V ohrožení - 3. kapitola

16. září 2011 v 16:29 | Joli |  StarGate
V ohrožení - 3. kapitola


"Tak co?" Zeptal se Jack, když se zase všichni čtyři sešli ve svém kupé.
"Ve vlaku cestuje celkem 79 lidí, včetně nás."
"79? Myslel jsem, že na seznamu jich je 80," poznamenal plukovník.
"Ano, pane. Už jsem to volala Hammondovi. Snad se mu podaří zjistit, proč tu ten poslední člověk není. Jinak k těm, co tu jsou. Prošla jsem seznam a je to přesně tak, jak se to v něm píše. Z SGC je tu celkem 35 lidí včetně nás, zbytek je nepřítel. Co jste zjistili vy, pane?"
"Byli jsme v nákladních vagónech. S Teal'cem jsme otevřeli jednu z beden a našli tam pár hadů."
"Tak přece..."
"Jo... a málem nás tam nachytali... naštěstí jsme zrovna odcházeli a vymluvili se z toho," odpověděl Jack, a ač už nic dalšího neřekl, bylo na něm vidět, že se mu něco honí hlavou.
"Je všechno v pořádku, pane?"
"Jo, asi jo."
"Pane?" oslovila ho znovu Carterová. Znala plukovníka až příliš dobře na to, aby věděl, že když na něco myslí, musí to být vážné.
"O nic nejde. Jen ten chlap, na kterýho jsme narazili vzadu ve vagónu... někoho mi připomněl, ale vůbec neumím odhadnout, koho."
"Aha..." kývla Sam. "A opravdu vás nikdo nenapadá? Žádný tip?"
"Jeden člověk mě napadl, ale je nemožné, aby to byl on."
"Kdo?"
"Můj bratr Jeremy."
"Vy máte bratra?" vytřeštila Carterová oči a podívala se na Daniela s Teal'cem, kteří vypadali stejně překvapeně jako ona. "Nevěděla jsem, že máte sourozence."
"Nikdy jsem o něm nemluvil. Kdysi dávno jsme se strašně pohádali. Dost to bolelo. Snažil jsem se nevracet se k minulosti, a tak jsem o něm ani nemluvil."
"To mě mrzí, pane..."
"Nemusí, Carterová. Nejde to vzít zpátky a já se s tím už smířil."
"Aha. No... i když to bude teď znít nepříjemně, jste si jistý, že to nebyl on, koho jste tu potkal?"
"To já právě nevím. Než jsme se vydali na misi, přišel mi od něho dopis, že... má rakovinu a umírá."
"Bože... to je mi líto..."
"Mě taky, ale bohužel, nedá se s tím nic dělat. No nic, dost rodinných tragédií, máme tu práci."


* * * * * * * * * *

První den mise se schyloval ke svému konci a vlak byl sotva v půlce cesty, kterou měl absolvovat. Venku se již začínalo šeřit a nad krajinou se začínaly kupit těžké černé bouřkové mraky. Jack je pozoroval s napětím ve tváři. Blesky a temné hřmění, které k němu z dálky doléhalo, akorát tak umocňovalo jeho ne moc pozitivní pocit, který ze zrovna probíhající mise měl.
V hlavě si znovu rychle uspořádal spěšné instrukce, jak měl jejich plán dopadnout. V Coloradu nastoupit do vlaku spolu se členy Aliance. Jet s nimi až do cílové stanice. Nenápadně je sledovat až k jejich tajné základně, kde se členové SGC personálu, který byl ve vlaku, měli spojit se zbytkem, jenž čekal již na místě. SG-1 dostala za úkol hlídat průběh cesty a v případě potřeby zasáhnout. Kdyby šlo všechno, jak mělo, celá mise měla být zakončena na základně Aliance - likvidací této skupiny. Jacka však nahlodávalo tušení, že než se na tu základnu vůbec dostanou, něco se semele už dřív. Dřív než vůbec vystoupí z vlaku. Marně vzpomínal, která z jejich misí proběhla natolik hladce, že neměla v pozdějších dobách žádné následky a všichni o ní mohli říct, že proběhla na 100 procent v pořádku.
Neutekla ani hodina a bouře zuřila ve velké šíři nad krajem, kterým vlak projížděl. Když se Jack podíval na hodinky, spočítal si, že to bude trvat nejmíň 40 minut, než dorazí na zastávku, kde měl vlak na chvíli zastavit. Proto plukovníka překvapilo, když vlak najednou začal prudce brzdit.

4. kapitola - zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama