Silvestr (část 1)

8. září 2011 v 11:28 | Joli |  StarGate
Název: Silvestr
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack (náznak)
Věk: neomezeno
Délka: jednorázovka
Osa: 8. série
Stav: dokončené
Synopse: Netradiční pojetí Silvestra aneb jak obejít Jackovo rozhodnutí a donutit ho slavit?



"Carterová?" zavolal Jack přes celou chodbu, "Hej, počkejte na mě."

Sam se zastavila a pomalu se otočila směrem k Jackovi.

"Co se děje, pane?" zeptala se a snažila se nedat nic najevo.
"Kam míříte?"
"Ehm, za Silerem. Musíme provést závěrečnou kontrolu několika přístrojů, které jsme během dneška opravili," odpověděla Sam a doufala, že to znělo dost věrohodně. Ano, šla za Silerem. Ale rozhodně to nemělo co dělat s kontrolou nějakého přístroje. Bylo 31. prosince a ač se to nikomu z přítomných v SGC nelíbilo, víc než polovina veškerého personálu musela zůstat na základně. Ani Jack z toho nebyl nijak nadšený a nejradši by dal všem volno. I sám sobě. Ale nemohl. Věděl to jak on, tak i ti, co byli na přelomu dvou roků donuceni zůstat v práci. Před dvěma dny byla základna napadena. Potýkala se s útokem jakési do té doby neznámé rasy mimozemšťanů, na kterou narazil jeden z týmů, když byl na misi. Když se tým vrátil na Zem, nikdo o této rase ještě neměl ani ponětí. A to až do doby, kdy se ta rasa na základně začala rozmnožovat. Byli to malí tvorové schopní se zneviditelnit. Vydávali tak nízké procento jakéhokoliv záření, že byli zachytitelní až ve chvíli, kdy se rozmnožili v armádu a jako celek byli zaměřeni. Základna jimi byla doslova zamořena, ale naštěstí nikdo z nich neunikl ven. Všichni si tím byli jistí, protože jak se Sam podařilo následně zjistit, tito tvorové se nemohli zdržovat daleko od brány, jelikož by se jinak poslali na jistou smrt. Ačkoliv boj s nimi trval jen několik desítek minut, bylo napadeno hodně lidí a hodně věcí bylo zničeno. Jak vědci zjistili, tito tvorové se živili vším živým a ze všech možných druhů materiálu si byli schopni vyrobit zbraně. Z toho důvodu napadali lidi, aby si obstarali potravu, a ničili vše, co jim přišlo pod ruku, aby si z ukořistěných věcí mohli vyrobit výzbroj. Nyní bylo však na lidech z SGC, aby vše uvedli do původního stavu. Vědci se snažili vyrobit přístroj s co nejcitlivějším rozlišením, který by zaměřil i ty nejnižší hodnoty. Nebylo totiž vyloučené, že někteří tvorové ještě zůstali naživu. Opravy základny byly naštěstí téměř hotové. Sam však v tu chvíli, kdy ji Jack zastavil, musela trošku poupravit jistý fakt. Uvést ho v malý omyl - ten přístroj, který měla údajně se Silerem kontrolovat, byl už zkontrolovaný. Chystalo se totiž překvapení a Jack o něm neměl do poslední chvíle vědět.
"Aha... dobře. No já myslel, že vás vysvobodím tak na dvacet minut z práce a pozvu vás na oběd."
"Promiňte, pane. Já už na obědě byla. Respektive jsme si ho nechala před půl hodinou přinést do laboratoře," usmála se Sam omluvně.
"Jo tak... no dobře, nebudu vás rušit od práce. Dodělejte to co nejdřív, ať můžete jít brzo domů. Je mi jasný, že jste asi všichni naštvaný, že tu musíte trčet, ale já s tím nic nenadělám. Musíme to tu dát do pořádku."
"Já vím, pane, nic se neděje," odpověděla. "Teď, když dovolíte, budu muset jít."
"Tak jo... pozdravujte Silera," usmál se Jack a namířil si to ke kantýně. Sam došla k výtahu a spolu s krabicí rachejtlí vyjela na povrch, kde na ni již čekal Siler.

* * * * * * * * *

O dvě hodiny později se Sam spolu se Silerem vrátila zpět na základnu. Procházeli zrovna kolem Jackovy kanceláře, když zaslechli Danielův zvýšený hlas.

"Jacku, proč to neuděláš?"
"Protože nemůžu..."
"A od kdy je z tebe kancelářská krysa, co plní každý rozkaz, hm?"
"Nezdá se ti, že to trochu přeháníš?" zeptal se Jack jízlivě.
"Nepřeháním to ani v nejmenším. Jen jsem si myslel, že když už tu musíme trávit Silvestra a Nový rok, že si uděláme malou oslavu tady na základně."
"Danieli, tys to asi nepochopil. Musíme tu pracovat."
"Co by se sakra stalo, kdybychom si udělali přes půlnoc volno? Na hodinu? Nebo snad chceš, abychom tu všichni pracovali od nevidim do nevidim, dokud tu nepadnem?"
"To jsem neřekl."
"Ale vypadá to tak. Co se ti sakra nelíbí?"
"Je to práce navíc..."
"O čem to sakra mluvíš, Jacku? Jaká práce navíc?"
"Víš co? Odejdi. Musim tu něco dodělat," hlesl Jack unaveně.
"Jak chceš," odpověděl Daniel a vyšel z jeho kanceláře. Když vzhlédl, všiml si Sam se Silerem. Spolu se vydali směrem k výtahům.

"Asi to moc nedopadlo, co?" zeptala se opatrně Sam...
"Ne, bohužel. Pokud se nestane zázrak, je dnešek v háji."
"Proč to vlastně generál zakázal?" podíval se Siler na Daniela.
"To těžko říct. Něco mu přelítlo přes nos. Jak ho znám, něco ho trápí, jinak by to dovolil."
"Co by to ale mohlo být?" přemýšlela Sam nahlas.
"To nevím," přiznal Daniel smutně.
"No navrhuju jedno. Nebudeme to vzdávat. Třeba se něco stane a generál to povolí," zadoufala Sam.
"Souhlasím. Pokračujte dál v přípravách. Kdyby něco, beru to na svou hlavu," usmál se mírně Daniel. "Ale Jackovi ani slovo. Zatím teda. Tak jo, mějte se," rozloučil se pak mladý archeolog.
"Zatím," usmála se Sam. Daniel pomalu odešel.
"No nic, musím jít k sobě a ještě něco připravit. Vemte si k ruce někoho a ještě to tam nahoře jednou zkontrolujte. Přijdu tam za vámi," obrátila se Sam na Silera. Ten kývl a odešel.

Sam se obrátila na podpatku a namířila si to k sobě do laboratoře. Cestou ale musela přemýšlet. Co ho jen může trápit, že je takový? Daniel to řekl správně. Něco mu leží v hlavě. Přece by se jen tak nestal tím, kdo plní předpisy do puntíku. Tohle není ten Jack O´Neill, kterého znám. Něco se mu stalo. Ale co? A co s tím uděláme?

Jakmile došla do laboratoře, zasedla ke stolu a začala pracovat. O půl hodiny později uslyšela, jak někdo klepe na dveře.

"Dále," řekla a koukla ke dveřím.
"Zdravím," pozdravil Jack, když vešel.
"Děje se něco, pane?"
"No, něco bych rád věděl."
"O co jde?"
"Dneska jsem měl jistý rozhovor s Danielem."
"Ano? Čeho se týkal? Tedy, jestli to smím vědět," zeptala se Sam a snažila se být přirozená. Samozřejmě věděla, o čem Jack chtěl mluvit, ale nesměla to na sobě dát znát, že o tom něco ví.
"No, zeptal se mě, jestli bychom tu mohli společně slavit Silvestra."
"Vážně? To je přece skvělý nápad! Co jste mu řekl?"
"Odmítl jsem to."
"Odmítl? A... proč?"
"Protože je to proti předpisům. Však víte. No, ale proč jsem tady. Zdálo se mi, no jak jsem vás dneska potkal na chodbě. Řekla jste mi, že jdete se Silerem zkontrolovat nějaký přístroje nebo co..."
"Ano... to jsem vám řekla. Zkontrolovali jsme je. Jsou v pořádku."
"To rád slyším, ale přesto..."
"Ano, pane?"
"Proč se mi zdálo, že jste měla ještě něco za lubem?"
"Jak to myslíte, pane?" zeptala s Sam. Sakra, on něco tuší...
"Nevíte něco o té... oslavě Silvestra a Novýho roku, co plánuje Daniel?"
"No, popravdě se mi o tom zmínil. Ale nijak jsem to neřešila," odpověděla Sam. A teď jsem zalhala svýmu veliteli. Fakt skvělý... jen doufám, že to k něčemu povede.
"Dobrá. Jen bych byl rád, abyste věděla, že tu žádná oslava nebude. Ne tady na základně, jasný?"
"Ano, pane..." hlesla Sam. Jack jen kývl a odešel.

"Ne tady na základně, fajn..." poznamenala Sam potichu, když osaměla. V tu chvíli se zarazila. "To je ono, ne tady na základně! Bude se to konat celé venku, ne jen ohňostroj, ale všecko!!" zaradovala se. Vstala od stolu a vyšla ven. Vydala se směrem k Danielovi, aby mu řekla to, co ji napadlo... a na co ji v podstatě přivedl sám Jack.

* * * * * * * * *

"Sam, to je dobrý nápad... ale bojím se, že je na provedení ještě těžší než ten první."
"Já vím, Danieli, ale když to nesmíme udělat tady, tak to uděláme venku. Generálův zákaz neporušíme."
"Sam, to já chápu, ale zase porušíme armádní zákony. Teda respektive vy vojáci... porušíte. No každopádně... Jack z toho nadšenej nebude, až zjistí, že všechen personál, co má být tady, bude venku. To se asi bude dost divit, až tu nikoho nenajde..."
"A v tom to právě je..."
"Co v čem je?"
"Generál se divit nebude, protože tam venku bude s náma."
"Co prosím?"
"Říkala jsem, že..."
"Vím, co jsi říkala. Jen jsem si nebyl jistý, že jsi to fakt řekla. Sam, tys to neslyšela, jak na mě vyjel? Myslím, že Jack tam s náma nebude ani omylem."
"Musíme ho nějak přesvědčit, aby..."
"No jo, ale jak?"
"Možná mám nápad."
"Jo? Pochlub se."
"Říkal jsi, že ho něco trápí."
"Ano, myslím si to."
"Tak ho toho trápení zbavíme."
"Jak to chceš udělat? Sam, vždyť my ani nevíme, co ho žere a jestli vůbec něco."
"Je jen jeden způsob, jak to celé vyřešit."
"Vážně? Pouč mě o tom... prosím...""
"Tak jo..." usmála se Sam, "pojď se mnou. Ukážu ti, jak se na generála musí.."

Sam vyšla ze své laboratoře a s Danielem v patách si to namířila do generálovy kanceláře. Zaklepala a když uslyšela "dále", vešla. Danielovi před tím řekla, ať počká na chodbě a poslouchá za dveřmi.

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej | Web | 15. března 2013 v 20:18 | Reagovat

hm, nejspíš ji nenapadlo to samý co mě, stejně mi ten Jack, co neni pro "žádnou" špatnost nějak smrdí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama