Chata (část 1)

12. září 2011 v 17:07 | Joli |  StarGate
Název: Chata
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Páry: Sam/Jack
Žánr: romance, troška napětí
Věk: 15+
Délka: jednorázovka
Osa: po díle Grace
Stav: dokončené
Synopse: Co mohou způsobit menší přívaly deště?



"Ale no tak, Carterová, co vám udělá jeden víkend, kdy nebudete pracovat a budete si místo toho užívat? Bude se vám to líbit, slibuju. Jen my čtyři, ticho, příroda, nikdo po nás nebude nic chtít. Žádní nudní politici, žádné náročné mise, žádné přístroje... prostě jen klídek. Tak co říkáte, pojedete s náma?"
"A kdo to tu podle vás za mě dodělá?," namítla Sam plukovníku O'Neillovi, který se ji už dobrých dvacet minut snažil přesvědčit, aby se zbytkem týmu odjela k němu na chatu.
"Nemáme tu na základně dost techniků? Určitě to zvládnou. A vy pak jen v pondělí přijdete, zkontrolujete to a konec."
"A co když mě budou potřebovat? Co když tu něco rozbijou a já..."
"... Carterová, nechte toho. Máte volno. To znamená, že po vás nemá kdo co chtít, hlavně ne v práci. Vy máte volno, oni ne, tak ať se snaží. Mají pracovat, tak je nechte."
"No asi máte..."
"Řekl jsem nechte toho..."
"Chtěla jsem říct, že asi máte pravdu," dořekla Sam konečně svoji větu.
"Ehm, vážně? Takže pojedete?"
"Ano... přesvědčil jste mě."
"Wow... tak jo. Zítra ráno vyjíždíme, přijedu pro vás. Okolo deváté, vyhovuje vám to?" navrhl jí.
"Ano, pane... budu se moc těšit," usmála se na něho.
"Jo, to já taky. Tak, teď vás tu nechám se hrabat v čemsi... co považujete za veledůležité a já jdu klukům říct, že jedete s náma."
"Dobře... a děkuju za pozvání."
"Za málo, Carterová, za málo."

Jack se na ni krátce usmál a odešel. Sam se vrátila k rozdělané práci, ale už se na ni nedokázala soustředit. Do čeho jsem se to zas namočila. Strávím jeden celý víkend v přítomnosti svého nadřízeného, kterého miluju... Sakra, co to říkám? Na jednu stranu byla ráda, že to pozvání přijala. Pravda, už dlouho nikde nebyla a odpočinek opravdu potřebovala. Nutně. Ale na druhou stranu se obávala. Nevěděla čeho, ale měla takový divný pocit, že se tam něco stane.

* * * * * * * * * *
(druhý den ráno)

Už měla sbaleno z předešlého dne, a tak pomalu dopíjela ranní kávu a čekala, až pro ni přijedou. Neměla kam spěchat. Chvilku po deváté zazvonil zvonek u hlavních dveří. Vstala od stolu, dala hrneček do dřezu a šla otevřít.

"Ahoj, tak jsme tady. Jste připravená?" pozdravil ji O'Neill.
"Ano, jsem," přikývla. "Jen si dojdu pro zavazadlo a můžeme jet."
"Tak fajn, počkáme v autě."

Vyrazili na cestu. Jack se obával, že se seknou někde v koloně, ale byl rád, když se jeho obavy nenaplnily. Cestou se bavili o práci a když je to omrzelo, ponořil se každý do svých myšlenek. Daniel se musel pochválit, když si instinktivně vzal s sebou dvě nové knihy o Egyptě, co si koupil před pár dny. Nechtěl Jacka urazit, a tak souhlasil, že pojede, ačkoliv ho rybaření moc nebavilo. Stejně tak Teal´ca. Ten se těšil, že navštíví svého syna, který mu však oznámil, že to setkání potřebuje odložit o týden, protože ho čekaly nemilé záležitosti - Setkání se s otcem jeho nastávající. A tak Rya'c doufal, že to jeho vlastní otec pochopí. Teal´covi nezbývalo nic jiného, než jet s Jackem. Asi by normálně nejel, ale vzhledem k tomu, že ho o to Daniel požádal (nechtěl jet s Jackem sám), tak vyhověl. Nyní, když byli na cestě k chatě, nebyl si jistý, zda to bylo šťastné rozhodnutí. Doufal, že nějakou část pobytu stráví ponořen v hluboký stav kel-no-reem.
Sam, která seděla vepředu vedle Jacka se nejistě dívala ven z okýnka a na svého CO, byla trochu nervózní. Když věděla, že se nedívá on, pohlédla na něj, ale jakmile se na ni otočil, odvrátila se. Připadala si jako puberťačka, co musí na každém kroku sledovat svého idola. Musela se tomu v duchu zasmát a ani si neuvědomila, že se úsměv objevil i na jejích rtech. Když však se jí Jack zeptal, čemu se směje, řekla, že ničemu. Po zbytek cesty bylo již zase ticho.

Na místo dojeli okolo poledne. Vybalili rychle věci a Jack jim ukázal jejich pokoje. Všichni měli hlad, a tak byl Jack rád, že prozíravě něco přichystal o týden dříve, když tam byl. Měl hotovou marinádum cestou koupil steaky a hranolky. Oběd tak měli během dvaceti minut.

Jack chtěl ještě ten den jít k jezeru a začít "chytat ryby", ale ačkoliv předpověď hlásila na víkend hezké počasí, tak se najednou během několika desítek minut ochladilo, oblohu zahalily černé mraky a během chvilky přešla nad krajem krátká bouřka. Jack byl proto celý rozmrzelý, ale nechtěl to přenést na ostatní. Jednu chvíli se mu zdálo, že ostatní jsou rádi, že bouřilo a že nemuseli sedět na molu a chytat něco, co v tom jezeře stejně nebylo. Řekl si však, že si to celé jen vymyslel a nechal to být. Bouřka už pominula, ale venku stále pršelo a nevypadalo to, že by mělo kdy přestat. Kvůli bouřce vypadl i proud, a tak se nemohli ani koukat na televizi. Zkoušeli při svíčkách hrát karty, ale to je moc nebavilo, a tak se rozhodli, že půjdou zalehnout a všichni nějak doufali, hlavně Jack, že déšť přejde a brzo zapnou proud.

Sam ležela na posteli a nemohla usnout. Převalovala se nejméně hodinu. Nedokázala spát. Ne, když je on ve stejném domě. Pod stejnou střechou. Všude ho cítila. Jeho osobní vůni. Byly jí prosyceny peřiny, ve kterých ležela. Bylo to omamující. Připadalo jí to neskutečné - jakoby ležel vedle ní a objímal ji. Ta představa byla chvílemi tak silná, že skoro až věřila, že vedle ní doopravdy je. V nitru cítila, že by takhle o svém nadřízeném neměla přemýšlet, ale nemohla si pomoct. Bylo to příliš silné. A jedna její část ji přesvědčovala, že... ani nevěděla o čem. Že je to správné? Přála si, aby to bylo správné. Aby byl on ten pravý. Ten, na kterého čekala už tolik let. Přemýšlela takhle dlouho a tak intenzivně, že si ani nevšimla, že usnula.

* * * * * * * * * *

Jako první se probudil Daniel. Tížil ho hlad. Večeři z předešlého dne moc nejedl - ne, že by Jack vařil špatně, ale ty špagetové variace mladého archeologa nijak zvlášť nenadchly. Vyšel ze svého pokoje a vyrazil hned do kuchyně. Otevřel lednici, ale ta byla doslova vyrabovaná. Nechtěl být nějak nevděčný, ale přesto se neubránil myšlence "On si nás pozve na chatu a má prázdnou lednici? Fajn, budu muset jet na koupit... nehodlám tu trpět hlady."
Trhl sebou, když za sebou uslyšel nějaký pohyb. Otočil se a uviděl Teal´ca.

"Ah... T, to jsi ty, lekle jsem se tě."
"To jsem nechtěl, Danieli Jacksone."
"Dobrý, nic se neděje. Já.. díval jsem se, co bych si dal k snídani, ale Jack má tu lednici skoro prázdnou. Pojedu nakupovat. Snad nebude Jackovi vadit, že si půjčím jeho auto. Nechceš jet se mnou?"
"Rád..."
"Děkuju. Napíšu tu Jackovi ještě vzkaz, kam jsme jeli, aby se Sam neměli starost."
"Dobře, počkám venku."

Když Daniel vyšel z chaty, nevšiml si louže pod shody a zahučel do ní. Zaklel a rozhlédl se kolem sebe. Mokro bylo úplně všude. Přes noc lilo jako z konve a přestalo až těsně před svítáním. Jezero bylo plné skoro až k samému břehu a hrozilo mu vylití, pokud by nadále pršelo ve stejné míře jako doposud. Bylo zamračeno a další déšť hrozil, že se opět zanedlouho spustí. Daniel s Teal´cem vyjeli. a než dorazili k nejbližšímu městu, začalo zase pršet.

* * * * * * * * * *

Mezitím se Jack probudil a když našel v kuchyni na stole vzkaz, že Danny s Teal´cem odjeli a půjčili si auto, zanadával si a šel do lednice. Tam ale uviděl důvod, proč ti dva odjeli a byl vlastně nakonec rád, že to udělali. A těšil se, až si dá snídani. Neměl co dělat. proud ještě nešel a ven do deště se mu nechtělo. Podíval se z okna a když uviděl, že hladina jezera je nebezpečně vysoko a provazy deště nechtějí ustat, pojala ho úzkost a takový divný pocit, že se jezero asi vylije, pokud to tak bude pokračovat. Ale v tu chvíli si neuvědomil, že jezero není jediná věc, co by se mohla v blízkosti jeho chaty rozvodnit. Nedaleko tekla řeka. Ta sice nebyla nijak nebezpečná a nijak významná, ale když byla plná a nebyla schopná pojmout již více vody, mohla nadělat škod víc než dost. Jack doufal, že se Daniel s Teal´cem vrátí co nejdřív. Byl trochu nervózní, když neměl k dispozici auto - jediný prostředek, jak se dostat do "civilizace", jediný prostředek, jak odjet v případě záplavy.

Déšť neustával a vody v jezeře přibývalo, ale ti dva se ještě nevraceli. Kde sakra můžou trčet? říkal si Jack, zatímco chodil sem a tam po kuchyni. Sam ještě spala a on ji nechtěl budit. Dopřával jí ten blažený a dlouhý spánek, který potřebovala.

Když hodinky ukazovaly chvilku po půl jedenácté, objevila se Sam v kuchyni. Osprchovaná, nalíčená a převlečená... a s kručícím břichem.

"Ahoj... konečně jste vzhůru," přivítal ji Jack.
"No, ano. Snad nevadí, že..."
"... ne ne, vůbec ne."
"Kde jsou Daniel a T?"
"Vzali si auto a jeli do města nakoupit. Ještě se nevrátili."
"A jak dlouho jsou pryč?"
"No, když jsem vstal, už byli pryč a to bylo tak okolo půl deváté. Před dvěma hodinama.."
"Aha... a zkoušel jste jim volat?"
"Ano, ale buď to neberou a nebo tu zas nemám signál."
"Co budeme dělat?"
"To já nevím. Doufám, že tu budou co nevidět. Jezero se brzo vyleje ze svých břehů. Nerad bych tu byl, až se to dostane do domu."
"To proto tu nemáte tolik věcí?"
"Ano. Kdo to má furt spravovat a udržovat, když hrozí záplavy?"
"Jo jasný. Mám docela... hlad," přiznala.
"To já taky, ale bohužel - lednice je vybílená a moc zásob tu nemám."
"Takže čekáme na kluky."
"Přesně tak," přikývl

Seděli u okna a pozorovali, jak venku prší. Daniel a Teal´c stále nepřijížděli. Před dvanáctou hodinou bylo již jezero ze svých břehů a voda se pomalu, ale jistě blížila k domu. Jackovi se to ani trochu nelíbilo. Říkal si, jestli už není pozdě na to, aby odešli. Třeba i po svých. Náhle uslyšel vyzvánění svého mobilu. Na displeji blikalo Danielovo jméno.

"Danieli, kde sakra jste?"
"Promiň, Jacku, zkoušeli jsme se tě dovolat, ale je tu špatný signál."
"Co se děje, kde jste?"
"Jsme s Teal´cem ve městě. Chtěli jsme jet zpátky s nákupem, ale nechtěli nás pustit. Uzavřeli cestu tam k tobě."
"Proč proboha?"
"Vylila se řeka, co teče nějaký kus od tvé chaty. Zaplavila příjezdovou silnici. Nedá se tam tudy přejet. Nerad to říkám, ale uvízli jste tam."
"To mi neříkej ani ve snu tohleto. Nemáme tu žádný zásoby, nic. O autě ani nemluvím. Jak to tu máme asi vydržet? Neříkali náhodou, kdy tu silnici zase otevřou?"
"No, prý to bude pár hodin trvat, než voda opadne, promiň, Jacku."

Jack chtěl ještě něco dodat, když uslyšel Samin výkřik. podíval se jejím směrem, když uviděl...

pokračování zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama