V ohrožení - prolog

16. září 2011 v 16:26 | Joli |  StarGate
Název: V ohrožení
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: akce, napětí, drama
Páry: -
Věk: neomezeno
Délka: kapitolovka
Osa: po 8. řadě
Stav: dokončené
Synopse: Program Hvězdné brány je v nebezpečí. Hrozí odhalení na veřejnosti a mnohem víc. Ohrožena je i veřejnost samotná. Nebo je tomu úplně jinak, než se ze začátku zdá?
Poznámka: Částečně inspirováno filmem 'Vražda v Orient-Expresu'.
Úpravy: Jack je součástí SG-1, zato Mitchell a Vala ne. Hammond stále velí SGC a Sam nebyla povýšena.


"Pane, jste si opravdu jistý, že tam musíme jet zrovna vlakem? Že je to dobrý nápad?" přesvědčoval se Jack o tom, zda to generál bral naproto vážně. Nutně to musel vědět. Záviselo na tom všecko, protože v sázce bylo až příliš mnoho. Sám byl již rozhodnutý, že to proběhne tak, jak se o tom před chvíli dohodli, ale vzhledem k závažnosti situace si potřeboval být jistý i názorem svého nadřízeného.
"Ano, plukovníku. Sám jste přece slyšel majora Carterovou a doktora Jacksona. Já osobně s tím plánem nemám žádný problém. Zdá se mi dobrý. Myslím, že by mohl vyjít - určitě k tomu má vyšší předpoklady než váš nápad s letadlem. Podívejte, letět na dané místo letadlem a čekat tam s předstihem až nepřítel dorazí, pokud vůbec dorazí, je příliš riskantní. Kdo ví, co se může během cesty stát. Zatímco vy byste již čekali, až ti lidé na tu základnu dorazí, ve vlaku by mohlo dojít k změnám. K jakýmkoliv. Takhle, když se infiltrujete... když budete na blízku... prostě když pojedete s nimi, a oni o vás nebudou vědět, budete v případě nutnosti moci zasáhnout okamžitě."
"Dobře," kývl Jack. Něco takového potřeboval slyšet. "Jen jsem se ujišťoval, že na to všichni po týhle schůzi koukáme stejně. Takže tedy vlakem."
"Souprava vyjíždí zítra přesně v deset hodin z hlavního nádraží v Colorado Springs. Buďte tam hlavně včas, jinak prošvihneme pravděpodobně jedinou šanci, jak tomu všemu zabránit."
"Spolehněte se, pane," odpověděl O'Neill. Ostatní jen přikývli.
"Nemáte-li již žádné dotazy či nic dalšího, co byste nutně potřebovali sdělit, končím tento brífink. Připravte si vše, co budete potřebovat. Já zařídím vše ostatní. Nyní to jdu zatelefonovat prezidentovi. Rozchod," zavelel Hammond. Vstal od stolu a svižným krokem odešel do své kanceláře.

Tým SG-1 vyšel ze zasedací místnosti a každý člen se vydal svým směrem. Finální přípravy na misi se mohly rozjet v plném proudu.

* * * * * * * * * *

Když se Jack toho dne vrátil domů, ukazovaly hodinky na jeho ruce deset minut před půlnocí. Vešel do domu, odhodil klíčky na skříňku v předsíni a donutil své unavené tělo přemístit se do kuchyně. Ani nevěděl, proč si připadal tak zničeně.
Z lednice si vytáhl malou plechovku nealko piva a něco malého k jídlu. Pivo odložil na jídelní stůl, jídlo strčil do mikrovlnky a mezitím, co se uvnitř ohřívalo, rozhodl se Jack otevřít si poštu, která mu od rána strašila na lednici, kam ji ráno před odchodem do práce odložil.
Složenka za vodu... za plyn... elektřinu... super, samý platby, ušklíbl se Jack. A hele, dopis... kdo mi to jen může psát? Hm, přišlo to z Richmondu ve Virginii. Koho já znám v Richmondu, že by mi moh' napsat? Nikoho?? přemítal Jack, zatímco se snažil dostat do obálky. Ve stejnou chvíli, kdy se mu podařilo obálku otevřít, cinkla mu mikrovlnka. Jack odložil dopis na stůl vedle plechovky, vstal a šel si pro jídlo. Když zase seděl za stolem, držel v jedné ruce vidličku, kterou se přehraboval v číně, co si zrovna ohřál, a v druhé ruce držel papír, který vytáhl z obálky. Jakmile spatřil ten rukopis, okamžitě ho poznal. Ačkoliv to již bylo přes dvacet let, kdy ho viděl naposledy.

Ahoj Jacku!

Vím, že to je již celá věčnost, kdy jsme se naposledy viděli a mluvili spolu, takže si umím představit tvůj překvapený výraz, když si čteš tento dopis. Před tím, než ho však zmačkáš a hodíš se vztekem, který ke mně asi ještě pořád cítíš, do koše, rád bych tě poprosil, abys to nedělal. Ne hned, dokud si tohle nedočteš až do konce.

Je mi jasné, že to, co se mezi námi stalo, již nejde vrátit zpátky, a chápu, že tě asi nic na světě nepřiměje, aby ses se mnou někdy setkal, natož mi odpustil. Vím, že to se nikdy nestane, protože znám tvoji tvrdohlavost - stejně jako tu svoji. Ale to není důvod, proč jsem se rozhodl ti naspat. Nevytahujme nyní na povrch to, co není v tuto chvíli důležité.

Asi tě zajímá, proč ti píšu. Mám rakovinu plic. Ano, Jacku, umírám. Podle lékařů mi nezbývá moc času. Sám jsem se s tím už smířil a nyní se snažím dát do pořádku pár věcí. I když jsme se rozešli ve zlém a navzájem si řekli mnoho ošklivých slov, která nás oba hluboce ranila a která se těžko zapomínají, myslím si, že bys to měl vědět. Že brzy odejdu z tohoto světa. A také jsem přesvědčen, že bys to měl vědět ode mě a ne se to dozvědět až ve chvíli, kdy ti do schránky přijde moje parte.

Nechci, abys mne litoval. Vím, že z velké části si za tento svůj konec mohu sám - jsem kuřákem již přes třicet let. Jen jsem chtěl, abys to věděl.

Nyní již budu končit. Musím zařídit ještě několik věcí. Nejsem si jist, že se někdy ještě uvidíme. Kdyby ano, budu velmi rád - moje adresa je na obálce. Ale kdyby ne, rád bych ti řekl ještě jednu věc. Ačkoliv se toho událo hodně - mezi námi - mám tě rád.

Doufám, že se máš dobře.

Tvůj bratr Jeremy.


"Proboha," hlesl Jack, když dopis dočetl. Klepaly se mu ruce a jeho pohled se nepřítomně stočil kamsi do rohu místnosti. "Můj brácha umírá..."

* * * * * * * * * *

Když šel Jack tu noc spát, měl pocit, že mu rupne hlava. Myslí se mu honilo spousta věcí a on si nebyl jist, co ho tíží víc. Jestli zpráva od bratra, nebo nadcházející mise, která mohla mít dopad na celou planetu a mohla v podstatě skončit jakkoliv.

1. kapitola - zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama