"V" jako Vánoce, vzpomínky, vyznání

6. září 2011 v 12:43 | Joli |  StarGate
Název: "V" jako Vánoce, vzpomínky, vyznání
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Věk: neomezeno
Délka: jednorázovka
Osa: nezařazeno
Stav: dokončené
Synopse: Když nastanou Vánoce, nikdo by neměl být sám. Aneb o Vánocích se čas od času dějí opravdu tajemné věci.


Ačkoliv hodiny odbíjely teprve 16 hodin, venku se již pomalu stmívalo. Domem se linula jemná vůně skořice a jehličí. Ve všech místnostech byla tma, jen z obývacího pokoje vycházelo tlumené světlo. Modrá, červená, zelená a žlutá nerušeně poblikávaly stále dokola a tvořily příjemnou vánoční atmosféru, kterou ozdobený stromeček se čtyřbarevnými žárovičkami spolu s venku padajícím sněhem přinášel.

Sam seděla tiše na gauči a dívala se na stromeček, který měla postavený v rohu místnosti. V krbu praskal oheň a příjemné teplo se rozlévalo po celém pokoji. Na stolku před ní stála sklenice svařeného vína, jehož nasládlá vůně přímo lákala k napití.

Kalendář ukazoval 24. prosince. Štědrý den. V práci dostali volno až do 26. a Sam za to byla ráda. Jak o tom přemýšlela, uvědomila si, že tyto Vánoce jsou první za dobu jejího působení v SGC, které tráví doma. Do loňského roku jí to vyšlo pokaždé tak, že měla tolik práce, že i přes volno, které jim Hammond dával, byla stejně zavřená ve své laboratoři, ponořena do práce. Letos toho volna však využila a teď nevěděla, zda udělala dobře nebo ne. Na jednu stranu nemusela myslet na žádné povinnosti, ale na straně druhé - byla sama. V SGC byli aspoň kolem ní lidé, které po tak dlouhé době začala považovat za svoji druhou rodinu.

Teď seděla sama na gauči, upíjela ze svého svařáku a dívala se na vánoční stromeček. Tu se jí náhle vybavily jedny Vánoce, které považovala za první, co si kdy v životě pamatovala. Pomáhala tehdy rodičům zdobit stromeček. Když bylo hotovo a zbývala jen velká hvězda, která patřila na špičku, vzal ji táta do náruče a vyzdvihl ji do výšky, aby tam tu hvězdu mohla dát. Sam se při té vzpomínce usmála. Na ten večer vzpomínala ráda. Pamatovala si, že kromě velikého kočárku s panenkou dostala i astronauta Matta Masona, se kterým tak hezky vyšplouchla Kawalskiho, když se s ním setkala poprvé. Měla tehdy z toho astronauta obrovskou radost. Vylezla si na palandu a chtěla zkusit, jestli ten padák, co k tomu astronautovi patřil, opravdu fungoval. Táta ji varoval, aby si dala na té palandě pozor a nespadla dolů. Ona ho však ujistila, že bude opatrná a nic se jí nestane. Naklonila se přes zábradlí palandy a chtěla panáčka spustit dolů, ale neudržela se, a než se nadála, padala dolů. Naštěstí dopadla do toho velkého kočárku, co dostala. Hned vedle panenky. Byla z toho pádu tak vyjukaná, že ani nestačila brečet. Za to ostatní už mezitím brečeli smíchy.

Sam se tomu musela pokaždé zasmát, když si na to vzpomněla. Byla to jedna z jejích nejhezčích vzpomínek na dětství a měla tuto vzpomínku ráda. Náhle zaslechla jakýsi zvuk, který vycházel z přední části domu, možná zvenčí. Sam vstala ostražitě z gauče a šla do předsíně, ze které se pak vcházelo do kuchyně.

"Haló? Je tu někdo?" zeptala se nahlas. Nikdo však neodpověděl. V předsíni se podívala z okna vedle dveří a na předzahrádce uviděla spadlou popelnici. Já jsem ale husa... vyděsí mě jen spadlá popelnice, zanadávala si v duchu. Vzala si kabát a klíče a vyšla před dům. Postavila popelnici na své místo, a poté se vrátila zpět do domu. Svlékla kabát a klíče položila na skříňku v chodbě. Zula boty, které měla mokré od čerstvě napadaného sněhu, a vyměnila je za jiné. Pomalu se vrátila do obývacího pokoje, ale v tu chvíli se zarazila, protože pod vánočním stromečkem ležel obrovský dárek. Sam byla mírně v šoku. Na Santu Clause nevěřila už hodně dlouho, ale ten dárek se tam přece nějak dostat musel. Aha... někdo tu popelnici srazil schválně... abych šla ven a on(a) sem ten dárek mohl(a) dát... to je rafinované, pomyslela si Sam s úsměvem.

Pomalými kroky přešla k dárku. Tvar byl poněkud nejasný a chvilku se jí zdálo, že se dárek trošku hýbe... sám od sebe. Sam to ale připisovala tomu, že v místnosti byla tma a jediné světlo vycházelo ze žároviček na stromečku, takže se jí ten pohyb jen zdál.

Dárek byl ovázaný tmavě červenou stuhou a k mašli byla přidělaná kartička. Sam ji rozevřela a četla: "Veselé Vánoce přeje Jack O´Neill." Sam se zeširoka usmála. Věděla, že dárky se nadělují přes noc a mají se rozbalobat až druhý den ráno, ale tentokrát jí vůbec nevadilo, že jeden velký dárek dostala už ten podvečer. Rozhodla se, že ho hned rozbalí. Zatáhla za jeden konec stuhy a mašle povolila. Sam začala pomalu odstraňovat vánoční papír.

Náhle se před ní objevil... Jack O´Neill s úsměvem ve tváři a se santovskou čepičkou na hlavě. Sam se na něj chvíli nevěřícně dívala, ale nakonec se její tvář rozzářila.

"Ty si ten nejkrásnější vánoční dárek, co jsem kdy dostala," zašeptala Sam. Jack se jen usmál a odpověděl: "Šťastný a veselý Vánoce.!"

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama