Šťastný a veselý, Sam (čast 1)

9. září 2011 v 10:01 | Joli |  StarGate
Název: Šťastný a veselý, Sam
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: drama, romance
Páry: Sam/Jack
Věk: 10+
Délka: jednorázovka
Osa: nezařazeno
Stav: dokončené
Synopse: SG-1 již jako tým nefunguje. Co se stalo? A dá se to napravit?


Byla druhá neděle adventní, dva týdny před Vánoci, ale Colorado Springs, ačkoli leželo nedaleko hor, čekalo stále na své první sněhové vločky v tomto roce.
Bývalý major letectva Spojených států Samantha Carterová vešla do supermarketu, kde si chtěla koupit něco k pozdní večeři. Už přes půl roku pracovala mimo SGC. Byla členkou jedné astronomické asociace zabývající se přístroji používanými v kosmických stanicích. Členkou této asociace se stala necelý měsíc poté, co se SG-1 rozpadla jak na profesní úrovni, tak i na úrovni soukromé. Po tolika letech přátelství s plukovníkem O'Neillem, dr. Jacksonem a Teal'cem netušila, že by se někdy mohli rozkmotřit. Vlastně ani přesně nevěděla, jak to všechno začalo, ale po několika týdnech plných hádek a nedorozumění toho měla plné zuby. Požádala generála Hammonda o přeložení do jiného týmu. Hammond její žádost přijal. Věděl o sporech v SG-1, a tak doufal, že se to takhle aspoň trochu vyřeší. Očekávaný výsledek se ale nedostavil, ba naopak. Krize mezi členy elitního týmu se jen prohlubovala. Sam to však nezvládala ani potom, co byla přeložena, a tak se rozhodla pro úplný odchod z SGC. Hammond spolu s dalšími lidmi se jí to snažili rozmluvit, ale Sam byla skálopevně rozhodnutá. Po jejích odchodu opustil SGC i plk. O'Neill, který odešel do důchodu, a Teal'c se po rozpadu SG-1 vrátil za synem na Chulak, takže jediný, kdo zůstal v SGC, byl Daniel, kterému vlastně ani nic jiného nezbývalo, protože mezi ostatní vědce a egyptology by se se svými postoji a znalostmi nemohl zařadit, jelikož by ho roznesli na kopytech, jako to udělali kdysi, než odešel na svoji první misi na Abydos. A práci potřeboval, takže proto zůstal ve službách armády, které pomáhal dál s překlady, s meziplanetární diplomacií a byl dokonce zařazen do nového týmu, jenž se specializoval na vyhledávání nových civilizací a prozkoumávání památek a ruin.

Sam vplula mezi regály s mléčnými výrobky, kde se snažila najít svoji oblíbenou značku sýra. Najednou si všimla muže, který, ačkoliv k ní stál zády, jí někoho připomínal. Někoho, koho dobře zná. Ne, to nemůže být on, řekla si. Vzala sýr a dala si ho do nákupního košíku. Přešla k pultu s pečivem. Do igeliťáku dala pár rohlíků a vzala si ještě půlku chleba, aby měla druhý den něco k snídani. Cestou ke kase si dala ještě do košíku několik věcí a u jediné otevřené kasy se postavila do řady, která čítala šest lidí včetně ní. Aniž by se ohlédla, věděla, že si někdo stoupl za ni do fronty.

"Carterová, jste to vy?"

Otočila se a uviděla Jacka O'Neilla.

"Ehm... pane... co.., co tady děláte?" zakoktala se. Tak se mi to nezdálo, byl to on.
"Nakupoval jsem, jako vy," ukázal na její košík.
"Jo... vlastně... promiňte, nečekala jsem, že vás tu potkám."
"Já taky ne."

Fronta mezitím postoupila a Sam se dostala na řadu. Když zaplatila, pozdravila O'Neilla a chtěla odejít. Jack ji ale zastavil prosbou, jestli by na něj nepočkala. Sam se zarazila a v tu chvíli nedokázala odmítnout, a tak jen počkala, než Jack zaplatí. Spolu pak vyšli ven z obchodu.

"Pane, proč jste chtěl, abych na vás počkala?"
"Chci s vámi mluvit. Chtěl jsem vám před nějakou dobou zavolat, ale nějak jsem neměl odvahu. To, že jsem vás teďka potkal, mi jenom ulehčilo situaci."
"O čem chcete mluvit?"
"Nemohli bychom si jít někam sednout?"
"Je už pozdě... a nemyslím, že by to byl dobrý nápad."
"Proč, majore?"
"Nejsem už major..."
"Neberte mě furt za slovo, Carterová. Prostě bych s váma chtěl mluvit... prosím."
"Dobře. Nedaleko odsud tu je jedna non stop kavárna."

Mlčky došli do kavárny, kde se usadili.

"Tak, co byste chtěl řešit, pane?"
"Nebylo by lepší, kdybychom se oslovovali jmény? Přece jenom to vypadá divně, kde mě oslovujete 'pane'."
"Dobře, pa.. Jacku."
"Díky, Sam.."
"Ještě jste mi neřekl, o čem se mnou chcete mluvit."
"O tom, proč se SG1 rozpadla. Proč jste odešla z SGC a nechtěla to řešit tu naši situaci."
"Vy děláte, jako by to byla jen moje vina..."
"Tak jsem to říct nechtěl..."
"Ale řekl jste," namítla blondýnka
"Tak... co se podle vás stalo?"
"Nevím, prostě jsme se všichni mezi sebou přestali rozumět, což mělo dopad i na naši práci. Prostě to přestalo fungovat."
"Ale proč?"
"Já... nevím. Najednou jsme se začali hádat."
"Ale jaký byl důvod těch hádek?"
"Nevím, prostě nevím. Odešla jsem z SG1, protože jsem doufala, že se to nějak uklidní, ale bylo to čím dál tím horší, a tak jsem odešla i z SGC."
"Víte, napadlo mě, nechtěla byste se usmířit?" zeptal se Jack s nejistým úsměvem ve tváři
"Usmířit?"
"Ano, štve mě, že jsme se rozpadli jako tým a že nefungujeme ani jako kamarádi. I když to zatím vypadá, že jsme se rozpadli kvůli ničemu, protože já také nevím, co se vlastně stalo."
"A to chcete, abychom se usmířili jen my dva a nebo chcete zapojit i Daniela a Teal'ca?"
"Samozřejmě, že i Dannyho a T. Co se s nima sejít a promluvit si?"
"No, proč ne. Ale nemyslím si, že T zůstal po rozpadu SG1 a našem odchodu na Zemi."
"Od čeho je brána?"
"Jo, pravda."
"Máte zítra volno?"
"Ano, proč?" nechápala.
"Co si zajet do SGC?," navrhl Jack
"Už zítra?"
"Ano, proč to odkládat?"
"Tak jo, ale to tam chcete jen tak? Vždyť už nemáme ani jeden přístupovou kartu, nepustí nás tam."
"Žádné karty nepotřebujeme. Zavolám zítra ráno Hammondovi a domluvím se s ním."
"Dobře."
"Tak to bychom měli... můžu vás doprovodit domů?"
"No, jestli vám to nebude vadit, tak klidně."
"Nebude mi to vadit, věřte mi," pousmál se Jack. "Udělám to rád. Pomůžu vám aspoň s nákupem."
"Ale... vždyť toho moc nemám."
"To nevadí."

Zaplatili kávu a vyšli z kavárny. Asi za dvacet minut stáli před Saminým domem.

"Díky, že jste si pro mě udělala čas a vyslechla mě."
"Není za co. Měla jsem vždycky strach z toho, že bychom se někde potkali a museli řešit minulost, ale nakonec to nebylo zas tak hrozné, jak jsem si představovala."
"A co jsme vlastně vyřešili?"
"Řekla bych, že asi nic. Bude lepší, až se sejdeme všichni čtyři. Přesto mi ale nějak nedochází ten prvotní zvrat, kterým to všechno začalo."
"To je to, mě taky ne. Třeba se to dozvíme už zítra od Daniela nebo T."
"Jo snad. A děkuju, že jste šel se mnou."
"Za málo, Sam, to je samozřejmost."
"Ne zas taková."
"Myslíte?"
"Jo..."

Jack se odmlčel. Chtěl něco říct, aby nemusel odejít, ale nic ho nenapadalo.

"Víte, co je divný?"
"Co?"
"Že ještě nezačalo sněžit, touhle dobou tu loni bylo už kvantum sněhu, že silničáři nestačili sypat a letos ani vločka."
"Jo to je fakt zvláštní, že ještě nezačalo."

Zase chvilka trapného ticha. Jack se rozpačitě podíval na Sam a ta pod jeho pohledem zčervenala jak rajče. Jack uhnul pohledem, nechtěl ji dostat do rozpaků, v jakých sám byl. Věděl, že by měl odejít, ale nechtěl. Bylo mu s ní strašně dobře.

"Sam, já..."
"Ano?"
"Ehm..."
"Co jste chtěl říct?"
"Ani nevím... asi to, že nechci..."
"Co?"
"Odejít... vím, že jsem asi otravnej a že byste nejspíš chtěla být sama... ale."
"No.. ale..."
"Ale co?"
"Nevím..."
"Něco jste tím myslela... tím 'ale'."
"No... nevím, jak to říct..."
"Zkuste to."

Podívala se mu nesměla do očí. Nevěděla, co se to s ní děje. Ještě před nějakým časem ho nechtěla skoro ani vidět a teď nechtěla, aby odešel. Že bych k němu pořád cítila to, co před tím? I když jsme se v SGC hádali?, pomyslela si. Nevěděla. Ani nevěděla, jestli je to pořád ten samý pocit a nebo jen něco dočasného...

"Tak Sam, co jsi myslela tím 'ale'?" Ani si neuvědomil, že jí tyká...
"Nechci, abys odešel... ne takhle..."

Dívala se mu do očí. Nevydržela to. Udělala krok dopředu a krátce ho políbila. Odtáhla se od něj - chtěla vidět, jak se na to bude tvářit. Tvářil se trošku vyděšeně, ale to hlavní, co mu vyčetla z tváře, byla láska, kterou v něm zase probudila. To, co k ní cítil před tím, než se začali hádat.

"Sam, proč..."
"Nevím, co to do mě vjelo, ale cítila jsem, že je to správné..."

Díval se na ni a nevěřil tomu, co se právě stalo. Už si myslel, že ho nemiluje, a teď mu najednou dala pusu... sama od sebe.

Byl rozhodnutý. Přiblížil se k ní a políbil ji na rty. Nejdřív tak zkoumavě, jestli vůbec smí, dával jí prostor na to, aby se mohla oddálit. Ale to ona neudělala, spíš naopak. Objala ho kolem krku a něžně mu oplácela jeho polibky. Jack obtočil své ruce okolo jejího pasu, čímž ji k sobě přitiskl. Něžně ji líbal. Oba si to užívali, protože nyní nebyl ani jeden v armádě, a tak věděli, že na ně nikdo nemůže. Žádná armáda, žádné předpisy. Jen oni dva. Oddálili od sebe obličeje, Jack však stále objímal Sam okolo pasu a ona jeho kolem krku. Oba se podívali nad sebe
Ačkoli začínalo mrznout, oba měli rozpálené tváře. Náhle se na Samině tváři usadila docela malinkatá sněhová vločka. Rychle roztála, ale Jack stačil ještě tu kapku vody setřít Sam z tváře.
Oba se podívali ke ztemnělé obloze a usmáli se, když na ně dopadaly první sněhové vločky ohlašující, že Vánoce jsou již doopravdy za dveřmi - se vším všudy, i se sněhem, jak má být. Sam a Jack se na sebe podívali a usmívali se jeden na druhého.

"Děkuju, Jacku..."
"Za co?"
"Za to, že jsi... a že jsi takovej, jakej jsi."

Sam Jacka ještě naposled políbila a odstoupila od něj.

"Dobrou, Jacku..."
"Dobrou, Sam..."

Ještě se na sebe usmáli, Sam se pak otočila a šla ke svému domu. Vyhrabala z kabelky klíče, otočila v zámku a vešla do domu. Jack se za ní díval do té doby, než se za ní zavřely dveře, potom se otočil na podpatku a šel domů.

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama