Proč mi nevěříš? (část 3)

12. září 2011 v 17:28 | Joli |  StarGate
Proč mi nevěříš? - část 3.



Stála na molu a přes zábradlí se dívala do dálky. Proč mi to dělá?? ptala se sama sebe. Ničemu nerozuměla. To to vážně vypadá, jako bych já a John... to je blbost. Copak Jack neví, že miluju jeho a ne Johna?

Vzápětí za sebou uslyšela kroky. Otočila se a uviděla...

"Jennifer... ahoj."
"Ahoj, neruším?"
"Ne, nerušíš. Jen jsem přemýšlela."
"Vybrala sis k tomu dobré místo. Tohle molo je opuštěné. Skoro nikdo sem nechodí a žádná loď tu nemůže přistát."
"Jo, právě proto jsem sem šla. Je to tu trochu z ruky. nikdo sem moc nechodí."
"Viděla jsem tě běžet po chodbě. Se slzami v očích. Je všechno v pořádku?"
"Asi mi neuvěříš, když ti řeknu, že se nic neděje, že ne?"
"Ne, to ti vážně neuvěřím. Můžu ti nějak pomoct?"
"Nevím, jestli to jde."
"Zkus to," pobídla ji doktorka Kellerová.
"Víš... asi se mi hroutí vztah."
"Asi?"
"Asi spíš určitě," vzlykla Sam.
"To mě mrzí... je to hodně vážné?"
"Je. Pohádala jsem se s ním... podezřívá mě z nevěry."
"Generál O´Neill?"
"Jak to víš?" podivila se velitelka základny
"Tady se nic neutají. Teda... ne, že by někdo šířil klepy. To ne, ale... bylo to na vás vidět hned v první moment, kdy generál dorazil... a taky na tobě, když jsi zjistila, že přijde... úplně to z tebe zářilo, jak jsi byla nedočkavá, až tu bude."
"Vážně?"
"Jo, vážně. Takže on si myslí, že ho podvádíš?"
"Ano."
"A... myslí si to oprávněně?"
"Samozřejmě, že ne," ohradila se Sam. "Myslí si, že jsme mu nevěrná s Johnem."
"S Johnem? Co ho k tomu vede?"
"No víš... John a já jsme kamarádi. Docela dobří."
"Kamarádství mezi mužem a ženou?" povytáhla doktorka obočí.
"Ano, proč ne..."
"Já na to nevěřím."
"Já ano. Každopádně. Můj bratr a Johnova sestra jsou manželé. Zjistili jsme to s Johnem teprve před třemi týdny. John nebyl na jejich svatbě, protože se se svou sestrou pohádal a Carol... jako ta sestra... o Johnovi nikdy nemluvila. A pak jsem se s bratrem pohádala já, protože jsem odešla do armády. No a když jsme se usmířili, začala jsem Marka s Carol a dětmi vídat častěji. A když teď John zjistil, že Mark je můj bratr, chtěl vědět, jak se má Carol. Chce se s ní usmířit a já mu domlouvala přes generála Landryho povolení, aby se mohl na víkend vrátit na Zem a s Carol se sejít. No a Jack... tedy... generál O´Neill nás viděl, jak se spolu bavíme. Včera byl John u mě v pokoji. Mluvili jsme o Carol. Řekla jsem mu, co se mi podařilo zařídit, a když John odcházel, Jack ho viděl, jak mi dal pusu na tvář a jak mě objal. Bylo to jen přátelsky. Nikdy bych přece Jacka nepodvedla. Ale on tomu nevěří. No a dneska ráno jsem si k Johnovi u snídaně přisedla. A Jack? Samozřejmě přišel do kantýny a co neviděl - jak sedíme s Johnem u jednoho stolu a povídáme si. John ho pozval, ať si k nám sedne, ale on se vymluvil, že někoho hledá, a pak odešel. Před nějakou chvíli jsem byla u Jacka na ubikaci. Chtěla jsem vědět, co se děje, že je na mě takovej, a on na mě vyjel, že ho prý podvádím s Johnem. Řekla jsem mu, že to není pravda a vysvětlila jsem, že jsme s Johnem kamarádi. A taky to o té jeho sestře. Pak jsem ale zbaběle utekla sem a přemýšlela o tom všem. A pak jsi přišla ty."
"Sam, je mi to hrozně líto. Myslím, že to generál pochopí, když jsi mu to řekla popravdě."
"To neznáš Jacka. On je děsně tvrdohlavý. Nenechá si jen tak něco vymluvit. A navíc, jak mu dokážu, že jsem ho nepodvedla? Musí věřit jen mému a Johnovu slovu, že nic nebylo..."
"Hele, jestli tě miluje, tak to pochopí," trvala na svém Jennifer.
"Já nevím, co mám dělat. bojím se, že touhle hádkou se to všechno jen dovršilo a že mezi náma je prostě konec."
"Sam, lidi se hádají a usmiřují. V každém vztahu je to občas napjaté, věř mi. Ale když se dva lidi mají rádi, vždycky to jde urovnat."
"Co když mi ale Jack neuvěří a rozejde se se mnou nadobro? Víš, byla jsem to já, kdo odešel ze Země. Trpěla jsem, ale on určitě taky. Co když si můj odchod vysvětlil tak, že už s ním nechci být?"
"Sam, řekl ti někdy něco takového?"
"Ne, neřekl," zakroutila Carterová hlavou.
"Tak vidíš. A dokud ti to neřekne, tak nemáš důvod si myslet, že tě nechce a že tě nemiluje. Když jsi od něj před chvíli odešla, nedala jsi mu šanci, aby ti řekl, co si o tom myslí. Musíš ho vyslechnout."
"Já mám strach za ním jít. Bojím se, že se to jen celé zhorší."
"Sam, myslím, že už tak je to zlé a horší to už být nemůže. Dokud ti neřekne, co cítí a co si myslí, tak se budeš trápit a budeš si představovat ty nejhorší scénáře. Musíš vědět, jak na tom jste. Jinak se zblázníš."
"Asi máš pravdu," připustila blondýna.
"Já myslím, že určitě. Víš co? Nech ho, ať se srovná s tím, co jsi mu řekla. A když za tebou do zítřka sám nepřijde, aby si promluvil, jdi za ním ty. Dobře?"
"Dobře... děkuju," kývla Sam a nepatrně se na Jennifer usmála. Ta jí úsměv oplatila, otočila se a odešla.

* * * * * * * * * *

V celé místnosti byla tma, jen na jeho postel dopadal tlumený svit měsíce. ležel na boku, díval se na blikajcí hvězdy a přemýšlel. Tos to pěkně podělal, kamaráde. Místo toho, abys teď byl s ní, tu ležíš a přemýšlíš, jak bys to napravil. Jo, tys to byl, kdo to celý zkazil. Žárlivče jeden stará. To jí nemůžeš věřit, že je ti věrná? Blbče jeden. Už taky vidíš to, co není. Jsi paranoidní. Teď ti neodpustí a bude to jen tvoje vina. Ano, tvoje. To tys to zbabral, tak si musíš sníst to, co sis nadrobil. Nikdo jiný. A dokud si s ní nepromluvíš, budeš se v tom zase lítat. Pořád. Nadosmrti. Takže? Musíš za ní jít!!

"Jo, to se lehko řekne, ale to za ní můžu jít jen tak?" zabručel Jack polohlasně. "Co když mě vyhodí hned, jak mě uvidí?"

Nemůže. Máš vyšší hodnost.

"Jako generála mě nevyhodí. To je pravda. Ale jako svýho přítele, i když... bůh ví, jestli se mnou chce ještě něco mít."

To ale nikdy nezjistíš, pokud tu budeš jen tak ležet a budeš o tom jen přemýšlet. Vstávej a mazej za ní! Hned!!

Věděl, že to musí udělat hned. Dřív, než si to rozmyslí a bude se přesvědčovat, proč by tam určitě neměl jít. Připadal si jako srab. Na misích se nebál čelit nebezpečným nepřátelům a teď měl strach jít za ženou, ktero miluje, a omluvit se jí.

* * * * * * * * * *

Po zbytek dne pobíhal po městě a nenápadně se snažil z ostatních dostat nějaké svědectví, že mezi Sam a Johnem něco je. Nikdo se však nezmínil ani slovem, ale naopak je vychvalovali jako dva velmi dobré kamarády a jak jsou rádi, že Sam mezi ně dobře zapadla. Nakonec byl i u Johna, který mu vysvětlil svoji situaci se sestrou a kterou pak ještě potvrdilo několik dalších lidí.

Teď kráčel chodbou a šel za ní.

Počkej přece, ty pitomče jeden. Nemůžeš tam přece přijít s prázdnýma rukama.

* * * * * * * * * *

Zprvu si toho skoro ani nevšimla, ale když se zaklepání ozvalo znovu, byla si jistá, že se jí to před tím nezdálo.

"Dále," řekla zřetelně a otočila se ke dveřím, aby příchozímu viděla do tváře. Když ale nikdo dlouho nevcházel, zamračila se a nedůvěřivě přešla ke dveřím. Rychlým pohybem ruky je otevřela a podívala se tam, kde tušila obličej. Místo něj však spatřila pugét tvořený místními okrasnými květinami, které zahlédla před pár dny na pevnině. Náhle se pugét pohnul a její pohled se spojil s těma nejkrásnějšíma očima, co kdy viděla. On za mnou přišel, usmála se.

"Ahoj," zašeptal, "můžu dál?"
"Ano, jistě. Pojď," odpověděla a pustila ho do pokoje. Nesměle se postavil doprostřed místnosti a připadal si jako puberťák na svém prvním rande. Věděl, že omlouvání není jeho silná stránka, ale bylo mu jasné, že pokud o Sam nechce přijít, musí si to u ní doslova vyžehlit.
"Sam, já..." zakoktal se a cítil, jak se lehce červená, "to, co se stalo dneska dopoledne... vím, že jsem na tebe neprávem vyjel. Neměl jsem právo na tebe křičet, když jsem nevěděl, o co jde. Já... sakra," ulevil si. Teď a nebo nikdy. "Je mi to líto, vážně. O dpustíš mi, prosím?" zeptal se potichu. Vysypal to ze sebe rychle, ale věděl, že líp by to stejně už nedokázal. Nepatrným pohybem ruky jí podal kytici. Čekal, jak se Sam zachová, a doufal, že mu odpustí, protože kdyby ne, byl by konec. nadobro.

Vzala si pugét a přivoněla ke květinám. Líbily se jí. Musela si přiznat, že tohle od Jacka vážně nečekala a opravdu nevěděla, co v tu chvíli dělat. dívala se na drobná kvítka před sebou a přemýšlela. Poté najednou pohlédla na Jacka a upřeně se mu dívala do obličeje. Ten pohled se mu nelíbil, protože z něj nedokázal cokoliv vyčíst. Odpustí mi? Nebo ne?? Kéž by už něco řekla.

Nakonec se rozzářila a obdařila Jacka jedním ze svých úsměvů. Nedokázala se na něj zlobit dlouho. On je tak... roztomilý... bože, mluvím přece o Jackovi!!!

V tu chvíli věděl, že jejich rozchod je zažehnán

"Jsou nádherné, děkuju," špitla a nepřestávala se usmívat. "Kde jsi je sehnal takhle pozdě v noci?"
"Půjčil jsem si jumper a letěl je natrhat na pevninu."
"To jako vážně?"
"Jo... vážně jsem byl na pevnině."

Proboh,. on letěl kvůli mně na pevninu, aby sehnal tuhle kytku, v tu chvíli věděla, proč ho tak miluje. On by pro mě doopravdy udělal první poslední... jen abychom se nerozešli. Po tváři jí stekla docela malá slzička následovaná dalšími.

"Sammie, neplakej. Prosím... víš, že to nemám rád. Nesluší ti to," zašeptal Jack a pomalu k ní přistoupil, aby jí jemným dotekem prstů slzy setřel.
"To jsou slzy štěstí..."
"Fakt?"
"Ano..." kývla Sam a tvář jí ozdobil další široký úsměv.

* * * * * * * * * *

Stála před bránou a čekala, až se vytočí adresa Země. Nikdo si neuměl představit, jak moc se těšíla domů. Neviděla ho strašně dlouhou dobu. Když to Sam počítala, bylo to vlastně přes tři čtvrtě roku. Víc jak devět měsíců. Tentokrát to však mělo své důvody. Město čelilo nekonečným útokům wraithů. Na nějaký čas muselo změnit svoji polohu a vědci byli nuceni použít svůj starý trik s ponořením základny pod hladinu oceánu. Každopádně čím méně "hovorů" mezi Zemí a městem, tím lépe pro obě strany.

Jack na tom nebyl o nic lépe. Jeho úřad ho zastihl zrovna v době, kdy ve Spojených státech probíhaly prezidentské volby a vzhledem k tomu, že se do čela státu dostal nový prezident, byl Jack nucen nechat svůj vztah se Sam stranou a zůstat na Zemi, protože musel zasvětit prezidenta do tajů podzemní základny v Cheyenských horách. Úkol zajisté nelehký a hlavně zabírající spoustu času. Nejenže to zahrnovalo seznámení prezidenta se všemi pravidly, nejdůležitějšími misemi a osobami, které v programu Hvězdné brány hrály velkou roli, patřil k tomu i fakt, že Jack byl jmenován coby poradce prezidenta v otázkách vesmírných záležitostí. Byl to jediný člověk, který měl tak bohaté zkušenosti - jak praktické, tak teoretické, což Jackovi v podstatě nedovolovalo opustit DC na delší dobu než jeden víkend. A to ještě málokdy.

Nyní, když se k němu dostala zpráva, že Sam je převelena zpět na Zem, dostavila se ona úleva, na kterou čekal tak dlouho. Konečně ji zase uvidím, díky Bohu. Ty zprávy, co se ke mně dostaly z SGC, byly vážně kusé. Ale zase na druhou stranu jsem si byl jistý, že Sam žije a že je v pořádku. Každopádně teď to všechno končí a my zase budeme spolu na Zemi. Napořád, utěšoval se, když stál u rampy a sledoval otáčející se vnitřní kruh brány. To když se Atlantis pokoušela o spojení se Zemí. Přesně tady jsem se s ní téměř před rokem a dvěma měsíci loučil. A tady se s ní také přivítám. Ale kuš, ty už jsi taky sentimentální, O´Neille, vynadal sám sobě a nepřestával hypnotizovat bránu.

Když se vytvořila stabilní červí díra, Jack měl co dělat, aby se nerozskočil. Tak kde je?? opakoval si stále dokola. Náhle se hladina zavlnila a Sam stála na rampě. Nebyla však sama. V náruči držela miminko. Jackovu dceru, která se narodila pár dní před Saminým návratem na Zem.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sardulinka | 12. září 2011 v 17:32 | Reagovat

Velmi dobré

2 Joli (admin) | E-mail | 12. září 2011 v 17:33 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-)

3 Sardulinka | 12. září 2011 v 17:37 | Reagovat

[2]: myslíš, že by jsi si mohla přečíst mé povídky na webu a říct mi co si o nich myslíš? Moc vyjádření nemám =/

4 Joli (admin) | E-mail | 12. září 2011 v 17:41 | Reagovat

[3]: Když mi sem napíšeš webovou adresu, tak se na ně klidně podívám. :-)

5 Sardulinka | 12. září 2011 v 17:46 | Reagovat

[4]: http://sardu.blog.cz/
a děkuju. Pořádně kritizuj, ať vím co zlepšit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama