Proč zrovna ona? - 9. kapitola

17. září 2011 v 12:04 | Joli |  StarGate
Proč zrovna ona? - 9. kapitola


"Kdo je to?"

Půl roku uběhlo jako voda. Sam se nastěhovala k Jackovi. Žili spolu šťastným životem a strašně si to užívali. Až do včerejška bylo vše v naprostém pořádku. Ale dnes ráno se stalo něco, co jim na čas to štěstí zmaří. Sam vstala jako vždy v půl sedmé. Šla do koupelny, umyla se, poté šla připravit sobě a Jackovi snídani. Seděla u stolu, pila kávu, četla ranní noviny a čekal, až Jack sejde dolů a nasnídá se, aby spolu mohli jet do práce. Náhle zazvonil telefon. Sam vstala a zvedla ho.

"Carterová-O'Neillová, prosím?"
"To jsem já a čekám na tebe."
"Promiňte, ale to bude nějaký omyl."
"Ne, to není omyl."
"Kdo jste?"
"Ty mě přece znáš. Neříkej, že ne."
"Co po mě chcete? Jak se jmenujete?"
"Ty to vážně nevíš?"
"Ne."
"To mě nepoznáš podle hlasu?"

Sam musela přiznat, že jí ten hlas je něčím povědomý, ale nevěděla čím. Mohla se plést. Plno lidí má přece podobný hlas.

"Ne. Nevím, kdo jste a už s vámi nechci mluvit. Nashledanou," dořekla Sam a zavěsila. Měla takový divný pocit. Ten hlas jí byl doopravdy povědomý, ale nemohla si vzpomenout, kdy, kde a při jaké příležitosti ho slyšela. Měla takovou divnou předtuchu a obavu. Sedla si ke stolu a musela si v duchu opakovat to, co jí ten muž do telefonu řekl. Jak na to usilovně myslela, nevšimla si ani, že Jack vstoupil do kuchyně. A samozřejmě si všiml jejího ustaraného obličeje.

"Sam, děje se něco?"
"Ne nic. Všechno je ok."
"Sam, nelži mi, poznám na tobě, když se něco děje. Co tě trápí?"
Sam poznala, že se z toho nevyvlíkne. Řekla mu vše o tom telefonátu.
"A doopravdy nevíš, kdo by to mohl být?"
"Ne, nikdo mě nenapadá."
"No, třeba už nezavolá. A kdyby ano, tak mi ho dej. Já mu to vytmavím."

Sam nepatrně přikývla. Poté oba jeli do práce a do druhého dne večer si na ten telefon ani nevzpomněli. Manželé O'Neillovi byli se zbytkem svého týmu na společné večeři. Vzhledem k tomu, že to měli manželé blízko, šli domů pěšky. Jack si vzpomněl, že doma mají zcela prázdnou ledničku, a tak se rozhodl, že půjde nakoupit do nonstop marketu. Sam šla domů napřed, protože byla unavená.

Byla pár bloků od jejich domu. Procházela potemnělou ulicí, kterou osvětlovaly pouze lampy. Jinak byla v ulici tma. Těšila se domů a na to, jak si lehne do vany plné horké vody. Úplně si to začala představovat, když za sebou uslyšela kroky. Myslela si, že je to Jack, ikdyž jí bylo divné, že by byl z obchodu tak rychle zpátky. Zastavila se, otočila a čekala, až dotyčný přijde blíž. Jenže jakmile se otočila, kroky ztichly. Náhle ji přepadl divný pocit. Opět se rozešla směrem k domu a pro jistotu se ještě za sebou ohlédla. Nikdo teď za ní nešel. K domu se dostala v pořádku. Začla hledat v kabelce klíče, když jí najednou někdo dal ruku na rameno. Strašně se vylekala, až nadskočila. Rychle se otočila a uviděla Jacka s taškou jídla v ruce. Viditelně se jí ulevilo.

"Sam? Cože ses tak lekla? Vypadám snad jako duch?"
"Ne...ne," zakoktala se.
"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě.
"No, když jsem šla domů, tak jsem šla po Winston Road. To je taková ta malá ulička kousek odsud, jestli víš. No a slyšela jsem kroky. Zastavila jsem se a otočila se. Myslela jsem, že jsi to ty. Ale když jsem se zastavila, ten člověk se zastavil taky. Pak jsem šla zase dál, ale žádné kroky jsem už neslyšela. A pak ses objevil ty."
"No to je teda divný. Neviděla jsi někoho v tý uličce?"
"Ne, ten člověk musel stát ve stínu."
"Myslíš, že to mělo něco společného s tím telefonem?"
"Nemám ponětí."

Vstoupili do domu. Jack šel do kuchyně, aby vybalil nákup, a Sam si šla dát tu vytouženou koupel.

Oba byli velice unavení, tak šli brzo spát. Okolo třetí hodiny se Sam vzbudila. Dostala žízeň, a tak sešla do kuchyně, aby si nalila vodu. Rozsvítila si a namířila si to k lednici. Otevřela ji, vyndala láhev, dvířka zavřela a láhev postavila na kuchyňskou linku. Z poličky si vyndala sklenici, kterou postavila vedle láhve s vodou. Tu vzala do ruky a začala šroubovat víčko, když ji náhle někdo popadl zezadu za krk a začal ji škrtit. Sam se snažila vyprostit ze sevření, ale útočník byl silnější. Snažila se mu dupnout na nohu nebo ho kopnout do rozkroku, ale nešlo to. Pomalu začínala ztrácet dech. Nemohla pořádně nasát vzduch do plic. Najednou se do kuchyně přiřítil Jack, který slyšel, jak se z kuchyně ozývají divné zvuky. Popadl neznámého útočníka a silně ho praštil do obličeje. Ten se skácel k zemi. Byl omráčený. To znamenalo, že se jen tak neprobudí. Jack přešel k Sam a zeptal se jí, jestli je v pořádku.

"Ano, jsem. Kdo to je?"
"Nevím." Jack přešel k muži ležícímu na zemi a převrátil ho na záda, aby se mu mohl podívat do obličeje. Pořádně se vyděsil, když v něm poznal Peta.
"To přece neni možný?!"
"Co se děje, Jacku? Kdo je to?"
"Pete."
"Cože? Ten je přece mrtvý, ne?"
"No, očividně není."
Sam vstala ze země a přistoupila k tomu muži. Ano, byl to doopravdy Pete.

Jack počkal u Peta, který byl pořád v bezvědomí, zatímco Sam volala na policii, která dorazila během pěti minut. Pete se probral z bezvědomí, byl odvezen do nemocnice na ošetření, a pak byl uvalen do vazby. Byl obviněn z několikanásobného pokusu o vraždu, za což mohl dostat nejvyšší možný trest - až 40 let vězení. Sam a Jack byli předvoláni k soudu. Celé líčení trvalo několik dní, ale nakonec byl přece jenom vyřčen verdikt - vinen. Pete dostal trest 35 let odnětí svobody nepodmíněně bez možnosti podání odvolání. Od té doby měli manželé O'Neillovi spokojený a ničím nerušený život.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama