Posilovna (část 2)

8. září 2011 v 10:57 | Joli |  StarGate
Posilovna - část 2.


"Hledáš tohle?"

Prudce se otočila. Příchozí stál u dveří, takže na něho v té tmě bylo sotva vidět. Světlo vycházející z chodby osvětlovalo jeho postavu jen z půlky. Přestože mu Sam neviděla do tváře, věděla, že je to ON. Trochu se uklidnila, když zjistila, že to není nikdo cizí. Ale i tak se chvěla... vzrušením... chyběl jí.

"To jsi ty?" oslovila ho.
"Ano, já..." odpověděl klidným hlasem.
"Kde jsi byl? Čekala jsem tě," zeptala se s trochou zklamání v hlase.
"Promiň, zdržel jsem se v práci..."
"Nešlo to od..."
"...bohužel nešlo," přerušil ji. Její vnitřní napjetí stoupalo, jak k ní pomalu přistupoval. Když již stál těsně před ní, zastavil se a podíval se jí do očí.
"Chyběla jsi mi..." zašeptal a levou rukou jí pomalu odsunul pramen vlasů, který jí neposedně padal do čela.
"Ty mě taky..."
"Je to zvláštní. Vidíme se tak často... a vlastně jsme spolu tak málo."

Odmlčela se. Přesto však kontakt jejich očí nepřerušila. Cítila, jak se červená. Potkali se tu už tolikrát, ale nikdy si nebyli tak blízko tak, jako teď. Najednou se přistihla, jak se k němu přibližuje. O vteřinu později zlehka přejela svými rty přes ty jeho...

"Sam, co to..." zašeptal překvapeně.
"Já... nevím, promiň. Omlouvám se, je to moje chyba..."
"Počkej... já to tak ne myslel. Jseš si jistá, že to chceš? Protože už pak... nebude cesty zpět."
"Jsem si jistá," zašeptala. "Teď jsem to... asi zkazila viď?" zeptala se s omluvným pohledem.
"Ne, to je dobrý," usmál se. Jemně přejel dlaní po její rozpálené tváři. Cítil, jak se zachvěla. Slastně přivřela oči a vychutnávala si jeho dotek. Jakmile oči znova otevřela, skoro se až vyděsila, jak blízko si jsou. Jeho mírný úsměv ji však zase uklidnil. Na své tváři cítila jeho horký dech. Opatrně se k ní naklonil a jejich rty se na pár vteřin spojily. Přesto je to vša koba dokonale rozhodilo. Oddálili se od sebe a několik dlouhých chvil si mlčky hleděli do očí, ve kterých viděli vše, co jim ten druhý chtěl říct. A co slovy nemohlo být nikdy sděleno. Jejich vzájemná touha a přitažlivost je nakonec spojila do dalšího omamného polibku, který se v žádném nemohl měřit s tím předchozím.

Pažemi ji objal kolem zad a přitiskl si ji k sobě, aby jejich polibek mohl ještě prohloubit. Nepatrně mu zasténala do úst, když ucítila, jak se jejich jazyky vzájemně propletly. jeho prsty pomalu sjely po jejím ručníku, který měla stále omotaný kolem těla. Když se dotkl její nahé kůže na pravé noze, zatřásla se vzrušením. Jeho dotek postupoval po jejím stehně stále výš a výš. Jakmile jeho jemné prsty doputovaly k okraji ručníku, uvolnil pomalu stisk druhé ruky, aby mohl překážku v podobě osušky odstranit. Jejich dech byl přerušovaný. Jejich oči rozšířené touhou na sebe vzájemně hleděly. Věděl, že ona to chce. Cítil to a ona mu věřila. Že by ji nikdy nezranil. Nikdy. Jakmile ručník dopadl na podlahu, ustoupila o krok zpět.

Na sucho polkl, když očima bloudil po jejím dokonalém těle. Ani ve snu si nedokázal představit, že by někdy mohli být spolu, takhle. cítil, že je to něco skoro až posvátného, když tam před ním tak stála v celé své kráse. Podíval se jí zpět do očí. Viděl, že se trochu zarděla. Stydí se?? zeptal se sám sebe. Usmál se na ni a nepatrně k ní vztáhl ruku. Pomalu odkopl ručník, který je dělil. Přistoupil k ní a jemně jí obtočil ruce kolem pasu.

Opřela se dlaněma o jeho hrudník. Její dotyk propaloval košily, kterou měl na sobě. Cítil žár jejího těla a věděl, že ač se v budoucnu stane cokoliv, nikdy toho nebude litovat.

"Máte na sobě příliš mnoho oblečení, pane..." zašeptala. Oslovení 'pane' užila schválně.

Cítila se jako tehdy před lety, když byla poprvé se svým přítelem doma, kde mělo dojít k... mému poprvé, usmála se Sam při té vzpomínce. Byla tehdy hrozně nervózní. a styděla se. Stejně jako teď.

"Já vím," odpověděl s úsměvem. Opět se k ní naklonil, a když se jejich rty znovu setkaly, zatoulaly se její prsty pod jeho tmavou košily, kterou měl oblečenou volně přes kalhoty. Pohladila ho po vypracovaných břišních svalech.

"Sam..." zasténal jí do úst. Usmála se proti jeho rtům a knoflík po knoflíku začala jeho košili rozepínat. Za nedlouho skončila vedle ručníku. Sam něžně laskala jeho rty těmi svými, zatímco její prsty objevovaly každý milimetr horní části jeho těla. Opatrně ji uchopil do náruče a pomalu ji přenesl doprostřed místnosti, kde bylo nejvíce prostoru.

Ležela na zádech a nechala se hýčkat jeho letmými horkými polibky, kterými ji obsypával na obličeji. Mezitím se snažila rozepnout pásek na jeho kalhotech. Ruce se jí třásly vzrušením.

"Pomoz mi," zašeptala netrpělivě. usmál se.

Za nedlouho leželi vedle sebe zcela nazí. Bez ničeho, co by tvořilo bariéru, která je tak dlouho oddělovala. Držel ji v náruči a nemohl z ní spustit oči. Jeho dotek byl pro ni jako sladké mučení. Se zavřenýma očima ho nechala, aby putoval po její horké kůži, zatímco ho sama objímajíc kolem zad tiskla k sobě.

"Miluju tě," zašeptal mezi jejími polibky.

Místo odpovědi se na něj usmála. Obtočila mu ruce kolem krku a podívala se mu do očí, které ji stále tak uchvacovaly. Už od první chvíle, co ho znala.
"Miluj se se mnou..." bylo jediné, co řekla.
"Jseš si..." chtěl se zeptat, ale Sam ho nenechala domluvit.
"Ano chci to. Vím, co to všechno obnáší. A jsem ochotna to riskovat."
"Všechno, jen kvůli jedné noci se mnou?"
"Ano, Jacku. Miluju tě víc než cokoliv. A i když spolu třeba nikdy nebudeme moct být, budu do konce života žít s vědomím, že jsem tě mohla mít aspoň na chvíli. Že jsme aspoň na chvíli byli spolu ne jako major a plukovník, ale jako Sam a Jack. Dva lidi, kteří se mají rádi."
"Už jsem ani nedoufal, že bys to viděla stejně."
"Pochyboval jsi?"
"Možná..."
"Miluju tě, Jacku... a chtěla bych, abys dnes v noci byl jenom můj."

Víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že ta žena by udělala cokoliv, aby spolu byli šťastní. I když jen na krátkou chvíli. O to víc ji miloval. A teď se spolu chystali spojit svá těla a duše v jedno.

Jejich rty se opět setkaly v opojném polibku, který vyjdařoval jejich vzájemné emoce, které museli zapírat tak dlouhou dobu.

Sam náhle ucitíla na svém podbříšku jakýsi tlak. Zachvěla se pod narůstajícím vzrušením. Jack se jí podíval do očí, které se mu ve zvyšující se touze zdály větší a zářivější. Něžně ji uchopil za boky a nepřerušujíc kontakt jejich očí do ní pomalu vstoupi. Se vší opatrností a něžností. Jako by byla něco tak křehkého, že se až bál, aby jí neublížil. Zatřásla se a pevně ho k sobě přitiskla. nehýbal se nechávaje ji si zvyknout na jeho přítomnost v sobě.

"Jsi tak sladká, Sam," zašeptal a svými dotyky ji doslova přiváděl k šílenství.
"Jacku, prosím," zaškemrala potichu a pohledem plným touhy ho prosila, aby pokračoval. Při prvním pohybu spojil jejich rty. zasténala.

S každým dalším jeho pohybem se stával její dech nepravidelnější. trhaně vydechovala jeho jméno a podle jeho třesoucího se těla cítila, že on je na tom úplně stejně.

"Sammie," zachraptěl. Věděl, že to nebude už dlouho trvat a přenese se přes vrchol. Přál si však, aby byl se Sam dohromady.
"Jacku," zašeptala. Otevřela zeširoka oči, které se spojily s těmi jeho. V tu chvíli věděli, že se na vrcholu ocitnou ve stejnou chvíli a že se jejich duše navzájem vymění a oni budou od toho momentu nerozluční. Nepřestávali se dívat do očí toho druhého a ve chvíli, kdy oba překračovali onu pomyslnou hranici jejich intimity, jim bylo jasné, že jeden byl stvořen pro toho druhého.

Jejich dech se pomalu uklidňoval a těla se přestávala třást. Jack si lehl na záda a Sam si opřela hlavu o jeho hruď. Jeho prsty se vpletly do jejích vlasů, zatímco ji druhou rukou objímal okolo pasu. Mlčky leželi vedle sebe a užívali si přítomnost toho druhého. V ten moment byla všechna slova zbytečná. Když najednou...

"Jacku, co to bylo?"
"Zdá se, že sem někdo jde..."
"Teď? Kdo by sem chodil?"
"Nevím... uklízečky?"
"Ty sem přecechodí až ráno..."
"Tak kdo teda?"
"Nemám ponětí, každopádně musíme odsud pryč."

Oba vstali s rychlostí blesku, vzali všechny své věci a vypochodovali z tělocvičny, kde do té doby byli.

"Jacku, musím do šatny, mám tam všechno oblečení a tak... máš ten můj klíč?"
"Mám. Musíme si pospíšit..."
"Já vím..."

Sam si vzala od Jacka klíč a vběhla do dámské šatny. Během doby, co se oblékala do toho, v čem přišla, stál Jack na chodbě, a čekal, až bude Sam hotová. Náhle však slyšel však hlasy.

"Někdo tu je, vím to. V dámských šatnách se svítilo a někdo si tam nechal oblečení..." říkal ženský hlas a mužský hlas odpověděl.
"Ještě přivolám jednoho kolegu, bude to jistější," zahlaholil. Podle všeho to byl muž z ochranky, kterého zavolala jedna z pracovnic, jež měla na starosti zamčení celého objektu. Došli do chodby, v níž čekal Jack.

"Hej, vy, co tu ještě děláte? Zavírací doba byla už před hodinou," oslovil Jacka muž.
"Promiňte, na někoho tu čekám..."
"To mě nezajímá, nemáte tu už na koho čekat. Odejděte, nebo vás vyvedu..." přikázal sekuriťák a naznačil Jackovi, aby odešel. V tu chvíli vyšla Sam ze šatny a při pohledu na muže se trochu lekla.

"Víte co, vy dva? Půjdete se mnou, zapíšu si vás a zítra vás nahlásím."
"Počkejte, to přece nemůžete," začala Sam protestovat.
"A proč bych nemohl?" zajímal se muž.
"V tělocvičně jsem ztratila klíč od skříňky a on mi ho pomohl hledat a já se až teď mohla převléct."
"To vám tak budu věřit. Pojďte pěkně se mnou. Nenahlásím vás, ale pro jistotu vás doprovodím až k východu a s politováním vás budu muset poprosit, abyste přestali naši posilovnu navštěvovat..."
"A z jakého důvodu?"
"Nezlobte se, ale v poslední době si nám tu návštěvníci stěžují, že se jim tu ztrácejí věci. A uznejte - sami dva lidé takhle dlouho po zavírací době, to je trošku podezřelé, nezdá se vám to?"
"Vy nás obviňujete z krádeže?"
"To zrovna ne, ale snad chápete, naše obavy... a teď prosím, odejděte..." vyzval je naposledy muž, když došli k východu. Otevřel dveře a Sam s Jackem vyšli do tmavé noci.

* * * * * * * * *

Mlčky došli k jejímu domu. Ani jednoho z nich nenapadalo, co říct, ale ani jednomu se nechtělo dát tomu druhému sbohem.

"Je to těžší, než jsem myslel," hlesl Jack po chvíli ticha.
"To ano. Nechci tě nechat jen tak odejít. Ne dnes. Ne jindy," zašeptala
"Já také ne... ale musíme..."
"Nemusíme," oponovala blondýnka.
"Sam, co to říkáš? Moc dobře oba víme, že nemůžeme být spolu."
"Takže... ty chceš, aby to jen tak skončilo?"
"To nechci. Ale ani jeden z nás... neodejde z armády..."
"A přesto spolu chceme být..." sklopila Sam zrak k zemi.
"Možná tu je nějaké řešení."
"Jaké?" zeptala se s nadějí v hlase.

S úsměvem k ní přistoupil a cosi jí zašeptal. Samin obličej se rozzářil a její rty vděčně našly ty jeho v dalším z někonečných polibků.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama