Ples (část 1)

6. září 2011 v 14:34 | Joli |  StarGate
Název: Ples
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: napětí, drama, romance
Páry: Sam/Jack
Věk: 10+
Délka: jednorázovka
Osa: po Jackově povýšení a odchodu z SGC do D.C.
Stav: dokončené
Synopse: Jack se musí zúčastnit výročního plesu letectva a musí mít s sebou ženský doprovod. Koho si vybere?




Okolo deváté hodiny dopolední dorazil do své kanceláře. Tak jako každý den. Už dva měsíce nosil hodnost generálmajora amerického letectva, sídlil v jedné z kanceláří v Pentagonu a měl na starosti záležitosti týkající se programu SGC. Zatím na svoji práci nenadával. Ano, byl to šok - tolik papírování ve svém životě neměl, ale nestěžoval si na to. Prostě si na to zvykl. Musel. Na co si ale nezvykl nikdy bylo to, že se mu stýskalo. Sice už nebyl nejmladší, ale chybělo mu to. To napětí při průchodu bránou a nevědomost, zda-li tam na ně nečeká nějaká "příjemná" společnost. Chyběli lidé na základně... bývalí členové jeho týmu... ona.
Po chvilce však zase všechny své myšlenky na život v hoře zahnal. Neměl zrovna náladu na to, aby ho někdo přistihl s pozorností zahleděnou kamsi do minulosti. Hlavně ne Sandra, jeho sekretářka. Jak on ji nesnášel.
Vešel do místnosti, kde měla svoje místo ona - Sandra Lorne - sekretářka. Chtěl si to odbít co nejrychleji. Přešel ke stolu, za kterým seděla a odkašlal si. Jakmile ho spatřila, rychle vstala, upravila si už tak těsnou blůzu a nemožně padnoucí sukni a věnovala mu svůj zářivý úsměv.

"Máte tu dopis, generále. Asi něco důležitého..."
"Děkuju. Nevolal mi někdo?"
"Ne, nevolal," odpověděla a nepřestávala se usmívat
"Super," zabručel generál. Vzal do ruky dopis a spěchal do své kanceláře, do svého útočiště. Před ní. Sedl si do pohodlného křesla a přitáhl se ke stolu, na kterém se mu vršily hromady papírů a šanonů. On jim však v tu chvíli věnoval pramalou pozornost. Díval se na obálku a přemýšlel, kdo mu to zas co poslal. Pak vzal nůž na dopisy a obálku rozevřel.

Vážený generále O´Neille,

zveme Vás na výroční ples letectva USA konající se dne 15. června od 19 hodin v slavnostním sále hotelu Donovan ve Washingtonu. Ples se koná na počest padlých vojáků z války v Zálivu. Součástí programu je setkání s prezidentem Spojených států.

Účast nutná, oděv společenský, dámský doprovod podmínkou.

S pozdravem Jamie Smith,
administrativní kancelář prezidenta

Jack si přečetl dopis znova a položil ho na stůl. Proboha. musím na ples. Super. A ještě vzít nějaký ženský doprovod. Ale koho? Tu namyšlenou fiflenu z vedlejší kanceláře ani omylem.
Nutil se přemýšlet, koho by tam tak asi vzal. Od té doby, co začal pracovat v D.C., se s ženami moc nestýkal. V podstatě se s nimi nestýkal vůbec. Celý den byl v práci, a když přišel domů, už neměl náladu nikam jít. Jediná žena, kterou vídal pravidelně, byla jen jeho sekretářka, kterou však bytostně nesnášel. V životě nepoznal nikoho tak vlezlého... vypočítavého.
Dlouho přemýšlel. Věděl, že se z toho nevyvlíkne, a tak mu bylo jasné, že pokud ten ples má přežít, musí tam jít s někým, s kým se bude moct normálně bavit. S někým, koho má rád. A pak mu konečně svitlo. Zvedl sluchátko telefonu, který stál na jeho stole, a zavolal jisté osobě, díky které dostal na druhý den volno, aby si mohl jet "obstarat" dámský doprovod.

* * * * * * * * * *

Druhý den vyjel časně ráno, aby už okolo desáté dopolední přistál v Colorado Springs na místním letišti. Ihned si to namířil do SGC, kde byl domluvený s generálem Landrym. Jack byl nervózní. Přece jen - o kdyby odmítla? Ale co, za zeptání nic nedám...
SG-1 se právě vrátila z brífinku. Všichni přivítali Jacka s nadšením a hned ho zahrnuli otázkami na práci, jak se má, a tak vůbec. Daniel se pak omluvil, že musí cosi dodělat, a Cam s Tealcem, že mají zamluvenou tělocvičnu. Vala utekla už dávno, protože v jídelně podávali její oblíbené pozemské jídlo. Jen Sam zůstala a nejistě postávala s Jackem na chodbě. Na jednu stranu byla ráda, že ho vidí, ale cítila se nervózně. Měla vymyšlené, co všechno mu řekne, až se znovu uvidí, ale když na to přišlo, v hlavě měla najednou jako vygumováno. Proto se chtěla v tu chvíli vymluvit na to, že má práci, a odejít, ale Jack ji předběhl.

"Sam, mohu se na něco zeptat?"
"No ano, jistě. O co jde?"
"Co děláte příští pátek večer?"
"Ehm no, ještě nevím. Proč se ptáte?"
"Víte, musím jít na jeden ples a nemám dámský doprovod, tak mě napadlo... nechtěla byste jet se mnou?"
"Já, pane? Proč já? Teda ne, že bych si nevážila, že zvete zrovna mě, ale... myslela jsem, že plesy nemáte rád a že se jim rád vyhnete a..."
"To je pravda, plesy nejsou zrovna moje hobby, ale z tohodle se nevyvlíknu ani omylem. A prostě... nemám s kým jít."
"Jak to? To není v D.C. dost žen, které byste mohl pozvat?"
"No... asi jich tam je hodně, ale popravdě řečeno, osobně jich moc zrovna nepotkám vzhledem k práci. Kromě svý sekretářky. A hlavně - žádná není dost... dobrá jako vy..."

Sam při té poznámce zčervenala...

"A... co ta vaše sekretářka?"
"Sandra? Tak z tou bych nešel ani za trest."
"Jak to?"
"Je to nána pitomá. Její IQ je nižší než IQ tykve a na svý místo se dostala jen díky svýmu fyzickému vzhledu a protekcím. No prostě se vyspala s těma správnejma chlapama, co si budeme namlouvat."
"Co... cože?"
"Jo, bohužel. Nemám žádný důkaz, který by to dosvědčil, ale je to pravda. A všichni to ví, jenže nikdo s tím nic nenadělá. Nikdo jí to nedokáže. Navíc si ta slepice myslí, že je středem vesmíru a že je dokonalá. No prostě nafoukaná káča to je, znáte to. A to ani nemluvím o tom, že se mě několikrát pokoušela zbalit, aby povýšila. Ale na to já fakt nejsem zvědavej. Takovýhle ženský fakt nesnášim. Sandru jsem tedy odvrhl hned a jediný, kdo mě napadl, jste byla vy..."
"Ehm no... já... vážím si toho. Vážně moc... nevím, co na to říct..." Sam opravdu neměla ráda, když koktala, ale Jack ji tak vykolejil, že se zakoktání nedokázal ubránit
"Stačí říct jestli byste se mnou šla nebo ne..." řekl jednoduše generál a usmál se na ni. A ona tomu úsměvu podlehla. Tak jako pokaždé. Nemohla mu odolat. Vždycky jí tím dostal. A tak souhlasila.

pátek 15. června

Sam přiletěla do Washingtonu ten den dopoledne. Ubytována byla v jednom menším hotelu, kde jí Jack rezervoval pokoj na jednu noc. Domluvili se, že pro ni zajede okolo šesté, tedy hodinu před začátkem celé akce. Do hotelu Donovan to měli asi půl hodiny.

Chvilku před šestou už byla hotová a čekala na Jacka. Měla na sobě tmavě modré šaty na ramínka, splývaly jí kousek nad kotníky a na pravém boku měly rozparek po kolena. Obuta byla do černých páskových bot.

S úderem šesté hodiny uslyšela zaklepání na dveře. Naposled se podívala do zrcadla a šla otevřít. Za dveřmi stál Jack ve smokingu a motýlkem na krku. Když Sam spatřil, málem se zapomněl nadechnout. Sam při jeho pohledu zčervenala a uhnula očima stranou.

"Ehm.. pardon, omlouvám se... sluší vám to."
"Děkuju, pane."
"Hele, co kdybychom se dnes večer oslovovali jmény? Jen Jack a Sam."
"Dobře, pane... teda Jacku."
"Tak tohle bychom měli, můžeme jít?"
"Dobře, jen si vezmu klíče a kabát..."

V půl sedmé dorazili do hotelu. Po prezidentově proslovu následovala slavnostní večeře, a pak se rozjel volný program. Hrála hudba, někteří lidé tancovali, jiní se bavili. Jack byl vděčný, že tam s ním Sam nakonec šla. Věděl, že kdyby tam nebyla, zažíval by ta největší muka v podobě nudy a nutné přetvářky, jak ho to děsně baví. Přesto toho na něj bylo moc. Nikdy na podobné akce neby. Okolo desáté ho však něco napadlo.

"Sam, nechtěla... byste se jít projít?"
"Projít?"
"No... jako jít ven. Nevím, jak vám, ale zdá se mi, že je tu poněkud dusno. Je tu moc lidí..."
"Ano, půjdu ráda. Jsem vám vlastně vděčná, že jste se zeptal..."
"To mě těší..."
"Budeme sem ještě vracet?"
"No, bohužel budeme muset. Prezident má prý ještě něco na srdci a chce nám to říct. Nechápu, že to nešlo říct hned na začátku."
"Aha... půjdeme tedy?"

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama