Překvapení

5. září 2011 v 12:41 | Joli |  StarGate
Název: Překvapení
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate Atlantis
Žánr: romance
Páry: John/Elizabeth
Věk: neomezeno
Délka: jednrázovka
Osa: nezařazeno
Stav: dokončené
Synopse: Vánoce na Atlantisu. Jak probíhají?


Musela se usmát, když viděla všechno to nadšení svých kolegů, kteří se v hlavní společenské místnosti snažili ozdobit vánoční stromeček, co Ronon s Johnem před hodinou přinesli z pevniny.
Měla z toho radost, že aspoň na nějaký čas si všichni odpočinou od toho všeho shonu, jemuž byli za celou dobu pobytu na Atlantisu vystaveni. Jak se to přece říká? Vánoce jsou svátky klidu a míru. Ten klid a mír si zasloužíme. Aspoň na několik hodin, kdy přestaneme myslet na to, že nám z vesmíru hrozí nebezpečí.

"Ahoj, Elizabeth," oslovil ji John. "Jdeš nám pomoci zdobit?"
"Ne, jen jsem se přišla podívat, jak pokračují přípravy. Zdá se, že dobře."
"To ano. Ten tvůj nápad s vánoční oslavou byl perfektní. Ty lidi tady jsou jak vyměněný."
"A to jsem přesně chtěla. Aby se všichni nějak odreagovali. Posledních několik týdnů bylo opravdu náročných. Tak snad si teď dají Wraithové trochu pokoj."
"Taky v to doufám..." John chtěl ještě něco dodat, ale přerušil ho Rodney, který právě přispěchal ze své laboratoře.
"Mám to!"
"Opravdu? A funguje to?" zeptal se ho John natěšeně.
"Samozřejmě, že to funguje," zašklebil se Rodney dotčeně. "Pochybuješ o mě, nebo co?"
"Ne. Jistě, že ne, promiň. Každopádně, jsi génius."
"To vím i bez tebe," podotkl Rodney tak trochu povýšeně a opět odběhl.
"O čem jste to spolu mluvili?" zeptala se Liz nechápavě.
"Počkej večer, uvidíš sama," usmál se John a vrátil se k ostatním. Elizabeth se za ním chvíli překvapeně dívala, ale pak usoudila, že do toho večera bude muset přece jen počkat.

* * * * * * * * * *

"Skvělý proslov, Liz," pochválil ji John s úsměvem, když se postavil vedle ní. Stála na balkóně, opírala se o zábradlí a dívala se do dáli. Zábava, kterou doktorka Weirová zahájila svým vánočním přáním a přípitkem, se rozjela asi tak před dvaceti minutami.
"Děkuju. Ani nevíš, jak dlouho mi to trvalo, než jsem ten text dala dohromady."
"Opravdu? Řekla jsi to tak nenuceně, až to vypadalo, že to říkáš všechno zpatra."
"Oh, vážně?" usmála se. "Snažila jsem se, aby to vyznělo přirozeně."
"To se ti podařilo."
"To mě těší. Mimochodem, o čem jste to ráno s Rodneym mluvili? Říkal jsi, že mám počkat do večera a zjistím to."

V tu chvíli se začaly k hladině oceánu snášet sněhové vločky.

"Už je to tady," zašeptal John a s rozzářenýma očima pozoroval sněhovou nadílku.
"To... to zařídil Rodney?"
"Ano. A neptej se mě jak. Prostě sněží. To k Vánocům přece patří, no ne?"
"Patří," kývla Elizabeth s úsměvem. Bylo to pro ni opravdu překvapení. Příjemné překvapení, které nečekala. O to větší z něho měla radost. Náhle vycítila Johnův pohled. Ohlédla se k němu a její oči se zastavily na jeho obličeji. John ji opatrně levou rukou objal kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Když se pak od ní odtáhl, pohladil ji pravou rukou po vlasech, a jeho dlaň pak spočinula na její tváři.
"Veselé Vánoce, Lizzie," zašeptal nakonec, když ji ochranářsky sevřel do svých paží.
"Veselé Vánoce, Johne," odpověděla a vnímajíc teplo jeho náruče, v níž spočívala, se opět zasněně zadívala do padajících sněhových vloček, které se pomalu snášely k jemným vlnám na oceánské hladině.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama