Výročí (část 1)

8. září 2011 v 10:10 | Joli |  StarGate
Název: Výročí
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Věk: 10 +
Délka: jednorázovka
Osa: někdy před dílem Threads
Stav: dokončné
Synopse: Jacob navštíví svoji dceru - ta má pro něj překvapení. Jaké?


Sam zrovna zapalovala oheň v krbu, když uslyšela zazvonění. Vstala a šla k hlavním dveřím, otevřela je a za nimi stál její otec.

"Ahoj, Sam, tak jsem tady, jak jsem slíbil."
"Ahoj, tati. Jsem ráda, že jsi přijel. Už jsem se bála, že ti to nevyjde. Pojď dál."
"Na tebe bych si udělal čas vždycky. Promiň, že jsem tě nechal čekat tak dlouho, chtěl jsem jet domů s tebou, ale musel jsem ještě chvíli zůstat na základně. To víš, s Georgem jsme si dlouho pořádně nepopovídali..."
"To je v pořádku. Dáš si něco k pití?"
"No, jestli bys měla nějaký džus. Nebo nealko pivo."
"Pivo mám jen alkoholické. Ale džus mám, tak ti ho hned přinesu."
"To budeš moc hodná."
"Běž se zatím posadit do obýváku. Rozdělala jsem v krbu oheň, nějak mi blbne topení. Budu se muset zítra zavolat instalatéra..."

Jacob se posadil na gauč naproti krbu a díval se do plamenů. Během chvilky vešla Sam a podala mu sklenici s džusem.

"Tak co bylo tak neodkladného, že jsem musel přijít co nejdřív a zajistit si u Tokrů volno, abych mohl být u své holčičky doma přes noc?"
"Hej, to zní, jako bys to dělal s nechutí a nechtěl se mnou..."
"Sam, počkej... jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám. Samozřejmě, jsem moc rád, že s tebou můžu být na delší chvíli a také jinak než na misi nebo na základně."
"Ehm, jo promiň, moje chyba," usmála se Sam omluvně.
"Co máš teda pro mě za překvapení?" zeptal se Jacob na rovinu a upil ze svého džusu.
"No víš, má to jistou spojitost s výročím, co..."
"Výročím? Jakým výročím? O žádném nevím."
"Před necelými třemi měsíci jsme s Jackem slavili první výročí. Jako že spolu chodíme..."
"To už je to rok?" podivil se Jacob.
"Ano, letí to, že?"
"Jo, letí a děsně. Co se stalo?"
"No... já nevím, jak..." odmlčela se Sam. Jacob měl pocit, jako by se Sam snad i trochu začervenala.
"Víš co? Řekni mi to od začátku. Co kdybys začala s tím výročím, se kterým jsi říkala, že to má co dočinění?"
"Jo, to bude asi nejlepší. Tak teda, jak už jsem řekla, před necelými třemi měsíci jsme s Jackem měli přesně rok..."

* * * * * * * * * *

Den D (aneb den výročí)

Sam přijela do SGC na svoji pravidelnou službu, která jí začínala v osm ráno, celkem brzy. Vlastně, dřív než bylo potřeba. Jack ten den začínal až v deset, a tak se dohodli, že do práce pojedou každý zvlášť. Než Sam odjela, byl její přítel už vzhůru, a tak čekala, jestli se nějak zmíní o tom, že mají výročí, ale když se choval jako jakýkoliv jiný den, tak si říkala, že třeba něco chystá na večer. A nebo o tom začne až později v práci. Když ale v pět hodin odpoledne Jackovi služba končila a o jejich výročí toho dne ještě nepadla ani zmínka, začínala se Sam obávat, jestli Jack nezapomněl. Sama měla službu až do půl osmé, a tak když Jack odjel domů, zašla Sam za Janet. Stejně za ní musela s nějakými vzorky, a tak si řekla, že když už tam u ní bude, tak se jí zeptá na názor.

"Ahoj, Janet!"
"Ahoj, Sam, konečně jsi tady. Už jsem na ty vzorky čekala."
"Proto jsem taky přišla," usmála se blondýnka. Už už chtěla nadhodit téma "Co dělat ohledně nejistoty, zda přítel ví, že máme výročí?", ale její kolegyně ji předběhla.
"Můžu se tě na něco zeptat? Už od rána mi připadáš nějaká roztěkaná. Děje se něco?"
"Víš, já a Jack... dnes je to přesně rok, co jsme spolu."
"Výročí?"
"Ano, výročí. A Jack... no..."
"On zapomněl?" tipovala malá brunetka.
"To já právě nevím. Možná chystá něco na večer, ale od rána se chová tak, jako by byl dnešek den jako každý jiný. Takže člověk opravdu neví, jestli na to zapomněl a nebo má něco za lubem. A já... moc by mě mrzelo, kdyby vážně zapomněl, ale zase na druhou stranu nechci na něho být kvůli tomu nějak vyčítava. Možná ho jen zbytečně podceňuju, ale ta nejistota... Víš, chtěla bych, aby byl dnešek něčím speciální."
"Já vím, Sam. U chlapů člověk nikdy neví, ale jestli chceš ode mě radu, počkej do večera. Je dost pravděpodobné, že něco chystá a má to být pro tebe překvapení. A kvůli tomu dělá, jako by nic."
"Myslíš?"
"Ano, myslím si to. Prostě počkej, až co doma, ano?"
"Tak dobře. A díky. No nic, teď musím jít, práce nepočká."
"Okay. A děkuju za ty vzorky..."

Sam odešla k sobě do laboratoře a jala se dokončit analýzu jakéhosi udělátoru, který jí na stole ležel už pár dní. Přesto však nemohla přestat myslet na Jacka. Co když doopravdy zapomněl?

* * * * * * * * * *

"A zapomněl?"
"Tati, nepředbíhej. Nech mě to doříct do konce, všechno se dozvíš."
"Promiň, promiň, už tě nebudu přerušovat."

* * * * * * * * * *

Jack věděl, že Sam ten den končí v půl osmé. Bylo mu jasné, že tím, jak se nezmínil o jejich výročí, asi Sam znejistěl, a proto to chtěl nějak napravit. Okolo tři čtvrtě na osm jí tedy zavolal.

"Carterová, prosím?"
"Ahoj, lásko, to jsem já."
"Ahoj, děje se něco?"
"Nic. Já jen, že nemůžu se dočkat, až přijedeš domů."
"Vážně?" Sam se na obličji vykouzlil záživý úsměv.
"Jo. Mám pro tebe takové malé překvapení."
"Opravdu? A jaké?"
"Neřeknu. To by už pak nebylo ono."
"Škoda. Tak to abych se těšila, ne?"
"Jo, bude se ti to líbit. Teda doufám."
"Jacku, mám se bát?"
"Ne, ne nemusíš," ujistil ji Jack.
"Jo... dobře. No nic, já se zajdu jen převléknout a pojedu domů, abys na mě nemusel čekat příliš dlouho, ano?"
"Tak fajn. zatím."
"Pa."

Sam zavěsila a musela se pro sebe usmát. Tak teda nezapomněl.

Chvilku po osmé hodině zaskřípěly před domem pneumatiky. Ááá už je doma, super, řekl si Jack pro sebe. Slyšel, jak jeho přítelkyně přistoupila po vyštěrkované cestě ke dveřím, vložila klíč do zámku, odemkla a vešla.

"Lásko, už jsem tu," řekla Sam do prostoru domu
"Ahoj, jsem v kuchyni," odpověděl jí Jack.

V předsíni si svlékla bundu, pověsila ji na věšák a klíče odložila na botník. Vkročila do chodby vedoucí do kuchyně a v tu chvíli ji ovanula příjemná vůně připravované večeře. Všude bylo zhasnuto, jen z kuchyně vycházela slabá zář. Vešla dovnitř a zrak jí spočinul na prostřeném stole. Nic nóbl - jen talíře, příbory, sklenice na víno, dvě zapálené svíce a váza plná růží. Jack stál u plotny a zrovna dokončoval večeři. Vypnul sporák a podíval se na Sam. Pohlédl jí do očí a usmál se na ni. Sam mu úsměv oplatila. On k ní mezitím přistoupil, a poté ji něžně objal a zlehka ji políbil.

"Krásný výročí, miláčku," zašeptal jí do ucha.
"Tobě taky," odpověděla s úsměvem a veškeré pochybnosti, které do té doby měla, byly rázem pryč...
"Smím vás usadit ke stolu, madam?"
"Budu velmi ráda."

Jack odsunul gentlemansky židli a pomohl Sam usednout.

"Co budeme mít dobrého?"
"Jako předkrm tu máme lívance s marmeládou."
"Hmmm, tak to si nechám líbit," mrkla Sam na Jacka.
"Jako hlavní chod budou následovat kuřecí steaky s broskví a sýrem, k tomu hranolky a zeleninová příloha. No a celou tuto slavností večeři zakončíme desertem - a tím je čokoládový pudink se šlehačkou."
"Teda Jacku, já.. nemám slov."
"Nemusíš nic říkat," sladce se na ni usmál. Vzal malý talířek ležící před Sam na mělkém talíři a položil na něj tři malé lívance s borůvkovou marmeládou. Sam ji měla ze všeho nejradši. A on to moc dobře věděl.

* * * * * * * * * *

"Pane jo, takže Jack umí vařit??"
"To tedy umí," usmála se Sam na svého otce. "Bylo to fakt vynikající, překonal se. Nikdy jsem ho nechtěla podceňovat a ani jsem to nikdy nedělala, ale tohle bylo pro mě fakt překvapení a veliké."
"To věřím. Co bylo dál?"

* * * * * * * * * *

"Jacku, bylo to fakt skvělý. Moc děkuju."
"Já děkuju... za tu pochvalu. Ještě víno?"
"Ano, prosím."

Jack tedy dolil jí i sobě.

"Na co si připijeme?"
"Co si připít na nás dva.. a na tenhle nádhernej večer?"
"To se mi líbí. Tak na nás," přiťukla si Sam s Jackem, a poté oba upili.

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama