Šťastný a veselý, Sam (čast 3)

9. září 2011 v 10:03 | Joli |  StarGate
Šťastný a veselý, Sam - část 3.


"Ehm no... všichni víte, proč... proč jsme tady."
"... ne, nevíme, řekni nám to," skočil mu Daniel jízlivě do řeči.

Jack se snažil zůstat v klidu...

"Dobře. Nechal jsem svolat... tuhletu.. ehm schůzku, abychom si objasnili, co se stalo před několika týdny. Abychom si objasnili to. co vedlo k rozpadu SG1. Už jsem měl možnost mluvit tady... s Carterovou a rád bych věděl, co si o tom myslíte vy dva."
"Tady není co řešit, Jacku.. je konec... SG1 už neexistuje," odpověděl mu hnědovlasý vědec.
"Já vím, Danieli. Jen chci vědět, proč..."
"No to je snad jasné ne? Hádali jsme se... nebyli jsme schopni akceptovat jeden druhého."
"Ano, toho jsem si vědom, ale proč se to začalo dít? Nějak mi to pořád nedochází."
"Za to můžeš ty a tvoje věčně rádoby vtipný poznámky."
"Cože?" nechápal O'Neill.
"Jo. Už to tu všem začalo lézt krkem..."

Jack na něj vrhl zlostný pohled. Tohle na něm neměl rád. Snažil se být chytřejší než ostatní a dávat to strašně najevo.

"A že by mi to někdo řekl, že mu to vadí? Co je to takovej problém zajít za někym a říct mu 'hele nech toho, vadí mi to'?"
"Abych poslouchal ty tvoje kecy, že je to tvá jediná obrana proti všemu, co se ti nelíbí?"
"Hele, ty pane Nejchytřejší-na-celém-světě, myslíš si, že ty jsi byl nějak zajímavej tím, jak ses naparoval, že všechno víš, všechno znáš?"
"Já že se naparoval? Co si to zase vymýšlíš? Nemáš žádný pádný argumenty, a tak tady zase jen mystifikuješ."
"Mystifikuju?"
"Jo, nic jinýho neděláš."

Sam a Teal'c na ně jen ztichle koukali a nějak jim začalo docházet, že tohle je přesně ten důvod, proč se rozpadli. Žabomyší války mezi Jackem a Danielem kvůli ničemu. A oni dva - Sam a T - se k tomu, ač nechtěně, nachomýtli, jakožto jejich dva nejbližší spolupracovníci a kdysi i kamarádi.
Mezitím Daniel vstal od stolu a postavil se ke sklu, ze kterého bylo vidět do místnosti s bránou. Jack se také postavil a přistoupil zezadu k Danielovi.

"Co jsi tím myslel, tím mystifikováním?"
"Ty víš moc dobře, co jsem tím myslel," odpověděl mu Daniel a otočil se k němu čelem. Nelíbilo se mu, že Jack stojí tak blízko vedle něj, a tak chtěl poodstoupit. Jack ho však chytil za rameno a zabránil mu tak v odchodu.
"Tak mi to teda řekni, co jsi tím myslel."
"To co jsem řekl," řekl Daniel. Už nevydržel, jak ho Jack držel za rameno, a tak se napřáhl a praštil ho pěstí do nosu. Jack se zapotácel a držel si svůj krvácející nos. Napřímil se a podíval se na Daniela, který na něj díval jak na největšího nepřítele.

"Tak ale to jsi neměl dělat," zavrčel temně Jack. Prudce přistoupil k Danielovi a praštil ho do obličeje. Daniel si to samozřejmě nenechal líbit a začal mu to vracet. Sam s Teal'cem jen nečinně přihlíželi. Věděli, že je to jen na nich dvou. Že je to jen jejich boj. Zraňovalo je to, že vidí dva své dobré kamarády, jak se mlátí, ale nechtěli je přerušovat. Věděli, že by jim to ani nedovolili a že by to stejně ani nemělo smysl.

Daniel s Jackem se stále nepřestávali prát. Oba již měli na obličejích znatelné modřiny a oba pod okem monokl. Ani jeden však nechtěl být ten poražený, na to měli oba dost vysoké ego a svoji hrdost. Prali se nebezpečně blízko skla, z něhož byl výhled na bránu. Jack se napřáhl a vrazil Danilovi takovou ránu, že ji neustál a svalil se na sklo. To pod Danielovou vahou prasklo a roztříštilo se na kusy. Daniel se ještě chytit za bundu, co měl Jack na sobě. Tím ho tak s sebou stáhl a oba se propadli o patro níže. Tvrdě dopadli těsně pod rampu. Sam se vyděsila. Přistoupila k místu, kde ještě před chvíli bylo sklo, a podívala se dolů. Viděla Jacka a Daniela, jak leží na zemi plné střepů a nehýbají se. Vykřikla zděšením. Přeběhla k pohotovostnímu telefonu a zavolala na ošetřovnu, aby ihned přišli zdravotníci do místnosti s bránou. Praštila se sluchátkem a běžela za nimi. O chvilku později přiběhla do gateroom. Jack s Danielem se hýbali - sice malátně, ale přece. Ulevilo se jí, budou v pořádku.

"Jste v pořádku?"
"Asi jsem si na chvíli vyrazil dech."
"Já taky..."
"Doufám, že už nebudete pokračovat v té rvačce."
"Já mám dost."
"Já taky."

Přiběhli zdravotníci a pomohli Jackovi a Danielovi vstát. Janet jim ihned nařídila, aby ji následovali na ošetřovnu, protože potřebují okamžitě ošetřit ty rány, které si přivodili. Ani jeden z nich se neodvážil odporovat.
Na ošetřovně jim zašili tržné rány způsobené jejich dopadem na střepy a Janet jim ještě namazala ty modřiny, aby se rychleji hojily. Daniel s Jackem si pak každý vlezl do jedné postele, byli vyčerpáni bojem. Ani jeden z nich chvíli nic neříkal. Museli oba přemýšlet. O tom co se stalo a jestli to nezačalo náhodou kvůli nim.
Oběma se podařilo na chvíli usnout. Když byli oba vzhůru, stále nikdo z nich nic chvíli neříkal. Ani jeden z nich nevěděl, jak začít. Danielovi to ticho začalo být už nepříjemné, a tak se rozhodl, že zkusí s Jackem navázat rozhovor. Aniž by se s ním znova popral. Stejně na další boj neměl sílu a ani náladu.

"Ehm.. Jacku?"
"Ano?"
"Já... chtěl bych si promluvit. O tom... co se stalo. O tý rvačce a tak. jestli ti to nebude vadit."
"Ne, proč by mělo?"
"Mno... já... přemýšlel jsem o tom... a napadlo mě... co když za to nemůže Sam a T, ale jen my dva? Jako myslím teď to, že to vlastně začaly neshody mezi náma a oni se do toho nešťastnou náhodou připletli také. Jeden bránil toho druhého a už jsme byli v sobě. Je to teda jen nápad, neříkám, že to nutně musí být pravda... nemusí... co si o tom myslíš?"
"Taky jsem o tom přemýšlel... a budeš se divit, ale došel jsem ke stejnému závěru. Že jsme to začali my dva. Že jsme se začali navážet do toho druhého a nechtěně do toho zatáhli Sam a Teal'ca. Co s tím budeme dělat?"
"Asi bychom měli začít u sebe... a usmířit se."
"Dobrý začátek."

Oba se posadili na svých postelích a chvilku se na sebe dívali. Oba měli problémy s tím se omluvit.
Daniel se podíval na Jacka.

"Jacku... víš, že se neumím moc omlouvat. Takže to nebudu nějak zdržovat a řeknu to na rovinu - omlouvám se, že jsem byl takový, jaký jsem byl. přijímáš moji omluvu?"
"Jedině v případě, že ty přijmeš tu moji."
"S radostí."

Podali si ruce a usmáli se na znamení toho, že od teď to už bude všechno v pořádku a že se to vrátí do starých zajetých kolejí.

"Měli bychom najít Sam a Teal'ca a říct jim to, zaslouží si to vědět. měli bychom se omluvit i jim," navrhl Daniel.
"Já už mluvil se Sam... teda s Carterovou. Mezi náma je to v pořádku. Jen se musim ujistit, jak se to mezi mnou a Teal'cem"
"Řekl jsi 'Sam'?"
"No... ano. Ale opravil jsem se ne?"
"Hele, vybal to... co se mezi váma stalo než jste sem přijeli?"
"Proč to chceš vědět?," zeptal se Jack. Nechtělo se mu o tom moc mluvit.
"Třeba proto,... že jsem tvůj přítel?"
"Dobře... vlastně nic se nestalo."
"Nic? Jsi si jistý?"
"No... něco bylo. Ale nejsem si jistý, že ti to chci říct," uculil se Jack.
"No tak, Jacku, nebuď tajemnej jak hrad v Karpatech," přesvědčoval ho Daniel.
"Dobře, řeknu ti to, ale ne že to rozkecáš po celá základně, jasný?"
"Jasně, že to neřeknu," ujistil ho archeolog.
"My se včera viděli. potkali jsme se v supermarketu. Šli jsme pak do kavárny a mluvili o minulosti. A pak jsem ji doprovodil domů a tak se to nějak přihodilo, že jsme se začali líbat..."
"Opravdu?" rozzážil se obrýlený muž.
"Jo..." přisvědčil O'Neill.
"A jaký to bylo?"
"Nádherný..."
"A dál?"
"Začalo sněžit. No ona pak šla domů a já taky, ale nemohl jsem na ni přestat myslet, a tak jsem jí zavolal, jestli k ní můžu jít... a ona souhlasila."
"Nekecej..."
"Ne fakt. Přijel jsem k ní. Seděli jsme na gauči a já se jí zeptal, proč brečela - poznal jsem to na jejím hlase, když jsem s ní telefonoval. No a ona mi to řekla. A já ji pak jen objal a snažil se ji utišit. Ona poté usnula a já ji odnesl k ní do ložnice. a tam jsem také zůstal."
"Vy jste se spolu..."
"... ne. Jen jsme leželi vedle sebe. nic nebylo."
"A chtěl bys, aby bylo?"
"Danieli?"
"No... jen se ptám," bránil se Jackson.
"To je moje věc. A nechci, aby si to blbě vyložila... musí to chtít i ona."
"Jo, jasně chápu..."
Za tohoto rozhovoru došli k Sam do laboratoře, kde našli Sam a Teal'ca v rozhovoru.

"Ahoj, vidím, že vy dva jste si to vyříkali."
"Ano, Danieli Jacksone. Nebylo skoro ani co, říkat... vše je v pořádku."
"No, my bychom s vámi také chtěli mluvit... a... mno.. omluvit se vám."
"Danieli?"
"Přišli jsme na to, že to byla naše... chyba. Že to začlo kvůli nám a našim hádkám kvůli nesmyslům a že jsme vás do toho nevědomky zapojili."
"Mrzí nás to."
"Jo, Jack má pravdu," přikývl Daniel. "Doufám, že nám to odpustíte."
"A že se všichni tak usmíříme a budeme se moct vrátit...do původní práce."
"To by bylo skvělé."
"Takže mír?"
"Ano," odpověděli všichni jednohlasně.
"Tak jo, pojďme za Hammondem."
"Dobře."

Vyšli ze Saminy laboratoře a za chvilku byli již v generálově kanceláři.

"Tak co?"
"Pane, rádi bychom se vrátili do služby... pokud je tu ještě pro nás místo."
"To rád slyším. Vítejte zpět, SG-1!"

SG-1 vyšla z jeho kanceláře.

"Tak, myslím, že bychom to měli nějak oslavit."
"Souhlasím, Danieli. Co dneska večer u O'Mallyho?"
"Jo, souhlasím..."
"Dobře, co v osm? Hodí se vám to všem?"

Všichni souhlasně potvrdili. Pak se rozešli a každý si šel po svém. Teal'c odešel na Chulak oznámit, že se vrací na Zem, Daniel šel dokončit jeden překlad a Sam s Jackem vyšli ven před horu.

"Jacku? Smím-li ti tak ještě říkat."
"Ano, oficiálně mi říkej 'pane' až od chvíle, kdy nastoupíme do práce. Do té doby jsem prostě Jack."
"Dobře, ty prostě Jacku... mohl bys mě hodit domů?"
"Samozřejmě, rád."

Jack ji dovezl až před její dům, kde jí pomohl vystoupit z auta. Došel s ní až před dveře.

"Sam? Díky, že jsi to chtěla vyřešit a chtěla si se mnou promluvit, když jsem tě včera potkal. Nebýt toho, asi bychom teď nebyli, tam, kde jsme a SG-1 by se nedala zase dohromady."
"To je v pořádku, Jacku. Jsem ráda, že to takhle dopadlo."
"Jo, to já taky."
"No nic, půjdu dovnitř, začíná mi být zima. Nechceš jít se mnou?"
"Ehm, promiň, musim si ještě něco zařídit, nemůžu."
"Jo, v pohodě, nic se neděje," usmála se.
"Ale než odejdu, rád bych udělal něco, co od zítřka, kdy začínáme pracovat, nebudu moc nejspíš už nikdy udělat."
"Co chceš udělat?"

Jack jí místo odpovědi objal a něžně ji políbil. Pak se od ní malinko odtáhl.

"Šťastný a veselý Vánoce, Sam."
"Tobě taky Jacku."

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama