Jsem tu - jen a jen pro tebe (část 3)

8. září 2011 v 13:04 | Joli |  StarGate
Jsem tu - jen a jen pro tebe - část 3.


(ten samý den na policejní stanici)

"A vy vážně nevíte, kdo by to mohl udělat? Kdo by na vás mohl mít spadeno, že jste se vdala za pana Andersona."
"Já... vážně nevím, nikdo mě nenapadá."
"Teď to asi bude osobnější, ale přesto se musím zeptat - byla jste vdaná už dříve?"
"Ano... byla. Ale s Alanem jsme se rozvedli... teda spíš já se dala rozvést s ním."
"Proč?"
"Neklapalo to mezi náma. Víte, pokoušeli jsme se o dítě, ale já dvakrát potratila. Bolelo mě to a ještě bolí... do teďka. Alan se s tím nedokázal vypořádat a obviňoval mě, že jsem neschopná a že to snad dělám naschvál nebo co. Jednou mě i uhodil. Skončila ksem na pohotovosti, a tak jsem se s nim dala rozvést."
"Paní Andersonová... a nemyslíte, že by to mohl být on, kdo za tím vším stojí?"
"Alan? To já nevím... vážně nevím."
"No každopádně necháme váš hlídat dům a kdyby vám přišel ještě nějaký dopis, ihned to hlašte, ano?"
"Ano, samozřejmě... děkuju."
"Nemáte za co... držte se."

Amy vyšla z výslechové místnosti. Na chodbě na ni mezitím čekal Rick.

"Tak co?"
"Řekla jsem jim to všechno. Prý nám dají hlídat dům."
"Jo dobře..."

Další týden se nic nedělo a Amy si začala už říkat, že to byl jen nějaký krutý žert. Ale záhy byla vyvedena z omylu, když se jí ve čtvrteční ranní poště objevil další dopis se stejným obrázkem a tímto textem: "Asi sis myslela, že si dělám jen srandu. Ale ne, milá Amy, já to myslím vážně. Jestli se do konce tohoto týdne nezbavíš toho bastarda Andersona, tak už ho potom nikdy neuvidíš živého."

Amy se sevřelo srdce strachem a úzkostí. "Ricku," zašeptala a do očí se jí hrnuly slzy.

* * * * * * * * * *

"Ricku, co budeme dělat?"
"Já nevím, broučku."
"Nechci, aby se ti něco stalo."
"To chceš přistoupit na ten rozvod? Vždyť ani nevíš, kdo to je."
"Nevím no... ale mám strach."
"Hele, rozvést se nenecháme... nic se mi nestane, dám na sebe pozor.."
"Ale Ricku..."
"Amy, neboj, vím, co dělám..."

Blížil se konec týdne - konec lhůty, do kdy se měla Amy rozejít s Rickem. Čím víc se to blížilo, tím byla nervóznější a vystrašenější. V pondělí ráno se probudila velmi brzy. Rick ležel vedle ní a očividně měl ještě půlnoc. Strašně mu to záviděla, protože ona skoro celou noc nespala. Sešla do kuchyně a dala na kávu. Věděla, že už neusne, a tak si potřebovala dát něco, co by ji trochu povzbudilo. Seděla v kuchyni a dívala se do hrnku. Pak najednou uslyšela nějaké šramocení u vchodových dveří. Vylekaně k nim vzhlédla a uviděla, jak někdo prošel okolo. Přešla ke skříňce, kde měla schovanou pistoli, kterou si před nedávnem pořídila. Měla děsný strach a s ní si připadala aspoň trošinku bezpečněji. Vzala pistoli do ruky a šla pomalu k hlavnímu vchodu. Odhrnula záclonu, která visela na okně vedle hlavních dveří, a pohlédla ven. Nikoho však nezahlédla. Pomalu otočila klíčem a otevřela dveře. Nikdo venku nebyl, ale všimla si obálky ležící na rohožce. Děsně se vyděsila. Rozhlédla se okolo, ale nikde nikdo. Rychle popadla obálku, prudce zavřela dveře a zamkla na dva západy. Vešla zpět do kuchyně a posadila se. Rozevřela obálku a třesoucíma se rukama z ní vytáhla papír. Byl tam obrázek, tentokrát na něm byl nakreslený Rick s páskou přes oči a rukama zavázanýma za zády. A k tomu připsaný text: "Máš, co jsi chtěla, Amy. Už toho svýho Andersona nikdy neuvidíš. Ne živého."

Amy upustila papír a zatmělo se jí před očima. Vrátila se zpět do ložnice, ani nevěděla jak. Rick už však v ložnici nebyl.

"Ricku????? Ricku!!!! Rickuuuuuuuuuuuuuuuuu..."

* * * * * * * * * *

Našli ji v ložnici ležet v mdlobách. Chvíli jim trvalo, než ji vyvedli z mrákot.

"Ricku?? Kde je??? Kde je můj manžel??"
"On... tu není."
"Cože??? Ne. to není možné... má ho. On ho má. Ten cvok... on mu ublíží," Amy plakala a celá se třásla. "Já chci svýho Ricka zpátky..."
"My víme, paní Andersonová... najdeme ho."
"Ale jak?"
"Vážně nevíte, kdo by to mohl být?"
"Nemám ponětí... přiveďte mi ho zpátky... prosííím."
"Uděláme, co je v našich silách..."

Náhle uslyšeli zvonění mobilního telefonu.

"To je vaše, madam..."

Amy to zvedla...

"Ano, Andersonová?"
"Ahoj Amy... máš co jsi chtěla..."
"Kdo jste? Co po mě chcete? Nechte Ricka na pokoji, je vám to jasné?"
"Ty mě nepoznáváš?"

Amy byl ten hlas povědomý, ale nevěděla odkud... pak jí to ale došlo...

"Alane?"
"Ano, Amy, to jsem já."
"O co ti jde? Proč mě nenecháš na pokoji? Kde jsi? A kde je Rick? Jestli mu něco uděláš, tak..."
"Tak co?"
"Kde je?"
"Mám ho tu u sebe. Jestli ho chceš vidět, tak za náma přijeď... ale sama, je ti to jasný? Žádný policajti, nic. Jestli tu uvidím jedinýho chlupatýho, odprásknu Andersona."
"Do.. dobře... kde jste?"
"Ve staré ocelárně... přijeď za hodinu."
"Dobře... dej mi Ricka k telefonu... slyšíš??

Alan to ale položil.

* * * * * * * * * *
(v ocelárně o hodinu později)

"Alane?? Kde jsi?? Tak kde jsi? Ozvi se!"
"Jsem tady..."

Amy se s úlekem otočila a uviděla Alana, jak míří pistolí na Ricka, který měl v puse roubík, ruce svázané dozadu a na nohách okovy, aby nemohl utéct.

"Pusť ho..."
"To nebude tak jednoduché, Amy..."
"Alane, proč to děláš?"
"Rozhodl jsem se, že se tady zbavím tvého manžílka a ty se ke mně vrátíš..."
"Cože? Nikdy se k tobě nevrátím..."
"Ale ano, vrátíš..."
"A proč bych to asi dělala?"
"Protože to říkám. Pořád nechápu, proč zrovna on. Nedá ti o nic víc než já. Nebo snad ano? Nebo snad ano? Máš s ním dítě, které jsi vždycky tak chtěla? Hm? Nemáš. Ale se mnou ho mít můžeš... "
"Já dítě ale mít nechci... ne s tebou... cožpak to nechápeš?"
"A s ním ano?"
"Ano... ano ano ano... nech ho na pokoji..."
"V čem je lepší než já? Co má on, co já ne? To je mezi námi takový rozdíl?"
"Jo a veliký..."
"A jaký??"
"On by mne nikdy neuhodil... a nikdy by mi nekladl za vinu, že za potrat můžu já. Nikdy by mi neřekl, že potrat je moje vina..."
"Byla to tvoje vina... ano, milá Amando."
"Jak tohle můžeš... ty jsi šílenec, Alane. Jsi nemocný... musíš se nechat léčit."

Alan neodpověděl a začal se smát jako vyšinutý psychopat.

"Alane, nech ho jít... pusť ho. Jestli mě pořád ještě miluješ, udělej to... prosííím."
"Kdo řekl, že tě miluju? Chci, abys byla se mnou, ale ne proto, že tě miluju, ale protože nechci, abys byla s někým jiným... a hlavně ne tady s ním..."
"Co ti udělal, že ho nemáš tak rád?"
"Co? Jak se můžeš vůbec takhle zeptat? Co mi udělal... vzal mi tě, to mi udělal..."
"Já od tebe odešla sama, jestli jsi zapomněl. On s tím nemá nic společného."
"Jak to, že ne? Když jsme se rozešli, začali jste ty svý techtle mechtle podezřele brzo, nezdá se ti??"
"O čem to tu sakra mluvíš??"
"Už vím, jak to bylo... tys to vážně celu době dělala sama. Schválně sis to zařídila, abys potratila. Pak jsi mě donutila, abych ti jednu vrazil... a ty ses se mnou pak mohla rozvést. Jen abys byla s ním..."
"Alane, to není pravda. Mluvíš naprosto z cesty..."
"To ty mluvíš z cesty. Takže teďka ti toho tvýho úžasnýho manžela zastřelím. Jeho vlastní pistolí. Pak zastřelím tebe. Otřu svoje otisky, a pak v rukavicích vložím pistoli jemu do ruky. Bude to vypadat tak, že tě zastřelil, protože sis to nakonec rozmyslela a chtěla se s ním rozvést. On tě pak viděl umírat, nevydržel to a zastřelil se sám. A na mě si nikdo ani nevzpomene."

To už policistům stačilo. Vyběhli ze svých úkrytů a začali Alana obkličovat. Ten jak je zmerčil, věděl, že je s ním konec, ale na poslední chvíli se rozhodl, že se pokusí jim ublížit. Namířil Rickovi na místo, kde měl srdce. Rick však stačil v rámci svého omezeného pohybu uhnout, a tak když Alan vystřelil, nezasáhla ho kulka do srdce, jak Alan doufal, ale ramene. Rick se skácel k zemi. Policisté se vrhli na Alana, odzbrojili ho a spoutali. Amy přiskočila k Rickovi, sundala mu roubík a rozvázala ruce, ale pouta na nohou mu rozdělat nedokázala, protože neměla klíč a k Alanovi se jí nenapadlo podívat.

"Ricku..."
"Amy, jsi v pořádku?"
"Ano, nic mi není."
"Je mi to..." nedořekl však, protože ho Amy přerušila.
"... pšššt, nenamáhej se... budeš v pořádku, slibuju..."

Rick byl odvezen do nemocnice, kde se podrobil operaci. Průstřel byl naštěstí čistý, takže zákrok proběhl bez komplikací a Rick byl během pár dní propuštěn do domácího léčení. Alana mezitím vzali do vazby, kde čekal na soudní proces. Ten trval několik hodin, ale nakonec byl poslán do vězení... a to na hodně dlouho.

* * * * * * * * * *
(o rok později)

"Ricku?!?"
"Amy, co se děje?"
"Miminko chce ven..."
"Cože???"
"Já budu rodit..."

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama