Posilovna (část 1)

8. září 2011 v 10:56 | Joli |  StarGate
Název: Posilovna
Autor: Joli
Překladatel: -
Žánr: romance, pwp, humor
Páry: Sam/Jack
Věk: 18+
Délka: jednorázovka
Osa: někdy před dílem Heroes v 7. řadě
Stav: dokončené
Synopse: Proč chodí Sam do posilovny?



Konečně je čtvrtek, pomyslela si Sam, když se ráno probudila. Už několik týdnů to považovala za takový malý rituál. Pokud měla volno, chodila každé úterý a čtvrtek do posilovny. Ano, posilovnu navštěvovala už několik let, ale od jisté doby - zhruba tak před třemi měsíci - tam začala chodit ještě s větším nadšením a radostí než před tím.

Vstala z postele a cestou do kuchyně přemítla, cože má dneska v práci na programu. porada s generálem Hammondem, dodělat jedno hlášení... laboratoř... pravidelná prohlídka u Janet... a pak volno a hurá do posilky... už se nemohu dočkat.
V kuchyni si postavila na kávu a následně si šla dát krátkou sprchu. Ve skříni v ložnici si poté vybrala nějaké pohodlné oblečení, a když v kuchyni dojedla snídani, vydala se do práce.

* * * * * * * * *

"Tím končím tuto poradu," řekl generál a kývl na členy SG-1. Vstal z křesla a odešel do své kanceláře.
"Co máte v plánu, děcka? Nechcete zajít na kafe?" zeptal se Jack, když vyšli na chodbu...
"Jacku, nezlob se, dneska jdu z práce dřív. Čekám dnes jednu důležitou návštěvu." vymluvil se Daniel.
"Ale copak? Ty máš rande?" zašklebil se Jack a doufal, že z Daniela něco vytáhne.
"Dneska za mnou přijede Catherine."
"Vážně? Pozdravuj ji ode mě, dlouho jsem ji neviděl."
"Dobře, budu. o nic, mějte se..." rozloučil se Daniel a odešel.
"Co ty, Teal´cu, nejdeš na kafe?"
"Ne, děkuji. Slíbil jsem pár vojákům, že jim pomohu ve.."
"... ale no tak, T," přerušil ho Jack.
"Sliby se mají dodržovat, O´Neille. Nezlob se... snad jindy."
"No jo. A co vy, Carterová?" zeptal se Jack s nadějí v hlase, když T odešel.
"Pane, já..."
"Žádné výmluvy, prosím."
"Musím dodělat jedno hlášení. Vážně," pokrčila Sam omluvně rameny.
"Takže zase sám?"
"Pane, promiňte..."
"V pořádku, neomlouvejte se. Tak se mějte, uvidíme se později," usmál se Jack a namířil si to do kantýny.

Později, já vím, usmála se Sam a zase se v ní probudila ta nedočkavost z rána. Už abych byla v posilovně.

* * * * * * * * *

"Ahoj, Janet, tak jsem tu na tu prohlídku..."
"Ahoj, Sam, už jsem tě čekala. Pojď, posaď se," usmála se doktorka a ukázala na jednu z postelí. Jednalo se jen o preventivní měsíční prohlídku, kterou však museli všichni, kdo procházeli bránou, pravidelně podstupovat. Ačkoliv trvala řádově tak dvacet minut, Sam si s Janet vždycky dokázala popovídat úplně o všem a vše dokázaly řádně prodiskutovat skrz na skrz. Jako dvě nejlepší kamarádky... což ostatně byly.

"Sam," začala doktorka, zatímco jí odebírala vzorke krve, "zdáš se mi poslední dobou... nějaká jiná..."
"Jak to myslíš?" nechápala mladá vědkyně.
"Nevím. Přijde mi, že jsi nějaká... usměvavější... uvolněnější... možná i šťastnější. děje se něco?"
"A mělo by?"
"To se ptám já..."
"No," pokrčila Sam rameny, "o ničem nevím."
"Sam, nemáš ty náhodou někoho?"
"Já?" zeptala se Sam překvapeně. "Co tě to napadlo? Nemám. Víš přece, jak je to se mnou a s muži. Přitahuju smůlu."
"Ale no tak, Sam. Víš dobře, že to přece není pravda."
"No jo, ale i tak. Žádný se mnou dlouho nevydrží. A navíc, moje práce je hrozně náročná... hlavně časově."
"Já vím, Sam. Stejně mám dojem... že sis někoho našla. Vážně nikdo takový není? Ani náznakem?"
"Hmmm, no... možná."
"Ha, já to věděla!" vykřikla Janet vítězoslavně.
"Janet, prosím, ne tak nahlas."
"Dobře dobře.. tak povídej, jakej je? Jak se jmenuje, jak vypadá... všecko důležitý."
"Počkej, ne tak hrrr," krotila ji Sam, "víš jak chodím do posilovny."
"Takže nějaký kulturista?"
"No... ne tak docela. Potkali jsme se tam a občas se tam vidíme. Povídáme si... je fajn."
"Tak to jo... a co on? Zkouší to na tebe nějak?" vyzvídala Janet.
"Tak rychle to zase nefunguje. Známe se jen chvíli... jde to všecko zatím pozvolna."
"No dobře. Musíš mi ale podávat průběžně informace, je ti to doufám jasné."
"Dobře, že jsi to ty," usmála se Sam a postavila se na podlahu. To když byla Janet hotová s prohlídkou.
"Tak jo, už se těším," mrkla Janet na svoji kamarádku. "Jinak, co se týče prohlídky, zítra ti dám vědět, jak dopadly krevní testy. A vůbec, celá prohlídka."
"Dobře. No nic, já už musím."
"Kam ten spěch?"
"Hádej..." zaculila se blondýnka.
"Počkej, ty jdeš dneska zase..."
"... do posilovny," doplnila ji Sam s úsměvem.
"Wow... tak jo, utíkej, ať ho ještě nezmeškáš. A užij si to..."
"Užiju, neboj se," odpověděla Sam a odešla.

* * * * * * * * *

Seděla v šatně a převlékala se. Za hodinu se s ním uvidím. Vzala si všechny své věci a odjela z SGC.

* * * * * * * * *

O hodinu později vystupovala ze svého auta a vcházela do hlavních dveří fitness centra. Vešla do dámských šaten, kde měla na celý rok rezervovanou svoji skříň. Odemkla zámek a otevřela dvířka. Na lavičku si položila sportovní tašku, z níž vyndala tmavě modré tříčtvrťáky a tenké žluté tričko s krátkými rukávy. Převlékla se a nazula si tenisky. Zamkla si věci do skříně, vzala si klíče a odkráčela do tělocvičny. Když vešla, rozhlédla se. Ještě tu není, ale snad přijde brzo, řekla si v duchu a přešla k prvnímu stroji, kde se vždycky "rozehřívala".

* * * * * * * * *

O hodinu a půl později měla Sam za sebou cvičení na všech strojích. Byla však poněkud rozmrzelá. kde jenom je? Proč se tu za celý podvečer neukázal? Slíbil, že dneska přijde, promítalo se jí v hlavě, když mířila do sprch.

Vstoupila do místnosti. Na lavičce leželo několik hromádek s oblečením. Aha... nejsme tu sama. Dvě... tři... čtyři tu jsou. Rozhlédla se. Sedla si na lavičku a začala se pomalu svlékat. Poté vzala ručník a šampón a šla do jedné z prázdných kabinek. Ostatní ženy si jí všimly. Sam kývla na pozdrav, a poté zaplula pod sprchu. Otočila kohoutkem a během vteřiny na ni začaly dopadat první kapky teplé vody. Nevěděla, jak dlouho tam stála, ale odhadovala, že to muselo být nejméně půl hodiny. Nutně po tak dlouhém dnu potřebovala horkou sprchu, která ji vždycky dokázala uvolnit. Ostatní ženy již mezitím odešly a Sam tak zůstala v místnosti sama.

Vyšla ze sprchy a okolo těla měla omotaný ručník. z lavičky si vzala všechny své věci a odešla do dámských šaten krátkou chodbou, která obě místnosti spojovala. Sam za to byla ráda. Měla jistotu, že nepotká žádného muže a nemusí to dlouze obcházet.

Vstoupila do šaten a začala v teplákách hledat klíček od skříňky. Najednou celá znejistěla, když ho v žádné kapse nenašla. Kam jsem ho sakra dala?? zeptala se sama sebe. prohledala všechno své oblečení, které v tělocvičně měla, ale po klíčku ani stopy. Asi mi vypadl někde ve sprchách... nechala vše ležet na lavičce v šatně a chodbou se vrátila zpět do sprch. Tam však klíč od skříňky taky nebyl. Sakra, kde je? Třeba je... ne, moment, to přece... snad jsem ho nenechala v tělocvičně? Sakra, co budu teď dělat? Do skříňky se nedostanu... a jsem už osprchovaná, přece se znova nebudu oblékat do toho propoceného oblečení, v kterém jsem cvičila? To bych se pak musela sprchovat znova. A to bych se tu zdržela moc dlouho. Ještě by mě tu zamkli a to zrovna nepotřebuju. Zítra tu otevírají až v jedenáct dopoledne a já musím být v sedm ráno v SGC. Do háje, co teď?? přemítala Sam zoufale.

Zhluboka se nadechla a opatrně nakoukla do tělocvičny. Ručník, kterým se zahalila, pevně držela v ruce. Super, už je tu zhasnuto, nikdo tu není. A uklízečky chodí až ráno. Takže teď jen rychle vejít, najít klíč a vrátit se zpět, převléknout se a jet domů... už abych byla pryč. Ještě jednou se nadechla a bosky s ručníkem na těle vběhla do šeré liduprázdné tělocvičny. Postupně obešla všechny stroje, na kterých cvičila. Čím víc se blížila k poslednímu stroji a klíč stále nikde, tím byla vyděšenější. Najednou za zády uslyšela známý mužský hlas.

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama