Proč zrovna ona? - 3. kapitola

17. září 2011 v 11:57 | Joli |  StarGate
Proč zrovna ona? - 3. kapitola


"Proč?"

Jack přijel do nemocnice 5 minut po záchrance. Celý uřícený přiběhl k recepci.

"Prosím vás, před chvílí sem přivezli moji známou, Samanthu Carterovou. Kde je teď?"
"Myslíte ten průstřel?"
"Ano," přikývl Jack.
"Právě ji operují. Je to druhé patro napravo úplně na konci chodby."
"Děkuju."
Jack vyběhl do druhého patra. Běžel směrem k operačnímu sálu, když ho zastavila sestra.
"Promiňte, ale tam nesmíte. Kdo jste?"
"Jsem Jack O'Neill, přišel jsem za Sam Carterovou. Právě ji operují."
"Já vím."
"A jak je jí?"
"Teď vám nemohu říct nic bližšího. Sedněte si tady na židli a počkejte, až vyjde doktor, ten vám řekne víc."
"Dobře."
Sestra odešla. Jack si sedl na židli a připadal si úplně prázdný. Nemohl pochopit, že ještě před chvílí se bavil a připadal si jako ten nejšťastnější chlap na světě a teď... Celý se třásl. Nevěděl, jak tam dlouho seděl, když tam dorazili ostatní.
"Jak je jí?"
"Co říkal doktor?"
"Nic nevím, ještě ji operují," odpověděl Jack zkroušeným hlasem hledíce do neurčita. Všichni se posadili na zbylé židle. Panovala dusná atmosféra, koloval v ní strach z toho, co mělo přijít.
Po dvou hodinách vyšel z operačního sálu hlavní chirurg.

"Doktore, jak je jí?" zeptal se Jack.
"Její stav je vážný, ale podařilo se nám ho stabilizovat. Máme ale jeden problém."
"Jaký?" optal se vyděšeně Jack.
"Sice se nám podařilo vyndat kulku, ale část z ní se odštěpila a uvízla malý kousek od páteře, kde se vytvořil malý otok."
"A proč ho neodoperujete?"
"O to tu jde. Nemůžeme ji znovu operovat, dokud nesplaskne ten otok."
"A jak dlouho to může trvat?"
"To vám v tuto chvíli nemohu říct."
"A pokud nesplaskne?"
"To může mít za následek to, že se otok zvětší, zasáhne páteř a slečna Carterová ochrne. Promiňte, ale budu muset jít. Čeká mě další operace. Kdybyste měli další otázky, obraťte se na sestru. Dobrou noc."
"Ježišmarja," hlesl Jack. Třásl se po celém těle. psadil se na židli a po tváři mu stékaly slzy. Z operačního sálu vyšla sestra.
"Sestro," oslovil ji Daniel, "mohli bychom se podívat na Sam?"
"Všichni bohužel ne. Musí odpočívat. Mohu tam pustit jen jednoho z vás. Je mi líto."
"Půjdu já," ozval se Jack.
"Dobře, Jacku," řekl Daniel, "my přijdeme zase zítra. Drž se."
"Já pojedu na základnu a zkontaktuju Jacoba. Musí to vědět. Omluvte mne," řekl generál Hammond a odešel. Poté odešli i ostatní a Jack následoval sestru do Samina pokoje. Byla napojená na spoustu podpůrných přístrojů. Sedl si na kraj postele, něžně ji pohladil po tváři a silně se rozbrečel, poprvé od té doby, co mu jeho syn umřel v náruči a kdy překonal krizi po té události.
"Sam... proč? Proč se to stalo?" vzlykal a marně si stíral stále silnější a silnější proudy slz řinoucích se z jeho očí. Ani si neuvědomil, že jí tykal. Seděl tam, nevěděl, jak dlouho, stále se na ni musel dívat, nedokázal od ní odtrhnout zrak, jako by ji tím chtěl donutit probudit se.

Venku se mezitím silně rozpršelo a hrozilo, že přijde bouřka. Bylo slyšet zaskřípění pneumatik, ale Jack tomu nevěnoval pozornost. Nedokázal myslet na nic jiného, než na Sam.
"Jacku," uslyšel náhle plukovník mužský hlas ozývajíc se ode dveří pokoje. Patřil Jacobovi. Jack se podíval ke dveřím. Jacob spatřil, jak se Jackovi po tváři kutálejí slzy velké jako hrách.
"Jacobe? Kde jste se tu vzal tak rychle?"
"Generál mi ihned zavolal a v krátkosti mi řekl, co se stalo. Spěchal jsem sem, jak nejrychleji to šlo. Jak se to přesně stalo?" zeptal se a sedl si na židli hned vedle postele a nepřestával se dívat na svoji dceru.
"No... byli jsme na svatbě. Všichni se bavili. Tancovali jsme se Sam jednu písničku... když pak najednou padl výstřel a Sam se skácela k zemi. Měl jsem co dělat, abych ji chytil, než spadla na zem. Ležela mi v náruči... a byla celá od krve," dál Jack mluvit nedokázal, přemohly ho jeho emoce. Byl na něj žalostný pohled. Během několika desítek minut se z něho stala lidská troska, měl strhané rysy a zdálo se, že zestárl nejméně o dvacet let. Jacob si sedl vedle něj a snažil se ho utišit, ale čím déle tam seděl, tím hůře bylo i jemu samému.
"Jacku, vy Sam milujete, viďte?" zeptal se opatrně Jacob.
"Víc než svůj život. Udělal bych pro ni cokoliv na světě."
"Jsem rád, že jste to zrovna vy..."
"Myslel jsem, že mě nemáte rád?!?"
"Tady ale nejde o mě, Jacku. Jde o Sam a pokud se zamilovala do vás, nebudu jí v tom jakkoliv bránit, ale naopak ji budu podporovat, jen aby byla šťastná. Ať je vztah mezi mnou a vámi jakýkoliv."
"Děkuju, Jacobe."
"Nemáte za co. Teď si ale jděte odpočinout. Vypadáte strašně. Tím, že tady budete jen tak nečinně sedět Sam stejně moc nepomůžete."
"To máte pravdu. Ale toho bastarda, co jí to udělal, najdu a ..." řekl Jack odhodlaně. Otřel si z tváře slzy, naklonil se nad Sam a něžně ji políbil na čelo. Pohladil ji po vlasech a zašeptal jí do ucha:
"Miluju tě, Sam. Strašně moc bych chtěl, abys věděla, jak moc. A toho chlapa najdu a nedaruju mu, co ti udělal. Zabiju ho, to ti slibuju."
Poté oba dva odešli.

4. kapitola - zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama