Otec a dcera - 4. kapitola

17. září 2011 v 11:42 | Joli |  StarGate
Otec a dcera - 4. kapitola



(druhý den ráno)

Rick celou noc nespal a snažil se Wyl dovolat na mobil. Ten byl ale vypnutý, a tak se druhý den rozhodl, že bude volat policii.

Když policisté dorazili, Rick jim popsal situaci. Muži zákona si vše zaznamenali a slíbili, že udělají, co budou moci, ale Rick se obával, aby to vůbec vše stačilo. Miloval ji - byla to přece jeho dcera. Ale až teď, když nevěděl kde je, a musel žít v nejistotě, zda-li je v pořádku... tak až teď si bolestně uvědomil, jak moc pro něj jeho dcera znamená a jak moc mu na ní záleží.

* * * * * * * * * *

Wyl se probudila jako první. Vzbudila Mel, a poté se začala přehrabovat ve svém batohu, který si vzala s sebou. Vyndala z něj mobil a chtěla zavolat Rickovi, aby si pro ni přijel, ale ve chvíli, kdy vytáčela jeho číslo a na druhé straně to začalo vyzvánět, vešel do místnosti jejich únosce. Zmerčil Wylie pohledem. Rick to mezitím na druhé straně zvedl.

"Wylie? Wylie! Kde jsi, přijedu pro tebe."
"Tati, prosím, přijeď. Mám strach."
"Kde jsi?"

V tu chvíli však muž vyrval Wylie mobil z ruky, vyndal z něj simku a baterii a obojí spláchl do záchoda.

"Žádné volání nebude, jasné?" řekl výhružně. Následně ukázal na prázdnou skřínku, na niž při příchodu hodil dvě misky, které obsahovaly cosi, co mělo vzdáleně připomínat jídlo, a dívkám řekl, že je to jejich potrava na celý den. Poté vyšel z místnosti a holky opět zamkl.

"Mel, co budeme dělat? Já chci odsud."
"Já nevím."
"Proč mě to nenapadlo dřív zavolat tátu?"
"Wyl, neobviňuj se, není to tvoje vina."
"Ale ano, je. Měla jsem poslechnout tátu a Amy a zůstat doma s Olívií."
"Wyl, teď už je pozdě na to říkat co by, kdyby. Musíme myslet na to, jak se odsud dostat. Přece tu nezůstaneme věčně ne?"
"Jo, dobře. Ale jak odsud utečeme? Oknem se ven nedostaneme, je moc úzké. A dveře nám ten chlap taky neotevře jen tak. Navíc, má pistoli. Mám strach."
"Já vím, také se bojím, ale zvládneme to, uvidíš."

* * * * * * * * * *

"Ricku, co se děje?"
"Ona... volala mi... a byla děsně vyděšená. Klepal se jí hlas. Chce, abych pro ni přijel, ale nestihla mi říct, kde je. Co když ji někdo... unesl? Amy, já se bojím... co mám dělat? Někdo mi unesl moji holčičku. Jestli se jí něco stane..."

Rick se sesul na gauč. Třásl se po celém těle a z očí mu tekly slzy. V obličeji rázem vypadal o několik let starší.

"Ricku, my je najdeme, uvidíš. Budou v pořádku, jsou to statečný holky," utěšovala ho Amy, která si sedla vedle něj. Sama na tom však byla mizerně a bála se. Rick měl hlavu složenou v dlaních a už nedokázal více udržet své emoce.
"Hele, mám to zavolat těm policistům, co tu byly, že ti Wylie volala?"
"Jo, prosím... já už nemohu... nemohu dál..."

Amy mu dala podpůrně ruku na rameno, aby věděl, že je tam s ním. Pak zašla pro mobil a zavolala na číslo, které jim tam policisté nechali.

O dvacet minut později před jejich domem zastavilo policejní auto a z něho vystoupili dva muži středního věku. Amy jim otevřela dveře, a pak spolu vstoupili do obýváku. Pozdravili Ricka a ten jim jen nenápadně pokývl hlavou zpět.

"Prý... vám vaše dcera volala."
"Ano, volala... a má strach. Někdo ji zřejmě unesl. Přišli jste mezitím na něco?"
"Bohužel ne. Ptali jsme se lidí okolo Melaniina bydliště, ale nikdo si jich tam nevšiml. Pátráme však dál. Ještě nám zbývá několik domů v okolí jejího domova."
"Děláte moc málo."
"Co... prosím?"
"Že děláte moc málo... ty domy jste měli mít už dávno prověřené..."
"Pane, děláme co se dá, věřte nám..."
"Ale to nestačí..."
"Zkuste se prosím uklidnit... chápeme, že..."
"Nic nechápete. A uklidnit se vážně nehodlám. Moje dcera je někde tam venku. Někdo ji unesl a ona má strach. A já mám strach o ni. Ne malej. Tak mi laskavě neříkejte, abych se uklidnil. Uklidním se až tehdy, až bude moje holčička doma. V pořádku," rozkřikl se na ně Rick a vstal prudce z gauče, na kterém do té doby seděl.

Policisté se zarazili a nevěděli, co na to odpovědět. Rick je však "zachránil", když jim řekl, aby šli laskavě po svých a pokračovali ve vyšetřování. Když odešli, Rick se přesunul do kuchyně, z lednice vytáhl skotskou a dal si jednu na posilnění.

"Ricku, alkoholem nic nevyřešíš..."
"Já vím, Amy, ale musel jsem si nalít... promiň. Ty víš, že normálně moc nepiju, ale... já.. víš... připadám si tak děsně bezmocnej. Chtěl bych za svou holčičkou, ale nevím, co mám dělat. Já ji chci zpátky... děsně moc."
"Já vím, miláčku. Taky ji chci zpátky, ale musíme věřit, že je najdou... dřív..."
"Dřív než co? Dřív než je zmlátěj? Znásilněj? Zabijou? To jsi chtěla říct? To ti pěkně děkuju. Víš, jak zvednout náladu."
"Promiň, Ricku, takhle jsem to nemyslela... já..."
"To nic, omlouvám se. Neměl jsem to říkat. Nemůžeš za to, ale bojím se, že se jim něco stane... a jestli ano, nikdy si to neodpustím...nikdy."
"Najdou je... určitě ano."
"Jak to víš?"

* * * * * * * * * *

Holky seděly na posteli. Oči měly rudé od pláče a kručelo jim v břiše, protože ta šlichta, co dostaly, nebyla poživatelná. A hlavně jí bylo pro dvě málo. Navíc jim únosce sebral věci, které u sebe měly. Nevěděly, jak dlouho tam seděly od jeho posledního příchodu.

Náhle se rozevřely dveře a stál v nich on.

"Kdo jste... co od nás chcete?"
"Nějaká zvědavá, holčičko, nezdá se ti?"

Wyl s Melanií se instinktivně posunuly na posteli co nejdál od něj. Bály se ho. Jak se na ně díval. Jeho pohled, tak slizký, upřený na ně, plný touhy po nich... a to je děsilo. Měly z toho nepříjemný pocit. V tu chvíli jim došlo, že se dostaly do rukou pedofila.

5. kapitola - zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama