Ukvapené rozhodnutí - kapitola 2

18. listopadu 2011 v 19:48 | Joli |  StarGate
Ukvapené rozhodnutí - kapitola 2



O týden později seděl Jack za svým stolem v kanceláři a nezmohl se nic víc, než se s povytaženým obočím dívat na lejstro ležící před ním. Co... nebo kdo za tím stojí?? ptal se, ale žádná odpověď na jeho otázku nebyla dost dobrá. Přečetl si dokument znova, ale pořád neměl zdání, proč se prezident k jeho napsání rozhodl. Nezbývalo mu nic jiného, než zajít za někým, kdo mu s tím snad mohl pomoci. Vstal od stolu, vyšel z místnosti a dlouhými kroky si to namířil k laboratořím. V přilehlé chodbě bylo poněkud živo. Jack zpomalil a snažil se zjistit, co se děje. Pak si vzpomněl, že se u něho ráno stavoval doktor Lee s tím, že se jeho tým chystá k jakémusi pokusu. Jack došel k Leeově laboratoři a opatrně nakoukl dovnitř. Když ho vědec zahlédl, kývl na něj, že o něm ví, a rozešel se k němu.

"Generále, rád vás vidím. Přišel jste se podívat na to, jak se pokus vyvíjí?"
"Popravdě řečeno... ne. Hledám Carterovou."
"Ah, škoda," hlesl Lee zklamaně. Už několik měsíců pracoval v SGC a stále se pokoušel dosáhnout nějakého uznání. K jeho vlastní lítosti však vždycky stál ve stínu někoho jiného. Na druhou stranu si ale neměl na co stěžovat, protože měl možnost pracovat s těmi nejlepšími. "Podplukovník Carterová je ve své laboratoři, pane. Jste si jistý, že tu nechcete zůstat, až to celé vypukne?"
"Ano, jsem si jistý," zakřenil se Jack, "a teď mě omluvte."

Jack popošel o dvě místnosti dál a zaklepal na rám otevřených dveří. Sam sedící u svého pracovního stolu vzhlédla od rozdělané práce a její obličej se rozzářil.

"Neruším?" zeptal se Jack.
"Jistě, že ne," usmála se Sam a vstala ze židle. Jack přivřel dveře. Sam to bylo trochu nápadné, a tak neváhala se zeptat.
"Děje se něco?"
"No, asi ano. Mohla byste si přečíst tohle a říct mi, co o tom víte?" požádal ji Jack a podal jí dokument, co s sebou přinesl. Sam si od něj papír vzala a začetla se do něj. Čím víc se blížila jeho konci, tím byla bledší a bledší.
"Proboha," hlesla, když dočetla. Prolétla si text ještě jednou, jako by nevěřila vlastním očím.
"Nevím, co na to říct, pane," řekla nakonec a vrátila dokument Jackovi. Ten si od ní papír vzal zpátky.
"Jo, to já taky ne," připustil. Sklonil zrak k papíru a chvíli přemýšlel. "Musíme zjistit, o co jde... ale ne teď a tady, je tu moc lidí. Jsme tady příliš na ráně a téma je až moc ožehavé. Čekám vás za dvě hodiny na povrchu. Musíme si o tom promluvit beze svědků. Zkuste přijít na to, kdo to mohl prezidentovi vyžvanit," rozhodl Jack. Podíval se na Sam s nejistým úsměvem, a když kývla, že rozumí, odešel.

Táta!! bylo první, co Sam napadlo, když za Jackem zaklaply dveře.

* * * * * * * * *

"Tak co? Nějaké nápady?" zeptal se Jack, když se Sam objevila ve smluvenou dobu na povrchu.
"No, popravdě... jeden mám, pane," přiznala se.
"Hele, co si tykat? Přece jen řešíme dost choulostivou věc... o nás dvou," navrhl Jack a čekal, co na to Sam řekne.
"Jo, pravda."
"V pořádku. Co myslíš, kdo za tím je?"
"Pamatuješ," začala Sam pomalu, "jak tady byl minulý týden můj otec?"
"Ano, co je s ním?"
"Ptal se mě na moje narozeniny, co jsem dělala a tak. Zmínila jsem se o naší večeři. Neboj, neřekla jsem mu nic podrobného, jen že jsi mě pozval a já to přijala," dodala Sam rychle, když zaregistrovala Jackův udivený pohled.
"A ty myslíš, že si z toho Jacob něco vyvodil?"
"Je to dost možné. Asi dvě hodiny poté, co jsem mu to řekla, si ode mě půjčil auto a nechtěl mi říct, kam jede. Auto jsem mu samozřejmě půjčila a snažila jsem se zjistit, kam má namířeno, ale neřekl ani půl slova. Jen to, že je to v mém dobrém zájmu. Pokud to vyjde, dozvím se to, ale jestli se mu ta jeho záležitost nepotvrdí, nemusí mě to zajímat. Víc jsem z něho nedostala. Teď jsem o tom přemýšlela. Nevím proč, ale mám dojem, že ten den jel táta za generálem Hammondem."

Jack Sam pozorně poslouchal a snažil se zhodnotit, jak moc je Samino vysvětlení pravděpodobné. Docela mu to dávalo smysl, jen jedno nechápal.

"Pokud by to byla pravda a celé tohle byla práce tvýho táty, tak stejně nechápu, jak by se Hammondovi podařilo obejít veškerý zákony a přesvědčit prezidenta, aby tohle napsal."
"Taky mi to nejde do hlavy, ale jiné řešení mě nenapadá."
"No, nevím jak ty, Sam, ale mám docela nutkání Hammondovi zavolat a zjistit, jak velkou roli v tom hraje."
"Tak to jsme na tom stejně."
"Fajn," kývl Jack, "zdá se, že máme plán."

Jack se otočil na podpatku a obrátil se k vedlejšímu vchodu na základnu, kudy se dostali na povrch.

"Jacku?" oslovila ho Sam. Jack se zastavil a otočil se k ní. Věděl, na co se ho chce zeptat. Musel si přiznat, že se trochu bál. "Ano?" zeptal se.
"Co budeme dělat? Myslím... s tím povolením."
"Sam... nerad bych, abys mě pochopila špatně, ale... je to dost nečekaný. Nerad bych to nějak uspěchal a zkazil. Dal bych tomu volný průběh, co ty na to?"
"Souhlasím. Taky bych nerada... kdyby se to pokazilo."
"Dobře... víš co? Zavolám Hammondovi a dám ti vědět, co jsem zjistil, a pak uvidíme, co a jak, ano?"
"To beru," usmála se Sam a následovala Jacka zpět na základnu.

* * * * * * * * *

"Ano, Jacku. Mám v tom prsty," přiznal generál Hammond. "Minulý týden se u mě zastavil Jacob Carter a vysvětlil mi celou situaci. Chtěl vědět, jestli se ve vaší záležitosti nedá něco udělat. Zjistil jsem, co jsem mohl. A když jsem narazil na onu poznámku v zákoníku, neváhal jsem."
"Poznámku, pane?" zeptal se nechápavě Jack.
"Je v tom novém doplňku zákoníku, který vláda vydala minulý měsíc. Do SGC už bylo několik výtisků posláno, ale očividně se jimi nikdo u vás nezabýval. Ne do detailu. Ale abych vám to, Jacku, dořekl. Když jsem zjistil, že vám dvěma může být pomoženo, rozhodl jsem se, že pomohu svojí troškou do mlýna. Šel jsem za prezidentem a zařídil vše potřebné s tím, že ve výsledku to už bude na vás dvou, jak své šance využijete. Snad se, Jacku, nezlobíte, že jsme s Jacobem a prezidentem jednali za vašimi zády, ale myslím, že oba dobře víme, jak na tom s vyjadřováním citů jste. Samozřejmě, že vám tu přes telefon nechci dávat žádná kázání, to bych si nikdy nedovolil... ale viděl jsem v tom pro vás dva šanci."

Jack se chvíli odmčel. Ano, jednali za jejich zády, ale přesto byl generál těm třem vděčný.

"Děkuju, pane. Vážím si toho," řekl Jack nakonec, ačkoliv věděl, že tahle slova těžko dokázala vyjádřit, jak moc byl rád, že to pro něj Hammond udělal.

* * * * * * * * *

"Mám to," řekl Jack, když se doslova vřítil do její laboratoře. Náhle se však zarazil, když si uvědomil, že Sam není v místnosti sama. "Danieli, co ty tady?" zeptal se ho.
"Uh... pomáhal jsem tady Sam s jednou záležitostí. Jde o překlad textu na tomhle zařízení plus nějaké kontextové významy slov, které mohou pomoci vysvětlit to, proč byly na tom přístroji použity zrovna tyto výrazy a..."
"Dost, nesnaž se," zastavil ho Jack. Musel si přiznat, že Danielova přítomnost mu v tu chvíli přišla dost nevhod. Proč tu musí být zrovna teď?? napadlo Jacka, ale nakonec se ovládl.
"Podplukovníku, přijďte pak za mnou do kanceláře, až bude Daniel hotov se svou "děsně zajímavou" přednáškou. Něco pro vás mám."
"No, já jsem stejně už končil," vykoktal Daniel, kterému bylo jasné, že tak trochu překáží. "Ještě mě čeká nějaká práce... takže už půjdu. Mějte se tu," rozloučil se a odešel.

"O co jde?" zeptala se Sam, když Daniel vypochodoval z její laboratoře.
"Mluvil jsem s Hammondem. Měl v tom prsty, stejně jako tvůj otec," vypálil to Jack na rovinu a ani si neuvědomil, že Sam tyká.
"Opravdu?" nevěřila Sam vlastním uším. Tak přece jen... napadlo ji. Proč mi to ale táta neřekl dřív?? Hmm... asi se bál, že bych mu to rozmlouvala.
"Ano, je to tak. Zařídili to pro nás... a je jen na nás... jak s tím naložíme," řekl Jack potichu a očima těkal po místnosti.
"Aha," hlesla Sam. Nevěděla, jak na to reagovat, a tak doufala, že to bude Jack, kdo udělá první krok. Jakýkoliv.
"Sam? V kolik vlastně dneska končíš?"
"V šest, proč?"
"Mohl bych tě odvést domů, kdybys chtěla..."
"To by bylo skvělé," usmála se Sam.
"Dobře, počkám pak na parkovišti," kývl Jack a pomalu vypochodoval z místnosti. Nevšiml si, že Daniel celou dobu stál nedaleko dveří a vyslechl si celý jejich rozhovor.

Daniel se musel přiznat, že ze slov, která zaslechl, nebyl příliš moudrý. Zařídili to pro nás a je jen na nás, jak s tím naložíme... opakoval si Daniel v duchu a nějak mu nedocházelo, co tím Jack myslel. Jak tak procházel chodbou směrem ke své kanceláři, přemýšlel, co by to tak mohlo znamenat. Pak mu ale najednou svitlo a vše bylo v tu ránu jasné. Nemám pro to ale žádný důkaz, napadlo ho. Musím si nějaký obstarat... i kdyby to mělo být jen pro moje vlastní ubezpečení, že je to to, co si myslím, že to je.

* * * * * * * * *

Celá základna se topila v tichu. Nebylo ani divu, protože když se Daniel před chvilkou díval, kolik je, ukazovaly jeho hodinky půl jedenácté. Rozhodl se, že "obstarávání důkazů" si nechá až poté, co dodělá svoji práci na překladu jednoho z antických textů.

Když byl pak konečně hotov, připravil si věci, o kterých věděl, že bude další den potřebovat, aby pak ráno mohl rovnou začít, a poté vyšel z místnosti. První místo, kam měl namířeno, byla Jackova kancelář. Bylo to ostatně nejlepší místo, kde začít, protože se to všechno odvíjelo výhradně od něho, a tak doufal, že v jeho kanceláři najde něco, co by ho mohlo více informovat. Daniel věděl, že Jack odvážel Sam domů, a tak doufal, že se na základnu už vracet nebude a nenachytá ho tak, jak mu šmejdí v papírech. Sice to bylo Danielovi tak trochu proti srsti, lézt někomu do věcí, ale zvědavost byla silnější.

Jakmile dorazil před Jackovu kacelář, ujistil se, že ho nikdo nevidí. Byl si vědom, že ho snímají kamery, ale naštěstí si Daniel vymyslel krycí verzi pro případ, že by to hlídka Jackovi hlásila. Vzal za kliku a pokusil se dveře otevřít. K jeho údivu to šlo až příliš lehce. No jo, jako bych Jacka neznal, nikdy nezamyká. Vešel dovnitř, zavřel dveře a spěšně přešel k Jackovu stolu. Na Jackovy poměry je tu příliš uklizeno, napadlo Daniela. Rozhlédl se po desce stolu, ale ležely tam jen složky a vůbec dokumenty týkající se provozu SGC. No tak, přemýšlej, Danieli... kam by mohl Jack dát něco, co se týkalo jeho a Sam? Na desku stolu asi těžko, pokud by Jack nechtěl, aby si to kdokoliv, kdo sem přijde, přečetl... že by to dal do stolu? Nebo do kartotéky? Hm?

Hledal asi tak dvacet minut a stále mu ten dokument unikal. Daniel pomalu začínal nabývat dojmu, že je to marné. Napadlo ho, že si ten papír Jack vzal s sebou, když ho náhle upoutal kousek papíru vyčnívající z jedné ze složek ležících na Jackově stole. Všiml si, že je na něm prezidentův podpis. Daniel otevřel složku a podíval se na onen dokument. V tu chvíli věděl, že je to to, co u Jacka tak horentně hledal... uděluji oficiální povolení vztahu generála Jacka O´Neilla a podplukovníka Samanthy Carterové... pokud nebude jejich vztah nijak ovlivňovat jejich vysokou výkonnost v práci... podepsán Henry Hayes, prezident Spojených států amerických... prolétl Daniel rychle text. Věděl, že měl celou dobu pravdu... teď už jen doufal, že to ti dva dají dohromady.


kapitola 3 zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama