Bazén

6. září 2011 v 12:22 | Joli |  StarGate
Název: Bazén
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: StarGate SG-1
Žánr: soft pwp
Páry: Sam/Jack
Věk: 18+
Délka: jednorázovka
Osa: nezařazeno
Stav: dokončené
Synopse: K čemu všemu může sloužit bazén? Aneb co všechno se tam může stát a jaké to má následky?


"Co máte v plánu na víkend, Carterová?" Zeptal se Jack ze zájmu své podřízené. Byl pátek odpoledne, oni měli ten den už konečně padla a zrovna mířili k výtahu. Čekaly je dva dny volna, které si oba dva hodlali užít.
"Proč se ptáte? Chcete mě snad pozvat na ryby?" Mrkla na něj Sam s úsměvem, zatímco čekali, až se výtah uráčí dorazit do jejich patra.
"Jak to víte?"
"Znám vás, pane."
"No jo, co na to říct," povytáhl Jack obočí. V tu chvíli se před nimi otevřely dveře a oni tak mohli konečně nastoupit.
"Ještě jste mi neodpověděla na otázku," poznamenal pak plukovník, když zmáčkl na ovládači výtahu tlačítko příslušného podlaží.
"Potřebuju si doma něco zařídit. Však víte, většinu času trávím v práci a doma se zas tak nezdržím. A když mám teď volno dva dny v kuse, musím toho využít. Dokud mi zase nenabydou projekty, které budou tak neodkladné, že je budu muset dělat o přesčasech."
"Beru to tedy tak, že se mnou do Minnesoty nepojedete," uvažoval Jack nahlas.
"Přesně. Je mi líto, pane."
"To je v pohodě, Carterová. Už jsem si zvykl."

Výtah zastavil na povrchu. Oba ještě prošli výstupní kontrolou, a pak každý zamířil ke svému autu.

"Tak zase v pondělí, pane," zamávala Sam ještě na Jacka, než nastoupila do svého auta a vydala se domů.

* * * * * * * * * *

"To jsem si zas něco vymyslela," zanadávala si Sam, když po dvou hodinách konečně dotáhla sekačku do garáže. Zadní dvorek byl již tak zarostlý, že nutně žádal své posekání, a popravdě, než se Sam dala do práce, vůbec ji nenapadlo, že by jí ten nepoddajný trávník mohl dát tak zabrat. Naštěstí již měla posekáno, a jak si mladá blondýnka uvědomila, všecko, co si na sobotní den naplánovala, už měla hotové. 'Takže co teď? ODPOČINEK!!!' zakřičel jí mozek v odpověď a Sam souhlasně pokývla hlavou. 'Hmm, co bych tak mohla dělat? Válet se u televize? Ne, to není nic pro mě. Navíc, moje svaly hlasitě protestují... potřebují se uvolnit. A co takhle si jít zaplavat??'
"To je nápad," řekla si Sam polohlasně a okamžitě se vydala zpět do domu. Dala si krátkou sprchu, poté si připravila plavky, mýdlo, šampon a ručník, zabalila je do malé sportovní kabely a vydala se do 'Vodního království' - nejlepšího aqua-centra ve městě.

* * * * * * * * * *

"Vážení návštěvníci," ozvalo se z aplionu v celém komplexu. "Omlouvám se za vyrušení, ale ráda bych vás upozornila, že za patnáct minut končí možnost užívat našich služeb a za dalších třicet minut končí otevírací doba našeho vodního centra. Ráda bych vás poprosila, abyste náš harmonogram dodrželi a na pokyn našich zaměstnanců za patnáct minut opustili bazény a sauny. Děkuji za vaše pochopení a spolupráci."

To už jsem tu tak dlouho? Zeptala se Sam sama sebe v duchu, zatímco si to ze středu bazénu namířila ke kraji. Věděla, že už má dost, a navíc jí začínalo kručet v břiše. Mám si zajít do nějakého bistra nebo to vydržím až domů??, přemítala, když po schůdkách pomalu vystoupala na pevnou zem. Zamířila si to k lehátku, na které si po příchodu položila ručník. Bezmyšlenkovitě se porozhlédla po plavecké hale, když její pozornost náhle upoutal nějaký muž. Vlastně, ne nějaký muž. Byl to TEN muž.
"To přece není možné... ne, to není on... nemůže to být on..." říkala si Sam šeptem. "Vždyť přece říkal, že jede na ryby." Sam nesouhlasně zakroutila hlavou. Ne, nebyl to on. S někým si ho musela splést.
Ještě chvilku se dívala za odcházejícím mužem a utvrdila se v názoru, že to není ten, kdo si myslela. Viděla ho sice jen chvilku a ještě z dálky, ale Sam si byla jistá, že to ON nebyl.
Popadla ručník a vydala se do sprch. Procházela uličkou a na jejím konci chtěla zabočit doleva, kudy se šlo do dámské části, když náhle do někoho omylem vrazila. Trochu se lekla, protože ji ani ve snu nenapadlo, že by mohla do někoho "vletět", a tak si tedy nedávala pozor. Vyděšeně se zapotácela, protože jí podklouzly nohy. Naštěstí se nešťastník, do kterého Sam narazila, rychle včas otočil a stihl zachytit padající Sam do náruče, aby na zemi neskončila úplně.

"Ehm, pane? Co tady děláte?" Zeptala se Sam překvapeně, když se vzpamatovala a uvědomila si, že to byl Jack, do koho tak omylem vrazila.
"Co myslíte, že tu dělám? Jsme přece ve 'Vodním království'," usmál se na ni Jack.
"Já jen... nečekala jsem, že vás tu potkám. Říkal jste přece, že jedete na ryby."
"Z toho bohužel sešlo. Rybník museli vypustit, protože do něj nějakej idiot nalil jakýsi svinstvo, kterýho se potřeboval zbavit, a tak to tam musí správci vyčistit, a tak podobně."
"Aha. To mě mrzí," řekla Sam. Pak si všimla, že ji Jack pořád drží, a tak se z jeho sevření chtěla vyprostit. Udělala krok vzad, ale ve chvíli, kdy plnou vahou došlápla na pravou nohu, ucítila v kotníku ostrou bolest.
"Sam, co je vám?" zeptal se plukovník, když si všiml jejího skřiveného obličeje.
"Asi jsem si udělala něco s kotníkem, jak jsem uklouzla."
"Proboha," hlesl Jack. "Musíte k doktorovi."
"To nebude třeba. Pojedu domů, dám si na to obklad, třeba to mám jen natažený."
"Carterová, neštvěte mě. Příští týden máme důležitou misi. Musíte být fit."
"Já vím, pane. Ale myslím, že jen zbytečně malujete čerta na zeď. Nic mi není."
"Fajn. Víte co? Odvezu vás domů. A kdyby se to do zítřka nezlepšilo, zavoláte si doktora, jasný?"
"Jasný."
"Jste tu předpokládám autem."
"Ano, proč?" Zeptala se Sam.
"Já tu jsem pěšky, popravdě."
"Takže není co řešit, jedeme mým autem."
"A já budu řídit."

* * * * * * * * * *

"Díky za svezení," usmála se Sam vděčně na Jacka, když jí pomohl doklopýtat do domu.
"Za málo," odpověděl Jack a namířil si to do kuchyně. "Doufám, že máte v lednici něco k jídlu. Udělám vám večeři."
"Pane, to přece nemusíte."
"Nemusím, to máte pravdu, Carterová. Ale chci to udělat. Nenechám vás tady hopsat po jedný noze a vařit u toho. Ještě byste si ublížila víc, než jste si ublížila v těch sprchách. Takže uvařím, pomůžu vám do ložnice, a pak teprve odjedu. Jasný?"
"Asi vám to nerozmluvím, že ne?"
"Myslím, že ne," zavolal Jack z kuchyně, zatímco si prohlížel obsah Saminy lednice. Nakonec vybral několik ingrediencí a začal cosi kuchtit.

Sam mezitím seděla na gauči v obýváku, pravou nohu opřenou o taburet, dívala se na oteklý kotník pokrytý sáčkem ledu a v duchu si nadávala za svoji nešikovnost. Ale na druhou stranu, kdyby se ti to nestalo, neměla bys teď možnost trávit část večera s Jackem!, okřiklo ji její druhé, odvážnější já.

"Tady je ta večeře," přihasil si to Jack o půl hodiny později a v každé ruce nesl talíř a příbory.
"Vypadá to dobře, díky," usmála se Sam a pustila se do jídla.

Když dojedli, popadl Jack nádobí s tím, že ho umyje.

"Pane, mohl byste mi prosím podat kabelku, co mám támhle v předsíni? Ta noha mě trochu bolí, budu si muset vzít prášek," poprosila ho Sam.
"Fajn. Ale jak jsem řekl, kdyby se vám to do zítřka nezlepšilo..."
"... zavolám si doktora. Já vím," doplnila jeho větu blondýnka a natáhla se po kabelce, kterou jí Jack podával. Chvilku se v ní přehrabovala, dokud nenašla to, co hledala.

* * * * * * * * * *

"Tak pojďte, pomůžu vám," přistoupil Jack ke gauči, když domyl nádobí, které se Sam v kuchyni nakupilo za poslední tři dny. Sam se opatrně postavila na zdravou nohu, ve snaze tu druhou vůbec nezatěžovat. Zkusila udělat krok, ale Jackovi bylo jasné, že se na tu postiženou nohu prostě nemůže postavit. A tak udělal jedinou vě, která ho v tu chvíli napadla.
"Pane, počkejte přece, to..." začala Sam prostestovat, když ji vzal Jack do náruče a namířil si to k její ložnici.
"Ani slovo, Carterová. Nemůžete chodit," nedával jí Jack příliš na výběr. Došli ke dveřím ložnice, které, jak si Jack všiml, byly z bůh ví jakého důvodu pootevřené, zlehka do nich kopl, aby mohl vejít, a poté nasměroval své kroky k posteli a opatrně na ni Sam položil.

"Mno nic. Já pomalu pojedu, musíte si odpočinout. Dobrou noc, Carterová."
"Dobrou, pane. A ještě jednou díky," pousmála se Sam a dívala se, jak Jack odchází. Když dorazil zpátky ke dveřím, uslyšel ji znovu.
"Jacku, počkej."
"Cože?" Otočil se a v obličeji mu hrál překvapený výraz. Opravdu mi řekla Jacku? A tykala mi?
"Neodcházej, prosím," zašeptala a dívala se na něj svýma velkýma modrýma očima. Jack si nebyl jistý, jestli to říká opravdu ona, a nebo z ní mluví ty prášky, které si před tím vzala. Pomalými kroky se vrátil k posteli a posadil se na ni.
"Sam..." oslovil ji, ale nevěděl, jak pokračovat. Vzala ho za ruku a nepřestávala se mu upřeně dívat do obličeje.
"Zůstaň tu se mnou, prosím. Nechci být dnes v noci sama."
"Ale, to přece..." snažil se Jack zachovat chladný rozum. Věděl, že nemůže zůstat. Nechtěl připustit, aby nějaké chvilkové pomatení mysli pokazilo jejich důvěrný přátelský vztah. Ale ona byla tak... ani nevěděl, jak by to popsal.
"Jacku, prosím," udělala na něj psí oči, pomalu se posadila a nepřestávala ho držet za ruku.
"Sam, co to... co to děláš?" Zeptal se, když si všiml, jak se její obličej pomalu přibližuje k jeho. Neodpověděla.

Jejich tváře dělilo několik málo milimetrů. Cítil její horký dech na své tváři. Snažil se tomu bránit, ale šlo to těžko. Neskutečně ho přitahovala. A ve chvíli, kdy ho políbila, věděl, že už ho nebude moct nic zastavit. Volnou rukou ji objal kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a jejich polibek prohloubil.
Jemně zavzdychala, když ucítila jeho jazyk ve svých ústech. Pustila Jackovu ruku a objala ho kolem krku. Druhou rukou mu zajela do vlasů, aby si ho k sobě přitáhla co nejvíc to šlo. Když jim oběma došel vzduch, na krátký moment se od sebe odtáhli. Jejich dech byl zrychlený a oči zvětšené vzrušením.

"Sam, jsi si jistá, že děláme správnou věc?" Zeptal se chraplavým hlasem. Kývla na souhlas.
"Když to uděláme, nebude cesty zpět. Nikdy už to nepůjde vzít zpátky," namítl.
"Já vím," zašeptala. "Chci to udělat..." Nemusela už říct cokoliv jiného. Přitáhl ji opět k sobě a znovu spojil jejich rty. Náhle ucítil, jak její prsty opatrně zapluly pod okraj jeho trička. Přejela jimi přes jeho břišní svaly a pomalu postupovala k jeho hrudníku. Pak se její prsty vrátily k okraji jeho trička. Sam mu ho přetáhla rychle přes hlavu, a poté opět přitiskla své rty na jeho. Hladila Jacka po zádech a ucítila jeho lehké zachvění. Líbí se mu to...
O chvilku později to bylo její tričko a podprsenka, co skončily na zemi vedle postele. Jack se nemohl nabažit pohledu, který se mu naskytl. Sam se jen usmála, objala Jacka kolem pasu, lehla si na záda a jeho vzala s sebou. Srdce jí tlouklo jako o závod. Jack ji zajal svým uhrančivým pohledem a Sam si byla jistá, že jakmile ji znova políbí, zmizí polední možnost, jak to všechno přerušit. Ještě chvilku se na sebe koukali, a když si byli oba jistí, že to chtějí, jejich rty se opět spojily. Po chvilce Jack jejich rty rozpojil a začal svými nežnými polibky mapovat její krk. Poté se vrátil k jejím rtům, zatímco ji svými dlaněmi hladil všude, kde to bylo možné. O několik minut později se začali oba věnovat kalhotům toho druhého. Sam se lehce chvěly ruce, a tak jí musel Jack trochu pomoci.
Rozechvělým hlasem zašeptala jeho jméno, zatímco se věnovala se horní části jeho těla. Hrála si s jeho jemnými chloupky na hrudi a sama ho nechala, aby ji trápil svými doteky všude, kam v tu chvíli dosáhl. Oba dokonale zapomněli na veškerý okolní svět, zaneprázdněni tím druhým. Netrvalo dlouho a oba pak leželi vedle sebe v celé své kráse. Veškeré bariéry padly - už nebylo nic, co by je mohlo od sebe dělit. Už nebylo žádných zábran, jen oni dva.
Jack cítil, že se Sam trošku třese.

"Nemusíš se bát," zašeptal. "Nikdy bych ti neublížil." Pohladil ji po tváři a usmál se na ni. Jejich rty se opět setkaly v opojném polibku, když Sam náhle ucitíla na svém podbříšku jakýsi tlak. A za pár okamžiků do ní Jack opatrně vstoupil. Ztěžka vydechla, zatímco Jack se na chvilku zdržel jakéhokoliv pohybu, aby si Sam zvykla na jeho přítomnost. Pevně ho k sobě tiskla a hlavou se opírala o tu jeho.
"Miluju tě," zašeptala mu do ucha.
"Miluju tě," odpověděl Jack s úsměvem a díval se Sam upřeně do očí.

Několik minut leželi jen tak bez hnutí, když začínal mít Jack pocit, že už to déle nevydrží. Ani Sam na tom nebyla o nic líp.

"Jacku, prosím," zašeptala. Neodpověděl a pomalu se pohnul proti ní. Objala ho kolem pasu a snažila se přizpůsobit jeho pohybům. Za nedlouho oba sladili rytmus a oddávali se jen a jen tomu druhému.
"Sammie," vydechl její jméno. Cítil, že se již brzo přenese přes vrchol. Otevřela oči a podívala se do těch jeho. A v tu chvíli věděla, že se na vrcholu ocitnou ve stejnou chvíli. Netrvalo dlouho a Sam i Jack vyčerpáním zkolabovali vedle sebe. Drželi jeden druhého v náruči a těžce dýchali. Jack hladil Sam něžně po zádech, zatímco ji pevně tiskl k sobě. V tu chvíli si byli tak blízko, jak jen to vůbec bylo možné. Hleděl jí do očí a věděl, že ani ona a ani on neznají ta pravá slova, která by dokázala popsat jejich pocity... rozpoložení jejich duší.
"Miluju tě," prolomila nakonec Sam ticho, zatímco se tulila k Jackovi.
"Já tebe taky," opětoval jí Jack zamilovaný pohled a přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej | Web | 8. září 2011 v 12:15 | Reagovat

fíha! ten bazén fakt dělá divy!

2 Joli (admin) | E-mail | 8. září 2011 v 12:35 | Reagovat

Očividně ano. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama