Otec a dcera - 1. kapitola

17. září 2011 v 11:39 | Joli |  StarGate
Název: Otec a dcera
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Páry: Amy/Rick
Žánr: rpf, napětí, drama
Věk: 15+
Osa: nezařazeno
Délka: kapitolovka
Stav: dokončené
Synopse: Když má puberťačka své období vzdoru a uteče z domova.



"Ježiš, tati, tak dělej, tobě to děsně trvá..."
"Hej, Wyl, kam spěcháš? Máme spoustu času. U školy jsme autem za pět minut," namítl Richard své dceři.
"Jo, ale nestihnu pokecat s kámoškama."
"Nemáš na to přestávku?"
"No jóóó, ale to je málo..."
"Ach jo, vy holky jedny ukecaný..."
"Tati, prosim tě." Wylie dala oči v sloup.
"Tak pojď, jedeme."

Rick a Wylie nastoupili do auta a rozjeli se směrem ke škole. Wylie chodila do osmé třídy a stávala se z ní mladá dáma. A hlavně se z ní začala stávat puberťačka se vším všudy.

Už tři roky bydleli u Amy - od doby, co jí Rick vyznal lásku. Byli spolu šťastní. Lidé se sice Rickovi občas pošklebovali, že je pod pantoflem, když žije v takovém babinci se třema "ženskejma", ale Rick se tomu jen smál. Všechny miloval. Amy pro něj byla ztělesněním dokonalé ženy a manželky - ano, před rokem a půl se vzali - a Olívie byla jeho malá princeznička, kterou miloval jako svou vlastní. Ona si pro změnu zamilovala jeho. Dokonce mu začala říkat tati. A Amy zase měla moc ráda Wylie. Ta si však poslední dobou připadala děsně odstrčená. Olívie začala ten rok chodit do školy, do první třídy, a tak se točilo vše kolem ní. Aby se naučila pořádně číst a psát a aby si zvykla na školní povinnosti a nějaký řád. Šlo jí to velmi dobře. Rick s Amy ji za to často chválili a to přišlo Wylie nefér. Sama se učila na jedničky, ale nikdy se tolika pochval nedočkala. Měla Olívii moc ráda, jako svoji doopravdickou sestru, ale poslední dobou na ni často žárlila. Ve všem. Jak se jí všichni věnujou, zajímají se o ni a pomáhají. Nebyla to však jen škola. Připadalo jí, že nikoho nezajímá. Bylo jí sice 14, ale ač ještě v těle dítěte, chtěla se řadit už mezi dospělé a být jim rovna. A aby ji tak všichni brali. Ne jako dítě - malou roztomilou holčičku, co si ještě hraje s panenkama.

Když dojeli ke škole, Wyl zahučela pozdrav a při vystupování z auta se na Ricka ani nepodívala. Hned se připojila ke skupině dívek jejího věku stojících před budovou. Rick je chvilku pozoroval, a pak odjel.

* * * * * * * * * *

Hodiny nedalekého kostela odbíjely šest večer, když konečně přišla domů.

"Kde jsi byla, Wylie?" bylo první, co zaslechla.
"Kde bych byla, u Melanie."
"A proč jsi nezavolala, že k ní jdeš? Měla jsi tu být už ve tři hodiny. Měli jsme strach..."
"Jen se nedělej, tati. Vím, že byste si toho ani nevšimli, že jsem byla tak dlouho pryč, kdybych nepřišla."
"Co to říkáš? To není pravda," namítl okamžitě Rick.
"Tak když jste se o mě tak strachovali, proč jste mi nezavolali na mobil?"
"Protože..."
"... vidíš, nemáš žádný argumenty," nenechala ho Wylie domluvit.
"Hele, dceruško, nejsi nějaká drzá náhodou?"
"Ne, nepřipadá mi," odpověděla ledabyle.
"Měli jsme... a snad ještě máme dohodu. Budeš včas chodit do školy, uděláš si úkoly, a pak můžeš chodit ke kamarádům a užít si odpoledne podle svého, když nám řekneš kam jdeš. Nějak to poslední dobou zanedbáváš, nezdá se ti? Řekl bych, že ti dáváme celkem volnost, co říkáš?"
"Hlavně, že vy dva to dodržujete."
"Co tím myslíš?" nechápal dívčin otec.
"No jak jsi říkal, když přijdu včas ze školy a udělám si úkoly, mohu strávit odpoledne podle svého..."
"Ano, tak jsme se domluvili," přikývl Rick.
"Tak co ten minulý čtvrtek? Jak jsem musela hlídat Olívii, zatímco jste s Amy jeli na to natáčení toho nesmyslu pro charitu, na kterou stejně nikdo nepřispívá. Podle úmluvy jsem přišla ze školy v kolik jsem měla přijít a udělala hned úkoly. Domluvila jsem si na ten den sraz s holkama a podle naší úmluvy jsem na něj mohla, ale nešla, protože jsem musela hlídat svoji dokonalou sestřičku, kterou tu všichni obskakujete jako by to byl bůhví jakej zázrak. A mě si ani nevšimnete."
"Nepřeháníš to trochu?" okřikl ji.
"Ne nepřeháním, tatínku..." odsekla sarkasticky, otočila se a chtěla jít do svého pokoje.
"Až přijdeš zpátky na večeři, tak si o tom ještě promluvíme, je ti to jasný? Takhle se chovat nebudeš," zavolal na ni Rick a začínal být trochu naštvaný. Věděl, že se jeho dcera dostává do problémového věku, a čekal, že s ní puberta bude mávat, ale nikdy by ho nenapadlo, že takhle bude mluvit o Olívii.

* * * * * * * * * *

Wylie vešla do svého pokojíčku a pro jistotu zprudka zavřela za sebou dveře, aby to dole slyšeli. Lehla si na postel a rozplakala se. Ach jo, to je nespravedlivý. Udělám jednu věc špatně a hned je oheň na střeše. I kdybych udělala to, co po mě chtěj, k ničemu by to nebylo. Jsem jim ukradená. Nemaj mě rádi... jen mě využívaj. Sami se baví a já abych všecko odnášela a dělala za ně... a co z toho mám.

* * * * * * * * * *

"Wylie, večeře, pojď dolů."

Ticho.

"Tak Wylie, slyšíš?" zopakoval Rick, když jeho dcera dlouho nešla.
"Půjdu se za ní podívat."
"Jo, díky Amy," usmál se na svoji ženu.

Amy vyšla po schodech do patra a přistoupila ke dveřím Wyliina pokoji. Zaťukala, a když uslyšela slabé "dále", vešla. Wylie ležela v posteli. Už neplakala, ale oči měla rudé od slz. Amy si k ní přisedla.

"Wyl, srdíčko, co se děje? Ty jsi plakala?"
"Ne... to je dobrý. Jsem v pořádku."
"Klidně mi to řekni, bude to jen mezi náma holkama. Neřeknu to tátovi, jestli nechceš."
"To nejde..." zakroutila dívka hlavou.
"Proč ne?"
"Prostě ne... a už se neptej... prosím."
"Dobře. Tak pojď už je večeře," usmála se na ni Amanda.
"No jo, už jdu..."

Wyl se v koupelně trochu podařilo zamaskovat stopy po pláči, a pak sešla do kuchyně.

"No konečně. Už jsme na tebe čekali. Tak teda dobrou chuť."

Wylie se nenápadně zašklebila na Rickův účet, ale ten si toho nevšiml.

* * * * * * * * * *

Když dojedli, seskočila Olívie ze židle a šla se do obýváku dívat na pravidelnou pohádku. Wylie mezitím pomalu vstala, položila svůj špinavý talíř na ostatní, a poté se chtěla vrátit do svého pokoje.

"Wyl, pomoz Amy s nádobím, ano?" požádal Rick svoji dceru.
"Proč zase já? Proč nepomůže taky jednou Olívie?" protestovala Wylie.
"Ta je moc malá..."
"Malá? Je jí sedm. Utřít pár talířů snad dokáže ne?"
"Nezačinej zase, ano?"
"Já nic nezačínám. To ty..."
"Prostě jdi Amy pomoct, ano? Můžeš to pro mě udělat?"

Wyl dala oči v sloup a odešla do kuchyně. Rick stál udiveně v jídelně a marně přemýšlel, jestli neudělal ve výchově své dcery něco špatně. Nakonec to vzdal, protože ho nic nenapadlo. Doufal, že to je jen puberta a že z toho vyroste... a to co nejdřív.

* * * * * * * * * *

Byl pátek večer a Wylie seděla po tmě ve svém pokojíku. Byla naštvaná. Pohádala se s Rickem a zcela zbytečně. Vůbec ji neposlouchal. Snažila se mu to vysvětlit, ale nemělo to smysl. Nedavno ji pozvali na oslavu narozenin jednoho spolužáka, který bydlel několik bloků od nich - měla tam přijít skoro celá třída a mělo to proběhnout za dohledu jeho rodičů. Rick jí to však nechtěl povolit. Prý zas měla hlídat Olívii a její kamarádku, jejíž rodiče měli jet v sobotu dopoledne na služební cestu a večer se zase vrátit. A samozřejmě - dívku neměl kdo hlídat. Wyl volala rodičům Amy. Kdyby na to přišlo, mohly by přijet a o Olívii se postarat, ale Amy s Rickem je nechtěli zatěžovat, prý o nic nešlo. Jen o to, že Wyl jednou oželí oslavu a zůstane doma. Sám Rick s Amy se měli zúčastnit jedné akce na podporu dětí postižených dětskou mozkovou obrnou.

* * * * * * * * * *
(sobota ráno)

Byla rozhodnutá, že to udělá to. Musela to udělat, aby věděli, že ona to myslí vážně. Chtěla, aby si uvědomili, že je taky člověk. Člen rodiny, jedinec, osobnost, která má své názory a potřeby. Oblékla se a na záda si dala batoh. Rozhlédla se po pokoji, jestli něco nezapomněla, a když ji nenapadlo už nic dalšího, co by mohla potřebovat, a odemkla dveře pokojíku. Do té doby byla totiž zamčená, aby měla jistotu, že ji nikdo nenačapá při balení, a nebude se jí snažit v tom zabránit. Přečetla si ještě jednou dopis, který napsala. Poté ho vložila zpět do obálky a položila na uklizený stůl, aby ho hned našli. Následně otevřela okno. Vylezla z něj a po okapové rouře pomalu slezla dolů. Snažila se nedělat žádný hluk, přesto byla ráda, že jejich pes nespí přes noc v boudě, ale v domě. Když byla konečně dole, přeběhla zahradu, otevřela branku, zase ji za sebou zavřela a vydala se ulicí k centru. Okolo půl osmé stála před domem, kde bydlela Melanie - její nejlepší kamarádka. Její rodiče byli na víkend u známých, a tak byla sama doma se svým starším bratrem. Wyl ji prozvonila, aby jí dala vědět, že už je tam.

* * * * * * * * * *
(mezitím u Andersonových doma)

"Wylie, mohla bys konečně vstát už? Za chvíli s Amy odjíždíme... tak Wyl!"
"Co se děje, Ricku?" zeptala se Amanda svého manžela.
"Nevím. Asi ještě spí nebo co... jdu se za ní podívat."


Rick vyšel do patra a zaťukal na dveře Wyliina pokoje. Když nepřišla žádná odpověď, zaťukal znova. Nezareagovala však ani tentokrát, a tak Rick neváhal a vešel. Pokoj byl prázdný.


"Wyl, neblbni! Na tohle jsi snad už dost velká, aby ses někde schovávala. Vylez! Tak kde jsi, sakra? Nechtěj mě naštvat, dneska na to fakt nemám náladu ani čas... tak slyšíš?"


Prohledal celý pokoj, ale nikde ji nenašel, ani pod postelí, ani ve skříni, ani nikde jinde, kam se s radostí schovávala, když byla menší a chtěla, aby ji hledal. Za to si však všiml obálky ležící na jejím stole. Byla nadepsaná "tátovi".


2. kapitola - zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama