Ukvapené rozhodnutí - kapitola 7

18. listopadu 2011 v 19:54 | Joli |  StarGate
Ukvapené rozhodnutí - kapitola 7



"Vicky, kdo je to?" zeptal se mužský hlas. Podle kroků bylo slyšet, že se dotyčný blíží ke dveřím. Když dorazil, vysloužil si Jacobův naštvaný pohled, který se s každou vteřinou stupňoval.
"Já... Jacob Carter. Otec tvé ženy. Co má tohle k sakru znamenat?" štěkl Jacob na Jacka ač nevěřil, že dostane nějakou věrohodnou a uspokojivou odpověď.
"Chcete vědět, co to má znamenat? Řeknu vám to, pojďte dál," snažil se Jack zachovat klid. Sám se ale cítil čím dál nervózněji. Měl pro tuto situaci vysvětlení a k jeho údivu bylo pravdivé a nevinné. Přesto měl dojem, že Jacob tomu bude nebude chtít věřit.
"Nezahrávej si se mnou!" pokračoval Jacob, když vstoupil do domu. "Víš jakou bolest jsi způsobil své ženě tím, co jsi udělal?"
"Vím, že jsem jí ublížil... ale ne v takové míře, jak si asi ona představuje."
"Největší vinu na tom nesu já," vložila se do toho Vicky.
"Ano, to máte pravdu, dámo," kývl Jacob a podíval se na ni. "Můžete mi to nějak vysvětlit, co tím vy dva sledujete? Nějak mi to nejde do hlavy. A vůbec... Jacku uvědomuješ si, že fakt, že tato žena je tady... u vás doma, nahrává Sam k podezření, že ji podvádíš?"
"Já nikoho nepodvádím!" odmítl Jack rázně toto nařčení.
"Jak ti mohu uvěřit?"
"Mluví pravdu. Řeknu vám, proč jsem tady," hájila Vicky Jacka.
"To jsem teda zvědav," podotkl Jacob a upřeně se na Vicky zadíval.
"Vím, že jsem udělala chybu. Nemám pro své chováné vysvětlení. Volala jsem Jackovi, abych se omluvila za to, co jsem provedla... a... on mi pak řekl, abych se mu už neozývala. Přišla jsem sem... napsala jsem Jackovi dopis, ve kterým jsem mu chtěla všecko vysvětlit.. proč jsem od něj odešla... jak jsme s dcerou žily... všecko. Aby se mě snažil pochopit. Přinesla jsem ten dopis sem a chtěla ho nechat u dveří, ale Jack náhodou... vyšel ven. Tak mě pozval dál... přečetl si dopis. A my se o tom začali bavit... a pak jste přišel vy."
"Mluví pravdu, klidně vám ten dopis ukážu, jestli chcete," potvrzoval Jack její slova a natáhl k Jacobovi ruku, ve které držel několik hustě popsaných papírů. Jacob si dopis vzal a zběžně ho prolítl. Pak jen pokývl hlavou a vrátil dopis Jackovi.
"Dobře," řekl pak již poněkud klidněji, "ale co Sam?"
"Řeknu jí to samé, co jsme tady řekli vám..." odpověděl Jack. "Ten dopis jí dám přečíst. Snad... mi prostě uvěří, že ji nepodvádím a nikdy jsem ji nepodváděl."
"Snad ano. Nechce o tebe přijít, Jacku. Prostě se bojí dalšího zklamání. Na to tě moc miluje. Nezklam ji, ano?"

* * * * * * * * *

Byla trochu napjatá, když ji taxi veezlo k jejímu domu. Jakmile však auto zahlo do jejich ulice, veškerý strach opadl... alespoň prozatím. Není doma, nemá tu auto, napadlo Sam, když se taxi blížilo k jejich bydlišti. Zaplatila řidiči, vystoupila a z kabelky začla lovit klíče od domu.

Vešla dovnitř. V domě vládlo naprosté ticho. Přešla do obýváku a posadila se na gauč. Bylo odpoledne, hodiny před chvílí odbily čtvrtou. Sam věděla, že Jack ten den končí v šest, takže doma bude po půl sedmé.

* * * * * * * * *

Okolo šesté opět začínala znervózňovat. Potřebovala si ihned s někým promluvit. A napadl ji jediný člověk, komu by mohla zavolat.

"Fraiserová?"
"Ahoj, Janet, to jsem já, Sam," ohlásila se do telefonu, když to její kamarádka zvedla.
"Ahoj, tak co?"
"Jsem už doma. Jsem ještě trochu unavená, dneska už zůstanu doma. Zítra ale pojedu do SGC."
"Dobře. Víš co? Zastavím se zítra ráno pro tebe, až sem pojedu, ano? Svezu tě, a pak tě rovnou v SGC prohlédnu."
"Tak jo, souhlas," odpověděla Sam. Chtěla ještě něco říct, ale nevěděla, jak spustit.
"Sam? Děje se něco?"
"Víš... mám strach."
"Z Jacka? Z toho, že ho potkáš?"
"Ano. Vůbec nevím, jak se zachovat, až se vrátí domů."
"Sam, klid... dnes ho doma nečekej."
"Co? Jak... jak to?" nechápala Sam.
"Generál bude dnes celou noc na základně. Něco chystá. Počítá s tím, že se zítra vrátíš do SGC."
"Ó můj... bože."
"Klid... nechci předvídat nic dopředu, nevím, co plánuje, ale řekla bych, že si to chce u tebe nadobro vyžehlit. Nejspíš má spoustu pádných argumentů, jak tě přesvědčit, že to byl všecko naprostý omyl. Sam, on tě furt miluje a chce s tebou být. Dáš mu ještě šanci, že jo?"
"Ehm... no... nejspíš jo," pousmála se Sam. Lichotilo jí to, že Jack chce vše napravit. Vše napravit?? napadlo Sam. To spíš ty se chováš jak pitomá žárlivá husa...
"Věděla jsem to," výskla si Janet.
"No jo... Janet, nezlob se, ale asi už budu končit... půjdu si lehnout."
"Děláš dobře, odpočívej. Potřebuješ to. Uvidíme se zítra ráno, jo?"
"Tak fajn, už se těším... ahoj."

* * * * * * * * *

Do SGC dorazily v 9 dopoledne. Na základně již panoval obvyklý ruch. Jeden z SG týmů se zrovna chystal na rutinní misi, takže Sam měla jistotu, že Jack je v tu chvíli zaneprázdněn. Došla s Janet na ošetřovnu a doktorka hned začala s prohlídkou. Když o dvacet minut později skončily, měla Sam aspoň o jednu starost méně - byla v pořádku a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit.

Procházela chodbou a mířila do své laboratoře. Janet ji samozřejmě varovala, že by to neměla nějak přehánět, bylo příliš brzo po nehodě. Sam ji však ubezpečila, že se bude zatím zabývat papírováním.

To, že je Sam na základně, se už k Jackovi doneslo. Ano, měl svůj plán, ale hodlal ho uskutečnit až později. Doufal, že Sam se na základně zdrží minimálně do odpoledne. Nejlépe do večera. Vše měl do detailu promyšleno, ale nehodilo se mu, že je na základně tolik lidí. Potřeboval svůj klid. Poslední, co by se mu hodilo, byl nějaký vojín, který by ho vyrušil uprostřed konání.

* * * * * * * * *

Vešla do šaten, kde se chtěla převléct, a poté vyrazit domů. Ač celý den strávila jen nad papírováním, cítila se stále unavená. Nebo možná právě proto, že zabývala jen papírováním. Nechápala, jak to, že se za ní Jack za celý den nezastavil. Určitě musel vědět, že tu jsem. Nebo jsem za ním měla jít já? A co vlastně chystá? Jestli vůbec něco. Janet se taky už pak nezmínila. Snad by mi to neřekla jen tak. No uvidíme. Třeba dnes Jack přijde domů, ne jako včera, kdy zůstal v SGC. Musím si s ním promluvit. Vyřešit to.

Otevřela skříňku a sáhla dovnitř pro civilní oblečení, které ráno vyměnila za uniformu. Nejdřív si toho nevšimla, ale když pak skříňku zavírala, našla na dvířkách přilepenou obálku. Opatrně ji strhla, skříňku zamkla, a přešla k lavičce uprostřed místnosti. Rozevřela obálku, vytáhla z ní kus papíru a četla:

Drahá Sammie,
dovol, abych ti ukázal, co všechno pro mě znamenáš a jak moc tě miluji. Doufám, že neodmítneš, do konce života bych si to neodpustil. Budu na tebe čekat v zasedací místnosti.
Tvůj neznámý.

Jack, pousmála se Sam. Vrátila papír zpět do obálky, vzala si své věci a opustila šatnu. Své kroky namířila do řídící místnosti. Co mě tam jen čeká?? přemítala v duchu.

Když se blížila k zasedačce, všimla si, že dveře jsou otevřené. V místnosti však byla naprostá tma. Trochu ji to znejistělo. Pomalu vstoupila do místnosti a na zdi u dveří se pokusila nahmatat vypínač. Jakmile se jí ho podařilo najít a rozsvítit jím, to, co spatřila, jí naprosto vyrazilo dech.

Po stěnách byly vylepené fotografie a všude, kam se podívala, byly růže. Kolem fotek, na stole, na zemi. Když se podívala na pár fotek podrobněji, zjistila, že je na nich ona s Jackem.

"Ahoj, Sammie," uslyšela náhle za sebou. Prudce se otočila a podívala se příchozího.
"Ahoj... Jacku. To... to všechno tady jsi... udělal ty?"
"Ano, všechno je to moje práce..." odmlčel se.
"Jacku... proč to všechno?"
"Protože tě miluju a nechci, abychom se rozešli. Přestali se vídat jen kvůli jednomu omylu, kterej jsem udělal. Kterej jsem nechtěl udělat a o kterým jsem si nikdy ani nemyslel, že by se mohl stát. Nechci o tebe přijít, ani o dítě. Sam, mrzí mě, co se stalo. A tohle jsem udělal, protože nevím, na čem u tebe jsem, a tak... jsem ti chtěl ukázat, jak moc tě miluju a ty fotky. No abys věděla, že jsi jediná, na kterou myslím a... že nám spolu přece bylo dobře a..."
"Jacku... to stačí už..."
"Ehm... cože?"
"To stačí, říkám," usmívala se Sam. "To spíš já bych se měla omlouvat. Chovala jsem se jak žárlivka. Vždyť jsem to přece sama viděla, jak po tobě vyjela. A viděla jsem v tom něco, co se vlastně ani nestalo... a... promineš mi to?"

Jack se na ni usmál a pomalu přešel k ní. Objal ji kolem pasu a přivinul k sobě. Notně si oddychl. Věděl, že ač jí toho ještě musí hodně říct, už teď má vyhráno. Tohle byl jen začátek.


epilog zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama