystoupení udělá maximum.

Vešel do prázdné místnosti (Byl si jistý, že v aule nikdo nebude. Většina studentů seděla na přednáškách a co zaslechl od svých spolužáků z odpadnuvších Dějin evropské muzikálové tvorby, domlouvali se, že půjdou společně někam ven.) a uličkou mezi sedačkami prošel hledištěm až k pódiu, na němž majestátně stálo černé vyleštěné křídlo, na jehož lesklém povrchu se odráželo tlumené světlo reflektorů.

Kurt vystoupal po osmi schodech (spočítal si je hned ten den, kdy se v prvním ročníku šplhal na pódium poprvé) a namířil si to rovnou ke klavíru. Sundal si z ramene brašnu a položil ji vedle nohy nástroje. Upravil si výšku sedačky, aby se mu z ní pohodlně hrálo, a poté, co se na ni usadil, otevřel na klavíru víko chránící klapky před zaprášením a poníčením (ne, že by studenti NYADY byli vandalové a měli nutkání devastovat inventář školy, ale...). Poté se natáhl k brašně a vytáhl z ní noty. Byly ošmatané a rohy v dolní části se lehce ohýbaly. Na první pohled bylo patrné, že je jejich majitel často používal.

Mladík položil listy papírů na stojan nad klaviaturou. Jeho prsty se pak zlehka dotkly kláves. Nadechl se, a pak začal hrát.

* * * * * * * * * *

Písničku zkoušel asi tak hodinu, než se konečně ujistil, že ji umí na sto procent a už na ní nemá, co by vylepšoval. Byl přesvědčený, že když si ji večer a ráno ještě jednou-dvakrát zazpívá, bude vše v naprostém pořádku.

Nakonec se rozhodl, že si ještě přehraje pár svých oblíbených písniček, aby se zabavil do doby, než přijde Blaine, který mu před čtvrt hodinou napsal, že tedy dorazí do auly místo na pokoj, kde měli mít sraz původně.

Nevěděl proč, ale vybíral si samé filmové kusy. Během následujících minut se tak dostal od My heart will go on přes Your song, I will always love you, známý motiv z Amélie a jakousi melodii z Hříšného tance až k Falling slowly. Nyní přemýšlel, co hrát dál. Blainovi končí přednáška až za pět minut. To stihnu ještě nejmíň jednu písničku, napadlo ho, když se díval na hodinky. V tu chvíli si vzpomněl na film, který se svým přítelem sledovali před několika dny. A on se samozřejmě rozhodl si zahrát ústřední hit.

Oh, my love, my darling,
I've hungered for your touch
a long lonely time.
And time goes by so slowly
and time can do so much.
Are you still mine?
I need your love, I need your love.
God speed your love to me.

Ani si nevšiml, že ho z dálky pozorují dvě lískové oči patřící jeho příteli. Když kudrnatý student slyšel, co mladý brunet hraje, jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu. Miloval tu písničku. Tichými kroky se vydal k pódiu - tak, aby Kurta nevyrušil ze hraní.

Lonely rivers flow to the sea, to the sea,
to the open arms of the sea, yeah!
Lonely rivers sigh: "Wait for me, wait for me!"
I'll be coming home, wait for me.

Oh, my love, my darling,
I've hungered, hungered for your touch
a long lonely time.
And time goes by so slowly
and time can do so much.
Are you still mine?
I need your love, I... I need your love.
God speed your love to me.

(hudba: The Righteous Brothers - Unchained Melody)
(film: The Ghost)

Když Kurt dohrál, ozval se místností potlesk. Kontratenor se prudce ohlédl - žádného posluchače nečekal, ačkoliv ho napadlo, že by Blaine teoreticky mohl dorazit o něco dřív. Nějak mu to ale nepřipadalo pravděpodobné. Jakmile však svého přítele spatřil, usmál se.

"Ty už jsi tady?" zeptal se, zatímco scházel po schodech do hlediště.
"Jo, přednáška byla dneska o chvilku kratší."
"Jo tak," přikývl Kurt hlavou. "Počkej, ty... ty pláčeš?" vykulil náhle na mladíka překvapené oči. Všiml si toho, až když stál těsně u něho.
"Možná?" pokrčil oslovený rameny, a poté si osušil pár slzami zmáčenou tvář. "Je to ale dojetím. To ta písnička... bylo to dokonalý, víš? Ty jsi byl dokonalý."
"Kdybys nepřeháněl," objal ho brunet s úsměvem kolem pasu.
"Nepřeháním," zašeptal Blaine a konečně svého přítele políbil.

THE END
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Justinka | Web | 20. března 2012 v 14:40 | Reagovat

Krásný!
A mám radost, že jsem poznala píseň po prvním řádku...:-)Také je moje oblíbená.

2 Joli (admin) | E-mail | 25. března 2012 v 22:10 | Reagovat

[1]: Děkuju za komentář, jsem ráda, že se ti to líbilo. :-) Jinak písničku miluju a už dlouho jsem si přála ji v nějaké povídce použít. Tak jsem ráda, že se mi to splnilo. :-)

3 Meredith | 25. května 2012 v 23:50 | Reagovat

Krásná jednorázovka, opravdu se povedla! :-)

4 Joli (admin) | E-mail | 26. května 2012 v 13:39 | Reagovat

[3]: Děkuju. :-)

5 Karin | 2. února 2017 v 20:39 | Reagovat

Moc pěkné. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama