Rozhodnutí (část 1)

12. září 2011 v 17:13 | Joli |  StarGate
Název: Rozhodnutí
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: Starate SG-1
Žánr: drama
Páry: Sam/Jack
Věk: neomezeno
Délka: jednorázovka
Osa: 10. řada SG1
Stav: dokončené
Synopse: Sam a Jack jsou spolu. Sam však dostane jistou nabídku a bude se muset rozhodnout.



Před několika málo chvílemi přišli z velmi náročné mise. Podplukovník Samantha Carterová přistoupila ke generálu Landrymu, který na ně čekal pod rampou, a krátce mu sdělila průběh akce. Generál jen kývl, poděkoval a oznámil, že hlášení chce odevzdat do večera toho dne. Pohledem přejel přes všechny členy týmu, poté se otočil na podpatku a namířil si to ke dveřím. Než však z místnosti odešel úplně, ještě se obrátil a oslovil Sam s následující prosbou.

"Podplukovníku Carterová?"
"Ano, pane?"
"Až se budete vracet z ošetřovny, stavte se prosím u mě v kanceláři, mám pro vás důležitou zprávu."
"Jistě, pane. Přijdu, co nejdřív to půjde."
"Děkuji, a teď rozchod," odpověděl Landry a odešel do své kanceláře. Tým SG-1 vyšel protějšími dveřmi a okamžitě nasměroval své kroky na ošetřovnu.

* * * * * * * * * *

To by mě zajímalo, co generál může chtít, přemýšlela Sam, když mířila chodbou k Landryho kanceláři. Zastavila se přede dveřmi a třikrát zaklepala. Zevnitř se ozvalo "dále", a tak Sam neváhala a vstoupila.

"To jste vy, podplukovníku, pojďte prosím dál a posaďte se."
"Děkuji," odpověděla Sam a posadila se na židli naproti generálovi. "O co jde, pane?" zeptala se se zájmem.
"Dnes dopoledne," začal Landry maje zrak na jedné složce ležící na jeho stole, "mi přišlo tohle," dopověděl a podal Sam onu složku, na kterou se doteď díval. Sam otočila přední stránku desek a přečetla si úvodní dokument.

"Proboha," hlesla, když zjistila, čeho se ta složka týká.
"Ano, proboha," podpořil ji Landry, "tedy záleží, jak se na to člověk dívá. Na promyšlení máte čas do konce měsíce. Je na vás, jak se rozhodnete. Ale snad vám nemusím říkat, že pokud odmítnete, další příležitost už nedostanete. Nikdy."
"Jistě, pane. Je mi to jasné," řekla Sam polohlasně a nepřestávala se dívat do papírů. Poté se pomalu zvedla, povojensku se s Landrym rozloučila a odešla z jeho kanceláře.

Cestou k sobě do laboratoře se stále dívala na text před sebou. Nevěděla, co si myslet. Měla smíšené pocity. Na jednu stranu byla ráda, že byla kontaktována jako první, jak stálo v dokumentu. Vážila si toho a vlastně z toho byla nadšená. Pokaždé se však najde nějaké ale. A tentokrát jím byl Jack.

Za hodinu a půl se potkala přede dveřmi generálovy kanceláře se zbytkem svého týmu, aby společně odevzdali hlášení ze své poslední mise. Když už byli všichni zase na chodbě, zavolal Landry Sam ještě na chvilku zpět.

"Vím, že je velmi brzo na to se ptát, ale jak to vypadá s vaším rozhodováním, podplukovníku?"
"Ještě jsem nezačala, pane. Přišlo to tak náhle... je tu hodně věcí, které musím zvážit."
"Chápu, ale neotálejte s tím příliš dlouho. Čas je..."
"... jen do konce měsíce, já vím." doplnila ho Sam.
"Ano, správně," kývl Landry, "ví to už někdo?"
"Ne, pane, ještě jsem to nikomu neřekla. První, komu to musím říct, je..."
"...vím, o kom mluvíte. A já to nebudu zatím říkat nikomu dalšímu."
"Děkuju, pane, vážím si toho," usmála se Sam.
"Tak, jestli je to všechno, podplukovníku..."
"Ano, pane," odpověděla, zasalutovala a vyšla ven na chodbu, kde na ni čekal její tým.

"Je všecko v pořádku?" zeptal se Daniel.
"Co? Ah, promiň, ano, všechno je v pořádku," přitakala Sam a doufala, že si její kamarád nevšimne, že je trochu roztržitá.
"Vypadáš nějak ustaraně," pokračoval Daniel.
"Jsem jen unavená, musím domů a pořádně se vyspat," snažila se ho Sam převědčit.
"Tak dobře," usmál se Daniel a dodal, "pozdravuj Jacka."

Poté kvapně odešel ke své kanceláři, kde měl ještě rozdělanou nějakou práci. Sam se za ním nevěřícně dívala. Jak může vědět, že dneska za mnou přijde? Nebo snad ví, že já a Jack... ne, to není možné. To neví nikdo. Nikomu jsem to přece neřekla, přemýšlela. Podívala se ještě na Camerona, Valu a Teal´ca, ale všichni tři pokrčili nevinně rameny na znamení, že nemají tušení, co tím Daniel jenom mohl myslet. Sam sevřela rty, zvedla obočí a po rozloučení odešla k dámským šatnám.

* * * * * * * * * *

Výtahem vyjela na povrch. Přešla parkoviště a když dorazila ke svému autu, otevřela dveře, na sedadlo spolujezdce si položila tašku, z níž vyčuhovaly desky oné inkriminované složky, a sama se posadila za volant. Zavřela dveře, otočila klíčkem a po zařazení prvního stupně se pomalu rozjela ke svému domovu.

Za hodinu již její auto stálo na příjezdové cestě. Když se přibližovala k hlavním dveřím, teprve v tu chvíli jí došlo, že v celém domě je tma. Vždyť přece říkal, že až přijedu, tak už tu bude... to je zvláštní, zatřásla hlavou a odemkla si dveře. Vstoupila do domu a v předsíni pověsila klíče na háček. V domě panovalo příjemné teplo, které kontrastovalo vlezlému mrazu tam venku. Na chodbách a očividně i ve všech ostatních místnostech vládlo šero. Přesto ho hned spatřila, když vyšel z kuchyně se dvěma skleničkami červeného vína. Usmála se na něj a on jí to oplatil. Jakmile k ní přistoupil, naklonil se k ní a na krátkou chvíli spojil jejich rty do polibku. Podal jí skleničku a ona se napila. Spolu pak vešli do obýváku a aniž by cokoliv řekli, posadili se na gauč. Sam odložila tašku vedle sebe a hlavou se opřela o jeho rameno. Snažila se dělat, že se nic neděje. Že žádná nabídka neexistuje. Zatím. Vypadalo to, že si spolu užijí krásný večer a ona to nechtěla nijak pokazit. Věděla, že když mu to všecko řekne, vznikne hodně napjatá situace. A té se chtěla ten večer vyhnout. Rozhodla se, že se ji pokusí oddálit na co nejzažší termín, protože věděla, že rozhodování a debata s Jackem nebudou jednoduché.

"Jak bylo v práci?" zeptala se ho s úsměvem na rtech, ale vzápětí měla chuť si nafackovat. Ty jsi fakt pitomá, Samantho. Nechceš, aby se tě zeptal na tvoji práci, protože mu budeš muset lhát o té nabídce, abys to oddálila, a on to pozná. A ty se ho musíš zeptat zrovna na tu jeho práci, od níž není daleko k té tvé. Fakt šikovná, jen co je pravda. Ale co, už ses zeptala a zpátky se to vzít nedá. Takže teď to budeš muset zahrát nějak do autu a změnit rychle téma.
"Ale znáš to... samé papírování. Vážně nuda. Ale někdo to dělat musí. Ani nevíš, jak jsem byl rád, když jsem z toho DC zmizel a jel k tobě. Stýskalo se mi," usmál se na ni, "a co ty? Co ta mise? Všechno v pohodě?"
"Bylo to náročné, ale nakonec jsme to zvládli. Nikomu se nic nestalo a to je hlavní," odpověděla a doufala, že tím jejich konverzace na téma "Co u tebe v práci?" skončila a že se začnou bavit o něčem jiném.

"Sam, je všechno tak, jak má, že ano?"

A je to tady, já to věděla, že to pozná, že mu ještě něco tajím.

"Ano, je to jako vždycky... jen jsem děsně unavená. To ta mise, byla doopravdy náročná."
"Sam, jsi si jistá, že je to jen tou misí?"

Odmlčela se.

"Ano, jsem si jistá. Jsme jen prostě unavená, nic víc," usmála se na něj, ale věděla, že on o tom stále pochybuje. Přesto na ni však už nenaléhal a doufal, že s tím začne sama. A to co nejdříve. Věnoval jí jeden ze svých úsměvů a ona si oddychla. Snad do zítřka něco vymyslím. Musím mu to říct. Nedokážu to odkládat moc dlouho. Nevydržela bych to. Ale jednoduché to nebude. Oplatila mu úsměv, a poté se jím nechala odvést do ložnice, kde nakonec skončili v mileneckém objetí.

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama