Silvestr - část 2.
"Pane, potřebuji s vámi něco projednat..."
"O co jde, Carterová? Nemám moc času. Zítra ráno musím tohle odevzdat," ukázal Jack na složku, která ležela na stole.
"Ano, pane, rozumím. Bude to trvat jen chvilku."
"Co se teda děje?" podíval se generál na svoji podřízenou.
"Víte, jak jsme tu měli ty vetřelce, který sem omylem přinesla SG pětka?"
"Co je s nima? Už dodělal Lee ten udělátor, kterej odhalí ty poslední příšerky, co tu možná běhaj?"
"Už je skoro hotový, pane."
"Tak co se teda děje?"
"Přemýšlela jsem..."
"... mám dojem, že neděláte nic jinýho... teda... bez urážky..."
"... no..." pokračovala Sam, "napadlo mě, ty tvorové přece potřebují jíst... a jedí maso. I to lidské. No ale člověka napadnou jen když jich je víc. Sami by nikoho nenapadli, protože bychom je přemohli. A dneska je nás tu hodně. Co kdybychom udělali takový pokus?"
"Jaký pokus?"
"No, mohli bychom je zkusit vylákat na nějaké místo, kde by na nás mohli zaútočit a my bychom je vybili... všechny."
"A jak to chcete provést? Řekla jste přece... že útočí jen když je jich hodně."
"Ano. Pomůžeme jim se rozmnožit. Pak se shromáždíme všichni venku a následne spustíme zbraň, kterou jsme proti nim už jednou využili. Jak víte, generále, působí i na lidi, takže všichni do jednoho budou všichni z SGC muset být venku, až tu zbraň spustíme."
"Má to ale mouchy. Za prvý - jak můžeme vědět, že tu ještě nějaký ty tvorové jsou? Za druhý - jak jim pomůžeme se rozmnožit? Za třetí - můžeme tu mít další zraněný. A konečně za čtvrté - jak chcete, aby ta zbraň proti nim fungovala celoplošně a zabila je všechny naráz?"
"To je jednoduché, pane. Mluvila jsem s doktorem Lee, a řekl mi, že ten detektor je téměř hotov, takže ho budeme moct použít ještě dnes večer. Pokud mu s tím pomohu. Co se týče rozmnožování, naši biologové mi sdělili, co se s tím dá dělat. to by mělo být také vyřešeno. Zraněný nebude nikdo, pokud si pospíšíme a vše půjde podle plánu. A zbraň může fungovat celoplošně. Pokud ji trochu poupravím..." usmála se Sam nejistě.
"No... to zní jako plán. Tak proč mám dojem, že za tím ještě něco je?"
"Pane, věřte mi. Jsme tu zavření přes Nový rok. Já vím, že jste zakázal tu oslavu. Opravy jsou skoro hotové, a tak nám dovolte rychle vyřídit ty tvory, ať můžem jít domů aspoň na ten Nový rok. Někteří tu jsou zavření už skoro čtrnáct dní."
"No dobře... zdá se, že to máte vymyšlené do detailu. Pusťte se teda do toho..."
"Děkuju, pane... budu vám průběžně dávat hlášení."
"Fajn, odchod."
"Ano, pane," zasalutovala Sam a vyšla ven na chodbu.
"Skvělý výkon, Sam," pochválil Daniel svoji kolegyni.
"Díky. Sice nevíme, co ho trápí, ale to je jedno. Teď musíme vyřídit pár drobností a můžeme se připravit na dnešní noc," odpověděla blondýnka, když s Danielem mířili za doktorem Lee.
* * * * * * * * *
Chvíli po jedenácté večerní zaklepala Sam na dveře Jackovy kanceláře.
"Vstupte!"
"Pane, vše je připraveno. Jak jsem vám sdělila už dřív - víme, že ti tvorové tu jsou a jejich počet se opět zvyšuje. Teď se jen podle plánu musíme začít evakuovat ven před horu. Ti tvorové za námi nepůjdou. Nemohou jít daleko od brány. Až budeme všichni venku, zapneme to zařízení."
"Dobře. A jak poznáme, že jsou všichni mrtví?"
"Prohledáme základnu."
"Tak jo. Začněme s tou legrací, ať je to konečně za náma."
"Ano, pane. Tady jsem sestavila plán, podle kterého se budeme evakuovat ven."
"Ukažte mi to."
Jack si prohlédl dokument, co mu Sam podala, a souhlasil.
"Dobře, dostaňte ty lidi ven. Já si jdu pro zbraň a sejdeme se opět tady. Potom se zbytkem SG-1 odsud vypadneme."
"Ano, pane."
Sam vyšla z kanceláře a pomocí vysílačky vydala rozkaz k evakuaci.
V půl dvanácté byl celý komplex vylidněn.
"Pane, jsme tu všichni," oznámila Sam Jackovi, když stáli před horou.
"Dobře, začněte akci."
"Ano, pane," kývla Sam a vytáhla z kapsy ovládací zařízení, kterým se spouštěl stroj, co měl zničit ony tvory.
"Spouštím to za 3... 2... 1... teď!"
Po pár vteřinách ticha se Jack podíval směrem k Sam.
"Co teď? Stalo se něco vůbec?"
"To musíme jít zjistit. Navrhuji, aby tady všichni zůstali a já se v doprovodu dvou týmů půjdu podívat do kontrolního střediska v prvním podlaží, jak jsme na tom."
"Dobře. Až něco zjistíte, hlaste se. Budeme tady."
"Ano, pane," řekla Sam a spolu se dvěma týmy se vrátila do komplexu...
Když bylo tři čtvrtě na dvanáct a Sam se stále neozývala, začínal být Jack trochu nerózní.
"Carterová, ozvěte se," řekl do vysílačky a čekal, až Sam zareaguje.
"Tady Carterová."
"To je dost. Co jste zjistila?"
"Zdá se, že vše je v pořádku, pane. Nainstalovali jsme ten detektor ve velkém do hlavních počítačů. Nic to neukazuje. Myslím, že ti tvorové jsou pryč."
"Tak fajn. Vydám rozkaz, aby se všichni vrátili dovnitř."
"Počkejte, pane. zůstaňte na místě," vykřikla Sam. Doufala, že Daniel byl někde poblíž a vše slyšel, aby Jacka nějak zadržel, pokud mělo vše klapnout.
"Co se děje, Carterová? Je po všem. Jsem unavenej a ostatní taky. Zabalíme to."
"Ještě jedna věc."
"Jaká?"
"To nemohu říct po vysílačce. Jdu za vámi, pane."
"No dobře, ale pospěště si. Je tu zima. Víte snad dost dobře, že konec prosince."
"Já vím, pane. Už jsem na cestě. Carterová konec."
O pět minut později stála Sam vedle Jacka. Sakra... do půlnoci zbývá ještě necelých deset minut. Jak ho tu mám na tak dlouho zdržet, aby to nebylo nápadný? Nesmí nic vědět do poslední chvíle. Jinak to zatrhne. Kde je sakra ten Daniel?? pomyslela si Sam, když se na ni Jack podíval a zeptal se, co mu chtěla.
"No víte, pane, jde o to, že..."
"Tady jsi, Sam, konečně.," vetřel se do toho Daniel, který viděl, že Sam má trochu problémy.
"Hej vy dva, o co tady jde? Proč tu ještě stojíme?"
"Proč tu stojíme? No, to je dobrá otázka, proč tu ještě stojíme..." zakoktal se Daniel.
"Tak řekne mi to někdo?"
"No dobře... máme dojem, že tě něco trápí," vybalil to Daniel na rovinu.
"Mě? Jak jste k tomu přišli?" zeptal se Jack nedůvěřivě.
"Jde o to, že jsi nám něchtěl dovolit tu oslavu."
"... jo tak o to tady jde..." přerušil ho Jack, ale Daniel se jen tak nenechal odbít.
"No a vzhledem k tomu, jak moc dobře tě znám, vím, že bys to povolil, kdyby bylo všechno v pořádku. Ale ty jsi to nepovolil, takže to znamená, že se něco děje a my ti chceme pomoct."
"To je od vás hezký, ale..."
"... žádný ale, o co jde?"
"Hele, ty jeden... kdybys mě nechal domluvit, zjistitl bys, že už žádnej problém nemám, protože jsem to dneska odpoledne všechno vyřešil."
"Ehm... cože? Teda... vážně? To je dobře."
"Jo... už je to v pohodě... takže ta oslava... kde že ji chcete pořádat?"
"No víte... pane," vložila se do toho Sam, "měl jste tak trochu pravdu. Jak jste mi říkal, že je podle vás za tím dnešním večerem ještě něco. My tu oslavu přichystali tady venku. Říkal jste totiž, že ta oslava nemí být na základně. A tak jsme to zařídili tak, abychom vyřídili ty tvory a o půlnoci byli tady venku. A půlnoc bude za tři minuty..."
"Aha... jo... no. Dobře, to beru, ale jak to chcete slavit tady venku? Kde je jídlo? Něco k pití? Rachejtle..."
"O to jsme se také postarali, nebojte, pane," usmála se Sam, vzala vysílačku a řekla: "Akce Silvestr může začít."
"Ano, madam," ozvalo se z vysílačky a z náklaďáků zaparkovaných před horou vyskákali vojáci. Na plochu parkoviště naskládali stoly, na které narovnali jídlo z kantýny a k tomu vytáhli velkou bednu šampaňského.
"Wow..." hlesl Jack. Po chvilce se vzpamatoval a obrátil se k Sam. "A co ty rachejtle?"
"To zjistíte za..." odmlčela se Sam a podívala se na hodinky. Po chvilce začala odpočítávat. "Deset... devět... osm..." ostatní se k ní hned přidali... "sedm... šest... pět... čtyři... tři... dva... jedna... TEĎ!!!"
Jakmile všichni zakřičeli "teď", začaly nad Cheyenskou horou vybuchovat rachejtle, které tvořily různé tvary rozličných barev. Všichni se usmívali a se skleničkami šampaňského v ruce se dívali na oblohu. Mezi sebou si pak navzájem přáli šťastný nový rok.
"Skvělá práce, Carterová," podotkl Jack.
"Díky, pane," usmála se Sam a koukla na Jacka, který stál těsně vedle ní.
"Tak co, budete si dávat někdo nějaké předsevzetí?" zeptal se Daniel nahlas, když ohňostroj utichl.
"Já bych o jednom věděl," ozval se Jack. a tajemně podíval se na Sam.
THE END
výtlem! udělátor a příšerky, to je přesněj Jack!!!