Otec a dcera - 5. kapitola

17. září 2011 v 11:43 | Joli |  StarGate
Otec a dcera - 5. kapitola



Chlap se na ně chvíli vilně díval a holky se děsily každé vteřiny... každé minuty, která měla následovat. Nevěděly, jaký osud se na ně chystá. Muž se opřel o protější skříňku a dlouho je lačně pozoroval. Holky se klepaly strachem. Tiskly se k sobě. Asi po půlhodinovém tíživém tichu promluvil.

"Copak, copak?" Holkám naskočila husí kůže. Jeho hlas byl tak nepříjemný, vtíravý. "Snad ze mne nemáte strach?" Pomalu se k nim přiblížil. "Já vám neublížím. Chci si s vámi jen popovídat a skamarádit se," usmál se na ně. Holkám ten úsměv přišel jak z psycho filmu o nebezpečném maniakovi. "No ták, když mě blíž poznáte, určitě se vám zalíbím a bude se vám to líbit. Budete rády, že smíte být tady se mnou."

Holky mu ale nevěřily, stále plakaly a snažily se být od něj co nejdál to šlo.

"Víte co?" začal a přinesl si židli k posteli a sedl si na ni. "Budu vám o sobě vyprávět, abyste věděly, že před vámi nic netajím, a neměly tak důvod se mě bát."

Holky se na sebe nejistě podívaly, ale nic neřekly a radši sklopily oči směrem k podlaze.

"Víte, moje matka nás opustila, když jsem byl malý. Byly mi tři. Vyrůstal jsem jen s otcem. Byl to skvělý člověk, vážně. Hodně mě toho naučil, měli jsme se dobře. Jenže, když mě bylo čtrnáct... tak asi jako je teď přibližně vám, zjistil jsem, že nebyl tak skvělý, jak jsem si do té doby myslel. Ten... bastard... mě znásilnil. Jo, správně byl na malý kluky. Bože.. já ho tak nesnášel. Nenáviděl jsem ho. A doteď nenávidím..." vypěnil. Chtěl udržet své emoce na uzdě, ovládnout své chování, i způsob, jakým se vyjadřoval, ale nešlo to. Vždy, když si na něj vzpomněl, vyletěl skoro z kůže. Poznamenalo ho to. Jak ho jeho otec nutil k pohlavnímu styku skoro každý den. Občas i několikrát za den. Věděl, že to bude mít následky... a také mělo. Stal se z něj pedofil jako byl jeho otec. Nedokázal se stýkat se stejně starými ženami jako byl on. Přitahovaly ho mladší. Tak staré, jako byl on, když ho poprvé otec donutil se s ním vyspat.

* * * * * * * * * *

Rick nepřítomně zíral do kávy a přemýšlel. Strach a beznaděj mu čišela z očí. Náhle mu zazvonil mobil.

"Anderson, prosím.."
"Tady poručík Adams. Dnes ráno jsme u vás byli. Volám vám, že máme stopu..."
"Vážně? A jakou?"
"Mluvili jsme s jednou paní, která bydlí na konci ulice, kde žije i Mel. Prý ji viděla s vaší dcerou, jak jdou směrem ke KFC, které je nedaleko. Tam jsme se před chvílí byli zeptat, jestli je tam viděli a ano, opravdu tam holky chvilku seděly. Jedna servírka, co tam pracuje, je nechtěně zaslechla, jak se baví o nějaké chatě nebo co, že tam musí ihned jít. Nemáte někde nějakou chatu?"
"Ano, máme..."
"Dejte mi prosím adresu, třeba se tam vydaly. Kus odsud je autobusové nádraží, možná se tam pokoušely dostat pěšky."

Rick nadiktoval policistovi adresu. Ten pak zavěsil a vydal se směrem k nádraží. Bylo to nádraží malé, ne hlavní, a tak tam pracoval jen jeden zřízenec, který vydával lístky a podával informace o jízdních spojích. Policista k němu došel, ukázal mu fotku holek a optal se ho, zdali je neviděl. Muž mu to odkývl. Holky viděl, ale lístky si nekoupily. Autobus jim těsně ujel před nosem, další jel až za hodinu a půl. Byla přece jen sobota, když se holky pokoušely dostat pryč, a tak prý se domluvily, že půjdou pěšky do vedlejšího města, pojedou odtamtud a pokusí se stihnout ten další autobus. A že prý se rozhodly jít po silnici.

Policista nastoupil do auta. Rozjel se po silnici a doufal, že cestou něco najde. Asi dva kilometry před městem si všiml na silnici stop od brzdících pneumatik. Zastavil, vystoupil a přešel k brzdné dráze. Chvíli si to prohlížel a přemýšlel, když k němu náhle přišel jeden muž. Vynořil se skoro jakoby odnikud..

"Promiňte, kdo jste? Kde se tu berete..."
"Jsem... Ernie."
"A kde jste se tu vzal?"
"Já tu bydlím," odpověděl a ukázal na les...
"Vy jste..."
"Ano... bezdomovec. Přespávám v jedné chajdě tady v tom lese."
"Aha, chci se vás zeptat. Byl jste tu včera dopoledne tak... mezi půl desátou a půl jedenáctou?"
"Ano, byl, dopoledne jsem tu vždycky. Proč?"
"A nevšiml jste si tu náhodou dvou dívek, které tu šly pěšky tímhle směrem?"

Ukázal mu fotku.

"Jo, ty dvě jsem tu viděl. Povídaly si. Vypadalo to, jako že utekly z domova. Ale zastavilo tu nějaký auto. Vyskočil z něj chlap a chtěl je svést. Ty dívenky odmítaly a šly dál, ale on je předjel a zastavil před nima. Tady jak jsou ty stopy od brzd. Něco jim musel asi říct nebo co, protože nastoupily."
"A jak to auto vypadalo? Barva, značka..."
"Bylo to tmavě zelený Volvo... a pamatuju si i SPZ..."

Strážník si zapsal poznávací značku. Přešel k autu a vysílačkou ohlásil, že by tu SPZ potřeboval prověřit a zjistit, komu patří plus kde ten dotyčný bydlí. Když tyto potřebné informace získal, rozhodl se, že zavolá posilu a pro jistotu kontaktoval i Ricka a Melaniina bratra Teda.

Asi za 40 minut se všichni sešli v ulici, kde měl majitel onoho auta bydlet. Našli dům i auto - bylo zaparkované na příjezdové cestě. Jeden z důstojníků do něj nahlédl a pod jednou ze zadních sedaček uviděl utržený stříbrný náramek. Rick přistoupil k autu a když náramek uviděl, vyděsil se.

"Proboha, ten je Wylie, určitě je to její. Dal jsem jí ho loni k narozeninám."
"Jste si jistý, že je to on?"
"Ano, jsem si jistý."
"Dobře, počkejte tady."

Muž zákona kývl na svého kolegu, aby šel s ním. Stoupli si ke dveřím a zaťukali. Zvonek byl totiž očividně rozbitý. Nikdo se neozýval, a tak zaťukali znova. Když nedorazila odpověď ani napodruhé, rozhodli se, že dům obejdou a podívají se, jestli někoho neuvidí oknem. Dva policisté šli z jedné strany a další dva z druhé. Obešli celý dům a v oknech neviděli žádné známky života. Jakmile si všimli, že v zadní části budovy je malé okénko vedoucí jakoby nikam, přistavil si jeden z policistů stoličku, kterou našel u plotu oddělujícího zahradu od té sousední. Stoupl si na ni a nenápadně nahlédl do okna. Uviděl Wyl a Melanii sedící vyděšeně na posteli, tisknoucí se k sobě. Obě byly natlačené na zdi. Únosce stál postele. Byl svlečený, hladil se po celém těle a pomalu své ruce posouval ke svému rozkroku.

"Máme ho. Musíme dovnitř než ty holky znásilní," křikl onen policista, co se díval dovnitř. Všichni pak rychle oběhli dům.
"Co se děje? Jsou tam? Tak řekněte něco.," dožadoval se Rick nějakých informací...
"Ano, jsou tam a my musíme dovnitř. Obáváme se možného znásilnění."

Muži zákona se začali dobývat do domu. Vyrazili dveře a vběhli dovnitř. Rick s Tedem jim byli v patách. Prohledali celý dům, když jim zbyla už jen kuchyně a za ní ona komůrka. Vpadli do ní zrovna ve chvíli, kdy se onen pedofil skláněl nad holkama a osahával je. To bylo na Ricka moc. Skočil po něm, prudce ho srazil na zem a začal do něj bušit hlava nehlava.

"Ty jeden bastarde zasranej," zařval na něj Rick. Dával mu jednu ránu za druhou a kdyby ho policisté neodtrhli, dozajista by ho ubil k smrti. Rick se s nevolí postavil a ještě si jednou kopl. Pedofil se sotva hýbal. Obličej měl plný modřin a šrámů. Krvácel z nosu a z koutku úst. Měl vyražené tři zuby, pod okem se mu začínal vybarvovat monokl. A teď ho ještě začalo bolet nalomené žebro, do kterého mu Rick mocně kopl. Strážníci zvedli muže ze země, popadli jeho oblečení válející se po místnosti a odvedli ho do kuchyně, kde ho donutili se obléknout. Pro jistotu ho obklíčili, kdyby se mu zachtělo utéct.

Rick se obrátil na holky. Jakmile byl jejich únosce z dosahu, vstaly z postele. Třásly se a plakaly. Mel šla za Tedem a Wylie k Rickovi, kterému hned padla do náruče. Potřebovala ho. Někoho, komu věřila a koem věděla, že ji bude bránit, ať se stane, co se stane.

"Tati, tatínku... je mi to tak děsně líto. Promiň mi to, že jsem utekla. Já... je to moje vina. Odpustíš mi to někdy, prosím? Hrozně mě to mrzí. Už to nikdy neudělám... slibuju."
"To nic srdíčko, už na to nemysli," snažil se ji Rick uklidnit.
"Měla jsme takový strach."
"Už se nemáš čeho bát, jsem tu s tebou, broučku. To ty mi to promiň. Kdybych tě víc poslouchal a nebránil jít na tu vaši oslavu... "
"Tati?"
"Ano?"
"Mám tě ráda..."
"Já tebe taky, holčičko moje."
"Děkuju, že jsi pro mě přišel..."
"Udělal bych pro tebe cokoliv na světě. Miluju tě."
"Tati... vezmi mě domů, prosím."

Rick, který ji do té doby objímal a snažil se ji aspoň trošku uklidnit, se podíval do jejího uslzeného obličeje, setřel potůčky, které se jí řinuly z očí a usmál se na ni.

"Rád... a moc."

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robertwhick | E-mail | Web | 1. prosince 2017 v 22:34 | Reagovat

Doctor Who is now considered a British Institute and has come a long way since it first aired on November 23rd 1963. The very first show saw the Doctor travel 100,00 years into the past to help some dim cavemen discover light. After 26 seasons and seven Doctors later the series came off our screens in 1989 much to the disappointment of the huge devoted fanbase. In 1996 an attempt was made to revive Doctor Who but it wasnt until June 2005 when it came back with a vengeance with Christopher Eccleston as the ninth Doctor that put the series back on the map as it were. It then went on for 5 years with David Tenant portraying the Doctor until 2010 when Matt Smith took over the role. Today it is still a great family show and has attracted many new fans.
<a href=https://www.cialissansordonnancefr24.com/cialis-tadalafil-femme/>https://www.cialissansordonnancefr24.com/cialis-tadalafil-femme/</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama