close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chata (část 3)

12. září 2011 v 17:09 | Joli |  StarGate
Chata - část 3.



Druhý den ráno nebylo po bouřce ani památky. Do vikýřového okýnka se draly sluneční paprsky a dopadaly Sam do usměvavého obličeje. Ještě spala, ale usmívala se. Zdálo se jí, že leží vedle Jacka, v jeho náruči, po nádherně strávené noci.

Venku zazpíval kos a ji to probudilo. Měla zavřené oči a znovu si přehrávala v hlavě svůj sen. Po chvilce si uvědomila, že není sama. Pomalu otevřela oči a vedle sebe spatřila stále spícího Jacka. Došlo jí, že ten sen, co se jí ještě před chvílí zdál, byl reálný. Že se to doopravdy stalo a jí se to pak promítlo do jejího snění. Na rtech se jí objevil úsměv, když si vzpomněla na jejich společně strávenou noc. Nikdy nezažila nic tak nádherného. Náhle ji však zaplavil nepříjemný pocit. Těžký jak nejhorší noční můra. Co bude dál? Proboha... já se s ním fakt vyspala. Jestli se tohle někdo dozví, budeme z toho mít průšvih...

Byla dokonale rozhozená. Posadila se na postel a začala se třást. Panikařila. Chtělo se jí smát a zároveň plakat. Co to se mnou jen je? Nemohla ten pocit ze sebe setřást. Ani si nevšimla, že se Jack vedle ní pohnul a probudil se.

"Sam? Co se děje? Co je s tebou?"

Neodpověděla. Očima těkala kolem sebe. Vnímala ho tak na půl. Bála se. Vzal ji kolem ramen a druhou rukou ji pohladil po tváři. Lehce přitlačil a donutil ji tak, aby se na něj podívala. V očích jí viděl strach, bezmoc, slzy

"Sam, co se stalo? Mluv se mnou, prosím..."
"Jacku, co jsme to..."
"O čem to mluvíš?
"My dva... v noci..."
"Sam? Co to říkáš? Ty... toho lituješ? Já myslel, že se ti to líbilo. Bylo to přece úžasný... a krásný..."
"... ano, to bylo," přerušila ho. "Ale já z toho mám strach..."
"Tomu nerozumím."
"Bojím se, protože se mi to moc líbilo být jen s tebou. Vedle tebe... v tvé náruči. Mám strach, že se mi to vymstí."
"Co by se ti mělo vymstít?"
"Pokaždé, když jsem byla s chlapem, kterýho jsem milovala... nebo si aspoň myslela, že ho miluju, tak to bylo na začátku vždycky bezvadný, ale pak to skončilo příšerně a já zjistila, že jsem zas naletěla. Že jsem zase narazila na někoho, kdo mě chtěl dostat jen do postele. Kdo mě jen sprostě využil. Pak jsem poznala tebe a zamilovala se. Strašně moc. A teď tohle. Já... víš... nikdy jsem neměla štěstí na chlapy. Ale ty jsi jinej než oni. Než ti, co jsem měla dřív. Cítím, že jsi první, kterej mě má rád takovou, jaká jsem uvnitř a ne jen proto, jak vypadám. A já tě děsně miluju. Díky tobě konečně vím, co je to doopravdy láska. Já ji s tebou zažila. Ale naše práce - bojím se, že kvůli naší práci to skončí. Že se to nějak pokazí a mě se zhroutí všechno, co jsem si vysnila. Víš, po včerejšku se to změnilo. Všecko... od základů. Poprvé jsem směla svobodně milovat někoho, koho si vybralo moje srdce a ne někoho, koho jsem si usmyslila, že budu milovat. Vím, asi to nedává smysl, ale já to tak cítím. Že jsi jinej než ostatní. Že se ke mně chováš jinak. Že bys mě nikdy neublížil... nevyužil. A nedělal nic, co bych nechtěla. Teď mám strach, že na to někdo přijde a já tě ztratím. Na vždycky..." nebyla schopná pokračovat. Bylo to silnější než ona. Po tváři jí stékaly proudy slz a třásla se po celém těle. Objal ji a pevně k sobě přitiskl. hlavou se mu zabořila do ramene.

"Jacku, drž mě prosím..." zavzlykala a ruce mu obtočila kolem zad. Přitáhl ji ke svému tělu, co to dalo. Chtěl ji nějak utišit, ale nenapadalo ho jediné slovo. V hlavě měl jak vymeteno.
"Sam, nedovolím jim, aby mezi v nás vstoupili."
"Jak to chceš udělat? Přijdou na to. Určitě na to přijdou... a my půjdeme před soud..."
"Šššš, nikdo před soud nepůjde..."
"Když se to provalí, tak ano. Ani jeden se nebude chtít vzdát své kariéry a nebude o to ani žádat toho druhého."
"Sam, třeba ani nebudeme muset..."
"Jacku, ty víš moc dobře, že dokud budeme oba v armádě, nikdy nebudeme moct být spolu. Ne takhle."
"A co když ano?"
"O čem to mluvíš?"
"To nech na mě. Vyřešíme to."
"Ale jak?" nechápala.
"Uvidíš. Teď na to nemysleme, ano?"
"Když já..."
"Sam, neboj se. Nikdo nás neviděl, jsme tu odříznuti od civilizace. A než se to vyřeší, tak to těch pár dní v SGC vydržíme. Ale dokud jsme tady, budeme si to spolu užívat ano?"

Usmála se na něj. Neměl ani tušení, jak mu za ta slova byla vděčná.

Asi hodinu a půl leželi na posteli v náruči toho druhého a povídali si, když Jackovi zazvonil mobil...
"O'Neill..."
"Tady seržant Russell. Jsem velitel hasičské jednotky zasahující při povodních ve městě nedaleko vaší chaty. Znáte doktora Daniela Jacksona?"
"Ano, znám, proč?"
"Kontaktoval mne a sdělil mi informace o vaší situaci. Omlouvám se, že to takhle trvalo, ale jak vám asi váš kolega sdělil, nemohli jsme k vám jet kvůli zatopené silnici. Nevím, jak to vypadá tam u vás, ale voda ze silnice už opadla, takže se tam dá projet až na křižovatku, na které se zabočí a jede se tam k vám. Posílám vám tam lidi."
"Vážně? No to je skvělé. A řekněte jim, pokud ještě nevyjeli, tak aby nám vzali něco k jídlu. Jedli jsme naposled předevčírem. To, co jsme měli včera se nedá považovat za jídlo."
"Dobře, rozumím. A ještě jednou se omlouvám, že jsme k vám neposlali někoho dřív."
"Chápu, nic se neděje. Budeme čekat. Děkujeme, nashle."
"Nashle."

Jack položil telefon a otočil se zpátky k Sam.

"Jedou pro nás. Teda... posílaj nám sem pomoc."
"To je dobře, ale..."
"Jaké ale?"
"Až sem přijedou, budeme muset dělat, že se nic nestalo. Víš dobře, že to bude těžké, protože se to stalo."
"... já vím, Sam, ale řekl jsem, že to nebude dlouho trvat a my budeme moci být spolu. Nebudeme se muset skrývat. Před ničím a před nikým..."
"Slibuješ?"
"Slibuju... jako že se O'Neill jmenuju."

Usmála se na něj. Pohladil ji po tváři a něžně políbil. Leželi ještě chvilku, a pak vstali. Museli. Pobrali, co se dalo a co věděli, že budou potřebovat. Poté sešli dolů. Jack se obával toho, co spatří, ale nakonec to nebylo tak děsné. Voda se vystoupala do výšky 35 centimetrů, ale pomalu klesala. na zdech zbyly jen stopy. Naštěstí toho nebylo moc zničeno. Jen se muselo počkat, až voda zmizí úplně, a pak odstranit nánosy čehosi, co voda s sebou přinesla. Jack otevřel dveře. Dovnitř se nahrnula další voda a trochu rozvířila hladinu. Zaklel. Byl však rád, že nemá žádný sklep, protože by ho musel uklízet. Tak si aspoň ušetřil práci. Vyšel pomalu ven. Sešel ze schodů. Dole mu byla voda po kolena. Pomohl Sam, a pak se vydali směrem k cestě, odkud měla dorazit pomoc.

* * * * * * * * * *

Drahý strejdo,

kdybys tu jen byl. Chtěl bych ti toho tolik říct, ale vím, že už nebudu moct. Tak to aspoň píšu, i když si to nebudeš už nikdy moct přečíst. Cítím totiž, že se s tím musím "někomu" pochlubit. Prostě to ze sebe dostat. Vím, že kdybys žil, byl bys to ty, komu bych to řekl. A také vím, že bys na mne byl hrdý.
Když jsem byl malý, říkal jsi mi, že chlap má udělat za svůj život tři zásadní věci. Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Dělal jsem si z toho vždycky srandu, ale jak šel čas, tak mi to tak srandovní nepřišlo. Měl jsem čas přemýšlet a čím jsem byl starší, tím častěji jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych tu po sobě něco zanechal. Dům a strom by tu byly. Už delší dobu. A zanedlouho tu bude i syn a s tím i druhá šance být znovu otcem. Nová příležitost. A já udělám vše, co bude v mých silách, abych nezklamal.
Za poslední čtyři měsíce se toho stalo hodně. Začalo to těmi povodněmi na chatě. Uvědomil jsem si, že život je krásný, pokud ho sdílíš s člověkem, na kterém ti záleží a kterého miluješ tak, že bys pro něj udělal cokoliv na světě. Pro mě se tím člověkem stala Sam. Je to můj anděl strážný, moje druhé já, má drahá polovička, můj svět, moje všecko. Miluju ji a po tom, co se stalo na chatě, to vím jistě. A od včerejška ji miluju ještě víc. Řekla mi, že je těhotná.
Ale abych nepředbíhal. Poté, co jsme se vrátili z chaty do SGC, to bylo hodně drsné. Chodil jsem po základně jako tělo bez duše a Sam na tom nebyla o nic lépe. Fakt, že jsem se jí nemohl ani dotknout, mě ubíjela. Dokonce jsem se jí bál i podívat do obličeje, protože jsem věděl, že bych to nevydržel a přinejmenším ji políbil. A to jsem tehdy ještě nemohl, protože i za to by nám hrozil soud. Trvalo to několik dní. Měl jsem v hlavě jakýsi plán, jak to udělat, abychom mohli být spolu, ale než se plán splnil naplno, musel jsem zařídit několik věcí. A do té doby jsem musel přežívat. Byly to dlouhé dny plné odříkání, ale to mě jen přesvědčilo a utužilo mi vědomí, že Sam pro mě znamená víc. Víc, než jsem si kdykoliv myslel. A že je to prostě ona. Ta, na kterou jsem čekal. Že je to ta pravá, která mi za to stojí.
Sam měla pravdu. Ani jeden z nás nechtěl opustit armádu a ani jednoho z nás by nenapadlo o to žádat toho druhého. Ale já věděl, jak to udělat, abychom byli dál v SGC, měli své hodnosti a mohli být zároveň spolu.
Jeden jistý člověk mi něco dlužil. Pomohl jsem mu, tedy nepřímo, a já od něj nikdy nic na oplátku nežádal. Řekl jsem si však, že konečně nastala ta pravá chvíle na to splatit dluh. Vzal jsem si od Hammonda volno. Měl jsem štěstí a byl jsem mu vděčný, že mi vyhověl. Věděl jsem ale, že se mě zeptá, o co jde. Nechtěl jsem mu lhát a ani před ním něco skrývat. Je to dobrý chlap. Mám ho rád a vždycky nás podržel, když šlo do tuhého. Takže si to zasloužil vědět. A jak jsem doufal, tak mě i podpořil.
Druhý den jsem jel do D.C. a hned jsem si to zamířil do Pentagonu. Zastavil jsem se u dveří, na nichž byla cedulka se jménem. Frank Nicolas Lester. Kdysi jsme spolu bývali na vojně, a pak jsme spolu i sloužili jeden čas ve stejné jednotce. Jeho syn se dostal do SGC. Zachránil jsem mu dvakrát život a Frank mi slíbil, že když už je ve svém úřadě, tak mi pomůže, kdybych něco potřeboval. A teď jsem to potřeboval. zaklepal jsem a pak vešel.
Frank mě přivítal s úsměvem na rtech. Po takových těch zdvořilostních frázích jsem mu konečně vysvětlil o co jde. Asi po hodině vysvětlování mi slíbil, že udělá všechno potřebné a ozve se mi, až to bude mít hotové. Věděl jsem, že se na něho mohu spolehnout. Rozloučili jsme se a já odešel. Vrátil jsem se zpátky do Colorada. Na chodbě jsem potkal Sam. Zeptala se mě, kde jsem byl a jestli jsem nějak pokročil v tom vyřizování, ale než jsem jí stačil odpovědět, odkudsi se přiřítil Daniel a začal na nás chrlit páté přes deváté o jakých si ruinách a kdesi cosi. Neposlouchal jsem ho a v duchu si představoval, jak ho mrzačím.
Druhý den mi volal Frank. Všechno měl připravené a já mu byl strašně vděčnej. Slíbil, že mi to pošle ještě ten den. A taky, že to ten den přišlo. Sedl jsem si k sobě do kanceláře a prohlížel si to. Byly to dokumenty, podle nichž jsme se Sam mohli být spolu. Frankovi se podařilo vypátrat v zákonech, že ačkoliv je tam psáno, že nadřízený a jeho přímý podřízený spolu nesmí navázat jakýkoliv fyzický vztah, existují jisté výjimky. Frank dokonce uvedl ten zákon, který to dosvědčuje. 12a) §2 odst. 3 b)Ve zvláštních případech, jako je opakovaná záchrana velkého počtu obyvatel, je teoreticky přípustné povolit takovýto vztah. Ale musí být jasně potvrzeno, že takováto záchrana byla opravdu provedena a účastnily se toho obě strany případného vztahu. A dole to ještě bylo podepsané prezidentem.
Frank je prostě génius. Ihned jsem šel za Sam a ukázal jí to. Byla tak šťastná. A já taky. Konečně jsem ji mohl políbit... oficiálně. Aniž bych se bál, že nás někdo uvidí a nahlásí nás. Už nikdy nebudeme mít problémy. nikdo na nás už nemůže.
Byl jsem to ještě ukázat Hammondovi. Sam šla se mnou. Dostali jsme jedno generálnské požehnání. Jen nás poprosil, abychom se při práci drželi práce a zaláskovaně se chovali až ve volném čase.
Našel jsem smysl svého života, o kterém jsem si myslel, že už žádný smysl mít nemůže. Teď ale vím, že jsem se mýlil. Se Sam jsme se zasnoubili. Žiju jen pro ni. To ona je ten smysl.
Jak jsem psal na začátku. Chlap má udělat za svůj život tři zásadní věci. Dům stojí a stromy jsou taky... a za šest měsíců bude i ten syn.
Budu končit. Sam právě dodělala večeři. Měj se hezky, strejdo. Vím, že bys byl rád, že tvůj nezbedný synovec konečně nabyl svého štěstí. a já jsem šťastný... se Sam.
Mám tě rád, strejdo. A děkuju, že jsi měl se mnou tehdy takovou trpělivost. Neuměl jsem to nikdy pořádně ocenit. Teď už to dovedu, protože už vím, že jsi mi dal to nejcennější, co chlap může mít. Otevřel jsi mi oči. Možná jsem ti to nikdy neřekl, ale hodně jsi mě naučil. Jako pubertální výrostek jsem si toho moc nevážil a dělal jsem, že se mě to netýká, ale týká se mě to víc, než jsem si kdy myslel. Naučil jsi mě, jak se chovat k ženě, kterou miluju. Možná bych na to přišel sám, ale bez tvých rad. Nevím, asi by to nebylo takové, jaké je to teď. Asi se to nezdá, ale hodně mě to ovlivnilo.
A taky to dělá Sam. Změnila mě od základu a já vím, že je to to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Je to pro mě čest, že ji smím milovat. Naučil jsem se vážit si toho svobodně milovat a být milován., protože když člověk pozná a prožije lásku, vidí všechno jinak. Celý svět je jiný - krásnější a veselejší.
Musím už jít. Měj se hezky, strejdo. A ještě jednou děkuju.

Tvůj synovec Jack O´Neill

P.S. A ještě jedna věc - měl jsi pravdu, za lásku stojí bojovat.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama